VYBERTE SI REGION

Zpěvačka Tereza Černochová: Usazuju se, přestala jsem tolik šílet a běsnit

Praha /ROZHOVOR/ – Jako interpretku ryze osobitého stylu i coby spoluautorku písní, které poměrně dlouho zrály a vyvíjely se, představuje Terezu Černochovou její nové album Škrábnutí. Zpěvačka jej vydala u Supraphonu po sedmi letech od debutové desky Small Monstrosities, a to v produkci Romana Holého.

20.3.2015
SDÍLEJ:

Zpěvačka Tereza Černochová .Foto: Jan Malíř/Supraphon

Při prvním poslechu vaší novinky na mě padla zvláštní tajemná atmosféra…

Opravdu? Možná, že pro ženy bude deska stravitelnější než pro muže, uvidíme…

Na druhou stranu, spousta mužů vám s ní pomáhala…

To je pravda. Až na pár výjimek pracuju pouze a jenom s muži.

Jak to celé začalo, kdy se ve vás chuť udělat autorskou desku zrodila?

Pomýšlela jsem na ni už dlouho. Vzhledem k tomu, že můj sedm let starý debut byl z osmdesáti procent složený z anglicky zpívaných coververzí, měla jsem hroznou touhu udělat nějakou autorskou záležitost, která by byla v mateřštině – aby se více dotýkala českých posluchačů. A stalo se, že mě pozval Jirka Hutárek, klávesista mé bývalé brněnské kapely, s níž jsem vystupovala před pěti lety, abych si přijela poslechnout jeho věci, které složil. Pár jsem si jich vybrala a jen tak na demáč jsem je nazpívala. S určitou skepsí jsem je pak pouštěla Romanu Holému, který se pro ně okamžitě nadchnul. Říkal: „To je hrozně zajímavý materiál, s tím bychom mohli zkusit něco udělat!" A začali jsme rokovat, jak by měla deska vypadat. Utvrdili jsme se v tom, že bychom chtěli, aby byla svižná, aby zachycovala to, že umím utáhnout velkou kapelu a že jako sólová zpěvačka dokážu působit trošičku živočišněji. Do toho jsme zjistili, že Roman má v šuplíku také spoustu úžasných melodií, které jsme pečlivě probrali a některé z nich na album zařadili.

A začali jste se zabývat texty…

ŠKRÁBNUTÍ/ AKTUÁLNÍ KONCERTY:31. 3. Brno, Metro music bar, křest CD/ host Lenka Dusilová
2. 4. Ostrava, klub Hudební bazar
3. 4. Krnov, Kofola klub
4. 4. Třebíč, klub Béčko
7. 4. Praha, La Fabrika, křest CD/ host Lenka Dusilová

To byl hlavní kámen úrazu, protože napsat české texty na takový druh hudby, jakou se zaobíráme, je docela složitá záležitost – tedy pokud si je člověk neumí napsat sám, což se přiznávám, že zatím neumím. Udělala jsem teprve pidikrůček na cestě k tomu, abych si nějakým způsobem tvůrčí práci s jazykem osvojila… Na vysvětlení je třeba říct, že před tím vším se udála spousta věcí. Byla jsem celkově vyčerpaná, ještě pořád jsem strašně truchlila po tátovi, zároveň jsem řešila osobní vztahové problémy, vedle toho jsem hostovala se spoustou kapel a vlastně jsem se sama v sobě přestávala orientovat, nevěděla jsem, co vlastně chci. Až jsem se jednoho dne rozhodla, že se na chvíli odmlčím, a odjela jsem na čtyři měsíce do Německa, kde jsem pracovala ve sportovní stáji u koní. Vrátila jsem se pak z důvodu, že jsem chtěla tátovi uspořádat vzpomínkový koncert k jeho sedmdesátinám. A co bude potom? – ptala jsem se sama sebe. Vrátím se zpátky ke koním, nebo zkusím udělat desku? Díky Romanu Holému, s nímž jsem se seznámila, ještě když jsem byla členkou Black Milk, jsem se rozhodla pro druhou variantu – sedli jsme si spolu, já mluvila a vysvětlovala a on na to říká: „Kroutění zadkem fakt odložíme, tvoje podstata je úplně jiná. Celou dobu, co tě znám, tě vnímám jako velkou melancholičku." A na tom jsme začali stavět. Svižná tempa jsme opustili. Chvíli po onom koncertu pro tátu jsem otěhotněla, čím se změnilo úplně všechno. Vznik desky to ale nijak neohrozilo, naopak všechno jsme krásně zvládli. Souběžně s tím jsem se začala trošičku usazovat, přestala jsem tolik šílet a běsnit. Vlastně jsem uzavřela jednu velkou kapitolu své druhé puberty.

Na těch textech se nakonec podílelo hned několik lidí (např. Lenka Dusilová, Dan Bárta, Alena Rytířová) – oslovovala jste je cíleně?

Vlastně ano. Velmi jsem si přála spolupracovat s Lenkou Dusilovou. Její tvorba zahrnuje tolik poloh a hlas tolik krás, až se u toho dokážu dojmout a rozplakat. Za to ji strašně obdivuju. Na Lenku jsem se tedy napojila cíleně, protože jsem věděla, že máme nějaké písničky, které by se jí mohly líbit. Opravdu moc jsem stála o to, aby mi nějaký text napsala, což se i stalo a já jí za to moc děkuju. Zjistily jsme, že si spolu ve spoustě věcí rozumíme, možná i skrz naše děti, prostě si máme o čem povídat.

Dan Bárta je zase člověk, který mě zná spoustu let. Mám ho hrozně ráda – jeho hudební svět je neuvěřitelně bohatý, pro mě až hraničící s genialitou, navíc ještě vládne slovem. A to velmi dobře. Takže jsem mu pustila pár věcí a on řekl – fajn, něco zkusím. A přinesl text k písni Celá já, který je mi totálně šitý na tělo: „Jsem, jen jsem, jen jsem jen, nemožnou se stávám, navzdory všem snahám, hroutím se, rozpoutávám, hlavou k nohám padám…", celé je to o totální absenci sebevědomí, až jsem se zalekla. Říkala jsem mu – kluku, ty do mě teda hodně vidíš, to jsem ani netušila…

No a s Alenou Rytířovou jsme se vídaly jako malé děti, když Zdeněk Rytíř textoval mému tátovi. To mě k nim táta do Řevnic občas brával, měli bazén, což bylo v roce 1986-87 něco. Tam jsem se cachtala a Ája kolem běhala… Znovu jsme se potkaly až po dlouhé době přes Helenu Rytířovou, která se hodně kamarádí s mojí mámou. Věděla jsem, že píše texty, tak jsem jí řekla, ať se do jednoho pustí – chtěla jsem, aby v něm bylo zachycené moje těhotenství. A povedlo se.

Na vzniku dalších textů se pak podíleli Martina Procházková či Vratislav Šlapák, šlo tedy o kooperaci několika lidí, kteří mi nějakým způsobem fandí a pomáhají. Myslím si ale, že na to, že co člověk, to jiný text, působí deska kompaktně.

Sama jste se taky autorsky zapojila, a to v případě písní Polibky snílků, Všeobjímák a Vem si mě…

Ano, vlastně jsem seděla – buď na internetu, nebo osobně – téměř u všech textů, kromě toho posledního. Všem jsem se svěřovala s vlastním vnímáním situací, ve kterých jsem se zrovna nacházela. K tomu jsem četla pár knížek, zejména od Václava Cílka, jehož myšlenky mě chytily… Vůbec jsem se začala více zajímat o duchovní záležitosti a zákonitosti přírody, prostě mě to pohltilo a zároveň otevřelo další obzory.

Zpěvačka Tereza Černochová .

Titulní song Škrábnutí je píseň, kterou měl v repertoáru váš tatínek. Co vás k tomu vedlo, že jste ji uchopila znovu a jinak?

Na píseň Škrábnutí s textem Zdeňka Borovce mě upozornila máma, která ji zbožňuje. Líbila se i Romanovi, kterému jsem ji – společně s mnoha nezhudebněnými tátovými texty – přinesla. Skoro okamžitě jsme se rozhodli, že ji hudebně pozměníme a text se svolením paní Borovcové lehce modifikujeme z mužské do ženské výpovědi. Udělali jsme z ní takovou současnější záležitost.

Určitě vás potěšilo, že si písničku vybral Vladimír Michálek do svého nového filmu Pohádkář. Jak to přišlo?

Strašně mě to potěšilo. A přišlo to tak, že Vladimír požádal Romana, aby k jeho filmu vytvořil hudbu. V době, kdy si ji u něj v Sušici vybíral, jsme zrovna měli v Romanově studiu roztočené Škrábnutí. Vladimír si jej poslechl a byl nadšený. Nakonec si vzal do filmu ještě jednu skladbu, původní demoverzi Až nastane září. Myslím, že se mu obě podařilo velice dobře zasadit do zásadních scén toho snímku. Měla jsem obrovskou radost, i když tedy na Českých lvech Pohádkář nic nezískal, že z něj při televizním představování nominací vybrali zrovna pasáž s mou písní.

Jako závěrečnou píseň na CD, pověstný bonbónek, jste zvolila cover skladby Andělé osmdesátkové kapely Dr. Max. Proč?

Cítila jsem, že tou tečkou by mělo být něco všeobjímajícího, něco, co ukončuje ono sedmileté období od mé první desky, kdy táta umřel, kdy se mi po něm začalo zase strašně stýskat, kdy jsem ho nedokázala opustit, pořád jsem pro něj vnitřně truchlila, zdálo se mi o něm a furt jsem ho někde hledala… A jednoho dne mi Roman řekl, že se obnovuje kapela Dr. Max, ve které hrál, že mají koncert a jestli bych si s nimi nechtěla nějakou jejich písničku dát. Ať si prý některou vyberu – a já jsem automaticky sáhla po písni Andělé. Ten večer, kdy se koncert konal, si to celé sedlo. Už jsem měla velké těhotenské břicho, jen tak jsem si stoupla na jeviště, zavřela oči a zazpívala. Všichni říkali: „To ti strašně sedí!" A mně se to taky moc líbilo. Byla jsem navíc ráda, že jsem kluky z kapely Dr. Max poznala, protože jsem se od nich dozvěděla, že tu píseň s textem Dušana Hejbala, což je kněz, věnovali svému zemřelému kamarádovi. Tak jsme na sebe s Romanem koukali – ani jsme si nemuseli nic vysvětlovat – a vzápětí si řekli: neměla by být na desce právě tato píseň? Když je celá autorská, tak proč na ni nedat jeden cover? Nebylo co řešit.

Je evidentní, že spolupráce s Romanem Holým je pro vás naprosto ideální…

Nemůže být lepší. Roman je obrovský entuziasta, dokáže lidi nadchnout pro cokoli a k tomu si ještě vymyslí, proč je super to dělat. Takže si řeknete – vždyť on má pravdu! Je to navíc velmi dobrý psycholog, vidí do lidí, což je dobře, ale někdy vlastně ani moc ne, protože toho vidí až příliš. Co se hudby týče, to člověk nemá ani slov. Protože když k němu přinesete někde jinde nahraný demáč, tak je to opravdu „jen" demo snímek. Kdežto když on vám pustí svůj vlastní, jde pokaždé o téměř hotovou věc… Neuvěřitelné, je prostě dobrý, navýsost precizní. Když jsme spolu například konzultovali texty, všechno muselo mít význam, smysl, všechno muselo sedět. A navrch je Roman člověk, který vás trošku drezúruje, čímž vás ale nutí podávat lepší výkon, což je také důležité. To všechno jsou ideální vlastnosti producenta a hudebníka.

Vaši novinku podpoří koncertní série, která čítá pět zastávek. Jak bude vypadat?

Chtěla bych, aby na ní zazněly všechny písně z desky, kterou jsem vlastně věnovala tátovi. Teď momentálně s kapelou hledáme ideální zvuk a instrumentaci pro jejich živé podání. Nejdřív nás čeká Brno, kde zahrajeme na mé tamní „domácí" scéně, v Metro music baru. Album mi tam pokřtí Lenka Dusilová, stejně jako v závěru šňůry na mé „domácí" pražské scéně, v holešovické La Fabrice. Dále máme na seznamu Ostravu, Krnov a Třebíč. Na každou z těch zastávek se velice těším.

A co vaše dcera, obejde se bez vás?

Ale ano, bude o ni výborně postaráno. Je báječná, takový můj anděl. Krásně si sebe navzájem užíváme, ať už jsou okolnosti jakékoli.

Autor: Gabriela Kováříková

20.3.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ve Švýcarsku byl plně zprovozněn nejdelší železniční tunel světa

Erstfeld (Švýcarsko) - Nejdelší a nejhlubší železniční tunel na světě, vybudovaný ve Švýcarsku pod Alpami, byl dnes otevřen pro plný dopravní provoz. Gotthardský tunel, přezdívaný podle francouzské zkratky GBT, je dlouhý 57,1 kilometru a v některých místech je až 2,3 kilometru pod povrchem.

Loučení s tratí do Koutů: končí barevné motoráky i soukromník

Údolí Desné – Největší změna za devatenáctiletou historii nastala v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince na Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestala provozovat soukromá firma, nahradily ji České dráhy.

Sobotka: Přes návrhy změn by se měly firmy na EET nadále chystat

Praha - Přes návrhy změn v elektronické evidenci tržeb (EET), které projednává Poslanecká sněmovna, by se měli podnikatelé na její zavedení připravovat podle platného zákona. Norma jasně uvádí, koho se evidence tržeb týká. V pořadu Otázky Václava Moravce České televize to dnes uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Podle něj se zdá, že návrhy z dílny ministerstva financí i koaličních lidovců nebudou schváleny. Byla by to nejlepší varianta, dodal premiér.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies