VYBERTE SI REGION

Jubileum slaví nestor fotografie Josef Prokopec

Český Krumlov – Hned dvě výstavy v Českém Krumlově jsou věnovány fotografovi Josefu Prokopcovi, který fotí Český Krumlov již 69 let. Nyní slaví obdivuhodné jubileum – 90. narozeniny.

7.9.2015
SDÍLEJ:

Nestor fotografie slavil narozeninyFoto: Ondřej Hellebrant

Výstavy připravily členové bývalého fotoklubu, který se po padesátileté činnosti nedávno rozpadl na dva nové kluby. Každý si vzal pod křídlo jednu výstavu. Snímky v divadle ukazují průřez tvorbou Josefa Prokopce na poli černobílé fotografie. Výstava 
v kině je pak dárkem k nedávným fotografovým devadesátinám.

Josef Prokopec má ve svém bytě čtyři šuplíky plné negativů a fotografií.
Ale svůj největší trumf ještě nikomu neukázal. „Ještě jsem nevyrukoval ven s akty. To víte, když máte foťák a máte příležitost, tak nevyfoťte si hezkou ženskou," usmíval se potutelně.

Z okna jeho bytu je krásný výhled na zámeckou věž i na zámek samotný. Před domem mu šumí řeka. „Před léty ta řeka zvonila, teď už jenom teče," dodává Josef Prokopec, kterému se ale kupodivu bydlení v srdci jednoho z nejnavštěvovanějších evropských měst vlastně ani moc nelíbí.

„Řekněte mi, kam si mám tady jít koupit třeba hřebík?" ptá se. „Mám pomalu strach vyjít ven. A když už vyjdu, tak se musím prodírat mezi lidmi, bojím se, že mi někdo podkopne hůlku a navíc se pořád musím někomu uhýbat," říká na oko naštvaně. Na Český Krumlov přesto nedá dopustit. Pokaždé ho na něm něco překvapí.

V České Krumlově bydlíte od narození?
Žiji tady od roku 1946. Přišli jsme sem hned po válce. Před tím jsem bydlel v Písku. Pak chvilku v Plzni.


Jaké bylo vaše dětství, ale i následující léta?
Dětství jsem měl jako každý kluk, takové trochu svobodnější. Ale nebyl jsem sígr. Ve škole mi to šlo tak na průměr. Byl jsem z vybrané rodiny, protože táta byl ajznboňák, takže jsme neměli na nic nárok. Tátův plat byla navoněná bída. Měl 600 korun měsíčně a k tomu tři děti. Navíc byl táta invalida, protože na dráze přišel o nohu, takže jsme to měli trošku složitější, ale šlo to. Máma to všechno stačila.


Jaká byla vaše povolání?
Po škole jsem se vyučil zámečníkem. Pak jsem byl totálně nasazený, jako všichni za války. Potom jsem šel na dráhu a do Plzně, ale tam nebyla naděje získat byt. Celé to bylo rozbombardovaný, chyběly tam části domů. Tak jsem se rozhodnul, že to změním. Šel jsem se podívat do Větřní do papíren. Tam nám slíbili hned byt, takže během třech měsíců jsem se přestěhoval sem. V papírnách jsem potom dělal 40 let zámečníka. V důchodu jsem byl asi rok a pak jsem byl požádán, jestli bych nešel do Anežky učit fotografii. Nastoupil jsem tam jako externista a učil jsem jenom jeden obor, jedno téma. To bylo naučit ty děti alespoň vzít foťák do ruky, aby mohly nějak zdokumentovat svoji práci. To byl můj úkol, který jsem zvládal dobře. Po deseti letech, to mi bylo 75 let, jsem se začal cítit starý. Ono to bylo plný života, ale já to zvládal. Poradil jsem si s nimi. Byl to kus života, na který rád vzpomínám. Na práci v papírnách ne. Ať jste udělal, co jste udělal, pořád to bylo málo. A uznání nebylo.


Co se vám v dějinách Krumlova vtisklo do paměti nejvíc?
Nejvíc vzpomínám na to, jaký byl Český Krumlov krásný, když byl oprýskaný. Když jsme sem přišli, tak jsem byl poměrně mladý, bylo mi 22 let a nikde nás nebrali. Ti staří komunisti už měli všechno obsazené. Tady nebylo na co moc vzpomínat. Tekla tudy řeka a tehdy ještě zvonila, občas byla barevná a měnila všechny barvy. Já jsem byl dost všímavý, tak mě tady každý den něco ohromilo. Pak mě začala zajímat hvězdařina a byl jsem nějaký čas pánem na věži. Měli jsme tam hvězdárničku. Když jsme chtěli ještě jako kluci stavět hvězdárnu, bylo nám na oficiálních místech řečeno, že máme hvězdárnu na Kleti a můžeme jezdit koukat tam.Tak jsem jim na to řekl: Heleďte se, vždyť vy máte pivovar a hospodu v Budějovicích a taky tam nejezdíte.


Jak se stalo, že se vaším koníčkem stalo fotografování?
Já jsem potřeboval vždycky něco dělat. Tvořit. Malovat mi nešlo, na psaní jsem byl takový průměrný, no, a potom jsem se realizoval tím fotoaparátem. Když jsem šel a něco viděl, tak jsem to zmáčknul.

Je nějaké místo v Českém Krumlově, které máte nejraději?
Já už mám po Krumlově vyšlapané cesty a nemohl bych chodit jinudy. To je hrůza. Jednou jsem byl na mostě pod Plášťákem a mířil jsem foťákem na zámek. Šel kolem jeden pán a povídá: Pane Prokopec, tohle musíte mít stokrát. No a já povídám: To mám. I víckrát, ale dneska ne. I když tam jdete stokrát, tak to pokaždé vnímáte jinak. Mě nemohli ti študáci pochopit, když jsem jim říkal – vy musíte vidět barvu toho světla, jaká je v poledne, jaká je večer. Musíte umět to město ochutnat. To musíte vnímat nejen očima, ale i tou chutí, těmi smysly, musíte slyšet…je to jako s tou řekou.

Co se na Českém Krumlově za ta léta změnilo?
Ten Krumlov zmizel. Město potřebuje, aby se na něm přestalo dělat. Aby na něj deset let pršelo. Pak dostane tu patinu, kterou mělo. A chtělo by to omezit moc památkářů. Ti jenom koukají, jak to všechno vypadá z věže. Měli jsme hotové střešní okno, prolejzačku pro kominíky. A museli jsme to o pět centimetrů změnit..

Můžete nějak charakterizovat vaše fotky?
Fotil jsem vše, co jsem mohl, co jsem viděl a co se mi líbilo.

Co vaše koníčky, kromě fotografování?
Těch je moc. Třeba vltavíny. Sbíral jsem i mince. A astrologie mě zajímá spoustu let.

Redakce Českokrumlovského deníku a jistě i mnozí čtenáři Vám od srdce přejí k vašemu jubileu vše nejlepší.
Co byste naopak popřál vy Českému Krumlovu do budoucích let?
Přeju Českému Krumlovu, aby dostal zase tu patinu okresního města a aby se sem vrátil normální život.

Autor: Ondřej Hellebrant

Místo události:
7.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Dřevo je drahé. Krade se rovnou v lese

Beroun – Topná sezona jede naplno a policisté na nejrůznějších místech republiky znovu vyšetřují krádeže dřeva v lesních porostech.Mnohým lidem se za palivové dříví nechce utrácet a raději si pro něj zajedou do lesa. Zloději odvážejí nejen kulatinu, která je nařezaná u lesních cest, ale také stromy, které si sami pokácí.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies