"Hrozně nás to mrzí, hrozně nám Radim bude chybět. Budeme se snažit, abychom dál nesli ten odkaz, který jsme během 13 let po jeho boku získali," řekl Křížek. Kapela už na začátku října přerušila ze zdravotních důvodů koncertování, poslední vystoupení absolvoval Hladík s kyslíkovým přístrojem. Na oficiálních stránkách kapely pak kytarista oznámil, že jeho jedinou šancí je transplantace plic.
Kytarista Michal Pavlíček nechtěl úmrtí Hladíka komentovat. "Zemřel král české rockové kytary," řekl pouze dojatý Pavlíček.
Podle hudebního kritika Jiřího Černého byl Hladík kytaristou, který to co sliboval jako teenager, pak v Blue Effectu naplnil. V posledních letech jeho života se mu podařilo dát se dohromady s mladými rockery a využít toho, co jako instrumentalista uměl. "On nikdy nebyl tak dobrý skladatel jako kytarista, ale když byl s dobrými a mladými spoluhráči a s výborným zpěvákem, pořád to byla živá rocková hudba a ne jen historie. I když role Hladíka v historii bigbítu je nepominutelná a nezapomenutelná," řekl Černý.
Hladík na sebe poprvé upozornil ve druhé polovině 60. let coby člen legendárních Matadors a brzy se stal všeobecně uznávaným domácím králem elektrické kytary a také inovátorem. Jako jeden z prvních tuzemských kytaristů použil booster, zpětnou vazbu či kvákadlo a i díky tomu často sklízel němý úžas posluchačů.
Na podzim roku 1968 stál u zrodu Blue Effectu, v němž se začal výrazně projevovat i autorsky. V dalších letech kapela několikrát pozměnila název (Modrý efekt, M. efekt) a především obsazení, postavení Hladíka jako vůdčí postavy však bylo nezpochybnitelné. V 90. letech vystupoval Blue Effect jen výjimečně, od roku 2004 Hladík koncertoval s notně omlazenou sestavou.
Ke kytaře se dostal z trucu, neboť ho nebavilo piano, na které se učil od svých pěti let. Studium konzervatoře po dvou letech vzdal a už jako patnáctiletý uspěl v konkurzu na místo kytaristy v pražské beatové skupině Komety ("protože jsem hrál z not a že jsem uměl sólo Nothing Star"). První profesionální angažmá dostal v roce 1964 v klubu Olympik.
Později se Hladík díky své všestrannosti realizoval i v jiných žánrech než v rocku. Pražský rodák spolupracoval například s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu, folkaři Jaroslavem Hutkou a Dagmar Andrtovou-Voňkovou či slovenskými muzikanty Pavolem Hammelem, Mariánem Vargou a mnoha dalšími.
Kromě toho psal hudbu pro Laternu magiku i Křižíkovu fontánu nebo k loutkovým i rozhlasovým hrám. S manželkou Zlatou provozoval umělecké agentury a produkoval desky nastupujícím skupinám.
Guru elektrické kytary Radim Hladík hrál celý život pro sebe
Kdyby se Radim Hladík narodil v Americe, možná by byl stejně slavný jako Jimi Hendrix. Stejně jako on totiž dokázal zahrát kytarové sólo s nástrojem za hlavou či pomocí zubů, a jeho hra byla podobně virtuozní. Též skladatel, producent a člen Beatové síně slávy, jehož život se dnes uzavřel ve věku 69 let, s obnoveným Blue Effectem ještě donedávna uchvacoval svou technikou posluchače několika generací.
"Ono v tom bigbítu je všechno dovolený, všechno je svoboda a je jedno, jestli je ti padesát nebo dvacet - to je úplně fuk," tvrdil kytarový mág a klasik české rockové hudby, který produkoval desky o generaci mladších kapel, byl garantem dokumentárního cyklu České televize s názvem Bigbít a psal hudbu k filmům a divadelním inscenacím.
"Je potřeba být spokojený s tím, co je. Já jsem celý život hrál pro sebe. V první řadě pro sebe. A jestli je v sále deset tisíc nebo pět set lidí, je mi vlastně jedno. Ale to měřítko, ten filtr jsem já," řekl jednou. Vždy se dokázal obklopit kvalitními muzikanty a experimentoval s artrockem a jazzrockem.
Poprvé na sebe upozornil ve druhé polovině 60. let coby člen legendárních Matadors a brzy se stal všeobecně uznávaným domácím králem elektrické kytary a také inovátorem. Jako jeden z prvních tuzemských kytaristů použil booster, zpětnou vazbu či kvákadlo a i díky tomu často sklízel němý úžas posluchačů.
Na podzim roku 1968 stál Hladík u zrodu Blue Effectu, v němž se začal výrazně projevovat i autorsky. V dalších letech kapela několikrát pozměnila název (Modrý efekt, M. efekt) a především obsazení, postavení Hladíka jako vůdčí postavy však bylo nezpochybnitelné. V 90. letech vystupoval Blue Effect jen výjimečně, od roku 2004 Hladík koncertoval s notně omlazenou sestavou.
Ke kytaře se přitom dostal z trucu, neboť ho nebavilo piano, na které se učil od svých pěti let. Narodil se 13. prosince 1946 v Praze, studium konzervatoře po dvou letech vzdal a už jako patnáctiletý uspěl v konkurzu na místo kytaristy v pražské beatové skupině Komety ("protože jsem hrál z not a že jsem uměl sólo Nothing Star"). První profesionální angažmá dostal v roce 1964 v klubu Olympik.
Později se Hladík díky své všestrannosti realizoval i v jiných žánrech než v rocku. Pražský rodák spolupracoval například s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu, folkaři Jaroslavem Hutkou a Dagmar Andrtovou-Voňkovou či slovenskými muzikanty Pavolem Hammelem, Mariánem Vargou a mnoha dalšími.
Kromě toho psal hudbu pro Laternu magiku i Křižíkovu fontánu nebo k loutkovým i rozhlasovým hrám. S manželkou Zlatou provozoval umělecké agentury BABA a B.A.B.A. A jeho syn Radim sbírá prestižní ocenění jako špičkový mistr zvuku.