Po dvanácté hodině se více než stovka lidí sešla u českobudějovické radnice a věnovala tak tichou vzpomínku svému bývalému prezidentovi. Lidé se s Václavem Havlem loučí i na dalších místech.

Na nádvoří Pražského hradu mohli lidé sledovat na velkoplošných obrazovkách slavnostní ceremoniál, který se odehrával v katedrále svatého Víta. Mezi těmi, kdo se přišli takto rozloučit s Václavem Havlem byl i Martin Chmel z Českých Budějovic. „Překvapilo mě, že je tu méně lidí, než bych čekal,“ uvedl krátce před polednem Chmel a dodal, že mezi kněžími zaznamenal i budějovického biskupa Jiřího Paďoura a generálního vikáře budějovické diecéze Adolfa Pintíře. I na nádvořích Pražského hradu se potom držela minuta ticha.

Lidé se shromáždili nejen před českobudějovickou radnicí u pamětní desky T. G. Masaryka, ale stáli i kolem vánočního stromu a dokonce se zastavila na náměstí proti radnici i skupina turistů. Ve shromáždění byli lidé všeho věku. Když začaly bít zvony z Černé věže, většina z přítomných vydržela mlčky celých deset minut, dokud srdce zvonů zněla.

K radnici přišli i tři studenti Jihočeské univerzity.

„Nedomlouvali jsme se předem, náhodně jsme se potkali a řekli jsme si, že sem půjdeme společně,“ uvedla Ludmila Košová, která zdůraznila, že smutek ve shromáždění se přenesl i na její čtyřnohou průvodkyni Vendulku. „Dokonce i Vendulka to cítila, ani nevrtěla ocáskem,“ řekla k právě uplynulým okamžikům Košová se stopou smutku v hlase. „Byla to tíživá atmosféra,“ doplnila další studentka Monika Krolová a poslední z trojice Vojtěch Kasalický dodal, že nelze než souhlasit s myšlenkou, že, když pan prezident Havel odešel, tak teď je hájení demokracie na těch co zůstali, byť to bez něj bude těžší. I zesnulý prezident ale bude stále inspirací, jak naznačila Monika Krolová. „Pořád tu bude s námi,“ řekla Krolová, i když doplnila, že lidé k Václavu Havlovi pořád vzhlíželi a teď už nebudou mít oporu tak blízko sebe.

Památku Václava Havla uctilo v Soběslavi u morového sloupu kolem čtyřiceti, především mladších lidí. Při minutě ticha vytvořili důstojnou atmosféru. Dostavili se těsně před polednem. Přesto ještě stačili zapálit svíčky za zesnulého. Tichem mezi zúčastněnými prostupovalo odbíjení zvonů na kostele svatého Marka.

„Václav Havel byl pro mě demokrat a hrdina, který pro nás vybojoval svobodu. Viděl jsem ho před jedenácti lety v Táboře. I z dálky z něj vyzařovala velká osobnost,“ svěřil se Jan Žalda z Nedvědic.

Páteční pietu zorganizoval na pravé poledne mladý student politologie Jan Průša. Záleží mu především na Havlově odkazu. „Byl silnou osobností pro náš stát. Proto jsem si přál, aby se lidi sešli a společně na něj vzpomněli. Vážím si toho, že přišli. Důležité ale je pokračovat v Havlových myšlenkách, v práci a snažení,“ uvedl Průša.

Na táborském Žižkově náměstí nezastavil hlas zvonů pouze křídla ptáků. Zhruba stovku lidí ale přiměly k zastavení. Jejich mysl se upínala k jedinému člověku. „Až z toho běžel mráz po zádech. Jsem ráda, že sem lidé přišli, zastavili se a znovu pro Václava Havla zapálili svíčky,“ řekla nám třiadvacetiletá Kamila Burianová.

Na jiných místech města se ale čas nezastavil. Například na autobusovém nádraží, kde zvony není slyšet, tepal předvánoční spěch.

Pohřeb Václava Havla připomněly i vozy českobudějovické městské hromadné dopravy.

„V souvislosti s uctěním památky bývalého prezidenta Václava Havla budou ve vozech MHD v dnes v poledne umístěny černé stužky. Zároveň jsou v obou areálech Dopravního podniku města České Budějovice, v Novohradské a Horní ulici, vyvěšeny černé prapory,“ uvedl za dopravní podnik Radek Filip, vedoucí oddělení strategie a řízení dopravy.

Minutu ticha drželi také návštěvníci Masných krámů, kteří také sledují televizní přenos z katedrály svátého Víta, kde probíhá pohřeb bývalého prezidenta Václava Havla.

Ve 12 hodin se město připojilo k minutě ticha, poté se rozezněly zvony na Černé věži. „Začali jsme zvonit hned po minutě ticha. Máme tam přístroj, díky kterému to můžeme přesně načasovat na 12.01 hodin,” popsal věžný Jan Vančura. Zvonilo se devět minut, do 12.10 hodin.

Zvonění bylo stejné jako při pondělní poctě. Nejprve se rozezněl nejmenší zvon Maria, po několika vteřinách se postupně přidávaly další až po největší zvon Bumerin. Při ukončování zvonění byl postup opačný, jako první umkl Bumerin, jako poslední Maria. Vančura byl sice v poledne osobně na věži, zvony ale rozeznívat ručně nemusel. Již od roku 1995 to totiž obstarává stroj, který je možné ovládat i na dálku z děkanství.

Na náměstí se se u pomníčku sešli zhruba dvě stovky lidí a většině z nich se leskly slzy v očích.

Kněz sloužící mši, Josef Prokeš, připomněl, že křížová chodba klášterního kostela je součástí jednoho z nejstarších objektů ve městě a že v místě, které je důležité pro dějiny Budějovic si v pátek, při poslední rorátní mši věřící připomenou Václava Havla. „Mysleme na jeho duši,“ uvedl Prokeš a dodal, že by lidé měli do budoucna Václava Havla vnímat jako inspiraci a snažit se mu přiblížit. Věřících i dalších účastníků akce bylo více než sto, několikanásobně více, než při minulých adventních bohoslužbách.

Z Ktiše přijela do Českých Budějovic Ilona Dryjová. „Vyjížděli jsme v půl šesté,“ zmínila mladá žena a dodala, že se do Budějovic vydala se svým doprovodem kvůli tomu, že rorátní mše bude i vzpomínkou na Václava Havla. „Přijela jsem zvlášť kvůli tomu,“ zmínila Dryjová se svíčkou v ruce. Měli je i ostatní věřící, protože hořící svíčky v rukou věřících jsou jednou ze zvláštností adventních mší.

Z Českých Budějovic přišla do kostela Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí Šárka Batistová. „Jsem tu na druhé mši,“ poznamenala Batistová s tím, že adventní mše jsou čtyři – každý adventní pátek. „Chodím sem i na studentské středy,“ dodala Batistová, studentka Biskupského gymnázia. Studentské středy jsou pravidelným programem v klášteře pro mladé lidi a jejich organizátoři se také spoluzasloužili o to, že byl tento týden připomenut při dvou akcích v klášterním kostele Václav Havel.

Z Tábora ráno vlakem na pohřeb Václav Havla vyrazila Radka Návarová se svým spolužákem. Momentálně už jsou na Hradčanském náměstí, kde se scházejí první lidé. „Zatím jich tu ještě tolik není. Je tu ale hodně novinářů a policistů, které jsme potkávali už cestou ze Staroměstského náměstí. Kolem nás projde průvod a obřad budeme sledovat na obrazovce,“ říká pětadvacetiletá Radka.
Ve středu se do Prahy z časových důvodů dostat nemohla, osobní rozloučení s prezidentem je však pro ni důležité, proto neváhala a již ráno v osm nasedla do vlaku, aby mohla uctít památku Václava Havla.