VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kdo dělá radost druhým, tak se raduje též

Jižní Čechy - S kardinálem Miloslavem Vlkem o vánočních svátcích, odkazu pravdy a lásky prezidenta Václava Havla i o návratech do rodného kraje.

21.12.2014 3
SDÍLEJ:

Kardinál Miloslav Vlk.Foto: David Peltán

„Lidské srdce touží po štěstí, posláním člověka je láska a jejím výrazem je obdarování." Tahle slova vlídně připomíná v nynější uspěchaný předvánoční čas jihočeský rodák, kardinál Miloslav Vlk (82), který se na jih rád vrací, a proto ho můžete v zimě potkat třeba v běžecké stopě na šumavských pláních.

Na co bychom neměli v téhle předvánoční době shánění a dohánění zapomínat?
Není dnes samozřejmě sporu o tom, že z Vánoc se dělá byznys, což vidíme kolem sebe.
Ale Vánoce jsou svátky darů, obdarování. Bůh obdaroval člověka, Kristus přišel do tohoto světa. Čili i my bychom měli Vánoce prožívat jako lidé dávající si dárky, což je výrazem lásky.

Lidé si přejí štěstí, a to je, po čem lidské srdce touží. Proto i já nám všem přeji, abychom takto vánoční svátky prožili a využili je k tomu, abychom druhým udělali radost. Když dělám radost druhému, tak z toho mám radost také i já sám.
Přeji nám tedy všem opravdovou radost v srdci, že děláme druhým dobro.

Vzpomínáte si ještě na Vánoce, které jste prožíval jako malý chlapec z jihočeské vesničky na Písecku?
No jéje. Chodívali jsme vždycky do kostela na roráty a zpívali, a protože to bylo ráno, tak pro nás děti to bylo romantické. Rádi jsme doma strojili vánoční stromeček, maminka připravovala štědrovečerní večeři. Atmosféra Vánoc, které jsem prožíval jako malé dítě, byla nádherná, a mám na tuhle dobu pořád moc krásné vzpomínky.

Krásné vzpomínky máme i na konec roku 1989 a letos jsme si připomněli 25. výročí od pádu komunistického režimu. Když se ale rozhlédnete kolem, myslíte si, že máme co slavit?
Určitě máme co slavit, protože padla totalita. Mám ale pocit, že oslava není tak úplná. Tehdy jsme měli představu, co budoucnost přinese, jenže mnoho věcí ze staré doby přešlo také i do doby téhle. Minulý režim byl především založen na nenávisti a lži. Byl založen na třídní nenávisti, což byla ideologie, kterou komunisté hlásali. Lež pak byla do široka pojatou a základní metodou informování lidí a veřejnosti.
Když ruský spisovatel Alexandr Solženicyn mluvil o gulagu a nejen o něm, tak zdůrazňoval: Nežít ve lži.

Tohle odpovídá lidskému srdci. Cítíme, že chceme otevřenost, upřímnost a poctivost. S tím, co Solženicyn cítil a řekl, se shodovala i slova Václava Havla o pravdě a lásce, ze kterých si jeho nepřátelé dělali legraci. Jenže žádná legrace to ale není. Lidská identita, to, k čemu je člověk určen a jaké má poslání, je skutečně láska.

Každý je přece rád, když se o něj ti druzí zajímají a mají ho rádi. Tohle je základní vtisk do našeho srdce, kterého se nemůžeme zbavit, protože je našemu srdci vlastní. A jestliže je nějaký systém postavený na nenávisti, tak je od začátku určen ke spadnutí. Nemůže existovat, protože je proti lidské podstatě.

Neměli jsme uplynulých 25 let neblahé dědictví komunistického režimu víc potlačovat?
Nejsem si jist, že jsme se s tímhle v roce 1989 opravdu dostatečně rozloučili, ani zda jsme položili do základů nové doby hodnoty, které odpovídají lidskému nitru, našemu srdci a identitě čili duchovní hodnoty.

Neříkám žádnou zvláštnost, protože tahle slova opakuje mnoho lidí znovu a znovu. Myslím si, že to tak je a že bychom to měli i po pětadvaceti letech stále vnímat.

Hodně lidí se ptá po smyslu života. Přitom základní nedostatkem v dnešní době je vztah ke druhému. Jeden německý teolog řekl, že identitou člověka je proexistence čili existovat pro někoho. Když tedy existuji pro, vidím druhého, chci mu pomoci a zajímám se o něj, tak tahle moje empatie vyvolává zpětnou vazbu a ten člověk se zase zajímá o mě. Tohle je základní princip mezilidských vztahů, který nám v současné době pořád trochu nebo možná víc chybí.

Stále udržujete přátelské vztahy s lidmi, se kterými jste se na jihu Čech potkávali. Asi se do rodné diecéze vždy těšíte, že?
Mnoho příležitostí nyní k cestám na jih sice nemám, ale rád se sem pokaždé vracím. A i když ne přímo do Českých Budějovic, tak určitě na Šumavu.

Na Šumavě jsem totiž často odpočíval a mám ji rád. Jezdím v lednu na Zadov lyžovat. Doufám, že letošní zimu bude aspoň trochu sníh, abych se tam zase vypravil na běžky.

Jsem Jihočech, a zvlášť čím je člověk starší, tak tím raději se vrací zpátky se kořenům. Když jsem odcházel v roce 1991 do Prahy, tak jsem říkal, že moje srdce zůstává v jižních Čechách. A to stále trvá.

Autor: Redakce

21.12.2014 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Premiér Bohuslav Sobotka během rozhovoru Deníku.
AKTUALIZUJEME
14

Teroristé nás nezastraší, řekl Sobotka k londýnskému atentátu, Zeman vyčkává

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Britská policie provedla razii v Birminghamu

Britská policie dnes provedla razii v Birminghamu. Stalo se tak den po teroristickém útoku v Londýně. Zátah s tímto činem podle informací televize SkyNews souvisí, ačkoli to úřady oficiálně nepotvrdily. BBC v noci na dnešek uvedla, že je možné, že útočník si v Birminghamu vypůjčil auto. Tato informace ale ověřena nebyla.

AKTUALIZUJEME

Teror před britským parlamentem, potvrzeno: Zahynuli tři lidé a útočníkl

/SLEDUJEME ONLINE/ Muž najel na mostu u budovy parlamentu do lidí autem a čtyřicet jich zranil, celkem tři jeho útok nepřežili. Poté zasáhl policistu nožem. Bezprostředně po útoku jej policie zranila střelbou, které později podlehl. Skotský parlament kvůli útoku přerušil jednání o nezávislosti. Policie útok vyšetřuje jako teroristický čin. Jestli jsou mezi zraněnými Češi, zatím není vyloučené.

Očkování proti chřipce může způsobit narkolepsii

 Vědci přišli s překvapivým zjištěním: poruchu spánku zvanou narkolepsie může způsobit očkování proti chřipce. Na jedné z přednášek, která se konala v rámci Týdne mozku, o tom informoval profesor neurologie Karel Šonka.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies