Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Báru Hrzánovou málem pověsili na klepadle

České Budějovice – Pro známou českou herečku Báru Hrzánovou jsou České Budějovice místem, kde prožila své dětství. Deník přináší krátký rozhovor u příležitosti letošního 750. výročí založení města.

7.2.2015 1
SDÍLEJ:

Ve hře Hrdý Budžes hraje Bára Hrzánová hlavní roli Helenky Součkové už od roku 2002. Při hraní využívá i zkušenosti z vlastního dětství.Foto: Deník/Zdeněk Hejduk

Vzpomínáte ráda na roky prožité v Budějovicích?
Budějice mě ovlivnily v mnoha směrech. Dětství jsem zde strávila u babičky a dědy Šmídových, což byli oba herci Jihočeského divadla. Takže jsem vyrůstala s vrstevníky, kteří byli podobně jako já postiženi hereckými rodiči. Kolem hereckého domu se utvořila taková skupina 15 nebo 20 dětí, do které jsem samozřejmě patřila. Byli jsme po městě docela obávanou partičkou 
z herečáku. A kamarády jsem měla i mezi našimi romskými sousedy. Z toho jsem měla dokonce i privilegia.

Jaká?
Od první do šesté třídy jsem trénovala skoky do vody. Na tréninky jsem jezdila na kole. V té době bylo právě okolí budějovické plovárny místem, kam se k večeru málokdo odvážil. Ale já se důvěrně znala 
s rodinami Bendíků, Žigů a Horváthů, takže můj průjezd Střeleckým ostrovem byl nejen bezpečný, ale i více než obohacující. Mí tehdejší spolužáci a přátelé z romského etnika měli v mnoha ohledech daleko větší rozhled než já.

Co vám dalo dospívání v herecké rodině?
Místo družiny i místo večerního sezení u televize jsem chodila do divadla. Znala jsem celý tehdejší repertoár Jihočeského divadla zpaměti. Takže jsem vlastně takový odborník na socialistický realismus v československé 
a sovětské tvorbě. Na dvoře hereckého domu se odkládaly kulisy. Byl to takový uzavřený prostor. A zde jsme s kamarády sehrávali vlastní představení. Často na motivy toho, co se zrovna hrálo v divadle.

Jaké role jste v těchto hrách hrála?
Naše hry byly velké, často trvaly celý den a neomezovaly se pouze na dvůr hereckého domu. V těchto hrách jsem pochopitelně hrála všechny hlavní role a ujímala jsem se 
i režie. Jednou jsem například dostala roli nějaké ilegální radistky nebo něčeho podobného a byla jsem odsouzena 
k trestu smrti. V herecké domě v suterénu byla pekárna 
a její šachta ústila přímo na náš dvůr. To byla cela smrti, ve které jsem coby odsouzená strávila asi hodinu. Ozvaly se bubny a trumpeta Jirky Malšovského a já byla vyvedena na popravu. Trest smrti oběšením na klepadle. Pak už si jen pamatuji, že jsem se probudila na zemi. Dodnes nevím, co se přesně stalo. Ani nevím, jestli provaz nevydržel nebo mě kamarádi odřízli. Dost možná mě také zachránila kapuca na bundičce.

Využila jste své zkušenosti v roli Helenky Součkové ve hře Hrdý Budžes?
Když jsem poprvé četla knihu Ireny Douskové, tak mě překvapilo, jak podobné dětství jsem měla. Takže je to trochu 
i o mně. Podobně jako Helenka jsem totiž byla z rozvrácené rodiny. V divadle jsem byla malá Šmídová, ve škole ta Hrzánová, komediantka. Navíc jsem byla pravdomluvná a zvídavá, což mi ve škole působilo problémy. Něco jiného se říkalo doma, něco jiného ve škole. A to mne občas zmátlo.

Vzpomínáte ráda na školní docházku?
Chodila jsem na základní školu Klementa Gottwalda. Už to bylo ironické, že školu pojmenovali po masovém vrahovi. Navíc to byl původně sirotčinec, takže jsme škole říkali prostě sejrák. Vůbec České Budějice jako relativně malé město byly značně komunistické. Učili mě skutečně kované soudružky a soudruzi a zachraňovaly mne samé jedničky.

Jaké předměty vás bavily?
Jsem humanitně založená, vždy mě bavily hlavně jazyky, čeština a dějepis. Ale právě 
s nimi jsem musela díky soudružkám učitelkám bojovat nejvíce. Ale zase jsem měla skvělou chemikářku Marii Hanušovou, matikáře Zdeňka Kohouta a fyzikáře Antonína Trmala, takže ač mi tyto předměty nebyly blízké, tak jsem se na ně těšila. Byli to slušní lidé.

Sledujete i dnes, co se v Budějovicích děje?
Přiznám se, že se zprávám obecně docela vyhýbám. Podpořila jsem například petici třeboňských a posléze budějických studentů proti komunistům ve vedení školství.

Vracíte se do města svého dětství?
Ano a velmi ráda. Dodnes se považuji za hrdou Jihočešku. Donedávna jsem se těšila na setkávání s Dagmar Neumannovou, Pepou Bulíkem, nyní když do Budějic zavítám, vážím si každé návštěvy H. Bauerové, B. Šimonové, J. Petrů – to byly a jsou mé hvězdy!

Autor: Jana Klomfarová

7.2.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Násilnosti v Jeruzalémě.
AKTUALIZOVÁNO
2 10

Izrael zakázal muslimům vstup do mešit, v ulicích vypukly násilnosti

Rybárna na rynku
9

Rybárna, Polívkárna, Hranolkárna. V Ostravě „frčí“ netradiční bistra

AKTUALIZOVÁNO

Řidič předjížděl na zákazu. Po čelní srážce pro zraněného přiletěl vrtulník

/FOTOGALERIE/ S dopravními komplikacemi museli počítat všichni řidiči, kteří cestovali v pátek ráno ze Znojma směrem na Brno. Na silnici I/53 za Lechovicemi u Čejkovic se kolem šesté hodiny ranní srazila dvě osobní auta a autobus.

Královský závod v Heidelbergu: princ William porazil Kate na celé čáře

/VIDEO/ Mladý královský pár se nijak netají svou náklonností ke sportu. Nebylo proto žádným překvapením, když se princ William a vévodkyně Kate zúčastnili exhibičního závodu ve veslování v německém Heidelbergu na řece Neckar.

AKTUALIZUJEME

Mrtvola starce zneklidnila sousedy v Ústí nad Labem

K hrůznému nálezu došlo v ulici Velká Hradební v Ústí nad Labem. Hasiči byli přivoláni do bytu, z nějž se linul podezřelý zápach. Šlo o ostatky seniora.

Víc než na vojenské misi se bojím na D1, říká armádní lékař

Vidět mladé americké kluky, jak přichází třeba i o obě nohy, je těžké, říká armádní lékař Radek Uher. Pětatřicetiletý rodák z Břeclavi se v červnu po více než šesti měsících vrátil se svým týmem z polní nemocnice v Iráku. „Člověk musí být srdcař, aby tam jezdil,“ říká lékař.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení