VYBERTE SI REGION

Václav Neckář: Naše příchody a odchody z kapely probíhaly bez modřin

Praha /ROZHOVOR, VIDEO/ – Dvaadvacet časem prověřených písní z let 1965 až 2013 a jednu novinku s příznačným názvem Podzim od autorské dvojice Jaromír Švejdík a Dušan Neuwerth, která před dvěma lety stála za studiovým albem Dobrý časy s velkým hitem Půlnoční, obsahuje nové výběrové album Václava Neckáře.

24.10.2013
SDÍLEJ:

Václav Neckář hovoří o desce hitů, kterou mu k sedmdesátinám vydává Supraphon, o zážitcích s Golden Kids, začátcích Bacilů i spolupráci s Jaromírem Švejdíkem a Dušanem Neuwerthem…Foto: Deník/Martin Divíšek

Firma Supraphon jej vydává v pátek u příležitosti sedmdesátin, které jeden z našich nejpopulárnějších interpretů oslavil ve středu. „Je to krásná píseň s tématem o kolonádě a já mám rád všechny kolonády," říká Václav Neckář, jehož při rozhovoru doplňuje bratr Jan.

Václav Neckář hovoří o desce hitů, kterou mu k sedmdesátinám vydává Supraphon, o zážitcích s Golden Kids, začátcích Bacilů i spolupráci s Jaromírem Švejdíkem a Dušanem Neuwerthem…

Před dvěma lety jste vydali exkluzivní 3CD Zlatá kolekce – Život, které se vztahovalo ke čtyřicetinám kapely Bacily, ještě předtím vyšel jiný výběr k vašemu čtyřicetiletému působení na hudební scéně…

Václav: Ano, Život, to je písnička, kterou kompletně celou napsal Zdeněk Rytíř, když mu bylo patnáct. Znal jsem ji od chvíle, kdy jsme se seznámili, což bylo na podzim 1965. Už tehdy jsem ji chtěl zpívat, ale Zdeněk říkal – ještě nemůžeš, protože o životě nic nevíš. Dal mi ji až v roce 1975 na desku Tomu, kdo nás má rád…

Na onom 3CD jste se mohli docela rozmáchnout, zatímco v případě novinky jste se ustálili na 22 písních. Jak složitý úkol to byl, připravit v krátkém čase další výběrovou desku?

Jan: Na rozdíl od 3CD Život zahrnujícím tři hlavní proudy, které měl Vašek ve svém záběru – tedy pop, rock a balady, jsme do výběru písniček na jeho aktuální desku vlastně nezasahovali. Nechali jsme jej na Pavlu Víškovi s přihlédnutím k tomu, jaké písně si žádají posluchači rádií.

Je ten výběr podle vašich představ?

Jan: Já bych ho asi udělal jinak, Vašek taky, ale striktně jsme jej ponechali, aby se od těch předešlých odlišoval. Tudíž se na něm objevují jiné konstelace písní, což je dobře. Těší mě, že je na CD i nová písnička Podzim, protože má podobnou atmosféru jako Půlnoční a Vašek v ní zpívá zase jako zamlada. Navíc – a tady si musím trochu přihřát polívčičku – jsem k ní nazpíval vokály, takže zní, jako kdyby ji hrály naše Bacily s kapelou Umakart pánů Švejdíka a Neuwertha dohromady. Je to příjemná nahrávka.

Spolupráce s nimi se ukázala být velice přínosnou a pěknou, čehož je teď důkazem i píseň Podzim. Chcete onu spolupráci ještě rozvinout?

Jan: Na letošek jsme plánovali pro Vaška vánoční album s českými koledami a původními skladbami, ale nakonec jsme po dohodě s Dušanem Neuwerthem, který má bohaté zkušenosti také coby producent, upřednostnili nabídku Supraphonu na kompilační album. Shodli jsme se na tom, že by se ty nové věci, už trošku jinak dělané, mohly s ostatními tlouct. Škoda, že nám do toho umřel Zdeněk Rytíř, který měl na desku napsat dva texty – kdo je teď udělá, nechám zatím jako překvapení, protože nevím, jak to dopade. Takže novinkové vánočně laděné album vyjde Vaškovi v příštím roce.

Každou písničku z vaší novinky jste okomentoval, a tím jste ji zasadil do kontextu.

Václav: Dělal jsem to už u více desek.

Ano, ale ty komentáře jste převzal z dřívějška, nebo jste je čerstvě přepsal?

Jan: Všechny jsou upravené, jsou napsány z jiného pohledu či v jiných souvislostech, některé jsou i úplně čerstvé.

U písničky Ša-la-la-la-li, jejímž autorem je jeden z vašich dvorních textařů Zdeněk Rytíř, máte dovětek, že vám ji napsal na místě…

Václav: Vlastně přes noc. Bylo to koncem šedesátých let, tehdy jsme hráli v Třinci na stadionu, kde jsem měl zpívat s vysokou horečkou. Znal jsem tu písničku od Small Faces, moc se mi líbila. A Zdeněk – vědom si toho – mi řekl: když ji zítra odzpíváš, tak ti do té doby napíšu český text. A taky tak učinil.

Teď parafrázuji Zdeňka Rytíře – prý říkal, že zpěváky rozlišuje do tří kategorií  - na ty, kdo zpívanému textu vůbec nerozumějí, ty, co jsou schopni mu porozumět, a třetí kategorie že je Václav Neckář, který každou píseň svým podáním povýší. Co pro vás ve vaší kariéře znamenal?

Václav: Zdeněk byl kamarád, spolupracovali jsme skoro padesát let. Byl zároveň mým rádcem, pomáhal mi. A to, co říká bratr Honza o Dušanu Neuwerthovi, že je jakýmsi supervizorem nad mou připravovanou deskou, tak jím byl vždycky i Zdeněk, který vymyslel projekty jako Planetárium, Atlantida 99, Oči koní…

Jan: Zdeněk měl koncepční myšlení a viděl, jak interpreta nasměrovat, co a pro koho by měl zpívat.

Taky vám přeložil do češtiny píseň Kdo vchází do tvých snů (má lásko), o níž říkáte, že je vaše vůbec nejmilejší.

Václav: Ano, poprvé jsem ji slyšel, když jsme s byli s Helenou Vondráčkovou a Martou Kubišovou v Olympii v Paříži. Přinesl jsem Zdeňkovi původní singl Petera Sarstedta, který se mi opravdu hodně líbil. Ale on mi stále opakoval – počkej, nespěchej, musím dostat ten správný nápad. Tu píseň pak téměř doslovně přeložil, stejně jako Suzanne od Leonarda Cohena, ale dokonale.

Kdo se u nás může pochlubit tím, že vystupoval ve slavné pařížské Olympii?

Václav: Byli jsme tam v květnu 1968 na měsíc angažovaní, majitel Olympie Bruno Coquatrix nás tam pozval poté, co nás před tím viděl a slyšel v Cannes na soutěži MIDEM, kde se konal československý galavečer. Tehdy jsme tam zpívali Dobrou zprávu, Hej pane zajíci…

Jan: Na Vaškovi, Martě a Heleně bylo zajímavé právě to spojení dvou zpěvaček a zpěváka, na tu dobu to byl neobvyklý formát, s nímž se proslavila skupina ABBA. A právě k ní se váže jedna taková věc – Boban Ondráček, duchovní otec a zakladatel Golden Kids, vzal nejdřív bráchu do divadla Alfa v Plzni, kde už působila Marta. Když pak společně přešli do Rokoka, začal Boban spolupracoval i s TOČRem, jako skladatel vyhrál všechny možné festivalové ceny. Mimo jiné jezdil na ryby do Švédska, kde jednou zašel do nějakého vydavatelství. Probíral se tam notami, hledal, kdo z mladých autorů něco zajímavého napsal, a domů pak přivezl troje – jednu píseň natočil s Martou, jednu s Helenou a samozřejmě i s Vaškem, konkrétně Spěchám. Jejich autorem byl Björn Ulvaeus, pozdější člen ABBY. Souvislost mezi nimi by byla i v tom, že konec 60. let byl ve světě výjimečný tím, co všechno vznikalo, jak se všechno rozvíjelo, myšleno i z pohledu technického…

Chtělo se vám pak vracet domů, když jste viděli, jak tam všechno šlape?

Jan: Vašek se rád vracel, mimochodem z té Olympie si za celý vydělaný honorář pořídil stroboskop. To byla novinka, jakou tady nikdo neznal. Využili ji pak poté, co s Martou a Helenou založili 1. listopadu 1968 Golden Kids (poslední koncert se odehrál 3. února 1970, pozn.).

Václav: Bruno Coquatrix nás měl docela rád. Bydlel přímo v bytě nad sálem v Olympii a několikrát nás pozval k sobě na večeři, vzpomínám si, že udělal třeba senzační francouzské brambory, my jsme s ním mluvili trošku anglicky… Zničehonic říkal, že musí letět druhý den do New Yorku, jestli mám chuť vybrat mu na cestu oblek. Takže jsme z té kuchyně vyšli o patro výš, kde měl obrovskou šatnu s obleky. Dlouho jsem z nich vybíral, až jsem vybral – a doufám, že dobře, protože se tvářil spokojeně.

Od roku 1971 nastupuje dlouholetá fáze s Bacily. Byl jste asi šťastný, že máte vlastní kapelu…

Václav: Samozřejmě jsem ten luxus udělat si vlastní kapelu vítal, museli mě ale trochu přemlouvat. Uvědomoval jsem si, že tím pádem vznikne firma, fabrika, a já musím všechny lidi v ní uživit. Měl jsem ale štěstí na manažera – tehdy organizačního vedoucího souboru – Hanuše Bunzela, který nám dokázal obstarat koncerty a tím pádem zajistit výdělek.

Jan: Skupina se formovala zajímavým způsobem, spoustu hudebníků jsme totiž přetáhli odjinud, ať už šlo o kytaristu Otu Petřinu, varhaníka Petra Formánka, z Olympiku jsme „ukradli" baskytaristu Honzu Hausera… Mě v té době brácha vykoupil za nemalé peníze z vojny. Pořád jsem se pak ochomýtal u něj doma na Pankráci, kde občas Petřina s Formánkem přespávali, protože byli mimopražští. Ráno pak začali kouřit a rozehrávat se, tak jsem se k nim přidal na violoncello, což se jim zamlouvalo. Navíc zjistili, že hraju i na klavír a na klarinet a že bych byl schopný naučit se i na kytaru, tudíž si mě Petřina vzal na starost. A za dva měsíce, během prázdnin, mi řekli, že s nimi budu hrát.

Když jste přetáhli různé možné hudebníky z ostatních kapel, museli být na vás ti, co zůstali, naštvaní, ne?

Jan: Já myslím, že ne, s Petrem Jandou jsme po celou dobu kamarádi.

Václav: Žádná velká řevnivost nenastala, všechny ty rozchody nebo příchody probíhaly mírumilovně, bez modřin.

A na závěr ostrý střih – vaše 70. narozeniny jste oslavil už v pondělí koncertem v Ústí nad Labem. Jaké další chystáte?

Jan: S Bacily hrajeme standardní koncertní program, v průměru je to pět až deset vystoupení v měsíci. Ten narozeninový jsme absolvovali s mladou kapelou FiHa, která nás před rokem pozvala na koncert na počest mého bratra do Ostravy, kde hrála dvě hodiny jeho písničky – musím říct, že bezvadně. A tak jsme jí pozvání oplatili. Do konce roku nás pak čeká ještě spousta koncertů, například 22. prosince v pražském Divadle Hybernia, kde nás doprovodí kluci ze sboru na Praze 7 Pueri Gaudentes. Bude to jistě krásný předvánoční večer.

Autor: Gabriela Kováříková

24.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies