Co mohou využít
Jedna noc vyjde na 50 korun. Nově bude otevřeno od 19 do 11 hodin, sprcha bude za symbolický poplatek. O víkendech otevřeno do 7 hodin. V silných mrazech bude k využití denní místnost. Přednost mají muži z Tábora.

Rozšiřování kapacity zařízení, které spadá pod hlavičku G – centra, ale podle místostarostky Olgy Bastlové, nebylo prioritou. Tou byla umývárna, již budou moci využívat i bezdomovci, kteří se v noclehárně neubytují. Do sud to možné nebylo. „Reagovali jsme na zjištění naší terénní pracovnice, která po této možnosti dlouho volala. Jde tedy o potřebu přímo z terénu," upřesňuje místostarostka, která má sociální oblast na starost.

Navýšení počtu postelí se tak s koupelnou pro udržování osobní hygieny spíše svezlo, neboť se jen výjimečně stalo, aby bylo všech osm naráz obsazených. Zájem by sice byl, ale pro muže na ulici je těžké zaplatit, přijít střízlivý a s platnou občankou.

Dveře se za nimi nově nezavřou v půl osmé ráno, nýbrž až v jedenáct. „To už vyžaduje směnný provoz, proto musíme přibrat zaměstnance. Nové prostory také ještě potřebujeme dovybavit, například pračkou a mikrovlnkou. Lidé si do noclehárny mohou přijít i vyprat," dodává ředitelka G – centra Jaroslava Kotalíková s tím, že teď ještě běží provoz podle starého režimu a je volno.

O noclehárnu se bude starat celkem 3,5 síly. Nové zaměstnance chce město najít mezi dlouhodobě nezaměstnanými, aby na jejich mzdy mohlo čerpat dotace od státu. Než se vše rozběhne, musí nejdříve krajský úřad rozšíření počtu lůžek a zavedení nové služby povolit.

Do noclehárny ženy nepustí

Ranní mrazíky hlásí příchod zimy. V domácnostech už jsou topení alespoň vlažná. Bezdomovci, kteří žijí na ulici, ale něco podobného neznají.

Už pět let bydlí na ulici i padesátiletá Natálie z Prahy. „Spím všude možně, kde se dá. Nejčastěji v parku v křoví. Mám s sebou spacák, tak mi zima zatím moc není. Minulou zimu jsme hledali s přítelem nějakou noclehárnu nebo azylový dům, ale zjistili jsme, že tam pouštějí jen muže," říká Natálie, která v mládí vystudovala pedagogickou školu.

Její třiapadesátiletý přítel Šimon, vyučený malíř, který pochází z Liberce nechápe, proč by do noclehárny, který se nachází v Zavadilské ulici, nemohly přijít i ženy. „Bezdomovkyň je tady víc než bezdomovců a nebudeme si nic nalhávat, ale muži takovou hygienu zase moc nepotřebují," říká Šimon, který na ulici žije také už pět let.

Oba dva jsou přihlášeni na táborském úřadu práce, ale zaměstnání se pro ně zatím nenašlo. „Chodíme se tam alespoň někdy umýt, občas chodíme i k reálce do parkovacího domu," říkají.

Azylový dům se nachází i na Sídlišti nad Lužnicí, ten je ale primárně určený pro matky s dětmi. Zimu tak oba dva přečkávají venku ve spacáku. V táborských ulicích můžete potkat celkem devadesát bezdomovců či bezdomovkyň, ale pouze jedna třetina pochází z Tábora.