VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dožít se dvacetin je výzva

České Budějovice - Na oslavě čtyřiadvacátých narozenin dostal od řady svých přátel dárky, které se obvykle kupují prvňáčkům při nástupu do školy. Nechyběla taška, sešity ani penál. Podle profesionálního fotografa Jakuba Loudáta sice dárky možná trochu neoriginální, jenže když člověk má narozeniny vlastně jen jednou za čtyři roky, musí si zvyknout na ledacos. Jako nevýhodu datum svého narození ale rozhodně nebere.

1.3.2016
SDÍLEJ:

Narodit se 29. února podle Nikoly Kubátové žádné výhody nepřináší. „Spíš mi lidé říkají, že jsem divná. Jsem divná, už protože jsem levák a ještě jsem se narodila 29. února,“ směje se studentka, která letos oslaví čtyřiadvacáté narozeniny.Foto: Deník/Radka Doležalová

Přesto jako pravděpodobně všem ostatním, kteří se narodili devětadvacátého února, i jemu přestupné datum občas nějaký ten menší problém přinese. „Dříve na internetu docházelo relativně často k chybám spojeným buď se samotným ověřením data narození, nebo formulář vůbec neuměl nabídnout v únoru devětadvacátý den," dává jeden z příkladů Jakub Loudát, podle jeho slov se ale umělá inteligence poslední dobou už docela vylepšila.

Jakub Loudát si pochvaluje, že bude navždy mladý.O lidech narozených v přestupném roce kolují pověry, že vedou šťastnější život a mají schopnost dosáhnout výsadního postavení ve společnosti. Jakub Loudát tomu ale příliš nevěří. „Lidé narození v tomto datu jsou ve znamení Ryb. Možná ty mimořádné schopnosti jsou spojeny spíše s tímto znamením než konkrétně s tím dnem. Ryby bývají vesměs takové záhadné, žijící ve vlastním světě, často s uměleckými sklony," snaží se vysvětlit, kde by mohl být pravý základ těchto povídaček.

To, jestli narozeniny skutečně má, nebo nemá, už v dospělosti prý příliš neřeší. Slaví je vždy o nejbližším víkendu, když na ně zbude čas. Vzpomíná si ale, že jako malý odpočítával dny do narozenin. „V nepřestupný rok to bylo ještě ne, ještě ne, a pak najednou už ne, už ne. Vynechávalo se to dnes," vzpomíná a nezapomene dodat, že o oslavu a dárky ho přesto nikdy nikdo neošidil.

U otázky, jestli má datum narození devětadvacátého února nějaké zjevné výhody, má hned jasno. „Budu navždy mladý. Dožiji-li se vydání občanky, tedy patnáctých pravých narozenin, budu to považovat za úspěch. A to ji dostanu teprve pár let před důchodem," směje se.

Problém spojený s tím, kdy vlastně slavit, řešila i studentka Jihočeské univerzity Nikola Kubátová. „Jako malá jsem to slavila spíše o den dřív, hlavně proto, že už jsem chtěla ty dárky a nechtěla jsem čekat," popisuje svou netrpělivost.

Poslední dobou už tak nedočkavá není. Postupem času ji začalo připadat zvláštní, že osmadvacátého února slaví narozeniny, které vlastně ještě nemá. „Je to jen taková jako oslava, protože osmadvacátého je ještě nemám a prvního už taky ne. Je tak těžké najít tu správnou chvíli, kdy slavit." Podle její babičky slavit narozeniny předčasně dokonce může přinášet smůlu, proto když zrovna přestupný rok není, sfoukává svíčky na dortu až prvního března.

Má narozeniny. Po čtyřech letech

Jan Rada má narozeniny jednou za čtyři roky.I když je mu už přes padesát, podle počtu svíček na narozeninovém dortu teprve dorůstá do puberty. Zástupce ředitele českobudějovického centra pro rehabilitaci zdravotně postižených Arpida Jan Rada totiž patří mezi téměř sedm tisíc Čechů šťastně narozených v poslední den přestupného roku.

Když se narodil, vyšla jeho fotka spolu s dalšími třemi dětmi narozenými ve stejný přestupný den v regionálních novinách. Prý si je ještě do nedávna schovával. Na otázku, jestli se díky datu svého narození cítí trochu výjimečný, ale jen vrtí hlavou. „Určitě nejsem výjimečný kvůli tomu, že jsem se narodil zrovna tenhle den. Za výjimečné považuji lidi, kteří něco mimořádného udělali pro druhé, například držitele Nobelovy ceny nebo třeba matku Terezu," vysvětluje.

To, že opravdové narozeniny slaví vlastně jen jednou za čtyři roky, Janu Radovi rozhodně vrásky nedělá. Problém s tím neměl ani jako malý kluk. „Jako dítě jsem měl krásné a spokojené dětství, tak mi to bylo docela jedno, protože jsem narozeniny slavil každý rok a nikdo mě o ně nechtěl připravit." Když zrovna přestupný rok není, řeší to Jan Rada ryze prakticky. S úsměvem na rtech prý všem říká, že se narodil posledního února, tak posledního února slaví, ať je devětadvacátého nebo jen osmadvacátého. „Ale samozřejmě přijímám gratulace i prvního března," dodává pobaveně.

AUTOR: TOMÁŠ FIŠER

Autor: Redakce

1.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Útok před britským parlamentem
AKTUALIZUJEME
18 10

Teror před britským parlamentem: Útočník čtyři lidi zabil a 40 zranil

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Zrychlí stavby? Politici chtějí vyšachovat ekology i spolky

Kuňkání žab zřejmě ještě více než dnes zanikne v hluku stavebních strojů. Důvod? Výhrady, které ke stavbám vyjadřují ekologové či různé občanské spolky, už brzy úřady nebudou tolik poslouchat. Připravit je o slovo může chystaná novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), která má omezit možnost vyjadřovat se tak jako dosud k chystaným velkým stavbám, jako jsou dálnice nebo továrny.

Katastrofa: Zelenina zdražila!

„Brutální zdražení potravin." „Salátová krize!" „Zákazníci zuří: Zelenina je moc drahá!" „Oběti letošní zimy: okurky, cukety, ledový salát." Češi jsou od počátku roku zásobováni katastrofickými zprávami o tom, jak letos zdražuje zelenina. Jeden by snad začal okopávat zanedbaný záhumenek či navezl na balkon pytle plné hlíny, aby si mohl vypěstovat pár rajčátek a nějakou tu okurku.

Poruchy spánku trápí stále více dětí. Mohou za to i chytré telefony

Ráno nedokážou vstát z postele a ze školy nosí horší známky. Neporadí si s běžným výkladem, který nedoprovází obraz. Ordinace dětských neurologů se stále častěji plní školáky, kteří jsou unavení a neudrží pozornost. Důvod je jednoduchý: české děti trpí poruchami spánku. Ty jim způsobují mobily a tablety.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies