VYBERTE SI REGION

Dopisuji si s vrahem. Dobrovolně

České Budějovice - Dvě desítky lidí se zapojují do projektu Diecézní charity, který je zaměřen na vězeňskou korespondenci. Dobrovolník se musí podepisovat přezdívkou, vězni mají možnost anonymity také, ale většinou ji nevyužívají.

25.2.2013
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/Archiv

Jak vám asi bude při čtení ručně psaného dopisu, který dostanete od člověka, odsouzeného za vraždu? Třicetiletý Adam (údaje jsou kvůli bezpečnosti pozměněny) to ví, protože si s jedním dopisuje. Adam se před třemi let zapojil do projektu Vězeňská korespondence, kterou od roku 2007 organizuje Diecézní charita České Budějovice.

„O vězni, se kterým si píši,  vím poměrně dost. I to, že sedí za vraždu," prozrazuje Adam. „Sám mi to napsal bez vytáček a dokonce sdělil, že pochopí, když si s ním nebudu chtít psát. Napsal mi to dobrovolně, což jsem ocenil," přiznává dobrovolník Adam.

Podle  vedoucí charitního Dobrovolnického centra Věry Michalicové je nyní v projektu asi dvacet dopisujících si dvojic.  Korespondenci s vězni má na starosti člověk, který kvůli anonymitě vystupuje pod jménem paní Daniela. „Dopisy, které píší hlavně vysokoškolačky, chodí do Valdic, pražské Ruzyně nebo do českobudějovické vazební věznice," říká Daniela.

Mluvčí českobudějovické věznice Václava Káplová dodává, že nabídku využívají hlavně vězni, kteří nemají žádné příbuzné či známé, nebo ti, s nimiž blízcí kontakty nenavazují. „Pro tyto vězně je dopisování si s někým zvenku psychickou podporou. Dopisy je utvrzují v pocitu, že někdo čeká na jejich slova, že někoho zajímají. Také jim poskytují vazbu na svět za zdmi věznice a pomáhají i při získání správného náhledu na jejich předchozí život," vysvětluje Václava Káplová.

Propuštěním vězně dopisování končí

Mezi dobrovolníky, kteří se věnují projektu Diecézní charity České Budějovice Vězeňská korespondence, paří i třicetiletý Adam (jméno a věk je kvůli bezpečnosti změněno). Činností se zabývá tři roky, dopisuje si s mužem odsouzeným za vraždu.

Jak jste se dostal k nápadu psát si s nějakým vězněm?

Chtěl jsem dělat dobrovolnickou činnost a vězeňská korespondence mi přišla jako dobrý nápad. V mládí jsem totiž  rád psal dopisy, tak jsem si řekl, ze to zkusím. Přihlásil jsem se a dostal svého prvního vězně. Do vězení píši asi už tři roky. Napřed jsem měl  jednoho vězně, který pak ale psát přestal. Nyní si dopisuji s dalším, zase jen s jedním. Myslím si, že je to lepší, aby se dopisy nepletly a udržel jsem si nit      s tím, s kým si píši.

Co vám tahle dobrovolná činnost přináší?

Vězeňská korespondence mi dává určitou sebereflexi. Zamýšlím se nad tím, co mohou moje slova vyvolat v člověku, který je bude číst. Samozřejmě myslím na toho, komu píši. Ale taky na to, abych se neopakoval a dokázal reagovat na jeho slova, na jeho příběh, popisy událostí a běhu jeho života.

Zajímalo vás, co ten člověk provedl a za co sedí?

Sám mi dobrovolně a bez donucení bez vytáček napsal, že sedí za vraždu, a že pochopí, když si s ním právě kvůli tomu nebudu chtít psát. Jeho upřímnost jsem ocenil.

Doporučil byste psát si s vězni i dalším dobrovolníkům?

Nevím, jestli bych doporučoval zrovna psaní. Možná bych lidem, co uvažují o dobrovolnictví, poradil, aby si sami položili otázku, jak chtějí pomoci a co od téhle činnosti čekají. Korespondence je hodně o našich představách, předsudcích, úvahách a o tom, jak sami sebe vnímáme.

Dozvěděl jsem se od koordinátorky projektu paní Daniely, že vězňům většinou píší ženy. Proč jich je v projektu víc než mužů?

Myslím si, že ženy obecně dokáží být empatičtější a mají větší sklon ke komunikaci. U některých může převládat i snaha pomoci, neodsuzovat, opatrovat, zachránit, poradit, připravit na život venku. Je to určitě dar, ale v určitých polohách to může být i nebezpečné. Jde o to udržet v psaní určitou hranici. Někdy je to opravdu  těžké a pro ženy to může být  ještě těžší. Tím ale nechci říci, ze muži se nemohou dostat do problémů. Určitě mohou, a na druhé straně znám zase ženy, které tuhle korespondenci zvládají velmi profesionálně.

Nenapadlo vás někdy, že byste se s člověkem, kterého znáte jen přes papír, osobně potkal?

Kdepak. Na začátku jsme   byli všichni velmi dobře poučeni o pravidlech vězeňské korespondence. Naše dopisování  končí i tak, že je vězeň propuštěn. Sice se v dopisech někdy objeví nějaký náznak, ale jde o to situaci ustát a vězně vést v duchu, že jde jen o písemný kontakt. Anonymita je velmi důležitá a je i na mě,  abych si ohlídal informace, které o sobe dávám. V tom musí být dobrovolník  profesionál. Naštěstí má Charita mechanismy, jak problémům s osobními údaji předejít.  Není to  vždy lehké, ale proto jsou i supervize dobrovolníků, kde se věci řeší.

Autor: Radek Gális

25.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

ČSSD bude chtít od začátku roku 2018 zvýšit minimální mzdu

Praha - ČSSD bude chtít od ledna 2018 zvýšit minimální mzdu a na rok 2018 zajistit důstojný růst platů ve veřejné sféře. Na tiskové konferenci po jednání širšího vedení strany to řekl předseda sociální demokracie a premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Ústřední výkonný výbor dnes za zavřenými dveřmi projednával přípravu na březnový sjezd ČSSD i obrysy nového programu.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies