Začínal fotografovat dívčí portréty a později  inklinoval   k ženskému aktu.  Jeho první autorská výstava  aktu a portrétu se uskutečnila v roce 1988. Jaroslav J. Hübl  poeticky ztvárnil  téma  Město mé, fotografie se objevily na autorské výstavě a ve stejnojmenné publikaci.
Po otevření hranic hodně cestoval a fotografoval krajinu a města. Okouzlily ho zejména Paříž a Londýn a drsná příroda Skotska a Irska. 

 V druhé polovině 90. let minulého století se stává hlavním tématem akt a provokující erotické fotografie. Tvorbu Jaroslava J. Hübla  mohli zájemci vidět na dvou desítkách výstav a v sedmi obrazových publikacích. „Jaroslave, máte pro fotografování, jak by řekl Francouz, oko dravého ptáka, což je vzácné," napsal ke knize HOMMES de PARIS František Janula, český malíř, který od roku 1968 trvale žije  v Paříži.

Letos Jaroslav Joe Hübl oslavil sedmdesáté narozeniny. Jaký byl  jubilejní rok, na to odpovídá sám fotograf:

Jubilejní rok fotografa
Rok uplynul doslova jako voda, a tak stojím před jeho hodnocením. Jaký byl po tvůrčí stránce?  Byl to rok velmi náročný. Uspořádal jsem  sedm autorských výstav, menšího i většího rozsahu. Jednalo se o Retrospektivu  z let 1970 – 2013 a klíčovou pak byla výstava DIALOGY. Kromě výstav jsem připravoval materiály pro svoji novou knihu HOMMES de PARIS. Na této knize jsem pracoval přes dva roky. Na knize je nejdůležitější právě konečný výběr uceleného souboru fotografií   a to dá mnohdy nejvíc práce. Tentokrát jsem s tím strávil čtyři měsíce. Pochopitelně to konzultuji s fotografem Michalem Tůmou, který není závislý na mých fotografiích. To je cesta k dosažení nejlepšího výběru. Je to má již třetí kniha o Paříži a o to je to náročnější po všech stránkách. Současně mám rozpracovanou další knihu POSTŘEHY Z LONDÝNA.  Ale to je ještě moc a moc daleko.

V květnu jsem odjel jako vždy do Paříže. Po zimních měsících se nemůžu dočkat, až se ocitnu v metropoli nad Seinou. Vždy se tam vracím rád    a připadá mi to jako bych tam byl včera. Rád navštěvuji místa, která již dobře znám, a vím, co se tam může odehrávat.        V letních měsících mívám fotografické prázdniny, relaxuji a v hlavě se mi rodí další fotografické projekty.

Druhou cestu do Paříže jsem plánoval na září, ale jelikož jsem měl spoustu práce s novou knihou, kterou jsem zrovna odevzdával do tisku  a chodil jsem na četné korektury a grafické úpravy, odjel jsem až začátkem října. Paříž na podzim má krásnou atmosféru a také tam není tolik turistů, což je dobře.

Každý den fotografuji od rána do večera, a mezi tím pochopitelně vysedávám v kavárničkách anebo zajdu do galerií. Jeden den jsem se setkal v ateliéru s kolegou fotografem Karlem Steinerem. Věnoval jsem mu novou knihu HOMMES de PARIS a jako fotograf  a Pařížan to velice ocenil. Vždy mám moc a moc zážitků, jak profesních,  tak i lidských. Na jeden vzpomínám velice rád, a tak se o něj podělím. Ráno se jako vždy toulám pařížskými bulváry, až přijdu na Place Madeleine. Čekám na přechodu a spatřím vedle mne stát krásnou mladou dámu, blondýnku extravagantně oblečenou a s úžasným úsměvem mě pozdraví  bonjour a ptá se, jak se dostane k chrámu Madeleine.

Oba jsme se navzájem sjeli od paty až k hlavě a já jsem cítil, že jsme naladěni na stejné frekvenci. Oba jsme zkrátka byli „in". Dáma byla  Angličanka. Já jí ukázal několik přechodů, přes které musí přejít. Ale jí se moc nechtělo, a tak v momentě mě vzala za ruku (ta její byla tak  teplá a jemná) a společně jsme se  rozběhli  přes náměstí. Auto ne auto, směrem ke krásné neoklasicistní budově chrámu.  Tam mně poděkovala a já jsem jí za to po francouzsku políbil. Byl to neočekávaný a okouzlující zážitek, krátký okamžik plný pocitu štěstí.  A tak začal můj nový den v Paříži.

Po příjezdu jsem se hned pustil do příprav na výstavu  v prostorách galerie písecké Sladovny, kde se začátkem listopadu  konala vernisáž k výstavě DIALOGY. V polovině  listopadu jsem pak v kavárně U Vykulené sovy slavnostně pokřtil svoji nejnovější knihu HOMMES de PARIS a současně  se konala výstava pod stejným názvem   v Českých Budějovicích v Cafe Au Cat Noir, která dnes  již končí. A nakonec k mé  radosti zařadila Alliance Francase tuto výstavu do festivalu Francouzský podzim, který byl zahájen 11. listopadu.

Závěrem chci říci, že tento jubilejní rok byl pro mne nadmíru tvůrčí, a tak cítím velké uspokojení. Život je krásný.
Jaroslav Joe Hübl

Bibliografie

1988  MĚSTO MÉ
1992  MĚSTO MÉ 2. vydání
2O10 MĚSTO  MÉ – CHODEC
2011  PAŘÍŽ MÁ LÁSKA
2011  HÜBL- EROTIC WOMAN
2013  PAŘÍŽSKÉ NÁVRATY
2014  DIALOGY
2014  EROTIC PORTRAIT
2015  HOMMES de PARIS