VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Houbaření je tichý lov, říká spisovatel Viktor Faktor

Záluží - Do vesnice Záluží poblíž Bavorova přijíždím dopoledne. Na návsi stojí chalupa, kterou desetiletí postupně rekonstruuje spisovatel a překladatel Viktor Faktor. Utekl sem z Prahy a tráví tu teplejší polovinu roku. Jeho profese mu umožňuje prožívat zimy v indickém státě Goa.  

24.9.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
12 fotografií

Viktor FaktorFoto: Deník/Radka Doležalová

Dům voní sušenými houbami a cigaretovým kouřem. V malé místnosti, která je zároveň obývákem, ložnicí i pracovnou, nacházím Viktora ve společnosti přítele Borise, bývalého bankéře, jenž také nedávno překročil sedmdesátku. Přijel z USA, kde žije, a projíždí se po Čechách na kole. O zajímavé návštěvy není v zálužské chalupě nouze.

Dva kamarádi diskutují 
o houbařské výpravě i návštěvě hospody v sousední vesnici, která jejich společný den zakončila. Z kuchyně se ozývá tlumený hukot sušičky naplněné liškami. Viktor ji odejde zkontrolovat a vysvětluje: „Italská kuchyně si daleko víc cení sušených hub než čerstvých. Italové nechodí na houby a raději je draze kupují. Vaří tak, že dávají do jídla čerstvé žampiony a přidávají hrstičku sušených, nabobtnalých hřibů, aby jídlo dostalo houbovou chuť."

Dostávám pozdně ranní čaj a zevrubný výklad o včerejších bedlách a hříbcích. Spisovatel zapíná počítač. Má 
v něm rozepsanou houbovou kuchařku, do níž zpracovává recepty z celého světa. „Je třeba si uvědomit, že národy se dělí na mykofilní a mykofóbní. Slované jsou spíše mykofilní. U nás občas sbírá houby snad každý," vysvětluje a pomalu se připravuje na dnešní cestu do lesa. Tu  podnikneme na moje přání.

Na houbách s Viktorem FaktoremDo auta s námi nastupuje  pes Čertík, tulák, který si Viktora a jeho chalupu oblíbil. Přichází sem a odchází jak se mu zachce. „Dříve se mnou chodívala i koza. Jmenovala se Greta Garbo, protože byla tak krásná jako ta švédská herečka. Chtěla chodit na procházky, tak mě doprovázela při houbaření. Ji tedy zajímaly jen ty houby, které jsem měl v košíku. Mě to nevadilo, já ji miloval bezpodmínečně. Kromě hub měla ráda taky cigarety. Když jsem jí dal spartu, sežvýkala ji a filtr vyplivla. A s oblibou pila bílé víno," vypráví Viktor Faktor. Smějeme se mlsné koze a noříme se do lesa. „Já budu sbírat a ty si foť, jak chceš," zahajuje spisovatel tichý lov. Tak poeticky prý označují houbaření v Rusku.

Hned na kraji lesa nacházíme oranžové lišky. „Ty jsou ceněné všude, v Itálii i ve Francii. Všechny pokusy pěstovat lišky komerčně jako žampiony zatím naštěstí selhaly. Je to totiž houba, které má ráda svobodu," vychvaluje můj průvodce nepoddajnou povahu hub. Ty se pro nás budou zanedlouho vařit se zakysanou smetanou.

„Mrzí mě, že lidé obvykle sbírají jen pár druhů hub. Na smažení jsou samozřejmě výborné hlavy hřibů nebo kozáků, ale také růžovek neboli masáků. Je snadné je poznat. Nemají pochvu, ten kalich smrti jako jedovaté muchomůrky. Masáci bývají dole vždy začervenalí a u kořene červiví. Jestli je někdo schopný si splést růžovku, tak ať do lesa nechodí," záměrně přehání Viktor Faktor. Ví, že jsem to právě já, kdo růžovky ze strachu ze záměny raději nesbírá.

Občas mi můj společník mizí v roští, ale jakmile se zase potkáme, pokračuje ve výkladu. „Na houbách je plno zajímavého. A jsou i dosud neobjasněné záhady. Například podle lidové moudrosti začínají houby růst, když jde měsíc do úplňku, ale mykologové v tom nemají jasno. Já si myslím, že na tom něco je, protože vím, co dokáže udělat měsíc s přílivem a odlivem. Věřím, že měsíc dokáže vytáhnout i spodní vodu do podhoubí," říká.

Po chvíli se ptám na neznámou houbu, kterou jsem našla. „To je nějaká holubinka. Všechny druhy jsou jedlé a některé jsou považované za chutnější než pravé hřiby, například holubinka nazelenalá nebo mandlová. Další zanedbávanou houbou je slizák. Ten vypadá sice slizce, ale má vynikající chuť," vysvětluje Viktor Faktor.

Trochu hub už jsme nasbírali, takže nyní nemůžeme vynechat poležení v trávě, kterým má spisovatel ve zvyku přerušovat svůj lov. Zapaluje další z mnoha cigaret a nahlas se zamýšlí: „Rozdíl mezi mládím a stářím je podle mě hlavně  o energii. Děti jí mají moc a musí ji vyskákat, mladí lidé potřebují adrenalinové sporty, ale starý člověk má energie už málo, tak 
s ní nemůže mrhat. Je mi sedmdesát, vím, že mi moc času nezbývá, tak chci udělat něco pořádného. Nemůžu mrhat energii na mladé holky, to je neperspektivní," tváří se jakoby vážně, ale očima se směje jako chlapec v pubertě.

Na houbách s Viktorem FaktoremZvedáme se a pokračujeme v povídání o houbách. „Mám moc rád smrže. V Čechách je to tedy kačenka česká. Roste spíš v zahradách, sadech a na loukách. Moc jsem se s ní nesetkal, ale když jsem v dobré restauraci, tak si dávám s oblibou telecí brzlíček na smržích, to je velká lahůdka. Vždycky potom dostanu záchvat dny," usmívá se Viktor Faktor své nepoučitelnosti.
„A pak jsou ještě černé houby, například stroček trubkovitý. Roste v trsech v listnatých lesích, u habrů, olší, dubů. Je celkem známý na Šumavě, lidé si tam z něj vaří černého kubu. Stroček dodá pokrmu černou barvu. Tady v Pošumaví jsem se ale nesetkal s nikým, kdo by ho sbíral," doplňuje.

Mykologové podle něj doporučují stroček usušit, rozemlít na prášek a ochucovat jím omáčky a polévky. „Stačí dvě kávové lžičky, má velmi intenzivní chuť. A pak jsou ještě všelijaké jiné houby, třeba lysohlávky, ale tím si nebudeme plést hlavu," směje se experimentátor, který okusil i muchomůrku červenou, jež prý dokáže vykouzlit barevné halucinace.

Když se ptám na nejméně obvyklý houbový recept, sedíme už zase v zakouřené kuchyni a máme snědený oběd 
o dvou chodech –  bedly v troj᠆obalu a smetanové lišky „Na nejkurióznější houbový recept jsem narazil, když jsem psal hlemýždí kuchařku," slyším a jsem si jistá, že na tento pokrm chuť nedostanu. A to ještě netuším, že jeho další ingrediencí jsou žabí stehýnka.

Falešná dršťková polévka z kotrčePotřebujeme: 250 g očištěného a pokrájeného kotrče kadeřavého, 20 g cibule, 2 stroužky česneku, sůl, 
5 g mleté sladké papriky, trocha mletého pepře, 1 litr hovězího nebo jiného vývaru, majoránku, petrželku.
Na jíšku: 60 g másla nebo 40 g másla, 60 g hladké mouky.

Z uvedených ingrediencí připravíme žlutou jíšku, přidáme k ní česnek utřený se solí, papriku, pepř a za stálého míchání postupně podléváme studeným vývarem a asi 15 minut povaříme. Potom přidáme na silnější nudličky pokrájený kotrč (svým vzhledem připomíná dršťky), který jsme předem asi 15 minut v troše vývaru podusili. Okořeníme majoránkou, podle chuti přisolíme a znovu asi 10 minut povaříme. Před podáváním posypeme nakrájenou petrželkou. 

Autor: Radka Doležalová

24.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Škoda Kodiaq.
36

Škoda Kodiaq je hit. Na některé verze se čeká půl roku

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová.
AKTUALIZOVÁNO
2 17

Valachová chce maturitu SOŠ z matematiky do roka po gymnáziích

Druhá vlna přináší větší nároky na technické zabezpečení

Zatímco v první vlně EET podnikatelům postačil často tablet a vhodný program, nyní by měly firmy vybírat pečlivěji. Je jich totiž mnohem více a s náročnějšími podmínkami podnikání.

Rakouskou star zabila sláva. Falco by oslavil šedesátku

Jako první německy zpívající interpret dobyl Ameriku. Liboval si v extrémech a měl sklon k přehánění. Jeho sláva byla vrtkavá a zářil krátce, přesto se stal jedním z největších umělců rakouské hudební scény 80. a 90. let.V neděli by Falco, občanským jménem Johann Hölzel, oslavil 60. narozeniny. Zemřel po autonehodě, která byla možná sebevraždou. Řidič autobusu byl odsouzen, Falco měl v sobě koktejl drog a alkoholu. Dožil se pouhých 40 let.

VIDEO: Legendární "vejtřaska" slaví, před 65 lety byl vyroben první prototyp

Před 65 lety, 18. února 1952, byl v pražských Vysočanech vyroben první prototyp terénního nákladního automobilu Praga V3S. Legendární "vejtřaska", jak se autu přezdívá, byla vojenským třítunovým speciálem, ale své místo si našla i v zemědělství nebo na stavbách.

Nizozemský publicista: Wilders volby vyhrál už před hlasováním

Klíčovým úkolem pro nizozemské politiky by měla být snaha zasypat příkopy, které se mezi občany vytvářejí v souvislosti s březnovými parlamentními volbami. Myslí si to nizozemský učitel a publicista s tureckými kořeny Halil Karaaslan. Krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse podle něj v zásadě vyhrála už před samotným hlasováním, neboť ostatním stranám dokázala vnutit svůj pohled na situaci v zemi a svou velmi vyhraněnou interpretaci problémů, s nimiž se teď Nizozemsko potýká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies