Jessica Haugh, objev Dětské Porty, miluje Navarovou, ale zvládne i Bacha

Kdyby ji slyšela Zuzana Navarová zpívat své Kočky, jistě by rozhodla stejně jako porota na Dětské Portě v Českém Krumlově: jasný postup do finále v Praze. Šestnáctiletá Jessica Haugh nadchla ještě s verzí Kainarova blues Odcházím z domova. Takový hlas se objeví i v celostátním kole zřídkakdy.

Přitom si ještě donedávna zpívala jen doma. Ono doma bylo v Holubově, poslední tři roky je to českobudějovická čtvrť Suché Vrbné. Máma s anglicko – italskou krví, táta Němec, kteří se poznali v Praze 
a zůstali v Česku. Jessica se narodila v Gmündu. „Mamka nebyla spokojená s českými porodnicemi,“ vysvětluje.

Hrála na klavír, osm let na flétnu a ke kytaře ji přivedl učitel Jan Přeslička, jinak člen skupiny Epydemye, v Holubově. Nástroj si sice koupila již předtím, ale vůbec jí to nešlo. Ve školním kurzu se tak naučila základy, které teď rozvíjí 
v budějovické ZUŠ Bohuslava Jeremiáše. Klasickou kytaru ji učily Barbora Urbanová, Lana Bílková („líbilo se mi, že kladla důraz na to, abych hrála s citem a dynamicky“), pak Marie Málková a chodí ještě na zpěv ke Standovi Kahudovi, známému písničkáři.

„Vybrnkávaní mi moc nejde, to se rozčílím, ale když se to naučím, jsem ráda. Víc mě baví zpívat než hrát těžké skladby od Bacha. A chci se naučit písničku Čokoláda od Báry Hrzánové, tu miluju, do toho rytmus samby,“ říká studentka druhého ročníku Biskupského gymnázia, která doma mluví anglicky.

Loni zvítězila na soutěži Zlivská kytara, na krumlovské Dětské Portě měla letos premiéru. Těšila se dlouho, ovšem před soutěží byla hrozně nervózní, hlavně z mikrofonu, protože na něj není zvyklá. „Přijde mi, že hodně zkresluje hlas, myslím, že se mi to ani moc nepovedlo…,“ říká zbytečně sebekriticky. Porota měla při rozhodování jasno.

Po soutěži přišlo uvolnění. 
A když pak moderátor Pavel Drengubák ohlásil její jméno jako postupující do Prahy, zdála se trochu překvapená. Byla.

Z Porty ji vyzvedla maminka. „Mamka byla hrozně šťastná, říkala, že se jí chce brečet. Líbí se mi přístup rodičů, že mě do ničeho nenutí, nechávají mi volnou dráhu, když vidí, že se mi daří dobře, jsou rádi. Táta mě podporuje spíš materiálně, k narozeninám mi koupil elektroakustickou kytaru a kombo,“ říká Jessica Haugh.

Ani jeden z rodičů nehraje, táta je ale aktivní posluchač, 
a když s ním Jessica jede v autě, zní blues nebo AC/DC. „Miluju Zuzanu Navarovou. Úžasná, hodně skromná osobnost, měla v hlase to něco,“ říká.

Oceňuje originalitu, k oblíbeným patří americká alternativně rocková skupina Pixies, jež do jedné písně zamíchá klidně víc žánrů. Poslouchá i jazz a před časem se jí moc líbil koncert Tata Bojs v budějovickém Sxinfu. „Zpěvák do toho hodně dával emoce, chvílemi do mikrofonu i křičel, nebylo to monotónní, super.“

Jednou by se chtěla muzikou živit. Ale váhá. „Paní učitelka mě varovala, že je to hodně povrchní prostředí a kazí osobnost těm, kteří nemají silnou duši, tak si nejsem jistá. Zuzana Navarová nesla slávu dobře. Nechtěla bych nic komerčního, ale hrát pro lidi, které by moje hudba bavila. A s kapelou, mám moc ráda bicí,“ říká.

Do vlastních písniček se zatím příliš nepouští. Snažila se, ale nešlo to. Je pro ni důležitý text. „Právě proto miluju Zuzku Navarů,“ popisuje. Ale před časem, když hrála, napadl ji během pěti minut refrén. Složila i písničku kamarádce 
k narozeninám, a to zajímavě: obvolala její přátele, poprosila je, aby vymysleli rým, ty poskládala a opatřila melodií.

Je vpravdě Evropankou, příbuzné má v Anglii, Itálii, Německu i Švýcarsku. V Česku je jí moc fajn, jenom ji zaskočila reakce společnosti na uprchlickou vlnu. „Trošku mi vadí, že je tu hodně lidí proti. Ale život je tu krásný. Líbí se mi, že máme čtyři roční období, mám tu fajn kamarády, není na co si stěžovat,“ říká.

Volný čas věnuje nejvíc kytaře. Hodně se prochází, baví ji cestování, dřív cvičila jógu. „To bylo spíš duchovní, uklidnit se a najít vevnitř dobro. Ráda trávím čas s přáteli, inspirují mě, třeba kamarád malíř. 
A jsem ráda, když si můžu povídat s někým chytrým,“ shrnuje.