VYBERTE SI REGION

Zpěvačka Anna K: Akustické koncertování? Přišlo ve správný čas

Praha /ROZHOVOR, VIDEO/ – Zpěvačka Anna K poslechla fanoušky – na CD a DVD nazvaném „Anna K poprvé akusticky" přináší záznam ze dvou koncertů, které vloni na podzim v rámci svého unplugged turné absolvovala v pražském Divadle Hybernia.

28.3.2014
SDÍLEJ:

Anna K.Foto: archiv Anny K

„Hned od prvního koncertu mi fanoušci začali posílat zprávy a emaily, abych akustický koncert nahrála a vydala. A protože to neustávalo, řekla jsem si, proč ne," sdělila už dříve Anna K, čerstvá držitelka titulu Zpěvačka roku v hudební anketě Žebřík, který získala už potřetí za sobou. „Zpočátku jsem nevěděla, do čeho jdu, dvouhodinové akustické vystoupení pro sedící posluchače jsem do té doby nedělala. Říkala jsem si – celý koncert budu muset táhnout vsedě, a to jsem si nedokázala moc představit. Reakce lidí ale byla skvělá, v průběhu koncertu vstávali a nakonec tančilo celé divadlo. Všude byl „kotel". A to je pro muzikanta hrozně povzbuzující a motivující pocit. Brala jsem si tu jejich energii, kterou jsem tak moc  potřebovala."

Z tohoto pohledu vás musí mrzet, že jste akustický koncert neudělala už dřív.

Možná trochu jo. Ale zase – nic se neděje jen tak, všechno má svůj důvod, vývoj… Je fakt, že mé akustické koncertování přišlo ve správný čas. Natolik se zalíbilo i mně samotné, že v něm s kapelou pokračujeme na jarní části unplugged turné, kterou jsme začali teď ve středu nádherným vyprodaným koncertem v divadle v Třebíči. A už tuto sobotu pokračujeme v Opavě na Rybníčku.

Budou se koncerty od těch podzimních nějak lišit?

Nebudou. Jedeme s nimi na jiná místa (vyjma pražské Hybernie, pozn.), než jaká jsme už navštívili, takže nebylo nutné je měnit. Novinkou bude, že v rámci koncertů pokřtím zmíněné CD a DVD. Jestli na každé z našich zastávek, v tuto chvíli nevím. Říkám si ale, že by to třeba posluchači uvítali.

Když se vrátíme k neplánovanému vzniku CD a DVD Anna K poprvé akusticky, rychle jste prý dala dohromady tým, který vám s nimi pomohl. Jak se to všechno semlelo?

Oslovila jsem mladého talentovaného kamaráda  Martina Linharta, který mi už dřív točil kratší videa. On vzal partičku mladých kameramanů a nejenže zaznamenali oba koncerty v Hybernii, ale jezdili se mnou i do dalších měst. Díky nim vlastně vznikl krásný materiál, který kromě samotného hraní nabízí i pohled do zákulisí, rozhovory, záběry z cest. Myslím, že je to určité oživení – kdybych byla fanynkou nějaké kapely, taky bych se ráda podívala, jak se její členové chovají mimo jeviště, co říkají, jakou mají náladu, prostě jací jsou v civilu…

Anna K.Museli jste se hlídat, aby třeba neuniklo něco, co by nemělo?

Ne, to vůbec. Zaprvé jsme věděli, že točíme s lidmi, kteří jsou citliví. A zadruhé – ono se tam nic dramatického neděje. Teda většinou…

Mluvíte o idolech. Tím vaším je britská kapela Reef, jejíž dva členy jste se svou kapelou v několika skladbách doprovodila – což je bonusem vašeho „živáku". Musel to pro vás být velký zážitek.

Obrovský, neskutečně silný. Reef poslouchám už od poloviny devadesátých let. Když se zjevili, byli pro mě něco jako novodobí Led Zeppelin. Asi osm let po nich nebylo ani vidu, ani slechu. Pak se zase dali dohromady a já se ocitla na jejich koncertě. Tam jsme se spřátelili se zpěvákem Gary Stringerem a basákem Jackem Bessantem. A teď, když jsem s nimi najednou stála na pódiu Hybernie, bylo to něco nepopsatelného. Myslím, že tento zážitek už těžko něco překoná.

Společně jste navíc natočili novou písničku. Jak vám to teda muzikantsky fungovalo?

Krásně. Já k nim prostě vzhlížím. Gary je pro mě zpěvák od boha, s Jackem dělá vkusnou, citlivou a skvělou hudbu. Mají akustický projekt StringerBessant a moc mě jejich písně baví. Zároveň jsou to výborní lidé, což mě strašně potěšilo a vlastně mě to ani nepřekvapilo.

Jaké máte s tou písní plány?

V tuto chvíli žádné konkrétní, představíme ji, to ano, ale co s ní bude dál, se uvidí. Prostě jsme tu písničku natočili a mimo to jsme spolu strávili týden chozením po Praze, povídáním, seděním U Hrocha, pitím piva a hraním. Týden je krátká doba, byla ale natolik intenzivní, že už můžu říct, že jsme přátelé. Přála bych si, aby oba zase přijeli i na můj dubnový koncert v Praze pokřtít DVD. Zatím to řešíme. Oni jsou tím nápadem nadšení, jen uvidíme, jestli se trefíme do jejich volna.

Anna K.Cítím, že vám všechno, co souvisí s vaším akustickým projektem, dělá radost.

Ano, je zvláštní, že je ta radost zatím téměř vždy vykoupená starostmi. Pokaždé se šíleně těším, jak si koncerty užiju, ale život nakonec stejně věci zařídí jinak. Užívám si je moc, ale vždy mám kolem sebe nějaký temný stín. Proto jsem si v posledních letech zakázala nějak moc extra se radovat, obyčejně pak totiž dostanu nějakou ťafku. Já to tak prostě mám.

Kde v sobě berete tu sílu, čeho pramení?

Kdyby mi všechno, co jsem zažila, vyprávěl někdo jiný, měla bych pocit, že ten člověk musí být energicky mrtvý… Ale ne. Ve skutečnosti je to tak, že u mě v těžkých chvílích zafungoval obranný mechanismus, který nedovoluje, abych si nepříjemné věci pustila úplně k sobě. Jenom se bojím, aby se někde nenačetly a pak znovu neuhodily. S paní doktorkou, která mi přišla na tu „parádu", si dnes tykám. Když si jednou za čas vyslechne mé katastrofické příběhy, odpoví: „No, já vím, je to vše hrozné, co máš za starosti, ale hlavně na sebe mysli, musíš se šetřit." Ale jak se to proboha dělá? Jak se můžu šetřit, když chodím každý den za svým tátou do Motola na onkologii a vím, že jeho život je u konce, a já cítím totální bezmoc, protože jeho situace je bohužel neřešitelná. Otec je moje nejmilovanější bytost na světě, velký srandista za každé situace, vlastně i teď. Nikdy si na nic nestěžoval a nestěžuje si ani v tak těžkou chvíli, v jaké teď je. Není minuta, kdy na něj nemyslím, cítím opravdu velkou úzkost. Takové trápení má ale spousta lidí, to je jasný, jen bych už potřebovala trochu času na nádech.

PLÁN TURNÉ:
29.3. Opava
09.4. České Budějovice
11.4. Pardubice
12. 4. Olomouc
23.4. Praha
25.4. Jihlava
29.4. Klášterec nad Ohří
04.6. Náchod

Jestli můžu – a jak jste na tom zdravotně vy?

Myslím, že jsem zdravá jako řípa. Tohle vše okolo mne mě hodně oslabuje, ale vím, že to prostě musím zvládnout a já to zvládnu.

Myslím, že s kampaní proti rakovině prsu jste byla velice úspěšná. Zasloužíte si respekt za to, s jakou otevřeností jste o té nemoci mluvila, a tím pádem jste jistě mnohé dívky a ženy zachránila před nejhorším…

Jsem za ni velice ráda, nevěděla jsem, jak a zda vůbec zafunguje. Jenom jsem měla pocit, že tím, že se vrhnu do práce, přestanu řešit sama sebe a přijdu na jiné myšlenky. Chtěla jsem těm všem holkám sdělit, že jsem si taky myslela, že se mi něco takového nikdy nemůže stát. A najednou rup, lítáte v tom. Během vteřiny se vám obrátí život naruby. Apelovala jsem na ně, že prevence, jako ve všech případech, ale zvlášť v případě rakoviny prsu, je jednoznačně nutná. A že pokud je nemoc odhalena včas, je šance na úplné uzdravení veliká. Já sama jsem před těmi pěti lety přišla dost pozdě, ale nakonec jsem to s pomocí skvělých lékařů zvládla.

Měla jste někdy za tu dobu strach o svůj život?

Nevybavuju si to. Stále jsem si ale kladla na srdce, a radím to i ostatním, že je nutné postavit se strachu, protože strach je nejhorší, co může být, psychicky i fyzicky oslabuje. Neříkám, že se člověk nelekne, jestliže uslyší, co ho potkalo. Když se ale bude klepat hrůzou, tak ho strach paralyzuje. A to je špatně. Já teď zrovna cítím velký strach o svého tátu a fyzicky trochu slábnu. Je to taková zákonitost. Jsem v tomhle období, které prožívám, moc šťastná a neskutečně vděčná za pocit, který můžu zažít na tak krásných koncertech, jaké teď s kapelou jezdíme hrát. Je to pro mě jednoznačně moje živá voda.

Autor: Gabriela Kováříková

28.3.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
9 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
1 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Obamovi balí, prezidentští úředníci vyklízejí Bílý dům

Odcházející americký prezident Barack Obama se loučí s Bílým domem, v němž jako hlava státu bydlel osm let. Oficiální akce, projevy a tiskové konference má za sebou a dnes je jeho program podle poradců volnější, byť Bílý dům ještě neopouští. Hlavou státu je do pátku 12:00 místního času (18:00 SEČ), kdy složí přísahu jeho nástupce Donald Trump.

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies