V posledních letech vás na koncertech doprovází kapela vašeho syna Adam Pavlík Band. Vím, že dokud ještě žil váš první muž Ivo Pavlík, rovněž muzikant, doprovázel vás podobně. Jak se zrodila tato další rodinná spolupráce?

Trvá to už velmi dlouho. Původně jsme samozřejmě vystupovali každý zvlášť, Adam i já jsme měli vlastní kapely. Pak se ale občas stalo, že jsem si s Adamem zazpívala, písniček přibývalo, v kapele se měnili muzikanti… A nabídek hrát bylo čím dál víc. Díky tomu se kluci úžasně vyhráli a pro mě je radost s nimi spolupracovat. Poslední čtyři roky se mi Adam stará už i o managing a další záležitosti. Je šikovný, je poznat, že je po tátovi.

Takže pro vás v podstatě jde o pokračování někdejší rodinné spolupráce.

Občas se spletu a místo Adam Pavlík Band řeknu Ivo Pavlík Band (usmívá se).

Rozuměli jste si takto hudebně s Adamem odjakživa, nebo jste si k sobě museli cestu hledat?

Od malička hrál na klavír jako jeho táta. Do 18 let chodil k paní profesorce Jarošové, která ho vedla hodně k improvizaci a stylům, jako je jazz. Takže po hudební stránce jsme si vždycky dobře rozuměli.

Máte nějakou oblíbenou desku, na které si společně „ujíždíte"?

A víte, že ano?! Zrovna teď posloucháme živák skupiny Toto. Je to hodně známá americká kapela, která hraje už od sedmdesátých let, a i když z původního složení zůstali snad už jen dva, jejich vystoupení má úžasnou šťávu.

A pouštíte si i něco z vašeho repertoáru?

Byla jsem k tomu částečně přinucená. Loni mi vyšlo trojCD Jednoho dne se vrátíš, a protože jsem se na výběru písní hodně podílela, musela jsem si něco poslechnout (usmívá se). Nicméně, často jsem příjemně překvapená, protože mnoho skladeb jsou nahrávky staré 30 a více let a udělané jsou tak, že bych na nich neměnila vůbec nic.

A týká se to i rozhlasových hitů, jakými byla třeba Bílá Jawa 250?

Jawu 250 a podobné věci lidé na koncertech čekají, prakticky je nejde vynechat, i když to samozřejmě považuji za oddychovku.

V posledních letech vám vycházely hlavně kompilace, poslední studiovou desku jste vydala v roce 2005. Máte ještě chuť vydat další?

Chtěla bych. I když si zatím neumím představit, že bych seděla a přemýšlela nad novým materiálem. Musí mě to vždycky chytnout a vnitřně to ve mně dozrát. Příprava nové desky, to je minimálně rok práce. Teď aktuálně ale přemýšlím „jen" o koncertech.

Takže i v sobotu v Brandýse lidé mohou očekávat hlavně hity, průřez tím nejlepším, podobný jako vyšel na desce Jednoho dne se vrátíš?

Ano, bude to koncert v podobném formátu, jako jsem začátkem tohoto roku hrála v Lucerně. Dá se říct, že s tímto výběrem teď koncertuji, nedávno jsem se například vrátila ze šňůry na Slovensku.

Do toho roku jste vstoupila s diamantovou deskou za prodej 1,5 milionu nahrávek. Co pro vás tento úspěch dnes, v době, kdy už desky na odbyt příliš nejdou, znamenal?

Ptala jsem se ve vydavatelství, jestli to dobře spočítali. Měla jsem pocit, že je to málo (usmívá se). Celkově si ale nemůžu stěžovat, lidé mají o moje desky velký zájem, až mě překvapuje, jak úžasně se prodávají, protože jde v podstatě o samé výběry. I když třeba na poslední trojdesku jsem se snažila zařadit i raritnější písničky, B strany singlů, které se hrály na koncertech, ale v rádiích je lidé neslyšeli. A samozřejmě, když mají lidé stále takový zájem o moje písničky, utvrzuje mě to v tom, že musím ještě jednu zbrusu novou desku vydat.

Vím, že je to předčasná otázka, přesto… Jak by vaše nová deska měla znít?

Nikdy jsem nebyla žádná experimentátorka. Možná kluci kolem mě, kteří byli vždy zapálení do zvuku a nejrůznější elektroniky, to budou zkoušet, ale já můžu slíbit, že zůstanu svoje. Dobře odzpívaná melodická písnička s rozumným textem pro mě vždycky bude základ.

To byl ostatně základ i vaší asi nejslavnější písně postavené na melodii Ennio Morriconeho z westernu Tenkrát na Západě Jednoho dne se vrátíš. V 70. a 80. letech jste ale zpívala i několik coververzí, v kterých de facto šlo jen o jednoduché počeštění textu, jako v případě písní Kosmická láska (v originále Heart Of Glass) nebo Fernando od Abby. Jak jste se k těmto skladbám stavěla?

Mělo to svůj důvod. Šlo o výborné písničky, které se u nás v angličtině nemohly hrát. Příliš ale nechápu, proč dnes tolik mladých hudebníků dělá coververze. Asi je s tím příliš mnoho práce. Snazší je vzít Rihannu a zazpívat přesně jako ona, než vymyslet něco jiného.

Co se vám vybavuje v hlavě, když tedy na koncertě máte před sebou právě onu slavnou předělávku Jednoho dne se vrátíš?

Nic (směje se). Je to samozřejmě obrovský hit, o který se neúspěšně pokoušela spousta zpěváků a zpěvaček a nevybavuji si, že by ji někdo nějak výborně zazpíval. Ale není to věc, která by mě chytala za srdce.

Které vaše písně tedy považujete za srdcové?

Moje srdeční záležitost je A já tě závidím od Leška Semelky a Pavla Vrby. Zpívám ji od svých začátků a nevzpomínám si na koncert, kdy bych ji vynechala. Je to tak úžasná ženská věc, že mám pocit, že jsem se s ní narodila. Zpívala jsem ji, když mi bylo 18, a zpívám ji jako 60letá ženská… a pokaždé mi má co říct. Myslím, že takto silně působí i na lidi, kolikrát vidím, jak při ní uroní slzu. Úžasná věc je také Stěží mi teď dáš mat s textem od Jardy Wykrenta nebo Nech mě hádat od Petra Šišky. Mám několik takových babských textů, u kterých vždycky pookřeji. Zároveň se mi na těch písničkách líbí, že jsou tvárné. Například u Jednoho dne se vrátíš je melodie daná a nemůžete s ní uhnout ani o píď…

V podstatě na každém koncertě ji tedy musíte zazpívat stejně…

Ano. Nelze improvizovat, musí být odzpívaná přesně tak, jak je napsaná, takže je to pro mě trochu otročina, i když ji samozřejmě zpívám ráda, protože vidím, že lidé se na ni vždycky těší. Říkám si tedy, že je to pro ně takový dárek. Musí si ho ale zasloužit (usmívá se).

Na začátek ji nikdy nezazpíváte?

Říkala jsem si, že až se jí jednou budu chtít zbavit, dám ji na začátek… A budu mít od ní pokoj. Ale zatím to neplánuji (usmívá se).

Poslední lístky v prodeji. Na Špinarovou i Nedvědy

Koncert Věry Špinarové hostí Letní kino Houšťka v Brandýse nad Labem už v sobotu 9. června. Čerstvá držitelka diamantové desky za prodej více než 1,5 milionu prodaných nosičů vystupuje za doprovodu skupiny svého syna Adama Pavlíka. Je nositelkou mnoha ocenění a její koncerty jsou beznadějně vyprodané mnoho dní dopředu. Důkazem obrovské popularity je i letošní vystoupení k 60. narozeninám v pražském Velkém sálu Lucerny, jež bylo vyprodáno během 24 hodin. I v Brandýse se posluchači mohou těšit na hity jako v Lucerně: Meteor lásky, Music Box nebo Bílá Jawa 250.

Kde lze zakoupit lístky: Informační centrum Brandýs n./L Masarykovo nám., Trafika Mariánské mám. Stará Boleslav a v předprodejní síti www.ticketstream.cz