VYBERTE SI REGION

Petr Bende: Ve dvě přestanu hrát, ve čtyři odlétám

Třebíčsko /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Petr Bende je muzikant tělem i duší. Když se rozpovídá o muzice, je k nezastavení a z každé slabiky cítíte, že se pro hudbu narodil a žije z ní. Dobře si uvědomuje, že se mu podařilo dostat se z okresní scény na tu celorepublikovou, ale ani na okamžik před ní neztratil pokoru. „Člověk se musí pořád snažit," říká v rozhovoru, který vznikl na každoročním letním setkání členů skupiny Carmen ve Výčapech na Třebíčsku.

20.8.2012
SDÍLEJ:

Petr BendeFoto: Michaela Hasíková

Na vaši poslední desku Trojka jste šetřil materiál skoro pět let. Taková doba alespoň uplynula od vašeho předchozího řadového alba. Otextování své hudby jste svěřil textové dílně Slávka Janouška. Proč nakonec vyhrálo tohle řešení?

Materiál jsem sbíral opravdu takhle dlouho, ale mezitím nám vyšla ještě deska a DVD se záznamem vánočního koncertu. Ta příprava trvala skoro rok a půl, na řadovku tedy přišel čas až později. V těch textech jsem se chtěl nějak posunout, vždycky jsem si psal texty sám a sám také píšu veškerou muziku. Tak mě napadlo svěřit to novým lidem. Přes svého kamaráda Slávka Janouška jsem našel na internetu písničkáře, textaře, kteří v podstatě pro nikoho kromě sebe nikdy nepsali. Vybrali jsme asi patnáct nejlepších, těm jsem rozhodil demáče a společně jsme textovali. Každé písni jsem dal téma, na které ti textaři pracovali. Taky nastaly takové situace, že jsem měl rozepsaný svůj text a někdo jiný ho dopsal.

Začínal jste na místní scéně jako zpěvák a hudebník například v kapelách Extáze, Svěrák 3, Carmen. Pak se vám povedlo posunout se na celostátní scénu. Není možné, aby to člověka nezměnilo, byť jen v přístupu k práci. Kromě toho, že na vaše koncerty chodí více lidí, děláte třeba něco jinak než dřív?

Především je jiná celá práce. Dřív jsme jezdili tady po okrese po tancovačkách, bigbeatech a podobně. Do toho jsem dělal ale i svou muziku se svou kapelou, která funguje snad už od roku 1996, protože jsem vždycky chtěl hrát svoje věci. To, kam se to dostalo teď, je už mnohem větší parta lidí. V podstatě je to firma, která už je zaběhnutá a je to o tom, že se naše koncerty a písně dostaly i za hranice okresu Třebíč, což je geniální. Souvisí s tím samozřejmě větší odpovědnost. Ten koncert musí nějak vypadat, publikum čeká určitý standard, není to jen tak někam přijet do vesnického kulturáku, zapojit aparaturu a nějak do dvou vydržet hrát. (smích)

Zeptám se na vaše vánoční koncerty, které už jsou dost známé nejen v okolí, ale prorazily do celé republiky. Třebíč, Brno, Zbraslav u Brna tyto koncerty bývají tradičně nejžádanější a brzy vyprodané. Na každém vánočním turné máte hosta. Podle čeho si pro daný koncert hosty vybíráte?

Hlavním hostem je každý rok Cimbálová muzika Grajcar, protože mně se moc líbí ty hudební fúze, kdy hrajeme bigbeat a do toho hraje cimbálovka, která zase naopak nehraje jen ty tradiční lidové písně. Je skvělé, jak si s nimi můžeme skvěle zahrát píseň od Queen, Pink Floyd, a zní to najednou naprosto jinak. Z těch pěveckých hostů, kteří se našich koncertů účastní, to většinou bylo na bázi kamarádství. Tak jsme se dostali k hraní s Vendulou Příhodovou, místní zpěvačkou, až k Věře Špinarové, Ivanu Hlasovi a spoustě dalších skvělých zpěváků. Je to hlavně o radosti potkat se na pódiu a zazpívat si nějakou společnou věc.

Petr Bende

Zmínil jste Grajcar. Spolupracujete i na projektech mimo vánoční turné?

Hlavním bodem naší spolupráce jsou vánoční koncerty, ale po čas léta s nimi občas jezdím akusticky, třeba jen s kytarou. Je to velká změna jak pro mě, tak pro lidi, a to mě moc baví. Letos je těch koncertů s Grajcarem víc, jezdíme po různých městských slavnostech nebo po hradech. Tam se ta cimbálka hodí víc než nějaké tvrdší ladění, čemuž nahrává i nově vzniklá dechová sekce, kterou mám v kapele.

Dechová sekce je vlastně taková náhrada za Karla Nováčka, který s vámi dočasně nevystupuje?

Karel přislíbil účast na vánočních koncertech, tak v to teď doufám. Dechová sekce vznikla hlavně proto, že jsem si to vždycky přál zkusit, oživit tím vystoupení a například letní festivaly si žádají velkou kapelu na velké pódium. Třeba na festivalu Votvírák, kde na pódium kouká dvacet tisíc lidí, tomu dechy dodají pořádný nářez.

Představte tedy vaše nové trio v kapele.

Prvním je Honza Vašina, saxofonista, který s námi už jel loňské vánoční turné a díky jeho kontaktům jsme celou sekci poskládali. Dále s námi hraje Pavel Petrla, což je trumpetista, a na trombon hraje Marek Schöller. Všichni jsou to zkušení muzikanti, kteří hrávali v big bandech.

Představí se i na letošních vánočních koncertech?

Asi ne, tam to spíš budeme variovat do té akusticko-bigbeatové polohy s cimbálkou versus kapela. Finále ještě nemáme naplánované, to se každý rok mění.

To musí zabrat neuvěřitelné množství času a energie. Jak dlouho připravujete celé turné?

V podstatě hned od ledna. Jakmile před Vánoci skončíme, trochu si odpočineme a jde to znovu. Zamlouvají se místa, kde budeme hrát, protože ten prosinec je vlastně strašně krátký. Vymýšlí se nový program, plánují hosté, pěvecké sbory z daných měst. Je toho dost, ale je to radost.

Kromě koncertů jste se objevil i v muzikálu Hamlet. Přišly od té doby nějaké další nabídky na účinkování v muzikálu?

Nabídek přišlo hrozně moc, od Třech mušketýrů až k Aidě, ale problém je v tom, že já se necítím být muzikálovým hercem. Pořád si říkám, že ti lidé, co v těch divadlech zpívají, by hrozně rádi stáli na pódiu se svou kapelou po boku a zpívali svoje vlastní písničky. Proto já se prvotně věnuji kapele, ale vyjít by mi to nemohlo ani časově. Nabídky teď tedy s díky odmítám a rád počkám na něco, co přijde tak jako Hamlet. S nabídkou do muzikálu Hamlet za mnou přišel kamarád Janek Ledecký. Známe se dlouhé roky a mně se ten muzikál hrozně líbil. Bylo to jako blesk z čistého nebe, prostě jsme se s tím tak potkali i vnitřně a klaplo to. Jeden z důvodů, proč jsem do toho šel, byl i ten, že se to hrálo jenom krátkou dobu, která mi nenarušila fungování kapely.

Petr Bende

Zase jinou kapitolou bylo určitě nedávné turné Věry Špinarové, které jste odjezdil s ní u nás i na Slovensku.

Věruška je zlato. Poprvé jsme se potkali někdy v roce 2006, kdy si mě pozvala na svůj vánoční koncert. Spolupráce se rozvinula a v roce 2010 mě přizvala na svoje velké turné po České republice, což bylo asi dvacet koncertů. Musím říct, že máme krásné přátelství, moc si rozumíme, i když jsme v podstatě jiná generace. Ona je poslední Janis Joplin v České republice a je mi velkou ctí s ní zpívat. Zpívali jsme jeden bluesový duet, který byl pokaždé trochu improvizací, hrál jsem do toho na foukací harmoniku, prostě paráda.

I když přes prázdniny hodně hrajete, uděláte si čas na nějakou dovolenou?

Červenec je opravdu takový dovolenkový. Většinu víkendů ale hraju, a tak to není na dlouhé cesty. Srpen už je nabitější, to hrajeme každý týden v podstatě od čtvrtka do neděle, a tak to půjde až do října. Jednu dovolenou v Chorvatsku už mám za sebou, takovou menší mám teď tady v Lipníku a hned po vystoupení se skupinou Carmen ve Výčapech odlétáme do Turecka. A když říkám hned, myslím okamžitě. Ve dvě přestanu hrát a ve čtyři odlétáme z Brna.

Tak to letos asi nebude tolik přídavků pro neodbytné fanoušky…

Bude, to zase máme vymyšlené, že to klapne.

Jezdíte spíš na poznávací zájezdy, nebo jste typ, který si lehne u moře a je mu všechno jedno?

Já už jsem si těch poznávacích dovolených užil dost, procestoval jsem celý Egypt, který mám hrozně rád, viděl jsem spoustu památek. Teď, když už máme děti, je to spíš o tom klidu.

Vy jste se odsud přestěhoval za manželkou do Ostravy. Stává se z vás taky už místní patriot, nebo nedáte dopustit na naši jižní Moravu?

Samozřejmě cítím kořeny tady, to člověk nemůže odpárat. Ostrava se mi líbí, je to zajímavé a kulturní město, ale nejsem úplně městský člověk. To město drží pohromadě, místní jsou patrioti a to se mi na nich moc líbí. Co se týče kultury, v té Ostravě fungují takové věci, které v Praze ani Brně nenajdete kluby, scházení se muzikantů a jejich jamování, jazzové večery… Neříkám, že tam zůstaneme na celý život, ale v tuhle chvíli mi to tam nevadí a s Ostravou se poznáváme… Ale duší jsem Jihomoravák.

Takže ostravské nářečí ještě nechytáte?

To doufám ne. (smích)

Když mluvíte o tom, že v Ostravě sledujete místní muzicírování, stíháte při svém pracovním zápřahu sledovat i všechny ty mladé talenty, co se všude kolem rojí?

Hodnotím v podstatě to, co slyším při svých cestách z rádia, občas si koupím něčí desku. Třeba se mi líbí kapela Nightwork. To je prostě muzika, která je neotřelá. Hlavně si ale hodně těch lidí pamatuju z jejich začátků. Třeba takovou kapelu Mandrage znám z ještě dob, kdy jezdili po malých klubech. Docela si ten úspěch vydřeli, stejně jako třeba Tomáš Klus, který už funguje hodně let a vyšvihl se v poslední době. Takoví lidé, kteří skutečně na té hudbě dlouho makají, tak jim úspěch potom plně náleží. Je to hlavně o písničkách a je potřeba u toho vydržet.

Vaše nejbližší hudební plány už jsme probrali, s kapelou teď žijete hlavně festivaly a pak přípravou vánočního turné, je to tak?

Přesně tak, jak říkám, asi do října to bude hodně nabité a pak máme menší oddych právě na to plánování vánočních koncertů. Moc mě baví, že letos v létě jedeme po spoustě různorodých festivalů počínaje Portou až po rockový fesťák Votvírák. Je fajn to střídat, za jeden víkend dát pořádný nářez s elektrickými kytarami, pak si zahrát v komorním duchu na akustickou kytaru a nakonec se úplně zklidnit s cimbálkou.

A na další CD budeme čekat znovu pět let?

Pět let snad ne, ale záleží to hodně na materiálu. Písničky nějaké mám, na předchozí desku jsem vybíral z pětatřiceti věcí, z nichž se vydalo patnáct, takže jich hromada zbyla. Deska tedy snad bude dřív, ale kdy to bude, sám nevím. Buď bude víceméně úplně akustická, anebo naopak bude strašně nářezová. To jsou dvě varianty, které teď rozmýšlím, jakou cestou se vlastně vydám.

Rozhodně zvolte nářez!

(smích) Akustiky už bylo dost, jo? Ta kytarová možnost vznikla právě proto, že mám i folkový projekt Kolotoč s Pavlem Helanem, což je skvělý písničkář. Hrajeme každý s kytarou a k tomu zní violoncello, a taky to hezky funguje. Tak se může stát, že půjde ruku v ruce bigbeatová verze s mým bandem, a do toho možná současně vyjde druhá deska, která bude na druhou stranu úplně akustická.

LENKA VANÍČKOVÁ

Autor: Redakce

20.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies