VYBERTE SI REGION

Vždycky si oddechnu, když natočím desku

Přichází s něčím, do čeho se u nás ještě nikdo nepustil – zpěvák Ondřej Ruml natočil album pouze s použitím vlastního hlasu, které dostalo příznačný název Nahubu. Své mistrovství na něm ukazuje ve vlastních i převzatých písních z domácího a zahraničního repertoáru.

7.11.2016
SDÍLEJ:

Ondřej RumlFoto: Warner Music

„Hodně mě v tomto směru ovlivnil Bobby McFerrin, kterého jsem poslouchal dlouhá léta. Sám už nějakou dobu vystupuju jen s mým hlasem a looperem, takže jsem pojal myšlenku, že by to chtělo zúročit na albu, protože v životě umělce je to určitý milník. Aspoň já to tak mám, že když natočím desku, tak si oddechnu, že jsem jí uzavřel určitou etapu a zase začíná něco nového," říká Ondřej Ruml.

Význam looperu je ve zkratce takový, že umožňuje zazpívat celé písně nahráváním zvukových smyček přímo na koncertech v reálném čase. Jak těžké to v praxi je?

Asi tak, jako se naučit hrát na kytaru či jakýkoli jiný nástroj, nebo jak říkal Kolumbus – postavit vejce na špičku. Když víte, jak na to, tak už to potom zvládnete, samozřejmě je potřeba trénovat.

Váš pěvecký potenciál je vážně bohatý – člověk má pocit, že v jednotlivých písničkách slyší mužské i ženské hlasy, různé nástroje a dokonce i zvuky zvířat. Jak dlouho jste písničky na desku nahrával?

Celkově jsem s nimi ve studiu strávil asi měsíc. Složité to bylo v tom, že jsem měl k ruce jenom zvukaře – nikdo jiný kromě mě a něj v tom studiu nebyl. Díky této zkušenosti jsem si uvědomil, že příště bych tam chtěl mít ještě jednoho člověka, který by všechno hlídal po technické stránce, jestli třeba nezním v některé písni falešně a tak. Častokrát se mi totiž stávalo, že jsem musel vyhodit celou pasáž a natočit ji znova, protože jsem si při předchozím nahrávání nevšiml, že je tam něco špatně. Takže jsem souběžně zažíval záchvaty nadšení a radosti, které se střídaly s naprostou beznadějí a vztekem. (smích)

Entuziasmus zjevně převážil… Pojďme k jednotlivým písničkám. Podle čeho jste je vybíral?

Pokud začnu těmi převzatými, jsou to všechno mé oblíbené věci. Asi vůbec nejoblíbenější je kubánská Chan Chan, je to – v dobrém slova smyslu – kubánská odrhovačka, kterou proslavili Buena Vista Social Club, ale napsal ji zásadní kubánský umělec Compay Segundo. Je pravda, že jsem ji chtěl nazpívat trochu i kvůli své ženě, která v ní „na hubu" nahrála zvuk dřívek, ale ta písnička je prostě skvělá. Jeden z takových těch geniálních světových songů – čtyři akordy a co to udělá… Z dalších převzatých jsou to Hit the Road Jack, kterou vždycky začínám své koncerty, nebo Lion Sleeps Tonight, kterou ta vystoupení zase končím. Mám tam i Roberta Křesťana, Prahu Bolestivosti, již jsem nosil v hlavě několik let – chtěl jsem ji udělat, ale pořád jsem nevěděl jak. Troufl jsem si až teď.

Některé písně jste si napsal sám. Na jaký popud vznikly?

Byl jsem požádán, abych složil scénickou hudbu k divadelnímu představení Dokonalá svatba – je to taková konverzační komedie, uváděná partou mladých herců Indigo Company. No, a když jsem se pustil do práce, byl jsem překvapený, že vznikly věci, které se mi líbily. Tak jsem je použil i na desku. Obecně to mám tak, že když tvořím pro někoho jiného, nějaké stigma toho, že to musím dokončit, je vlastně dobré. Zatímco když skládám pro sebe – začnu a za hodinu to buď smažu, či odložím, protože mě to přestane bavit, nebo s tím nejsem spokojený.

Mluvil jste o tom, že jste deskou Nahubu něco uzavřel – definitivně?

To ne, možná tak za pět let bych ještě rád natočil něco v tomtéž duchu. Dalším albech bych chtěl spíš splatit dluh vůči sobě, to znamená přijít s kompletně novými písničkami, které budou vycházet přímo ze mě. Ale zatím o tom nebudu mluvit.

Ještě se vraťme k vaší předešlé desce Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha, která byla skvěle přijatá. Někteří říkali, že pustit se na toto pole je odvaha. Bral jste to tak?

Přiznám se, že tuto přehnanou pietu nesdílím. Je to každého věc, jaký vztah k těm písním má. Já jsem s nimi vyrůstal, měl jsem je rád, znal jsem už od devadesátých let úpravy Mirka Kořínka z Ypsilonky, který je dělal pro Dobrý Večer Quintet. Mně nepřišlo, že bychom se těch písní neměli dotýkat, že bychom je měli nechat ležet v archivu. Naopak mám za to, že žijí, a když do nich dám něco svého, tak budou žít dál, i když jinak. Ve světě je něco takového naprosto běžné, že zpěvák – třeba Rod Stewart natočí George Gershwina. Nikdo se nad tím nepozastaví. Tady se zvedla v určité části intelektuálské obce nějaká vlna nevole, všichni říkali, že to je odvaha. Tak my jsme se odvážili. Vůbec jsme nad tím takto nepřemýšleli, že by to mohlo někomu vadit. Prostě, proč ne?

Kromě sólových koncertů s looperem vystupujete s Michalem Horáčkem, s jazzovou kapelou Matej Benko Quintet, účinkoval jste v náročném projektu Bernsteinovy Mše. Ještě ji u nás uvidíme?

To nevím… Nedávno jsme měli poslední představení v Hradci Králové a teď se jedná o tom, že budou nějaká další v zahraničí, protože v roce 2018 si bude celý svět připomínat sto let od Bernsteinova narození. Tak uvidíme, kam všude se Josefu Buchtovi a Vojtovi Dykovi, coby producentům, podaří projekt dostat. Za účinkující snad můžu říct, že bychom v něm byli zase rádi, protože to dílo je nádherné. Myslím si, že díky němu se v mém životě odehrála nějaká výjimečná etapa. Podobně jsem to cítil i v případě Kudykama, Hamleta, Johanky z Arku… Těch věcí je pár, co se mimořádně povedou, ale vždycky je to v rozmezí dvou až tří let. Takže se těším na ty další.

Autor: Gabriela Kováříková

7.11.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nový šéf hradního protokolu: Návštěvu Bílého domu už začínáme chystat

ROZHOVOR – Miroslav Sklenář nahradí ve funkci vrchního protokoláře Jindřicha Forejta. Deníku při té příležitosti poskytl rozhovor. Hovoří v něm o svém vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi i o plánované návštěvě USA. Rezignace Forejta ho prý nepřekvapila.  

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies