VYBERTE SI REGION

V pravý čas šlapu na plyn

Praha - Krok s pracovním tempem Lucie Vondráčkové by udržel asi jen málokdo. Sotva dotočí film, hned je znova povolána před kameru nebo na divadelní jeviště. Do toho všeho stačí vydat desku se sedmnácti novými písničkami.

23.7.2008 1
SDÍLEJ:

Lucie VondráčkováFoto: DENÍK/Jiří Sejkora

Prázdniny jste svým příznivcům zpříjemnila novinkovým 2CD Fénix -většinu skladeb vám napsali vaši rodiče Jiří Vondráček a Hana Sorrosová. Zasahujete jim do jejich práce nebo nemáte tu potřebu, protože jim věříte?

Všechno na té desce je ovlivněné mou představou. Naše spolupráce je trochu jako dobře upečená vánočka. Doplňujeme se, předbíháme v nápadech, já ovlivňuju texty i muziku a v pravý čas nechávám volnou ruku a v pravý čas šlapu na plyn. Funguju jako producent, takže musím mít jasnou představu o výsledku a celku. Neumíte si představit, jak přísnou kontrolou nás tří každá z písniček prochází. Někdy je to fakt boj, který ovšem vyhraje jen ten nejlepší text nebo melodie. Proto pak fungují tak dlouhou dobu a posluchači si je nacházejí i po letech. Energie se vždycky vrací. A je jedno, jestli děláte pop, nebo folk.

Na nosič jste zařadila několik remixů z předešlého alba Boomerang i převzatou „klasiku“. Při jejím výběru míváte šťastnou ruku - tentokrát jste sáhla po songu Carly Simon z filmu Podnikavá dívka s Melanií Griffithovou v hlavní roli a po písni od Lee Hazlewooda Boty proti lásce, kterou u nás uvedla ve známost Yvonne Přenosilová. Co vás na oněch klasikách bere, zajímá?

Víte, když už nazpívám převzatou věc, musí to být něco, co mě hodně ovlivnilo a comi už dlouhou dobu dává sílu. To je přesně případ obou věcí a taky Větru. Je mi milejší, když je písnička už skoro zapomenutá. Mám pak možnost a chuť ji znovu vykřesat z úkrytu muzikantských dějin a dát jí vlastní kabát, o kterém mám už v hlavě jasnou představu. Chci, aby Boty objevila nová generace, která poslouchá víc taneční věci. Podnikavá dívka má v sobě zase sílu překonávat překážky a nevzdávat se. To je heslo, díky kterému mám často energii v době, kdy ji ostatní ztrácejí. Takže chci, aby ji tahle písnička posílala i posluchačům Fénixe. Remixy jsou pak dělané na pořádné diskotéky a taky k vyčerpávajícím hodinám spinningu. Perfektně se na ně tancuje. Mají v sobě šťávu, která nikoho nenechá vydechnout. Ani mě ne.

K duetům jste si přizvala Petra Bendeho, Petra Kocmana a taky skupinu Taktici, díky níž zní na desce i slovenština. Jak k tomuto nezvyklému hudebnímu spojení došlo?

S Taktiky mě seznámil právě Petr Bende. Vystupovali na křtu jeho druhé desky. Auž v té době měli připravenou tuhle krásnou písničku. Jmenuje se Keď ma podvedieš. V pracovních věcech a setkáních moc nevěřím na náhody. Vždycky každého potkáte v době, kdy ho potkat máte. Pak můžou vznikat projekty, které sice nikdo nečeká, ale které stojí za to.

Jaké máte s Fénixem další plány? Připravujete například videoklip k některé z písní? Nebo koncerty k desce?

Fénix vyšel těsně před prázdninami. To aby si ho měli možnost příznivci naposlouchat a vrýt pod kůži. Teď ho budou čekat klipy a vystoupení. Už se těším, ale bude to maraton. Moc jsem letos nestihla prázdniny, jenže ty písničky mám fakt hodně ráda. Takže někam odjet by mi v tuhle chvíli připadalo fakt zvláštní. Chci se té desce věnovat. Stála nás všechny dva roky dřiny a stojí za každou minutu.

Jste pořád velmi zaměstnaná, nejčerstvěji vás teď diváci mohou vidět ve filmu Juraje Jakubiska Bathory. Povězte nám něco o jeho natáčení -muselo být na jedné straně velice náročné, už například kvůli změnám exteriérů i interiérů, ale na druhé straně neobyčejně zajímavé, výjimečné, vzrušující…

Mám radost, že na Bathory diváci tolik chodí do kina. Byl to velkolepý projekt a hodně lidí vněm nechalo kus kreativního i osobního života. Teď jsem viděla na YouTube nový videoklip na výbornou písničku Katky Knechtové Moj Bože. Je krásně udělaný a písnička k tomu filmu sedí jak ulitá. Na zimu a mráz během natáčení zapomenete, jakmile vidíte výsledek. Všechno stálo za to.

Dalo by se říci, že jste už dvorní herečkou Juraje Jakubiska, účinkovala jste v jeho Post Coitu a Nejasné zprávě o konci světa - tam se mimochodem vaše postava, stejně jako v Bathory, jmenuje taky Lucie. Jaká je vlastně s režisérem Jakubiskem spolupráce?

Mám ráda Jakubiskův umělecký svět. Jsou to všechno krásné obrazy, jejichž součástí mám možnost se stávat. Vážím si toho a pokaždé chci vize pana Jakubiska probudit na plátně k životu. Asi tak bych to řekla. A viděla jste jeho deníky? Trochu připomínají zápisky Da Vinciho. Vždycky, když si do nich zapisuje, fascinuje mě ta naprostá skorotištěnost slov i obrázků.

Diváci vás v dohledné době uvidí v epizodě seriálu Strážce duší, kterou jste natáčela před prázdninami, a také televizním filmu režisérky Jitky Němcové Setkání v Praze, s vraždou podle stejnojmenného románu Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého. Budu se mýlit, když řeknu, že vaše role v něm se od celé řady těch předešlých liší? Bez zajímavosti není, že se v něm navíc setkáváte se skvělými herci…

Tatínka mi hraje pan Jiří Menzel a hlavní role vněm ztvárňují paní Janžurová a Pavel Liška. Byla to moc hezká práce. A v tom je trochu problém. Vždycky se mi pak po lidech ze štábu stýská. Na natáčení se hodně čeká, ale během Setkání mi to vůbec nevadilo! Měla jsem možnost si povídat se skvělými herci a navíc vyrazit ven z Prahy na naprosto dokonalá místa v Čechách, kam bych se jinak nepodívala.

Objevíte se i v nejnovějším pokračování seriálu Nemocnice na kraji města, který začne Česká televize uvádět na podzim, a to už nemluvím o jevištní Kvasce v Divadle Kalich. Říkám si, kdy a jestli vůbec odpočíváte?

No, teď mi ten odpočinek nějak moc nevychází, ale polepším se.

Ne každý má na chodníku svou hvězdu. Vám se to podařilo ve Zlíně, kde vám ji letos v rámci mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež vyryli. Je to dobrý pocit?

Byla to pro mě velká čest a zážitek. Mám ráda filmový festival ve Zlíně, takže bych tam jela tak jak tak. Navíc jsme tam letos s Petrem Bendem zpívali písničku z pohádky Šmankote, babičko čaruj! na závěrečném vyhlašování. Takže jsem měla tři zásadní důvody k jeho návštěvě. Chodník slávy, nádhernou písničku a diváky… to nešlo odmítnout.

Autor: Gabriela Kováříková

23.7.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Bída přišla na pálenice. Ovoce na jaře pomrzlo

Tradice je znát. Zatímco na Uherskohradišťsku je 38 palíren, v Praze není ani jedna.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

Hra s ohněm skončila. Rakousko to zvládlo

Berlín – Němečtí komentátoři vesměs pozitivně hodnotí výsledek rakouských voleb, kdy v nedělních volbách vyhrál kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies