VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Živé hraní je paráda, říká frontman Poletíme?

Polička /ROZHOVOR/ – Jednou jazz, podruhé něco málo drsnější muziky, hned za tím country pojaté parodující formou. To není megamix zahraný z jukeboxu někde v baru, ale hravý tón skupiny Poletíme?. Její frontman RUDOLF BRANČOVSKÝ si myslí, že právě hravost a entuziasmus z psaní písniček je to, co ho naplňuje a nutí se zlepšovat.

14.7.2015
SDÍLEJ:

Frontman skupiny Poletíme? Rudolf BrančovskýFoto: Radim Hromádko

Jak jste si užili Colour Meeting, který navíc bývá každoročně v malebném prostředí u hradeb?
To prostředí tady je moc hezké, udělané tím způsobem, že z jedné strany jsou právě hradby a z té druhé rybník. Lidé nemají příležitost někam utéct (úsměv). Pak už jen do mobilní hospody, což je vlastně ideální rozestavení festivalu. Chladno od řeky mi vůbec nevadí, protože festivalů u vodních ploch je spousta. Spíš jde o to, že mám zánět středního ucha a koncert jsem naštěstí přežil. Poprvé jsem hrál takhle nemocný. Nakonec to bylo dobrý.

Takže jste také hodně trpěl, že?
Skoro neslyšíš, když jsi na pódiu a bolí vás hrozně ucho. Řev fanoušků je ještě dobrý, ale tlukot bubnů za vámi je šílený.

Přesto jste byli jako vždy vtipní a nápadití. Konec konců o sobě říkáte, že jste dobře vypadající parta chlapů zpívající turbošansony.
Jste takoví už od začátku?
Ten složitý název je vlastně spojení různých stylů, které se v naší hudbě objevují. Na začátku jsme si neřekli to, že budeme showmani. Začal jsem psát písničky a chtěl jsem nějakým způsobem prezentovat. Baví mě humor a rád si dělám ze života lehce srandu.

Patrně to funguje. V prvních řadách máte mladé, za nimi střední generaci a na konci „trsají" ti starší. Máte to rádi?
Chodí na nás celé divácké spektrum a také lidé různého hudebního vyznání. Míváme na koncertech i metalisty a hopery. Právě proto, že jsme nadžánroví, lidi potom buď bavíme, nebo ne. Hrajeme spolu sedm let a teprve teď začínáme být známí a objevujeme se v médiích. Ještě je před námi velká cesta.

A čím se cítíte být nejvíc. Jazzmany nebo metalisty?
Ona je to především legrace. Hlavně nemáme rádi nudu a nebo hudební pózu. Jsme prostě takoví šumaři, co baví lidi. Žádný složitý názor na svět nemáme.

Začínáte pronikat především na velká pódia a fanoušci vás stále více registrují. Avšak nevyhovoval vám spíš život v undergroundu?
Každej muzikant chce hrát pro lidi a pro co největší počet. A vidíte to. To, co jsme kdysi hráli pro třicet lidí, dneska hrajeme na větších pódiích i festivalech pro davy. Myslím si, že nás to nemění, ale naopak povzbuzuje v práci do budoucna. Cítíme, že s úspěchem přichází i zodpovědnost hrát na koncertech vážně dobře. Udělat to lidem i nám hezké.

Snažíte se být ke svým fanouškům otevření a vlastní hudbu i alba jim nabízíte na svém webu zdarma. Proč? Většina kapel je dnes pobouřena, že fanoušci spíš hudbu nelegálně stahují.
Byla doba, kdy jsme mezi nás a posluchače nechtěli stavět finanční bariéru. Domluvili jsme se kdysi s vydavatelem, že si buď mohou koupit desku, nebo si jí oficiálně stáhnou. Tři desky dnes nabízíme úplně zadarmo, jen ta čtvrtá už je placená (pozn. aut.: je natočená u vydavatelství Supraphon). Pátá bude také zpoplatněná.

Kapela by možná už dávno více na albech vydělala. K dnešku máte 43 tisíc stažení písniček z webu. To je spousta peněz.
Na druhou stranu to značí spoustu spokojených lidí. V Poličce o nás také dobře vědí.

Zkusíte někdy v trendu nabízení hudby zdarma pokračovat?
Lidem se líbí, když jim nabídnete něco trochu nadstandardního. Nemám rád vypočítavost a kalkulace. Na některých kapelách to vidíte – že pracují s různými obchodními strategiemi. Ve vztahu kapela – fanoušek bych chtěl zůstat upřímný. Většina našich fandů úplně chápou, že se ta čtvrtá deska prodává. Jsme pořád někde na cestách, hrajeme a jsme někdy také unavení. Z prodeje cédéček těžké peníze nebudou, alespoň malý příspěvek ano.

A podpoří vás lidé na místě a někdy také přes internet?
Jo, občas jo. Prodáváme i trička a tašky. Víš, myslím si, že celý muzikantský systém se vrací k tomu, že interpret dostane peníze za to, že někde zahrál a ne že něco vydal. Podle mě je to tak správně. Tíhneme k tomu, aby lidé v sále bylo co nejvíc a oni za to také platí vstupné.

To znamená, že jste raději na pódiu, než zavření ve studiu?
Každopádně. Pro lidi má každej koncert svou „špínu", své okolnosti. Každé místo je specifické, protože i zvukař je jiný a člověk se tím zvukem inspiruje. Živé hraní je vždycky pořádná paráda. Neplatí to jen ve chvíli, kdy vám hlava praská ze zánětu ucha. (usměje se).

Autor: Bohuslav Stehno

14.7.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

PETR JAŠEK. V Súdánu je 
od roku 2015.
AKTUALIZOVÁNO
3

Čech odsouzený v Súdánu byl propuštěn, přiletí se Zaorálkem

Věra Jourová
11 30

Věra Jourová: Na prezidenta by měl kandidovat Martin Stropnický

Bouřlivák Johnny Cash přežil bitku s pštrosem i požár národního parku

/VIDEO, FOTOGALERIE/ - Přízvisko legenda si dnes vysloužil kdekdo. Ovšem Johnny Cash jí doopravdy byl. Napsal přes 1500 písní a v žebříčku Billboardu mu figuruje zhruba obdobný počet hitů jako Ro-lling Stones. Muž v černém vypil tisíce lahví alkoholu, vyzkoušel všechny drogy, zapálil národní park, napadl ho pštros a celý život ho strašila předčasná smrt jeho bratra. V neděli by oslavil 85. narozeniny.

Šéfové stran: ANO směřuje k vůdcovskému řízení

Hnutí ANO dnešní změnou stanov, která posiluje pravomoci předsedy, míří k vůdcovskému či autoritářskému řízení hnutí. Shodují se šéfové sněmovních stran. Podobné změny ve svých stranách vylučují, demokratické strany podle nich mají být postaveny na rozhodování kolektivních orgánů.

Karneval v sušickém klubu skončil tragédií

Sušice – Páteční karnevalové veselí skončilo v jednom ze sušických klubů tragicky. Podle informací Deníku tam svůj život ukončil jeho provozovatel.

AKTUALIZOVÁNO

Krpálek patří mezi favority, na medaili v sobotu nedosáhnul

Judista Lukáš Krpálek při premiéře v nejvyšší váhové kategorii ukázal, že bude znovu patřit mezi hlavní favority. Olympijský vítěz sice nakonec skončil na Grand Prix v Düsseldorfu pátý bez medaile, ale v průběhu turnaje porazil světovou dvojku Daniela Nateu, Rumuna vážícího přes 170 kilogramů. Krpálek prohrál až poslední dva zápasy - v semifinále s mladým Japoncem Kokorou Kageurou a v boji o bronz s Kazachem Jeržanem Šynkejevem, přestože byl v obou aktivnější než soupeři.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies