„Myslím, že se nám povedla dobrá deska. Řekl jsem si to ve chvíli, když jsem si ji ve studiu pár dní před vydáním kompletně poslechl, lépe řečeno ji na sebe nechal zapůsobit. Měl jsem super pocit," říká frontman Divokýho Billa Vašek Bláha. „Je pestrá – nabízí veselé i vážné, pomalé i rychlé písničky, každý si prostě vybere," doplňuje jej Roman Procházka.
Nejvíce jste se na vzniku nových písniček podíleli právě vy dva. Tak jak to šlo?
Vašek Bláha: Je to pořád stejné. Od založení kapely si svatosvatě slibujeme, že se každý rok sejdeme ve studiu a natočíme čtyři písničky, abychom je měli – za ty tři roky, co je potřeba udělat novou desku – připravené, prověřené, měli od nich patřičný odstup. Ale nějak se nám to nedaří. Vždycky do toho přijde hraní, nemoci, pak se zase nikomu nechce, nebo nepřicházejí nápady… A najednou je tu termín vydání alba, takže to pak tři měsíce neděláme nic jiného, než že se věnujeme novým peckám. Ale jak jsem to sledoval, dělají to tak všechny kapely, takže nepropadáme panice.
Nějaké písničky ale míváte aspoň rozpracované…
Vašek Bláha: To jo, neustále máme rozdělaných takových dvacet nápadů. Některé z nich jsme „dotáhli" a ve finále jimi zaplnili třetinu desky, druhou třetinu tvoří písně, které se nevešly na předešlé album, jen jsme je třeba mírně upravili, a z poslední třetiny jde o úplné novinky. Snažili jsme se i trošku experimentovat, ale hlavně zachytit náš klasický syrový zvuk. Celkově na něm zanechal svůj „otisk", stejně jako na aranžích, i náš producent Pavel Karlík ze studia Sono, který s námi spolupracoval už na třetí studiové desce.
Na novince jste se dobrali ke dvanácti písním – bývá to někdy boj sejít se v názoru, ať už na cokoliv, ve vaší osmičlenné sestavě?
Roman Procházka: Během natáčení zažíváme hodně emocí, menší třenice jsou vždycky, ale nakonec dospějeme ke kompromisu. Daleko horší by to bylo, kdybychom měli na album vybírat ze třiceti věcí. Většinou jich máme „jen" kolem patnácti – některá se klube líp, jiná hůř, někdy se podaří zachytit zajímavou atmosféru, jindy zas až tolik ne… Za ty roky, co spolu jsme, na sebe s kluky slyšíme, jsme soudní, víme, co je pro nás to pravé.
Máte mezi tou dvanáctkou nějakého favorita? Co třeba úvodní písnička Dobrý časy – dá se považovat za takovou pozvánku na vaše turné?
Vašek Bláha: Jsme rádi, že to říkáte. Ještě než jsme desku vydali, poslali jsme ji kamarádovi-novináři k posouzení. Říkal, že tahle písnička by se měla dostat do našeho základního playlistu na turné.
Texty jsou klasické „billovské" – o svobodě, kamarádství, lásce, radosti, splínu… V písni Juarez se zaobíráte existenciálním tématem – o přepadení vlaku z finanční nouze. Jak k vám došlo?
Vašek Bláha: To je zrovna písnička, která se tematicky moc nelíbila. Vztahuje se k ní taková zajímavost – na playstationu existuje hra Call of Cores, kde je ten příběh zpracovaný. Je v ní týpek, který chce být v klidu doma, ale dojdou mu prachy. Zavolá mu kámoš, který byl dřív banditou, že udělají velkou „ránu", a ejhle, ono to nevyjde…
A co píseň Naděje, k níž si každý z vás napsal jednu sloku?
Vašek Bláha: A taky si tu sloku každý sám zpívá… V té písničce zpracováváme naše oblíbené námořnické téma.
Jak to šlo, mluvili jste si do toho?
Roman Procházka: Vůbec ne, nechali jsme všechno náhodě. Ani jsme moc neřešili, kdo z nás půjde s tou svou slokou jako první, kdo druhý a tak dále, prostě to tak nějak vyšlo.
Náhoda hraje ve vašem hudebním životě roli?
Roman Procházka: Ne, to byl osud. Tak to mělo být.
Už jsme zmínili turné – přes dvacet koncertů, to je docela mazec, ne?
Vašek Bláha: V našich začátcích jsme měli i sto dvacet koncertů za rok, takže turné o třiadvaceti zastávkách pro nás zas až taková porce není. Navíc je máme rozložené do pěti měsíců, takže je to spíš standart. Důležité je říct, že letos jedeme pouze tuto šňůru, žádná jiná vystoupení, ani na festivalech, neplánujeme.
Proč ne?
Roman Procházka: Abychom se mohli pořádně předvést s celým našim ansámblem, což není na festivalu možné, protože pozornost se tam rozptýlí mezi moc kapel. Je tam dobrá atmosféra, to jo, ale čas na hraní je hodně omezený. Navíc – kdybychom hráli někde na festivalu a o pár dnů později třeba o třicet kilometrů dál v rámci turné, asi by nepřišlo tolik fanoušků, kolik bychom si přáli.
Kolik novinek na turné zazní?
Vašek Bláha: Po zkušenostech z minula víme, že není dobré „trápit" lidi jen věcmi, které ještě nemají naposlouchané. Pár novinek – jako Tsunami, Kořala, Dobrý časy, Požehnání, Země draků, Utrejch a možná ještě něco – z celkových třiceti písniček, co máme na playlistu turné, určitě zahrajeme. Gró programu budou ale tvořit starší pecky, které nám „šlapou".
Máte živé hraní, jednu část muzikantského života, rádi?
Vašek Bláha: Určitě. Ve studiu je hodně práce, na koncertech už jen sbíráme koláče. A když to hraje – ve smyslu, že všechno funguje a lidé jsou spokojení, je to to nejlepší, co můžeme zažít. A nakonec se sejdeme na baru, kde tu radost, často i s fanoušky zapijeme.
Divokej Bill Lobkowicz Tour 2017
25. 5. Plzeň, Amfiteátr Plaza
27. 5. Hlinsko, Pivovar Rychtář
2. 6. Česká Lípa, letiště
3. 6. Příbram, letní kino
9. 6. Rožnov pod Radhoštěm, venkovní koupaliště
10. 6. Olomouc, Korunní Pevnůstka
16. 6. Litvínov, areál Loučky
17. 6. Choceň, park Peliny
23. 6. Uherské Hradiště, Studentské náměstí
24. 6. Tvrdonice, přírodní areál
27. 6. Praha, Žluté lázně
30. 6. Třebíč, Podzámecká Niva
1. 7. Klatovy, kemp Lázně
12. 7. Brno, hrad Špilberk
14. 7. Výrava, letní parket
15. 7. Zruč nad Sázavou, Zručský dvůr
22. 7. Holkov, letní parket
28. 7. Loket, amfiteátr
29. 7. Písek, letní kino
18. 8. Ostrava, Pod Vysokou pecí
19. 8. Strmilov, sportovní areál
25. 8. Jablonec nad Nisou, Eurocentrum/letní scéna
2. 9. Úvaly, atletický ovál