Její šansony, nejen ty od Edith Piaf, jdou vždy ze srdce. Některé zazpívá v pátek 30. ledna v DK Ústí na Plese všech Ústečanů i v pátek 23. března na Plese Ústeckého kraje.

Těší se

Ne náhodou zpívala Eliška Lüftnerová, finalistka reality show Česko Slovensko hledá talent 2013, na podzim 2014 v DK Ústí před francouzskou herečkou, zpěvačkou i mecenáškou Chantal Poullain.

Dnes mluví o mimořádném zážitku, velké motivaci i zkušenosti, o svém prvním mini koncertě i přesto, že k ní Chantal nebyla tak vstřícná, jak by si asi dívka zasloužila.

Časem změn byl rok 2014 pro nadanou Elišku, sestru ústeckého písničkáře Petra Lüftnera. Z Ústí, kde se narodila, se za svou láskou odstěhovala na západ Čech.

Kůže místo oceli

Přerušila v Praze studium na umělecké škole, kde pracovala s ocelí, „šla do učení" k ústeckému řemeslníkovi Karlu Poláčkovi, sedláři i exkapelníkovi legendárních Fešáků.

Zpívá, hraje na kytaru i na ukulele, zdokonaluje si francouzštinu.

„Pro Českou republiku je jí škoda, nedocení ji. Měla by si to namířit do Francie," zhodnotil umění Elišky loni na plese v Ústí Jan Neckář, kapelník Bacilů a bratr Václava Neckáře.

„Stěhování do Paříže zatím neplánuji. Kdyby taková nabídka přišla, bránit se nebudu. Ale i v Česku je o mě zájem," prozradila Eliška.

Loni jste odzpívala v Ústí pár plesů, letos pokračujete. Jaká to byla a jaká je to zkušenost?
Fantastická. I mladí lidé na moje písničky tancovali jako diví, loni to byly i maturitní plesy v Plzeňském kraji, v Havířově, Ostravě i ve Fulneku.

Co loni přišlo po plesech?
Přišly firemní večírky, dvakrát jsem vystoupila v Bratislavě, jednou v Ostravě… Tleskali mi i Francouzi, to byla velká radost. Všimli si mě i v Praze v hotelu Boscolo na republikové klavírní soutěži. Setkala jsem se tam s tak významnými lidmi, jako je Ivan Mládek, to je perfektní člověk. Příjemné bylo setkání i s Jiřím Suchým a s Petrem Maláskem.

V září 2014 jste měla začít zpívat v jednom pražském podniku. Ale nezpíváte, prozradíte proč?
V tom francouzském kabaretu to nevyšlo. Podepsat smlouvu, musím tam pravidelně ve středu a v sobotu vystupovat. Natolik jsem se ale zatím vázat nechtěla.

S duetem od brášky

Na co se právě teď těšíte?
Moc se těším na spolupráci na první desce svého bratra Petra. Je to skvělý autor písniček, zpěvák, harmonikář. (A autor „revoluční" hymny „Ty jsi to Ústí" pozn. autora). Dokončujeme nové písničky, učíme se je, zkoušíme. Petr cédéčko natočí ve spolupráci s kapelou Xindla X.

Petr jel spolu s Xindlem X (Ondrou Ládkem) turné po ČR, byl s vámi i v Bratislavě. Jaký je Xindl X?
Je to neskutečně příjemnej, hodně přátelskej a talentovanej člověk s velkým zájmem o všechno. Má velký přehled, popovídá si s vámi o všem, ve všem vám fandí… Myslím, že je hodně velkorysý, to díky němu se bratr dostal hodně daleko. Ondřej je i machr na kytaru. Když jsem ho viděla a slyšela na vlastní uši, klobouk dolů, je vynikající hudebník.

Ještě zpátky k zážitku s Chantal. O tom, že se s vámi odmítla bavit, už se psalo. Mrzelo vás, že s vámi komunikovala jen přes své hudebníky?
Já jsem zvyklá zážitky rychle vypouštět a nic moc neprožívat. To by se člověk občas utrápil…Těšila jsem se, že si s paní Chantal popovídám i o francouzštině, že mi třeba dá mini lekci před vystoupením. Možnost popovídat si s rodilým mluvčím pro mě by byla velká pocta. Bohužel to nevyšlo, nemohla jsem ani do její šatny, ale já pak měla jiné starosti. Musela jsem si najít šatnu, abych se na koncert mohla převléknout, být připravená.

Jak jste pak sama prožívala samotný koncert?
Moc jsem se na něj těšila a užila si ho. Věděla jsem, že sedí v sále DK Ústí spousta lidí, kteří přišli kvůli mně. Koncert se povedl, měla jsem ovace, byl to zážitek. Škoda, že jsem nemohla dát přídavek, ač ho publikum vyžadovalo. Ale dala jsem přednost paní Chantal Poullain, vždyť lidi přišli hlavně na ni.

Ó, má plavovlásko

Umíte šansony ne jen od Edith Piaf, kterou milujete. Zpívala jste nostalgickou píseň Ó, má plavovlásko. Plánujete i další české kousky?
Plánuju, asi přidám i nějakou s bratrem. Plavovlásku profesor Ivan Kurz složil pro TV seriál Četnické humoresky, ta píseň mě oslovila. Zeptala jsem se ho, jestli ji smím na koncertech zpívat, dovolil mi to. Luděk Havel z Ústí, druhý nejlepší klavírista v ČR, který mě občas doprovází, mi k Plavovlásce udělal vynikající podklad.

Máte tu píseň hodně ráda, že?
Mám. Líbí se mi její nálada i nostalgie, blízká je mi doba, kdy se Četnické humoresky odehrávají. Sama bych v té době ráda žila. Když ji začnu zpívat, vžiju se do té doby a užívám si ji, protože je o lásce, protože se v ní mluví o Paříži. Zpívám v ní „Není nad Paříž", prostě mě oslovila.

Zvou vás po Česku i na Slovensko. Odkud nejdál vám přišla nabídka ke koncertu?
Z Dublinu. Zvali nás, ať s bratrem zahrajeme a zazpíváme pro krajany. Je to zatím v jednání, nechali jsme si tu nabídku na pozdější dobu. Ale myslím, že bych měla větší úspěch ve Francii. Jen bych si musela zlepšit francouzštinu. Ale když to člověk cítí a má ji rád, naučí se ji.

Máme vás spojenou se šansony, co jiné styly? Doprovází vás klavír či CD, ale co se jednou doprovázet sama?
Jiným stylům se nebráním. Umím si to představit, vlastně bych se moc ráda ve folku sama doprovodila na kytaru nebo na ukulele. A třeba i zpívala s nějakou country kapelou .

Jaké písničky od vás tedy uslyšíme na obou plesech?
Asi jednu modernější anglickou, možná jednu od Michala Horáčka, šansony ze čtyřicátých, padesátých let a dál se uvidí. Ale není to tak, že bych si své vystoupení bez Edith Piaf neuměla představit. Je i tolik jiných skvělých interpretů, nejen francouzských, kteří mají krásné procítěné písničky.