VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Živé hraní je paráda, říká frontman Poletíme?

Polička /ROZHOVOR/ – Jednou jazz, podruhé něco málo drsnější muziky, hned za tím country pojaté parodující formou. To není megamix zahraný z jukeboxu někde v baru, ale hravý tón skupiny Poletíme?. Její frontman RUDOLF BRANČOVSKÝ si myslí, že právě hravost a entuziasmus z psaní písniček je to, co ho naplňuje a nutí se zlepšovat.

14.7.2015
SDÍLEJ:

Frontman skupiny Poletíme? Rudolf BrančovskýFoto: Radim Hromádko

Jak jste si užili Colour Meeting, který navíc bývá každoročně v malebném prostředí u hradeb?
To prostředí tady je moc hezké, udělané tím způsobem, že z jedné strany jsou právě hradby a z té druhé rybník. Lidé nemají příležitost někam utéct (úsměv). Pak už jen do mobilní hospody, což je vlastně ideální rozestavení festivalu. Chladno od řeky mi vůbec nevadí, protože festivalů u vodních ploch je spousta. Spíš jde o to, že mám zánět středního ucha a koncert jsem naštěstí přežil. Poprvé jsem hrál takhle nemocný. Nakonec to bylo dobrý.

Takže jste také hodně trpěl, že?
Skoro neslyšíš, když jsi na pódiu a bolí vás hrozně ucho. Řev fanoušků je ještě dobrý, ale tlukot bubnů za vámi je šílený.

Přesto jste byli jako vždy vtipní a nápadití. Konec konců o sobě říkáte, že jste dobře vypadající parta chlapů zpívající turbošansony.
Jste takoví už od začátku?
Ten složitý název je vlastně spojení různých stylů, které se v naší hudbě objevují. Na začátku jsme si neřekli to, že budeme showmani. Začal jsem psát písničky a chtěl jsem nějakým způsobem prezentovat. Baví mě humor a rád si dělám ze života lehce srandu.

Patrně to funguje. V prvních řadách máte mladé, za nimi střední generaci a na konci „trsají" ti starší. Máte to rádi?
Chodí na nás celé divácké spektrum a také lidé různého hudebního vyznání. Míváme na koncertech i metalisty a hopery. Právě proto, že jsme nadžánroví, lidi potom buď bavíme, nebo ne. Hrajeme spolu sedm let a teprve teď začínáme být známí a objevujeme se v médiích. Ještě je před námi velká cesta.

A čím se cítíte být nejvíc. Jazzmany nebo metalisty?
Ona je to především legrace. Hlavně nemáme rádi nudu a nebo hudební pózu. Jsme prostě takoví šumaři, co baví lidi. Žádný složitý názor na svět nemáme.

Začínáte pronikat především na velká pódia a fanoušci vás stále více registrují. Avšak nevyhovoval vám spíš život v undergroundu?
Každej muzikant chce hrát pro lidi a pro co největší počet. A vidíte to. To, co jsme kdysi hráli pro třicet lidí, dneska hrajeme na větších pódiích i festivalech pro davy. Myslím si, že nás to nemění, ale naopak povzbuzuje v práci do budoucna. Cítíme, že s úspěchem přichází i zodpovědnost hrát na koncertech vážně dobře. Udělat to lidem i nám hezké.

Snažíte se být ke svým fanouškům otevření a vlastní hudbu i alba jim nabízíte na svém webu zdarma. Proč? Většina kapel je dnes pobouřena, že fanoušci spíš hudbu nelegálně stahují.
Byla doba, kdy jsme mezi nás a posluchače nechtěli stavět finanční bariéru. Domluvili jsme se kdysi s vydavatelem, že si buď mohou koupit desku, nebo si jí oficiálně stáhnou. Tři desky dnes nabízíme úplně zadarmo, jen ta čtvrtá už je placená (pozn. aut.: je natočená u vydavatelství Supraphon). Pátá bude také zpoplatněná.

Kapela by možná už dávno více na albech vydělala. K dnešku máte 43 tisíc stažení písniček z webu. To je spousta peněz.
Na druhou stranu to značí spoustu spokojených lidí. V Poličce o nás také dobře vědí.

Zkusíte někdy v trendu nabízení hudby zdarma pokračovat?
Lidem se líbí, když jim nabídnete něco trochu nadstandardního. Nemám rád vypočítavost a kalkulace. Na některých kapelách to vidíte – že pracují s různými obchodními strategiemi. Ve vztahu kapela – fanoušek bych chtěl zůstat upřímný. Většina našich fandů úplně chápou, že se ta čtvrtá deska prodává. Jsme pořád někde na cestách, hrajeme a jsme někdy také unavení. Z prodeje cédéček těžké peníze nebudou, alespoň malý příspěvek ano.

A podpoří vás lidé na místě a někdy také přes internet?
Jo, občas jo. Prodáváme i trička a tašky. Víš, myslím si, že celý muzikantský systém se vrací k tomu, že interpret dostane peníze za to, že někde zahrál a ne že něco vydal. Podle mě je to tak správně. Tíhneme k tomu, aby lidé v sále bylo co nejvíc a oni za to také platí vstupné.

To znamená, že jste raději na pódiu, než zavření ve studiu?
Každopádně. Pro lidi má každej koncert svou „špínu", své okolnosti. Každé místo je specifické, protože i zvukař je jiný a člověk se tím zvukem inspiruje. Živé hraní je vždycky pořádná paráda. Neplatí to jen ve chvíli, kdy vám hlava praská ze zánětu ucha. (usměje se).

Autor: Bohuslav Stehno

14.7.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Omilostněný Jiří Kajínek před bystrckým bytem řekl, že zatím se setkává se samými dobrými reakcemi lidí.
12

Můj soused zabiják: lidé z Bystrce Kajínka většinou vítají, cítí se i bezpečněji

Donald Trump, Emmanuel Macron a Theresa Mayová na sicilském summitu G7.
AKTUALIZOVÁNO
1 13

Víme, jak bolí Bataclan i Manchester, shodli se Mayová s Macronem

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů, pořízené během uplynulého týdne.

Zkasírovat hosta před každou cigaretou? I to může „přinést" protikuřácký zákon

Jste číšníkem v restauraci a host, který vypil třeba tři piva a jednu štamprli, se zvedne s tím, že si jde ven zapálit. Budete mu důvěřovat, nebo ho zkasírujete hned? I s takovými situacemi si budou muset v restauracích poradit poté, co začne 31. května platit protikuřácký zákon.

Kamiony pustoší silnice v okolí opravovaného tahu z Holic na Vysoké Mýto

Neustálý řev motorů, výfukové zplodiny, na silnici vyjeté koleje, trhající se krajnice. Tak to v těchto dnech vypadá v Jaroslavi na Holicku. Obec doplácí na probíhající rekonstrukci páteřního tahu I/35 z Holic na Vysoké Mýto. Přes Jaroslav teď proudí veškerá silniční doprava včetně kamionové.

Komentář Stanislava Šulce: Jiří Kajínek Superstar

Po šesti dnech a nocích permanentního přímého přenosu se národ dočkal. Nejslavnější vězeň Jiří Kajínek, několikrát trestaný recidivista a odsouzený dvojnásobný vrah, se konečně dostal na svobodu. A opuštění vězení by lépe než Kajínek nezvládla ani Paris Hiltonová, která před lety také musela za katr. Vyšel postarší chlapík, jehož nadprůměrná muskulatura zářila téměř stejně jako již proslulé tílko. Dav čekatelů před věznicí si s ním udělal selfie, veřejnoprávní i další televize celou chvilku přenášely naživo a celý kolotoč zájmu o Kajínka nebere konce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies