Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Václav Neckář: Kdybych začal psát písně, co by dělali kamarádi?

Praha /EXKLUZIVNÍ DVOUROZHOVOR/ – „Je to opravdu celý můj život,“ pronesl Václav Neckář, když si těsně před našim rozhovorem opatrně prohlížel čerstvě vydané 3CD obsahující téměř šedesát jeho hitů z let 1965 – 2005. Firma Supraphon je před několika dny vydala pod názvem Zlatá kolekce – Život. „Za svou kariéru jsem nazpíval přes pět stovek písniček, takže vybrat z nich na desku jen zlomek, bylo těžké. Něco jako Sophiina volba. Pomohl mi jednak můj bratr Jan a taky Pavel Víšek, který určil, jak by měla koncepce celého titulu vypadat,“ říká Václav Neckář. „Logicky z oné koncepce vyšlo, že album bude zahrnovat tři hlavní proudy, které měl Vašek ve svém záběru – tedy pop, rock a balady,“ navázal Jan Neckář. Václav a Jan Neckářovi hovoří v našem rozhovoru o Zlaté kolekci s názvem Život, která právě vyšla u Supraphonu, dobách minulých i dalších plánech…

7.4.2011
SDÍLEJ:

Zpěvák Václav Neckář poskytl 22. března v Praze rozhovor Deníku. Na snímku s bratrem Janem, vpravo.Foto: Deník/Martin Divíšek

Co při tom výběru hrálo hlavní roli?

Jan Neckář: Před pěti lety vydal Supraphon k Vaškově čtyřicetileté pěvecké kariéře 2CD s největšími hity a novinka Život teď vychází ke čtyřiceti letům Bacilů. Takže jsme písně na ni vybírali tak trošku s ohledem na kapelu, aniž by to ale byl prvoplánový záměr.

Chystáte v té souvislosti nějaké oslavy?

J. N.: Koncertujeme pořád, ale je pravda, že bychom chtěli jako kapela letos i v příštím roce více bilancovat, Vašek si odpočine…

Václav Neckář: Naopak, budu se snažit rozšířit repertoár. Posledních osm let zpívám asi dvacet písní, které jsem byl schopen se po mozkové příhodě naučit. Teď chci přidat další, možná i ty pozapomenuté.

Na otázku, ve kterém ze tří zmíněných žánrů je vám nejlépe, jste asi v životě odpovídal mockrát. Jak to, Václave, vidíte s odstupem času?

V. N.: To je těžké…

J. N.: Brácha vždycky říkal, už za minulého režimu, že by si ho kritici chtěli zařadit do nějaké škatulky. Ale že se do žádné nevejde, že z každé vyčuhuje. Takže je mu vždycky dobře v tom, co zrovna dělá, je to prostě všestranný interpret. Možná, že i díky jeho hereckým zkušenostem pojímal každou písničku jako určitou roli.

Pravda, dramatická průprava byla oproti jiným zpěvákům vaší velkou výhodou…

V. N.: Ačkoliv jsem se nedostal na DAMU, přestože jsem to zkoušel čtyřikrát, získal jsem základy herectví jako elév v divadle v Mostě. To pro mě bylo hodně důležité.

J. N.: Když Vašek dělal zkoušky na DAMU poprvé, tak mu řekli, že nemá talent. Podruhé to zkusil tedy na JAMU. Tam mu oznámili, že v jeho projevu je příliš znát, že je už u divadla. Po třetí šel opět na DAMU, ale ke zkouškám už nepřišel, protože dostal žloutenku. Důvod, proč ho ale před tím nevzali, byl asi ve skutečnosti ten, že náš táta měl jinou stranickou knížku…

Přesto se vám, Václave, podařilo zazářit v divadle i ve filmu. Jaký vliv to mělo pro vaši kariéru?

V. N.: No, spíš negativní. S Jirkou Menzelem jsme natočili dva filmy – Ostře sledované vlaky a Skřivánci na niti. Skřivánci byli ovšem dvacet let v trezoru. Moji hereckou kariéru tedy filmování pozastavilo. Doba byla prostě blbá, jak jste se znelíbila, tak jste měla utrum… Je třeba škoda, že Zdeněk Podskalský – poté, co jsme vystupovali s Martou Kubišovou, Helenou Vondráčkovou a Waldemarem Matuškou v muzikálu Filosofská historie v Rokoku – nemohl natočit jeho filmovou verzi. Už jsem dělal zkoušky na Barrandově, a najednou přišel zákaz. Moje postava studenta Špíny, který položil svůj život na barikádách, vyvolávala v roce 1968 příliš evidentní asociace.

Přes to všechno jste se stal jedním z idolů své doby a svoji pozici jste si držel velice dlouho. Musel jste mít strašně moc fanynek…

V. N.: Mám je dodneška, pořád za mnou jezdí na koncerty, i když jsou to dneska starší dámy. Můj fanclub je tedy početný a poměrně aktivní, každý rok máme setkání v Doksech, kde si popovídáme o všem, co se za ten rok událo… Bývají to příjemně prožité chvíle.

Určitě máte příjemný pocit i z toho, že jste měl v životě štěstí na autory. Důvěřoval jste jim natolik, že jste se nikdy nepustil do autorského počinu?

V. N.: Zdeněk Rytíř tvrdil, že bych neměl…

J. N.: …brácha říkával – kdybych si měl začít psát písně sám, co by potom mí kamarádi dělali, přece se také musí nějak živit!

V. N.: V šedesátých letech, kdy jsem začínal a chtěl jsem si vytvořit svůj repertoár, moc českých písní a autorů nebylo. Proto jsem v plzeňském divadle Alfa zpočátku zpíval spoustu věcí v angličtině, třeba jako Pavel Bobek, než jsem si našel někoho, kdo by mi je přeložil, nebo rovnou napsal. První původní písně mně ještě za mého působení v Alfě přinesli básník a textař Honza Schneider a skladatel Boban Ondráček. Později mě jimi zásobovali hlavně Zdeněk Rytíř a kluci z Bacilů – Ota Petřina, brácha Honza…

J. N.: Nejenom my, kdokoliv z externích tvůrců nabídl dobrou píseň, tak se udělala. Nakonec deska Planetárium je toho dokladem – spolupracovalo na ní, tuším, sedmnáct autorů.

Patří právě období, kdy jste si založil vlastní kapelu, k těm nejšťastnějším?

V. N.: Rozhodně, po osmi letech, co jsem začal zpívat, jsem si to velice přál. I když – s Tanečním orchestrem československého rozhlasu vzniklo taky hodně pěkných písniček. Hlavně díky dirigentovi Pepíku Vobrubovi, od něj jsme se všichni učili.

J. N.: Přece jen jsme si mohli dovolit víc „ve svobodném povolání“, začali jsme Vaškovi stavět repertoár bez ohledu na to, jestli bude schválen, nebo ne. Samozřejmě, v zádech jsme neustále cítili cenzora, a taky jsme se párkrát při přehrávce koncertu ocitli s komisí na ostří nože. Dokázali jsme si ale vypomoct i lstí… Zrovna mám jednu takovou na mysli – když už se v Praze nedalo pracovat, „emigrovali“ jsme k ústecké krajské agentuře, která nám vyprodukovala pořad s názvem Časy se mění. Bylo to docela odvážné, protože název připomínal jeden z hlavních hitů Golden Kids. Obával jsem se, že píseň neprojde schvalovací komisí i proto, že se v textu zpívá o vládě, která si bude vědomá svého poslání. Raději jsem ji tedy celou předělal. Text zůstal původní, ale hudební aranžmá ji změnilo k nepoznání. Povedlo se, a to jsme byli hodně šťastní… Bylo to složité, napínavé, ale svým způsobem i dobrodružné.

Teď jste taky šťastní?

V. N.: Snažíme se, máme hodně práce, která nám přináší radost.

Médii nedávno proběhla informace, že jste byl nemocen. Už jste zase v pořádku?

V. N.: V naprostém, a to i přes to, že jsem se vrátil ze Slovenska, kde jsem měl hned několik vystoupení po sobě. Akorát z toho kašlu, protože jsem se nastydl. Bylo tam chladno, ale zase plno…

Autor: Gabriela Kováříková

7.4.2011
SDÍLEJ:
Fakultní nemocnice Ostrava. Ilustrační foto
4 18

Agresivních pacientů stále přibývá, někteří vyhrožují, další dokonce útočí

Nezvěstný Julian Cadman
2 21

Chlapec pohřešovaný po útoku v Barceloně byl objeven v nemocnici

Malý pochod radikálů v Bostonu deklasovala masivní akce jejich odpůrců

Tisíce demonstrantů skandujících protinacistická hesla v Bostonu zcela zastínily malou skupinu pravicových radikálů. Ti týden od násilných střetů ve Virginii zorganizovali „manifestaci na podporu svobody slova“. Policie raději konzervativce přesunula pomocí vlastních vozů jinam.

Vláda a odbory projednají růst platů, ve hře je několik variant

Zástupce vlády a odboráře čeká v pondělí zásadní jednání o růstu platů ve veřejném sektoru. Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) požaduje pro učitele zvýšení o 15 procent a pro ostatní pracovníky o deset procent, a to od listopadu. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) odborářský požadavek podporuje. 

RECENZE: Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

/VIDEA, FOTOGALERIE/ Pro více než 50 tisíc fanoušků zpíval v nablýskané show zpěvák, bavič a tanečník. Pomyslnou tečku za letošními mega open airy udělal současný popový král Robbie Williams. Příjemným překvapením byla tentokrát i disco legenda Erasure, která rozhodně nebyla nutným zlem jako většina předkapel. Diváky příjemně "předvařila".

Svůj první nůž vyrobil v sedmi letech. Dnes je autorem zajímavých výtvorů

/ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ V životě se neobejde bez manželky, přírody a tvůrčí práce. Musí něco vyrábět, aby se nezbláznil. Nožíř, výrobce hlavolamů i vyznavač šrot artu Vašek Skopek říká: „Mlácení palicí do žhavého železa je obrovská relaxace. Člověk ničí a tvoří zároveň“

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení