Jak záchranit operu? Zrušit divadlo v Táboře, navrhuje Jiří Šesták

Již pět dní je Jiří Šesták bývalým ředitelem Jihočeského divadla (JD). Pro Deník popsal poměry v baletu i vizi, jak zachránit  operu.

Opera
Náklady na roční provoz operního souboru jsou 40 milionů korun, pro srovnání, činohra stojí polovinu. V Českých Budějovicích chodí na operu podle exředitele chodí 1500 lidí, i proto je diskuse, zda ji v JD ponechat, oprávněná.

„Peníze jsou to velké, ale ztráta, které se zrušením opery docílí, větší. Já říkám, že je zde východisko: domluvit se 
s krajem, který dává devět milionů do táborského divadla, do stagiony, odkud si peníze odvážejí agentury a jiná divadla. Když kraj tyto peníze vloží do JD, nebude stát opera 40, ale 30 milionů. V opeře by jinak ztratilo práci 150 lidí, zachránila by se i konzervatoř; v Táboře je dům s osmi zaměstnanci. Jsme schopni zajistit v Táboře program, i když lidé by byli mrzutí, že neuvidí Divadlo Na Jezerce,“ řekl Jiří Šesták, podle něhož kraj zachraňuje i jiné podniky, aby zachoval pracovní místa.

Další věcí je, že úspěchů dosahuje opera díky hostům 
z Česka i zahraničí. Jiří Šesták to uznává, ale dává příklad Metropolitní opery New York, která má jen deset stálých zpěváků. „My už nemáme sólistický soubor, ve stálém angažmá jsou jen dva špičkoví sólisté, Aleš Voráček a Alexandr Beň. Dámy, které už nemají kvalitu, jsme dali do sboru,“ řekl Jiří Šesták.

Jednou už o operu bojoval. V půli 90. let ji chtěl zrušit primátor Miroslav Beneš.  Tehdy zabraly argumenty, že šéf opery JD Josef Průdek odcházel do Národního divadla (ND). „Soubor byl na vrcholu, získávali jsme ceny Libušky, jezdili do Prahy,“ připomíná.

Balet
Když v roce 2009 nastoupil šéf baletu JD Attila Egerházi, propustil dvě třetiny tanečníků. Od té doby zní kritické hlasy, že je balet drahý, má malou návštěvnost a proti činohře luxusní podmínky.

„Tyto kritiky jsou mi jedno. Vedli jsme s Attilou tvrdá jednání o penězích pro umělce. Při volbě byl například Zdeněk Prokeš, šéf baletu ND Brno,  proti Attilovi, protože ten byl vždy někde maximálně dvě sezony a pak se rozešel 
v konfliktu. Vytváří konfliktní prostředí, je trošku chaot, maximálně náročný, není pedantický v administrativě. Ale vyladili jsme se,“ říká Jiří Šesták.

Před nástupem Egerháziho stál roční provoz souboru devět milionů korun, dnes je to 
o milion víc. Mezi českými balety mají tanečníci druhé nejvyšší platy v zemi, za což je ale Jiří Šesták rád, protože jim podle něho končí kariréra 
v 35 letech, zatímco činoherci hrají i v důchodu.

„Balet získal lepší pozici, což byla naše dohoda. V době, kdy měla činohra průměrný plat 16 000 korun, balet měl dvanáct a nikoho z herců to netrápilo, neříkali: chudáčci, musí jít prodávat do Makra. Pak přišel Attila a řekl: chci mít 18 tisíc pro sbor, 20 tisíc pro demisólisty a 24 tisíc pro sólisty. To udělalo zlou krev, že sólisté vyskočili tak vysoko,“ říká exředitel.

Zdůrazňuje, že balet dře, trénuje šest dní v týdnu. 
K žárlení činohry dodává, že když hercům přivedl odborníka na jevištní řeč, přišlo jich pár. Když nabídl, že zaplatí cestu do Londýna, na muzikál do Royal Shakespeare Company, přihlásily se dvě herečky. Podobné to bylo se zájmem o návštěvu inscenace Hamleta v Berlíně.

Reaguje i na kritiky mířící k osobě Antonína Schneidera, šéfa Tanečního centra Praha, otce baletky Lindy Svidró Schneider. „Je najatý jako dramaturg za 3500 korun, které dává do Nadačního fondu JD. Je pravda, že se třeba zúčastníme jeho večera ve Stavovském divadle, on uhradí náklady a já jsem rád, že se tam naše jméno objeví. Dělá to především proto, aby mohl najít angažmá pro své nejlepší absolventy. A třeba na choreografii od Jiřího Kyliána dal půl milionu korun, dostali jsme od něho také kulisy, kostýmy,“ řekl Jiří Šesták.

2004: záchrana točny
Když v roce 2004 Jiří Šesták přebíral JD, patřilo otáčivé hlediště Národnímu divadlu, Jihočechům ho pronajímalo za milion ročně. Na setkání 
s ministrem kultury Pavlem Dostálem chtěl tehdejší ředitel ND Daniel Dvořák zvýšit pronájem na sedm milionů. „Tak jsem mu řekl: já to platit určitě nebudu a vy budete bez nás pět milionů doplácet. Vyděsil se, já se obrátil na Dostála, že bychom si točnu vzali nazpátek, a on souhlasil, že to bude nejlepší,“ vzpomíná.

Odcházení
Jako ředitel se držel rady svého otce: jestli budeš řídit lidi, v jedné kapse nos maršálskou hůl a v druhé výpověď.  Nechtěl prý šéfovat deset let. „Vždy jsem říkal: ještě rok, získat točnu, zachránit loutkohru, získat Evu Urbanovou, krok za krokem. Já na tom nelpím, člověk si má nosit svobodu v sobě,“ řekl Jiří Šesták.

Zajímavá je pro něho nyní personální obměna v Senátu. Někdo bere konec sportovně, ale třeba Alena Gajdůšková měla ke kolegům půlhodinový proslov. „V něm nám dávala svůj odkaz, úkoly, říkal jsem si, mluví jak Švorcová, to byl kancléř Rieger ze hry Odcházení v ženských šatech, čímž jí nechci ubližovat,“ popisuje.

Odchází s pocitem úspěchu, JD šlo v jeho očích nahoru jako celek, každý soubor je kvalitní. Jak to bude dál, záleží dle Jiřího Šestáka na penězích, novém řediteli Lukáši Průdkovi a na tom, zda bude mít pod sebou silné šéfy. „Já se snažil obklopovat lidmi, kteří jsou schopnější než já. Mám pocit splněné mise.“