Vypsaná fiXa má novinku „Krásný smutný den". Představí ji živě o víkendu v Horizontu i v pátek 9. května na lounské open air akci 1. jarní zloun-festival. Řekl to Deníku Michal „Márdi" Mareda, zpěvák, kytarista i šéf fiXy.

Zpívá i na CD „Mixle v piksle" (2013) rockové verze písniček pro děti Ententýky, Skákal pes, Prší prší. Samé „školkové šlágry", tak jsme se zeptali:

Kvůli Kašpárkovi…

Márdi, jak vše vzniklo? Proč není album pod hlavičkou fiXy?
Protože jsme tam z ní jen já a Pítrs (bicí). On reagoval na moje angažmá v Kašpárkovi v rohlíku neustálým pořváváním v dodávce, že bysme měli udělat dětskou desku. A protože Mejla (kytara) je v Praze, ten se toho neúčastnil , řekli jsme kámošovi, jeli na chalupu, udělali soustředění, vše vymysleli a potom i nahráli.

Žijí Mixle dál vlastním životem?
Žijí. My nevěděli, co od toho čekat, ale tuhle hrajeme na dětském dnu naší kámošky, budeme hrát u mojí dcerky ve školce, měli jsme asi pět koncertů kolem Pardubic… Ale víme, že se musíme šetřit. Víckrát než jednou měsíčně hrát Skákal pes, to už by ztratilo svý kouzlo. Nesmí to být rutina. Je to legrace, ale taky se to CD na našem webu poměrně dobře prodává a lidi koukají na YouTube na klipy.

Kdo se to pokakal?

Když jsem slyšel v Ententýky „Jen ten malej neplakal, protože se pokakal", myslel jsem, že je to váš veršík. Ale je to původní verze, jen já ji neznal. Potěší to?
Ono mi i dítě ze školky přineslo pokračování… Záměr byl udělat dětské písničky v rockovým pojetí a sem tam přidat vlastní vklad. V Prší prší mám navíc „Dešťovky smete déšť", ale snažili jsme to „nepřecpat uměním". Ctít tu píseň. Základem je seznámit děti s rockovým zvukem. Už tu vzniklo víc takových projektů, ale nikdo tu ještě Skákal pes rockově nehrál.

Bavilo mě, když na Benátské noci 2013 u Liberce přešel koncert Mňágy a Žďorp v koncert fiXy na vedlejším pódiu, když jste začali hrát „její" hit I cesta může být cíl. To se tak často nepodaří, ne?
Ne, to byla úplná náhoda. My ani nevěděli, že tam hrajou, ale ještě jsme tu písničku uměli z naší společné šňůry, tak jsme hned navázali. Máme s Mňágou dobrý vztahy, takže to byl takovej dobrej vtípek.

Na výročním DVD Mňágy zpíváš song Karla Plíhala Nagasaki Hirošima. Původně sice folk…
…ale od Mňágy je svižnější.

Vinyl ještě nemáme

Co tu z nové desky zahrajete?
Kdo se s náma odpoutá, Zapadá hipík, Karma je Mike Tyson, Šůrka mikrofón, Výhodou je, Boty proti bůstru a do tý doby ještě dvě nacvičíme. Deska je na koncertech k mání jako CD, vinyl ne. V Loděnicích je hrozná fronta…

Jedete turné Ve vzduchu je jaro, ale v Krkonoších právě sněží…
(smích) Tam naštěstí nehrajeme. Ale v Ústí si jaro pamatuju, jak jsem tam byl na škole (na univerzitě pozn. aut.). Doufám, že u vás bude jaro, jak jsem ho tam vnímal.

Nedávno v Ústí končil dřív legendární klub Doma. Lemují vaše cesty Českem zavřené kluby?
To ne, ale tohle je klasický model severních Čech, kterej se nemění. Na jižní Moravu jezdíme do Uherského Hradiště do klubu Mír, ten je tam pořád. To samý Kotelna Litomyšl. Ale na severu nikdy žádné místo nevydrželo moc dlouho. Jsou tam fajn lidi, my jsme si u vás našli Vaška Kettnera, který nám pořádá koncerty, ale kluby se často mění. Doma byl supr klub, moc se mi líbil, je to škoda…

Proč to tak je?
Nevím. Souvisí to možná s celým tím osudem severních Čech, jak se tam po tý válce nahnala taková směs. Tak tam možná ještě klokotá taková divokost a částečná nestálost.

Sleduješ, co se děje okolo ústeckého Činoherního studia?
Sleduju to. A mrzí mě to, protože když jsem tam byl na škole, pravidelně jsem do Činoheráku chodil. A fakt mě to strašně bavilo. Třeba představení Hráči bylo supr.

Zajímavá zákoutí

A co genius loci Činoheráku?
Stejně jako Ústí jsem ho vnímal dost silně. A myslím, že můj pobyt tam částečně ovlivnil i celou tvorbu fiXy. Vždycky u vás byly zajímavý kapely, zajímavý místa. Všichni vždycky říkali „Tam není nic jinýho, než chemie…" I já, když jsem poprvé vystoupil z vlaku na Západním nádraží, jsem se musel rozkoukat. Ale časem jsem v Ústí objevil hodně zajímavý zákoutí.