VYBERTE SI REGION

Věra Špinarová: Na bulvár si nikdy nezvyknu

Ostrava /ROZHOVOR/- Populární zpěvačka Věra Špinarová oslavila ve čtvrtek životní jubileum, šedesátiny. V rozhovoru pro Deník vzpomíná nejen na začátky své kariéry, či své největší hity, ale odpovídá také na otázky z osobního života.

27.12.2011
SDÍLEJ:

Věra ŠpinarováFoto: Deník/Pavel Sonnek

Přes čtyři desítky let je váš život spojen s hudbou a písničkami. Vzpomenete si na atmosféru vašich prvních vystoupení?

Asi všechno začalo tím, když na setkání devítiletých škol před lety v dnešním Domě kultury města Ostravy byla vyhlášena soutěž zpěváků. A všichni mí spolužáci, říkali: Věro, běž, neboť věděli, že „břinkám” na kytaru. Tak jsem se přihlásila. Hrál tam tenkrát orchestr pod vedením doktora Sochora a zpívala Marie Rottrová. Všichni jsme zpívali úryvek z písničky Vánoce, Vánoce přicházejí. Soutěž jsem vyhrála a dostala vánoční kolekci. Přiběhla jsem domů a řekla jsem, že budu zpěvačka…

Pak přišla další soutěž, která se jmenovala Májový křišťál…

Ano, soutěž proběhla v Domě kultury v Ostravě-Porubě, kde jsem zazpívala dokonce svoji vlastní písničku a sama jsem se doprovázela na kytaru, byť jsem znala jen pět akordů, ale už jsem měla v sobě zřejmě jakési improvizační schopnosti, také díky dobrému hudebnímu sluchu, s níž jsem melodii zvládla. V porotě tehdy zasedli Drahoslav Volejníček z ostravského rozhlasu, Ivo Pavlík a dirigent a skladatel Pavel Staněk. Soutěž jsem nevyhrála, vítězkou se stala Květa Macurová, která zpívala později s Petrem Dudeškem a jeho Muzikou bez kapelníka čili Buřinkami, nicméně dostala jsem nabídku na zkušební nahrávání do ostravského rozhlasu, a to mi nebylo ještě ani patnáct let. A na to si velmi dobře pamatuji, šla jsem do rozhlasového studia a strašně jsem byla na to hrdá… Byla to jiná doba, dneska to mladí berou jako samozřejmost, tehdy to tak normální nebylo… A právě v té době zde natáčela skupina Flamingo Richard Kovalčík, Jiří Urbánek, Vladimír Figar a také Miroslav Večeřa, ale i další, kteří už bohužel nejsou mezi námi…

A první rozhlasové nahrávky?

To byla moje autorská prvotina, která se už bohužel nedochovala ani v archivu, ke které právě Flamingo natočilo hudební základ. Prvními mými rozhlasovými hity se staly písničky Mý adié nebo Domů mířím, venku svítá, které jsem nazpívala s Ostravským rozhlasovým orchestrem. Všichni byli ke mně zlatí, měli se mnou velkou trpělivost, poněvadž jsem špatně vyslovovala, ale také ne moc dobře intonovala a dýchala, neladila (úsměv na tváři Věry Špinarové).

Ale kde jste získala tak obrovský hlasový fond, který vám závidí mnohé operní pěvkyně?

Sama si kladu mnohdy tuto otázku, vždyť mám menší postavu a s altovým projevem a velkým hlasovým rozsahem jsem nikdy pořádně neuměla hospodařit… Právě v ostravském rozhlase se mi moc v tomto směru věnovali.

Když listujete pamětí, na která hudební seskupení, s nimiž jste spolupracovala, ráda vzpomínáte?

Skupina Majestic, hudební dění na ostravském výstavišti Černá louka mělo něco do sebe, vždyť na nás stály fronty lidí a chodily na mě, což si až po letech silněji uvědomuji. V Ostravě tehdy v těch šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vládla určitá řevnivost mezi kulturními domy v jednotlivých čtvrtích. V jednom zpívala Marie Rottrová, třeba v Ostravě-Zábřehu či v Porubě, já zase na Černé louce, ale byla to bezvadná atmosféra. Pro upřesnění: začínala jsem nejdříve ve skupině Flamingo s Petrem Němcem a Marií Rottrovou. Tam jsem byla jenom takový „přichvístek”. Působila jsem také ve skupině Majestic, kde chvilku zpívala Marie Rottrová, která odešla do Flaminga. A v Majestiku to všechno začalo na čajích, kde jsem už zpívala celý koncertní program a se zpěvákem Standou Hranickým jsme byli už rovnocenní partneři, takže jsem se musela hodně věcí naučit v angličtině. A užívali jsme si to.

Pak přišel váš další velký hit Music Box a první televizní pořady…

To už jsem věděla, že Věra Špinarová je známější někde dál než v kulturním domě v Ostravě-Porubě. Na toto kulturní zařízení mám hezké vzpomínky. Když tam přijel třeba Pavel Novák nebo Waldemar Matuška, tak mi paní ředitelka dala kytku, abych jim ji po koncertě na pódiu předala. A Waldemar jednou prohlásil: Vy prý tady máte nějakou dobrou zpěvačku Věru Špinarovou. A já nesměle pronesla: To jsem já. A on mi odpověděl: No, to určitě… Myslel si, že měřím dva metry a jsem pořádný kus ženské…

Čím vás přitahoval hudebník a pozdější váš manžel Ivo Pavlík, s nímž máte syna Adama, současného šéfa vaší nynější doprovodné kapely?

Pro Iva jsem měla slabost už jako holka. Vím, že jsme mu s kamarádkou ještě na základní škole volaly do bytu a měly škodolibou radost, když telefon zvedla jeho tehdejší manželka… Později se vrátil Ivo Pavlík z hudebního angažmá v Německu a jeho útočištěm se stala právě skupina Majestic. Nacvičili jsme repertoár a začala sem s ním zpívat a účinkovat. A do Iva jsem se zamilovala…

Počátkem sedmdesátých let jste zpívala s Orchestrem Ivo Pavlíka, který založil, když se Majestic rozpadl…

Začala jsem se živit jako hudební profesionálka, přešla jsem pod Pragokoncert a začala se rozvíjet moje pěvecká kariéra. V roce 1972 jsem nahrála své první elpíčko, což byla Andromeda, hodně rocková záležitost na tu dobu, která se zejména mladým posluchačům velmi líbila, takže jsem u nich bodovala…

Nicméně nic netrvá věčně, s Ivem Pavlíkem jste se rozvedla, přišly nové kapely a nové projekty a vzala jste si zpívajícího bubeníka Vítězslava Vávru…

Bylo to překotné, trošku divoké a pro mě ne moc šťastné období…

Dlouhá léta bojujete s bulvárem, který vám mnohdy dost necitlivě ublížil… Jak jste se s tím naučila žít?

Pravda je, že jsme na to nebyli před rokem 1989 zvyklí. Když se o nás napsalo jednou za pět let, tak to byla velká sláva. A po revoluci se z bulváru stal jakýsi mor. Bohužel, nikdy jsem si na to nezvykla a nezvyknu, jakým způsobem tato média pracují a chovají se vůči mně. Dříve, když jsem s někým udělala rozhovor, tak slušností byla jeho autorizace. Dneska nikoho nezajímá, že se v tom či onom článku nepíše pravda. Řekla jsem jednomu bulvárnímu plátku: Pište si co chcete a bohužel, on to tak dělá a nehledí na fakta. Když se vám daří, jste v pohodě, tak to nikoho nezajímá. Ale nedej bože, když onemocníte anebo se vám stane nějaké neštěstí, tak se telefony netrhnou…

Na které osobnosti ze své dosavadní tvůrčí dráhy vzpomínáte nejraději?

Nikdy jsem neměla nějak moc široký okruh spolupracovníků. Pokud jde o hudbu, tak pěkné písničky mi napsali například Ivo Pavlík a Andonis Civopulos, a pokud jde o textaře, protože jsem zpívala a zpívám také hodně převzatých zahraničních melodií, tak nesmím zapomenout na Vladimíra Čorta a Pavla Vrbu, s nímž jsme se měli hodně rádi, kteří mi napsali úžasné texty. Výborný je Petr Šiška, Jiřina Fikejzová mi napsala k albu Stíny výsluní jeden pěkný text. Jaroslav Wykrent mi napsal také úžasné věci. Jsem nešťastná z toho, že nás opustil Pavel Vrba, který chtěl ještě pro mě něco nového vytvořit… Dobře píše Lešek Wronka, ale také nesmím zapomenout na svého syna Adama.

Jednoho dne se vrátíš je název písně, bez níž bychom si nedovedli představit hudební dramaturgii rozhlasových stanic, televizních pořadů, diskoték… Vnímáte vůbec tu magickou sílu svého hlasu, když ji slyšíte?

To je velký dramaturgický počin Iva Pavlíka. Pamatuji si, že tuto Morriconeho melodii z filmu Tenkrát na Západě vybral právě on, ale byla bez textu. Spolupracoval se Zbyškem Malým, který napsal úžasně nadčasový text, vpravdě básnický, jenž evokuje radost, smutek a další poetické záležitosti. K úspěchu nahrávky samozřejmě pomohl Ostravský rozhlasový orchestr a hudební aranžmá Drahoslava Volejníčka. Je zajímavé, že tato písnička byla dlouho natočená, nikdo si ji nevšiml. Až v televizním pořadu Ring volný se mě režisér František Polák zeptal, jestli nemám nějakou pomalou písničku. A když to v televizi zaznělo, jako by se národ zbláznil, stala se píseň velkým hitem, z čehož mám pochopitelně radost.

Těšíte se na Vánoce?

Mám ráda vánoční atmosféru, ale vzhledem k tomu, že žiju už mimo Ostravu, kousek za Bílovcem, tak se nedostanu do města. Ale nelíbí se mi ten shon, v němž skoro každý kupuje kdejakou ptákovinu, to není ta pravá poezie Vánoc. A vzhledem k tomu, že v současné době mám ještě rozestavěný dům, tak na nějaké velké svátky se nechystám. Samozřejmě, že se setkáme se synem a jeho rodinou mezi svátky. Na Štědrý den budu asi sama a už se těším, že si vychutnám atmosféru klidu. Interiéry domu ještě nejsou uzpůsobeny k tomu, abych přijímala návštěvy. Těším se na vnučku, která zde má své zázemí… A nedovedu si představit, že bych se teď sebrala a jela někam k moři a na Štědrý den do mě pražilo slunko. A i když budu sama, udělám si bramborový salát, rybí polévku, usmažím si kapra, rozkrojím si jablíčko, dám si svíčku do ořechu…

Ve čtvrtekjste oslavila životní jubileum šedesátiny. Doufám, že ještě neohlašujete konec pěvecké kariéry…

Nevidím důvod, abych končila. Ještě se na to moc těším. A chtěla bych zpívat ještě nejmíň tři až pět roků. To samozřejmě záleží na zdraví. Zatím si myslím, že mi to zpívá, nemám žádné problémy. Nesmím dostat ale žádný virus, jako se mi stalo teď, že mám hlasový klid a musela jsem přeložit několik koncertů včetně toho v Lucerně, který je beznadějně vyprodaný… Do budoucna si také nedovedu představit, že bych se zpíváním úplně skončila. Vždyť teď jsem několik dnů doma, a už se začínám nudit, takže začínám vystrkovat růžky… Ale ještě mluvím přes nos a nejsem úplně fit. Ale na 4. ledna se do Lucerny už moc těším… Tím vlastně začnu svůj pěvecký rok.

Jaký byl váš dosavadní život s hudbou?

Krásný. Nahoru dolů, pestrý a barevný, zažila jsem si všechno. Asi tak to mělo být. A zpívání bylo nejsilnější. Mám ho ráda. Člověk si musí věřit. Miluji živá vystoupení, když za mnou stojí na pódiu kapela. Musím si zpívání doslova a do písmene užít.

Žijete nyní bez partnera. Nestýská se vám?

Nevím, proč mě chtějí všichni seznamovat a dohazují mi nějaké chlapy. Už jsem si užila dost, byla jsem dvakrát vdaná, a tak, jak nyní žiji, se cítím nejlíp. A už mám jiné životní priority, není mi dvacet, ale šedesát a jsem ráda sama… A pak mám tolik lidí kolem sebe a také několik výborných kamarádek, s nimiž mohu hovořit o všem.

Co si přejete do nového roku?

Abych byla zdravá a to přeji také všem , aby také byla spokojená moje rodina a já měla práci. A také ať se lidé mají rádi, vždyť se podívejte, jak jsou dnes na sebe mnozí zlí, pro pár korun jsou někteří jedinci schopni druhého zmrzačit, a dokonce i zabít a okrást. Myslím si, že nikdy nebylo tolik zla mezi lidmi, jako je teď. A to by se mělo změnit…

Autor: Břetislav Uhlář

27.12.2011
SDÍLEJ:

Bída přišla na pálenice. Ovoce na jaře pomrzlo

Tradice je znát. Zatímco na Uherskohradišťsku je 38 palíren, v Praze není ani jedna.

Pamlsková vyhláška? Nesmysl, shodují se ředitelé škol na Mělnicku

Mělnicko - Takzvaná pamlsková vyhláška, která od 1. ledna 2017 zakazuje v základních školách prodávat výrobky s příliš vysokým obsahem soli, cukrů a tuků, možná zruší mnohé školní bufety a kiosky. Ředitelé škol na Mělnicku se shodují na tom, že vyhláška je příliš přísná, a pro provozovatele bufetů tak nebude finančně zajímavé dále je ve školách provozovat.

Hra s ohněm skončila. Rakousko to zvládlo

Berlín – Němečtí komentátoři vesměs pozitivně hodnotí výsledek rakouských voleb, kdy v nedělních volbách vyhrál kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies