VYBERTE SI REGION

Vlasta Horváth: Narozeninové oslavy bych zrušil. Hlavně ty svoje

Praha /ROZHOVOR/ - Na domluvený rozhovor přiběhl s párminutovým zpožděním a pořád se omlouval. V nákupním centru ve Vršovicích si objednal lungo a jemně perlivou vodu. Než to vypil, povídali jsme si o Vánocích, o jeho zapomínání a také o muzice.

29.2.2016
SDÍLEJ:

Vlastimil Horváth je český zpěvák, který se 12. června 2005 stal vítězem druhého ročníku soutěže Česko hledá SuperStar.Foto: archiv Vlastimila Horvátha

„Promiňte za zpoždění, měl jsem celodenní šichtu ve škole od devíti. Poslední žačku jsem musel trochu zkrátit. Navíc na každém semaforu červená a zaparkovat taky nebylo jednoduché," chrlil ze sebe Vlasta Horváth, zpěvák, který odstartoval svoji kariéru vítězstvím v televizní soutěži Česko hledá SuperStar. To se psal rok 2005. Od té doby uplynulo mnoho času, Vlasta Horváth se věnuje hudbě stále.

Já jsem v pohodě, pět minut není zpoždění. Co učíte?

Na Mezinárodní konzervatoři Praha vyučuji zpěv a zároveň se snažím dát žákům větší hudební rozhled, aby byli nejen dobrými zpěváky, ale aby i jejich interpretace byla co nejpřirozenější a uvěřitelná.

Jak často učíte a jak vás to baví?

Učím jeden den v týdnu, mám deset žáků a musím říci, že mě to docela baví. Je to dobrá zkušenost i pro mne, neboť i já se díky svým žákům učím a nalézám tak nové rozměry.

Vloni jsme se bavili na začátku prosince. Vy jste říkal, že dárky kupujete na poslední chvíli s mladším bratrem, se kterým vyjedete nakoupit všechno naráz. Jak to dopadlo?

Vlastně jsme se k tomu s bratrem ani nedostali. Vyrazil jsem den před Štědrým dnem sám na otočku do Prahy a vyřešil to.

Tak to nebyla pro manželku dobrá zpráva.

To ne. Ona si v poslední době na mne docela stěžuje. Přiznávám, že asi oprávněně. Já totiž čím dál více zapomínám na všechny oslavy, svátky, narozeniny. Vím to, ale mám toho v hlavě zkrátka moc.

To vás uklidním, tak to má spousta chlapů. I já. Manželka se taky nenápadně připomíná.

Vím, že to není správně, ale jsem aspoň rád, že v tom nejsem sám.

Tak se přiznejte, něco jste přece manželce pod stromeček, tedy kromě sebe, dal?

Samozřejmě, že ano, a byla i spokojená, jen ten průběh okolo toho už je jiný než před lety. Myslím, že tomu schází trochu toho divadélka, což ženy obecně mají prostě rády.

Vy nemáte rád překvapení, jak je na tom manželka?

Manželka překvapení ráda má. Bohužel, já to trochu v poslední době bojkotuju. Teď měla narozeniny, musela se připomenout. Přišla a v ruce měla náušnice. Tak jsem jí řekl, že jsou moc krásné a že je to prima dárek. Ode mne.

Takže byste svátky…

…zrušil. Obzvláště ty svoje. Stále více mne to straší.

Myslíte narozeniny?

Přesně. Už nejsem mladý, leze mi na čtyřicet.

Tak to jste pořád ještě mladý kluk.

Dlouho jsem si neuvědomoval, kolik mi je. Ve třiceti je to pohoda, ale jak se blíží čtyřicítka, tak člověk začne bilancovat a dochází mu, co všechno nestihl a co už ani není možné stihnout.

Třeba?

Týká se to hodně mé hudební profese. Když jsem se v roce 2005 stal vítězem pěvecké soutěže Česko hledá SuperStar, bylo mi už 28 let, což je vlastně docela pozdě. Deset let uteklo jako voda, a protože jsem chtěl také založit rodinu, tak jsem na pár let musel trochu zvolnit. Ještě stále mám v hlavě a v srdci spoustu snů a projektů, které bych chtěl zrealizovat. Co už ale asi těžko dohoním, je má kondice a nasazení, které jsem míval ještě před deseti lety, protože od chvíle, kdy do mého života vstoupily mé dvě dcery, se tohle rapidně změnilo. Absolutně nezbývá čas a energie je velmi málo.

V čem jste chtěl být světovým šampionem?

Od dětství jsem hodně sportoval a jezdil na závody v běhu a podobně. Vždy mě to moc bavilo, a i když jsem ve sportu neměl žádné ambice, byla to také jedna z mých velkých vášní. Teď sice do fitka zajdu, ale není to žádná divočina. Už si nemohu dovolit to, co dříve. Fotbal už nehraji kvůli zádům, a tak se prostě smiřuji s tím, že mi není dvacet.

Mně to ale připadá zcela logické, že člověk stárne a že fyzička jaksi slábne. Jen si to přiznat. Pravda, ani mne se to moc nedaří.

No vidíte. V hlavě se to těžko láme. Člověk časem a také s dětmi zpohodlní. Dokonce i na mém hlase se projevily drobné změny.

K lepšímu, nebo k horšímu?

Tady bych řekl, že to asi má spíš pozitiva. Můj hlas má teď příjemnější barvu a celkově je hutnější a vyzrálejší. Nemohu si však už dovolit to, co dříve, a musím ke svému hlasu přistupovat zodpovědněji. Najednou to zkrátka už není všechno tak zadarmo a člověk se na to více nadře.

Pojďme k muzice.

Tak to mě čeká už 5. března koncert, na který se moc těším – bude to v pražském Jazz clubu U Staré paní v Michalské ulici na Praze 1. Budu tam hrát podruhé a tentokrát jsme s kapelou zvolili akustický koncert. Klub je útulný a akustika tam bude parádní. V podstatě akustické koncerty mají velké kouzlo. Divák je doslova na dotek, není to nic odtažitého. Všechny čtenáře tímto zvu.

Takže velké koncerty už nemáte rád?

Měl jsem je vždycky moc rád a snil jsem o tom, že se mi to jednou podaří také. Dnes už to mám ale myšlenkově jinak. Na koncertě v hale, pokud stojíte někde vzadu, se nemáte šanci se zpěvákem či kapelou dostatečně propojit. Zvuk se k vám dostává spíše v podobě ozvěny nebo dozvuku, a pokud jste výškově na tom jako já, tak se musíte spokojit s projekcí, když tam je. V klubu je kontakt s fanoušky naopak těsnější a vzájemný prožitek je daleko intenzivnější.

Hrát budete se svoji osvědčenou kapelou?

Ano, s bratry Radkem a Martinem a s Honzou Mikuleckým.

Co vás letos čeká v hudební branži?

Festivaly, městské slavnosti a naše samostatné koncerty. Budu pracovat na písních na novou desku. Chtěl bych postrčit kupředu projekt propojení se smyčcovým triem či kvartetem. Těším se na vánoční koncerty. Přede dvěma lety jsem připravil vánoční singl, tak bych chtěl ještě tři vánoční písně udělat a vydat pak vánoční maxisingl.

Vy budete zpívat 10. března na galavečeru k vyhlášení projektu Řád srdce, který pořádá Deník. Jak se těšíte?

Řád srdce je skvělá myšlenka, která posílá mezi lidi pozitivní energii. Moc se těším a jsem rád, že mohu svým vystoupením také pomoci dobré věci.

Autor: Jiří Macek

29.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Neberte medvědovi hračku! Může to být granát...

Varšava – Odebrat medvědovi hračku může být docela nebezpečné, zvláště když hračkou je minometný náboj. Asi takové poučení podle agentury AP plyne ze sobotní příhody v zoologické zahradě v Poznani na západě Polska.

Při volbách na zkoušku statistici nezaznamenali žádný problém

Praha – Při úterních simulovaných volbách na zkoušku nezaznamenal Český statistický úřad (ČSÚ) žádný problém se zpracováním výsledků. Před říjnovými krajskými a senátními volbami statistici prověřovali přenos sečtených hlasů nebo reakce systému na přetížení, sdělila mluvčí úřadu Petra Báčová. Jednalo se o druhou celoplošnou zkoušku ze tří, poslední se má konat 4. října.

Žena a dvě děti zemřely při nehodě na přejezdu v Německu

Berlín - Mladá žena a její dvě děti dnes zemřely při nehodě na železničním přejezdu na severu Německa. Informovala o tom agentura DPA. V krátké době je to v Německu už druhý případ srážky vlaku s vozidlem na přejezdu: v srpnu byli při nehodě u Osnabrücku vážně zraněni dva lidé v autobusu, do kterého narazil vlak.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies