Jedu domů po trati, jedu přes kopce. Za okny padá, padá sníh, budou Vánoce. Chmury, trable, starosti nechal jsem ve městě. Už slyším lidi na půlnoční zpívat v kostele. Haleluja, Halelu-u-u-u-u-ja…

To jsou slova velkého hitu Václava Neckáře z posledních let s názvem Půlnoční. Náš legendární zpěvák Václav Neckář se zázračně vrátil po těžké nemoci opět na koncertní pódia. Před několika dny se objevil v Ostravě. Deníku u této příležitosti poskytl zpěvák vánoční rozhovor.

Můžete nám prozradit, co vás přivedlo před Vánoci do moravskoslezské metropole?

Je to osobní přátelství s frontmanem ostravské kapely FiHa Filipem Ráczem. Před dvěma lety na podzim uspořádal pro mě koncert, na kterém jsme s bratrem Honzou byli. Od té doby spolupracujeme, kluci z kapely přijeli také na mou sedmdesátku vloni, do mého rodného Ústí nad Labem. Těsně před Vánocemi jsme vystupovali se skupinou FiHa na mém vánočním koncertě v pražské Hybernii.

S Filipem Ráczem si rozumíte nejenom lidsky, ale také hudebně…

Figuruje jako autor na mém novém albu nazvaném Mezi svými, které jsem nedávno křtil. Napsal mi píseň Tak ruku mi dej. Autorsky se na něm ještě podíleli Eduard Krečmar, můj bratr Honza, Alena Rytířová (dcera Zdeňka Rytíře), Jan Fischer (syn Iva Fischera), Václav Kopta, Jaromír Švejdík a další.

Uvažoval jste, že byste na toto album zařadil také píseň Půlnoční ještě jako úspěšný bonus?

Kupodivu neuvažoval, i když se objevila v rádiích a televizi v době před Vánocemi a skoro každý si ji zpíval, myslím si, že se dá zpívat po celý rok, nejenom o těchto svátcích.

Momentálně jste v Ostravě. Pamatujete si ještě atmosféru na koncertech ve druhé polovině šedesátých let, kdy jste vystupoval třeba na výstavišti Černá louka v Ostravě v amfiteatru, který dnes už neexistuje, a s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou, kdy jste ale ještě nebyli Golden Kids?

Musím říci, že v Ostravě jsem hrával v té době velmi často, publikum bylo vždy bezvadné. O něco později jsme začali hrát trochu tvrdší rock. Na ta léta nejde zapomenout…

Náš rozhovor vychází těsně před Štědrým dnem. Těšíte se na Vánoce?

U mě vždy vládl poněkud větší předvánoční shon. Samozřejmě, že jsem účinkoval na koncertech a třeba na nákupy dárků moc času nebylo, takže vše až na poslední chvíli… Ale v poslední době už nespěchám (úsměv na tváři Václava Neckáře).

Co vánoční zvyky?

Až tak na nich moc nelpím. Určitě si vždy rozkrajujeme jablíčka a věřím, že se mi na něm objeví hvězdička. Těším se na rohlíčky své manželky Jarky, která je peče znamenitě. Prožiji klasické Vánoce, i to, co k nim patří, dobrý salát a ryba. Bohužel ale už se neuvidím ani neuslyším s těmi, kteří byli mými skvělými kamarády. Patří k nim také jeden z mých dvorních textařů, básník Honza Schneider, který nedávno zemřel, a je mi to moc líto…

Máte za sebou řadu skvělých filmových rolí. Jen namátkou jmenujme snímky, v nichž jste hrál Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Soukromá vichřice, Ta naše písnička česká, Kulhavý ďábel, Tělo Diany či populární Šíleně smutná princezna. Jste současně skvělý zpěvák. Co bylo pro vás přitažlivější atmosféra natáčení, nebo koncertního vystoupení?

To se dá těžko srovnat. Je to velmi rozdílné. Na výsledek natáčení si musíte počkat nějaký čas. Na koncertě cítíte přímou odezvu publika.

Jak vzpomínáte na svá filmová natáčení a kolegy z této branže?

Někdy to jsou situace dost komické, to když například při jednom natáčení jsme s Naďou Urbánkovou rozbili kanape. Velmi krásná byla práce na filmech Ostře sledované vlaky, ale i Skřivánci na niti. Právě ve „Skřiváncích" byla mojí hlavní hereckou partnerkou Jitka Zelenohorská. Úžasná filmová partnerka. No, Jirka Menzel, skvělý režisér. Stále vzpomínám, když po revoluci dostal film Skřivánci na niti hlavní cenu mezinárodního filmového festivalu v Berlíně, tak mnozí zahraniční novináři ho považovali za novinku a nechtěli věřit, že snímek byl dvacet let v trezoru…

Zázračně jste se vrátil na pódia po těžké nemoci. Jak zvládáte, zátěž jednotlivých koncertů v současné době?

Není to někdy jednoduché. Mám kolem sebe ale úžasné lidi, kteří mi pomáhají, včetně publika, které také vypomůže, když mi vypadne text a zpívá se mnou. A to je nádherný pocit…

Co si přejete do roku 2015?

Především zdraví, lásku a hodně štěstí a to přeji také všem čtenářům Deníku.