Pro letošní udělení Ceny města Tábora se komisi na stole sešlo celkem pět návrhů kandidátů. Stanovila pořadí, které předala starostovi města Jiřímu Fišerovi.

• Poprvé se Cena města Tábora udělila v roce 1993. Od té doby má 26 držitelů.
• Lze ji udělit za výraznou aktivitu ve prospěch občanům v některé z důležitých oblastí života: například v oblasti společenské, kulturní, ekonomické, ekologické, technické, sportu a tělovýchovy.
• Udělení schvaluje zastupitelstvo na návrh poroty, jmenované zastupitelstvem.
• Vítěz získá finanční dar 30 tisíc. Mezi držitele patří např. Marie Šechtlová, Jaroslava Vosátková, Teodor Buzu, Jan Stránský, Zdeněk Trska, Čestmír Smolka, manželé Horváthovi aj.

Kdo si odnese titul a finanční odměnu, rozhodli zastupitelé v pondělí. Až na Miloše Tuháčka, který se hlasování zdržel, všech 21 přítomných zastupitelů souhlasilo s návrhem starosty Jiřího Fišera, aby cenu získali dva kandidáti: Karel Daňhel a Jiří Kohout.

Pro prvního jmenovaného přišel návrh od klubu zastupitelů KSČM, kteří o něm hovoří jako o výjimečném člověku, jenž výraznou měrou obohatil a obohacuje kulturní život. „Stopa jeho činnosti zůstane zcela jistě nejen pro Táboráky nesmazatelně otištěna i v budoucnu," píše v důvodové zprávě šéf táborské KSČM Ladislav Šedivý.

Osobně nám řekl, že Karel Daňhel mu je blízký i z pohledu, který zajímá osobně i jeho. „Neboli, že je technik, kterého baví létání a stejně jako mne i pára. Proto se často setkáváme na stejných akcích. A když byl zastupitelem, tak vyvažoval naše exhibice k normálu. Byl zklidňujícím elementem, jehož slovo mělo váhu. Je to člověk širokého záběru, což dokázal i tím, že souhlasil, abychom ho na udělení ceny navrhli. Za to si ho vážím a jestli ne on mě, tak já jeho za svého přítele považuji," řekl o bývalém kolegovi ze sboru, do něhož byl Karel Daňhel zvolen na konci 90. let.

Jiřího Kohouta již potřetí navrhl Jihočeský klub sběratelů, jehož je letos pětasedmdesátiletý sběratel členem od roku 1966 a řadu let pracuje ve funkci předsedy. Absolvent Karlovy univerzity organizuje výstavy i přednášky s historickou tematikou, vydal několik publikací o Táboru, v němž žije 55 let. Například Tábor krok za krokem na starých pohlednicích.

Cena ho zaskočila, o výhru se postará rodina

Sběratel Jiří Kohout. „Je to pro mě veliký šok. Počkejte chvilinku, než se vzpamatuji," nevěděl, jak má v první chvíli zareagovat na pozitivní novinku Jiří Kohout. Táborský deník byl jeho prvním gratulantem.

Sběratel pohlednic a spisovatel se totiž stal dalším držitelem Ceny města Tábora, kterou radnice uděluje za práci v oblastech, které přinášejí prospěch městu a jeho občanům a o svém ocenění dosud nevěděl.
„Je to pro mě veliká pocta a nesmírně si tohoto ocenění vážím. Jsem z toho ale hrozně překvapený a zároveň také potěšený," nešetřil slovy vděčnosti pětasedmdesátiletý muž.

Na cenu ho nominoval Jihočeský klub sběratelů, kterému dělá již osmým rokem předsedu. „Letos klub slaví padesát let a já jsem v něm bez dvou let od samého začátku. Účastnil jsem se všech výstav a píši knihy," popisuje, za co si nominaci zasloužil.
I přesto, že je již v důchodu, rozhodně se nenudí: „Dělám zkrátka co můžu a jsem v jednom kole. Jsem nyní například lektorem akademie třetího věku a vedu přednášky o významných místech, dílech či spolcích Tábora. Nyní například ještě připravujeme výstavu k výročí klubu," shrnuje sběratel, který má doma přes šest tisíc kousků pohlednic a nejstarší pochází z roku 1892. Na svoji sbírku má v bytě vyhrazenou místnost, kde ve skříních vše archivuje.

Svoji výhru využije na cestu do Františkových lázní. „Mám jet do lázní, tak tam padne nějaká část peněz, aby pokryla výlohy. Na charitu určitě nepůjdou, protože tam už přispívám," směje se a dodává: „Myslím, že z výhry budou mít radost určitě vnoučata, která podělím a rodina už vymyslí, co s nimi."

Asi od roku 1960 sbíral Jiří Kohout sýrové etikety a stal se spoluzakladatelem Klubu sběratelů kuriozit v Praze. Krátce na to se přidal i k táborským sběratelům, kde byla pouze sekce odznaků. Nese veliký podíl na tváři klubu, kterou má v dnešní době. 

O odměnu nejde, pro mne je to hlavně velká pocta

Ředitel divadla Karel Daňhel z Tábora. Překvapený z úspěchu byl i Karel Daňhel, který si naši informaci vyslechl na chodníku. I v tomto případě jsme byli první, kdo mu k udělení ceny blahopřál. „Netuším, že jsem ji dostal. Je pravda, že asi před půl rokem za mnou byli, ale to mne snad navrhovali na něco jiného, nebo ne? Vím, že jsem jim říkal, ať to pustí z hlavy, nebo bude ostuda," směje.

Muzikant, herec, pedagog, ředitel divadla i bývalý komunální politik, letec. To všechno je Karel Daňhel, kterého táborská veřejnost vnímá především prostřednictvím hudebního tria Pouličníci. S tímto uskupením a staropražskými písničkami brázdí chodníky, náměstí a jeviště nejen v Cechách, ale i v okolních státech. Před dvěma lety oslavili dvacet let na štacích.

V letošním roce se Karel Daňhel dostal do silné sestavy na cenu navržených kandidátů. Zastupitelé mezi nimi nenašli rozdíl, proto souhlasili s rozdělením ceny mezi dva příjemce. Karlovi Daňhelovi prošla třetí nominace. „Ale panu Kohoutovi ji moc přeju, je fantastický, že ji dostal. Tomu bych ji předal úplně celou," uvedl na adresu svého protihráče, s nímž se dělí od finanční odměnu.

„O tu ale přece vůbec nejde, pro mne je to hlavně velká pocta a rozhodně, když už jsem teď cenu získal, nemám v plánu ve svých aktivitách polevit. Jsem nastavený na určité tempo a pořád mám své plány," slibuje svým fanouškům, dětem, pro které hraje divadlo, a také studentkám.
Hudebním základům učil v Táboře už na počátku 70. let, nyní v pedagogické činnosti již pět let pokračuje jako externista na Jihočeské univerzitě, kde v metodice hudební výchovy vzdělává učitelky mateřských škol.

Své ocenění Karel Daňhel vnímá jako ohodnocení celého kolektivu Divadla Oskara Nedbala. A odměnu? Už ví, kdo si ji užije. Peníze věnuje dvěma vnučkám na výuku hry na klavír.