Věra Martinová: Na své písně jsem hodně přísná

V Bezně jste s Tour 2010, jak byste ho představila?
Je to vlastně turné částečně k mým padesátým narozeninám a zároveň představuje nové CD, které se jmenuje Křídel se nezříkám. Je to po dlouhé době turné s kapelou. Obvykle totiž jezdíme hrát v triu. Turné obsahuje kolem dvaceti koncertů po republice, doprovází mě skupina P. R. S. T. Jako host s nám vystupuje britský kytarista, zpěvák a autor Jamie Marshall.

Kolik písní je na vašem novém CD, kdo se na něm podílel?
Je tam klasicky dvanáct písní. Většina z nich, kromě jedné, jsou původní věci, tedy české. Autorsky se na nich podílel i Jamie Marshall jako na předešlé desce. Něco jsem si napsala já. Jsou tam písně od skvělého muzikanta a kytaristy Karla Macálky. Textařsky se podílel můj osvědčený tým – Pavlína Jíšová, František Brejcha a Karel Macálka. Možná jsem i na někoho zapomněla.

Kdy jste na albu začala pracovat?
Na albu jsem začala pracovat již v loňském roce na jaře. Začala jsem shánět repertoár, což je to nejtěžší. Sejde se vám třeba třicet písní, z nichž se teprve dělá selekce. Některé jsou hned nepoužitelné, některé se vyberou a pak z toho postupně vzniká tvář alba.

Setkala jste se během přípravy a natáčení CD s nějakými obtížemi? Co bylo nejtěžší?
Sehnat ty písně. To je opravdu složité, jelikož já jsem na to opravdu přísná. Musí mi to sedět. Hodně těžké je sehnat také dobré texty. Já nějak neumím zpívat o ničem. Rovněž jsem chtěla, aby písně byly adekvátní k mé věkové skupině, abych si nehrála na něco, co nejsem. Prostě, aby to drželo pohromadě. Nejtěžší byly tedy opravdu ty přípravy.

Jak vůbec vznikla spolupráce s vaším kytaristou Jamiem Marshallem?
Spolupracujeme spolu více než čtyři roky. Poznala jsem ho ale dříve. Je to možná sedm let i více. Poprvé jsem ho viděla na festivalu na Svojanově. Už tenkrát se mi líbil, byl tam skutečně jen jako host z Anglie. Pak se tu začal objevovat, hrál s jednou bluesovou kapelou, ve které hrál můj muž na bicí. Dohodli jsme se, že ho oslovíme. Věděla jsem, že píše hezké písně. Netušila jsem, že z toho bude tak dlouhodobá spolupráce. Myslím si, a doufám, že nám to ještě nějaký pátek vydrží. Baví mě to a jeho evidentně asi také.

Když se řekne slovo hudba, co pro vás znamená?
No v podstatě je to všechno kromě rodiny. Žiji hudbou celý život již odmalička. Vždy jsem se jí chtěla věnovat, od osmi let jsem začala hrát na kytaru. Pro mě takřka okolní svět neexistoval, než ten muzikantský. Kromě rodiny je pro mě muzika opravdu všechno.

Setkala jste se během vaší hudební kariéry s něčím opravdu nepříjemným?
Takové okamžiky jsou, ale zapomínám na ně. I například na moji autonehodu, která s tím souvisí...