VYBERTE SI REGION

Votvírák: 60 tisíc lidí, Tlaková níž Richarda Müllera a povedený hudební víkend

Milovice /REPORTÁŽ, FOTOGALERIE/  - V Milovicích se o víkendu konal hudební festival Votvírák. Reportér Deníku přináší postřehy neobvykle, formou abecedy…  Po dvou dnech hudby na festivalu vybalíte doma spacák a kecky. A znáte to. Jste plný zážitků, takže můžete buď půl dne mluvit, nebo to shrnout jedním slovem. Super. Paráda. Dobrý. Hrůza. Propadák.

17.6.2013 6
SDÍLEJ:
Fotogalerie
59 fotografií
Votvírák v Milovicích.

Votvírák v Milovicích.Foto: Deník/Michal Káva

Jaký byl šestý ročník Votvíráku, který se o posledním víkendu konal na letišti Boží dar v Milovicích? Odpovím celou abecedou.


Areál: Přehledný a účelný. Pro ty, co nejsou na Votvíráku poprvé, žádné nepříjemné překvapení. Stage jsou na svém obvyklém místě, cukrová vata a kolotoče taky. Novinkou, která se osvědčila, je možnost jít si i ve čtyři ráno zatančit hned do několika improvizovaných klubů. Po prvním dnu pořadatelé odhadovali přes 25 tisíc diváků, po závěrečném už 60 tisíc! Na české poměry nátřesk, o jakém si jiné (byť dražší) festivaly mohou nechat zdát. Přitom letiště to v pohodě uneslo. Na záchodky či občerstvení proti jiným festivalům stojíte ve frontě minimálně, jako chlap prakticky vůbec. Votvírák a Milovice, to prostě funguje.

Bohatost: Doby, kdy měl Votvírák mezi částí hudebních fanoušků pověst akce, kam se jezdí opít laciným pivním rockem, jsou pryč. Dnes je to mnohem rozmanitější a právem úspěšný festival. Sice jsou tu pořád kapely vyžívající se v tom nejhorším z osmdesátkového metalu typu Škwor, jež by zasloužila srazit na kolena za svůj pohnojený cover hitu Shout od Tears for Fears. Ale je tu také a hlavně mix toho lepšího z masové (Richard Müller, Tomáš Klus, přes všechny výhrady Kryštof) i nezávislé (Sunshine, Clou, Blue Effect…) produkce, je tu bezkonkurenční hip hopová scéna, je tu poctivý punk a téměř zmizely zbytečnosti typu Markéty Konvičkové. Prostě, je z čeho vybírat.

Cílová skupina: Kdo je cílovou skupinou Votvíráku? Nejsou to jen lidi kolem Tomáše Kluse, ale skoro každý. Patnácti i třicetiletý hip hoper, mladší i starší rocker. Je to v dobrém slova smyslu masová akce. Pořadatelé by mohli ještě vylepšit slabší polední a časně odpolední program a v areálu víc dbát na pořádek, aby akce byla přívětivější i pro rodiny s dětmi.

Diváci: Podle prvních odhadů jich bylo přes 60 tisíc. A při pohledu na nekonečnou masu, která zpívala s Richardem Krajčem nebo Tomášem Klusem, to vypadá jako fakt.

Energie: Dva dny jsou tak akorát. Pátek a sobota plné hudby, v neděli zůstává dobrá nálada.

Five O'Clock Tea: Jedna hudební kaňka. Největší šarlatáni festivalu. Podle názvu byste čekali něco mezi blues a rockem ze staré anglické školy, dostanete kapelu s neladícími zpěvy, neladícími kytarami, blbými texty a zvukem, dvěma slovy: omyl a chaos.

Gastro: Nabídka u stánků je široká. I když, pořád by mohla být ještě lepší. Zatímco kuře si v mnoha úpravách dáte v každém druhém stánku, s toastem nebo vejci po ránu je to horší. Vyřeší to nejpříjemnější gastro překvapení festivalu: italské speciality a sendviče z nejmenovaného pražského marketu za české ceny. Sendvič se salámem Milano i s tyrolským špekem jsou skvělé! Naopak zklamání je, že v areálu nenajdete stánkaře, který by přivezl cider. Hit z Votvíráku před dvěma lety. Uměle ochucená ovocná piva absenci přírodního kvašeného nápoje jednoduše nenahradí. A vína jsou také všude až na Prosecco jen pochybné jakosti. Prostě jako vinař si na festivalu vedle pivaře dál neškrtnete. Ale to platí o hudebních akcích u nás obecně, takže by bylo nefér zrovna Votvíráku cokoli vyčítat. Možná spíš za zamyšlení vinařským distributorům stojí, proč nedokážou o zákazníka bojovat aspoň z části s takovým úsilím jako pivovary.

Hip hop: Co se reputace vystupujících týče, nejlepší stage na Votvíráku a jedno z nejlepších festivalových pódií v Česku vůbec. Kde jinde vám v daném žánru nabídnou jednoduše domácí best of, čítající jména kvalitní (Prago union, Vec…), kontroverzní (Rytmus) i menšinová a nadějná (Sharkass)? Palec nahoru!

Internet: Pořadatelé dělali, co mohli, v areálu byla řada wifi sítí, ale připojit se na ně byl boj. Pro poskytovatele internetového připojení výzva do příště: tady máte areál pro víc jak 60 tisíc lidí a ukažte, co umíte! A ve V.I.P. prostoru stojí za to aspoň jednu síť zaheslovat. Ať ti, co si za lístek připlatí, mohou v klidu brouzdat.

Jaroslav Uhlíř: Loni zahrál ve stanu, letos na hlavní stage. A byl to výborný tah! Protože Severní vítr, Dělání nebo Není nutno jednoduše zná každý. A já neznám nikoho, koho by tyto evergreeny urážely. Ještě dlouho po vystoupení klasik rozdával autogramy. Posluchačům o 30, 40 i 50 let mladším.

Kryštof: Můžu se stokrát usmívat nad množstvím klišé a pseudointelektuálního balastu, jež jsou Kryštof schopni v písních navrstvit. Když zpívají o Zemi, musí k tomu dodat, že je kulatá. Když se v jejich písních padá, tak se na konci dovíme, že dolů. Z mýdla chce mít Richard Krajčo jednou postaven vor (v písni Tak nějak málo tančím), jindy křídla. Ale ruku v ruce s tím musím nechat, že jakkoli vykalkulovaně na mě jejich produkce působí, mají výborný pop rockový zvuk, dokážou bavit a na každé desce přinesou několik melodií, které nemůžete dostat z hlavy. Na Lolitu nedám dopustit. Takže z toho pak vyjde splněný sen každého pořadatele: plný areál užívající si povedené vystoupení.

Lidi: Co jsem potkával, byli spokojení. To je asi to nejpodstatnější.

Moja reč & Komplot: Hip hopový vrchol prvního dne. Ale beaty lámané do básní WWW v pátek taky stály za to.

No Name: Tradiční návštěvníci Votvíráku, kteří de facto definují tento festival: česká a slovenská scéna pohromadě. Votvírák sice neobjevuje hudební horizonty jako akce typu United Islands nebo ostravské Colours. Přesto je mi svým přístupem za málo peněz reprezentativní průřez domácí muziky mnohem sympatičtější než nejmenované festivaly, které přivezou to samé plus tři zahraniční no name jména, o nichž jste slyšeli naposledy před 15 lety, a hned napálí lístek o pětistovku výš a snaží se vám namluvit, jak jsou multikulti. Votvírák si na nic nehraje. Moře hudby, pouť, zábava. Za cenu jednoho lístku do kina? Klobouk dolů, že tohle vůbec někdo dokáže nabídnout.

Obloha: Přes den modrá, v noci hvězdná. Takže dobrá.

Prago Union a livě band: Slabší než loni, Kato zjevně bojoval s novými texty. Ale pořád máte chuť vézt se v jejich Dezorient expressu. Obzvlášť, když přijedou s kapelou.

Richard Müller: Parádní výběr jednoho z headlinerů! O Richardu Müllerovi jsem před Votvírákem psal, že zrovna dvakrát festivaly neobjíždí, takže vidět ho stojí za to už jen proto. Zatímco loni na hlavní stage touto dobou předváděl rutinérský výkon Michal Malátný a Chinaski, letos zraky desetitisíců lidí patřily tomu, kdo si je za svou snahu skutečně zasloužil. A nebyl to „jen" Richard Müller, ale i výborně poskládaná kapela, která jeho naprosto nezaměnitelnému hlasu a intonaci dodaly ještě aranžérské kouzlo, v němž jste při písních jako Tlaková níž cítili ten tlak v nejlepším slova smyslu na vlastní kůži.

Sto zvířat: Ke slunečnímu sobotnímu odpoledni ohromně příjemný ska zvěřinec. A radost poslouchat k jednodušší hudbě zdaleka zdaleka ne tak jednoduché texty.

Tata Bojs: Podobně jako Müller ovládl den druhý, Tata Bojs den první. Jejich narozeninová stage mezi tuzemskými kapelami na festivalových podiích nemá konkurenci. Ale k vizuálu je tu i patřičná hudba a nasazení. Kapela, která na sobě 25 let poctivě pracuje a má dar neznít trapně, ani když po až metalové dohře dětským hlasem uvede píseň zahranou na plastový kbelík a trubici. To nejlepší z našeho dnes už (troufám si říct) mainstreamu.

Vladimir 518: Perfektní hip hopová tečka. Československá vlajka vlající nad československou hip hopovou scénou jako symbol povedeného společného víkendu.

Zase zpět: Nad ránem jedu do Prahy a už teď se těším na příští ročník. Policisté obklopili areál, ale jsou slušní a féroví. Aspoň pro jednou platí heslo: Pomáhat a chránit. Kdo je na nule, tomu popřejí šťastnou cestu, kdo má jen trochu únosnou hladinu, tomu doporučí se proběhnout a za chvíli může jet. Za hodinu jsem v posteli a za rok budu zase vzpomínat. Votvírák jedním slovem? „Jo!"

Autor: Ondřej Leinert

17.6.2013 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Od roku 2007 ubývá žen, které berou antikoncepci

Donald Trump.
22

Český krajan ze státu New Yorku očekává za Trumpa rozkvět USA

Desátek už nestačí. Církvi mají pomoci vyšší příspěvky od farníků

Církvím v Česku sice začal stát v posledních letech vracet majetek, který jim od padesátých let minulého století zestátňoval komunistický režim, ale na druhou stranu nyní církvím postupně klesají státní příspěvky určené na jejich chod a dále budou klesat až k nule.

V mrazu rostou hutím náklady na výrobu, musí rozmrazovat suroviny

V mrazivém počasí vzrůstají slezským hutím náklady na výrobu. Jak v ArcelorMittalu Ostrava (AMO), tak v Třineckých železárnách se to týká hlavně vstupních surovin, které se musejí rozmrazovat. Řekly to mluvčí AMO Barbora Černá Dvořáková a TŽ Petra Jurásková. Výši nákladů na rozmrazování ale podniky nedokážou vyčíslit.

Ředitel psychiatrické nemocnice: Pacienti jsou na prvním místě. Nejsme vězení

Brno /ROZHOVOR/ – Asi šest tisíc lidí ročně podstoupí léčbu v psychiatrické nemocnici v brněnských Černovicích. Podle jejího ředitele Marka Radimského si na péči v ní stěžuje jen minimum z nich. „Personál se snaží pro pacienty dělat, co může. Kdyby na psychiatrii zaměstnanci pracovat nechtěli, už tu nejsou," míní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies