VYBERTE SI REGION

Wasfi Massarani: Za moje protestsongy by mě syrský režim zavraždil

Ústí nad Labem /ROZHOVOR, FOTOGALERIE, VIDEO/ - Říká se mu syrský Karel Kryl. Po koncertě na festivalu Barevná planeta, který chytil za srdce, jsme se zpěváka Wasfiho Massaraniho zeptali na pár otázek…

10.9.2013 3
SDÍLEJ:

Wasfi Massarani (Sýrie).Foto: DENÍK/Radek Strnad

Vaše čeština je perfektní. Čím to?
Má máma je Češka, otec Syřan. Žil jsem v Sýrii, ale od malička mluvil s mámou česky. Už jsem deset let tady, v Česku.

Smutné písně zpíváte proto, že odtud pocházíte, i to tak cítíte?
Moc mých kamarádů v Sýrii zabilo bombardování, ti lidé se mnou třeba chodili do školy. Když začala revoluce, ale já tam být nemohl, protože žiji tady, musel jsem svou vlast podpořit odtud. Tak na dálku předávám jejich písně, dva roky jezdím s kapelou po světě, byli jsme i v Americe, děláme charitativní koncerty. Pomáháme vybírat peníze na humanitární pomoc, to je za revoluce moje úloha. Jeden náš koncert v USA pomohl vybrat 1,2 milionu dolarů.

Jan Kubíček, pořadatel Barevné planety, o vás mluví jako o syrském Karlu Krylovi. Souhlasíte?
Trošku jo. Žádný zpěvák, Syřan, se nepostavil za revoluci. Jsem jeden z prvních, lidi si moje písničky začali zpívat na ulicích po statisících, na Facebooku už mám 35 tisíc Syřanů, při demonstracích tam zní moje hudba.

Vrátit se domů, to by pro vás asi bylo složité, že?
To jo, režim by mě zavraždil, stoprocentně. I ve světě je to pro nás dnes o život. Kdykoli vás mohou zabít, je to zlé.

Přesto nepůsobíte jako hrdina…
Já ani hrdina nejsem, hrdinové dnes v Sýrii zůstali. Já jen zpívám. A že jsme v ohrožení života? To je dnes každý Syřan, který stojí proti režimu. Zdaleka nejen já.

Jak to všechno může skončit?
Je to revoluce, a ty někdy trvají i pět, šest let. Nikdo neví, jak a kdy ten teror skončí.

Chcete, aby už byl režim pryč?
Přeju si, ať to všechno skončí co nejdřív. Vždyť denně umírají bombardováním v Sýrii stovky, stovky lidí. Není to ani 14 dnů, režim použil na jednu vesnici u nás chemické zbraně. Udusilo se tam patnáct set lidí, civilistů, z toho asi 300 dětí. Je to šílené! Jako Syřan jsem s těmi lidmi ve spojení neustále. V Homsu, odkud pocházím a který byl baštou revoluce proti , je vše vybombardované. Byt, v němž jsem žil, srovnali se zemí. Je to pro mě strašně těžké, osudové. V Čechách jsem byl programátor, ale všeho jsem nechal a pro revoluci teď dělám vše. Je to moje životní poslání.

V písni o městech Sýrie slyším naléhavost. Je bojovná, plná pokory, vzdoru, odhodlání, smutku.
Ano, tak to cítím i já. Jen jejím autorem nejsem já, ale obyčejní lidé ze Sýrie. Na YouTube je záznam malé demonstrace, kde se drželi za ramena a spolu složili text té písně. Napsali mi, jestli bych ji nenahrál s kapelou, aby si to ostatní nahráli do mobilů a zpívali na demonstracích. Během noci se tak dostala třeba i ke sto tisícům lidí, ti se to naučí a druhý den už ji na ulici zpívají všichni. Od 15. března 2011, kdy se revoluce spustila a zemřel první člověk ve městě, jsem pro ni udělal už 53 písniček; 6 je od lidí…

Můžete říct víc o některých svých působivých písničkách?
Jedna je od starého pána, který vyšel v noci ven s kamarády, při svíčce napsal text, že nechceme vládu diktátora Asada, že chceme svobodu… Natočili video, jak zpívá v noci, dal ho na YouTube, ale režim si ho našel, umučil ho k smrti a pohodil ho před jeho dům. To se mě hodně dotklo… Kamarádi mi jeho hlas z videa vysamplovali, já jsem přidal orchestr a zpívám s ním druhý hlas. Načetl jsem k tomu i povídku, ve které popisuji, co se stalo a že to udělali, aby ho umlčeli. Slibuji mu v ní, že jeho hlas bude znít nadále, že ho nedokážou umlčet. A opravdu, co jsem písničku udělal, hrají ji každý den v Sýrii v rádiu. Tedy v těch rádiích, která patří k naší revoluci. A další písničku mám s jedním mladým rebelem ze Sýrie, který tam vede demonstrace.

Autor: Radek Strnad

10.9.2013 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies