Zaříkávač. Kouzelník. Energie, která pulsuje v každém slově i akordu. Napojení duší. Samá velká slova, jež ovšem v tomto případě nejsou velká, ale jen přibližně postihující to, co se dělo 1. srpna na nádvoří milevského kláštera. Po sedmi letech se tam vrátil irský písničkář Glen Hansard a několika set divákům se v 21 písních rozdal ze všech svých vášní, nadějí i smutků.

Večer načíná písecký písničkář Jiří Smrž řka, že to bude čtyřpísňová rozcvička. S přídavkem jich hraje pět, dvakrát sahá po Andělem oceněném albu Kořeny: zpěvem o modlách (Otče noci) a baladické Pro Eržiku, kterou americký houslista Ben Lovett napájí nářkem strun tak, že ještě násobí verše, kdy ukrajinský dělník zpívá 'Lásko, miluju tě strašně, ale nemám komu to říct'. Jak glosoval básník Lumír Slabý: „Ty housle stíral ďábelsky.“

Držitel Oscara za píseň Falling Slowly (mimochodem, svátek měl toho dne Oskar) sedá k pianu ve 20.17. Začíná písničkou The Storm, it's Coming ze své první sólové desky Rhythm and Repose a naléhavý zpěv se nese nad jemným klavírním doprovodem, podbarvený modrými světly a kulisou dvou klášterních věží. Pak bere kytaru (stále ta známá s dírou od vervního doprovodu) a přidává se k němu Lorcan O'Dwyer s tyrkysově modrým kontrabasem. „Dobrý večer, já jsem Glen, this is Lorcan and we are moc šťastní to be here in Milevsko,“ vítá směsí angličtiny a češtiny diváky.

Irský písničkář a držitel Oscara Glen Hansard zahrál 1. srpna na nádvoří kláštera v Milevsku. Jako host předtím vystoupil písecký písničkář Jiří Smrž (na snímku).Hned v druhé písničce Her Mercy, plné křičených emocí, poprvé pronese povel Zpívat (následně ještě mnohokrát), po prvním nesmělém sboru z hlediště připojí slovo Ještě… a nádvoří rozezpívá. České věty potěší víckrát, ať na konci písní Děkujem nebo zábavné vsuvky Jak se máš? Dobře? Všechno v pořádku!

Třetí píseň o naději, že se vrátí ta, kterou kvůli své hlouposti ztratil, věnuje Jiřímu Smržovi za to, že je krásný člověk. A zase: nejdřív poprosí „Little zpívat“, poděkuje, že je to nádherné, a požádá „trochu víc nahlas“. V kočárku spustí po svém i mimino, jako by rozumělo… „Nejmladší fanoušek,“ zahlásí kdosi.

Napjaté a rozervané písně se střídají s náručí něhy, která víc než hladí. Z ticha do burácejícího forte a zpět, potom dojmout k očišťění. Kytarové a hlasové běsnění při When Your Mind's Made Up, lidé tleskají, pískají, někdo vzpomíná, jak ji s ním hrála na klavír Markéta Irglová. Vzápětí volnější Bird Of Sorrow, podvečer kreslí stíny muzikantů na klášterní zeď, nádvoří naslouchá všemi srdci. Pak zase nálož, že Hansardův hlas musí být slyšet daleko za Milevsko a praská první struna. Po ní, pro zklidnění a na půjčenou kytaru, posmutněle o končící lásce What Happens When The Heart Just Stops. To vše skvěle a čistě zazpívané, včetně pasáží ve falzetu.

Irský písničkář a držitel Oscara Glen Hansard zahrál 1. srpna na nádvoří kláštera v Milevsku. V závěru koncertu k sobě povoval i houslistu Bena Lovetta, který s ím improvizoval, a svého pódiového technika Mica Geraghtyho.

Žluté světlo dělá muzikantům na zdi svatozář, 45letý rodák z Dublinu děkuje divákům za andělský chór, dvě dívky, co si koupily lahev vína, jsou písničkářem tak zmámeny, že zapomínají pít.

Rozjíždí se drsná Revelate, následně se zjemní při Star Star, fanoušci se nechají přimět ke hvízdání a Hansard ví, co jim říct: „Děkujem, krásny“. Jako v pořadí třináctou píseň volí velehit Falling Slowly, za nějž před sedmi lety dostali s Markétou Irglovou Oscara. „Na to jsme čekali,“ reaguje jedna fanynka.

To již koncert míří do finále. Na improvizované hraní si k sobě Glen Hansard volá houslistu Bena Lovetta, před písní mu předříká akordy, zpívá i pódiový technik Mic Geraghty. Je pět písní do konce a v každé písničkář své příznivce rozezpívá, třeba jenom s mandolínou, když předtím jde s kytarou do první řady. Děkuje za 'great time', lidé stojí, mávají, tleskají a rádi plní požadavek Zpívat. Vstává celé nádvoří.

Irský písničkář a držitel Oscara Glen Hansard zahrál 1. srpna na nádvoří kláštera v Milevsku.Po dvou minutách a velmi nadšeném potlesku se Glen Hansard vrací. Doladí, ptá se, kde je Ben, a při druhém ze tří přídavku opět diváky rozvášní, přivádí je k ovacím vestoje… a praská další struna. Končí stejně jako v roce 2008 v Českých Budějovicích na Sokolském ostrově, písničkou Devil Town, jen za luskání prstů svých a diváckých, přičemž ještě stihne pobavit variací textu při slovech Nehraj karty se Zemanem. Je 22.11, Glen Hansard se loučí s rukou na srdci.

Tak dlouhé potlesky po každé písničce, za jaké v sobotu děkoval, zažije člověk na českých koncertech pomálu. Ku cti pořadatele Josefa Veverky, kterého s Glenem Hansardem pojí přátelství, třeba zmínit, že i organizačně snese koncert nadprůměrné známky: luxusní zvuk Karla Dřínka, pódium sympaticky 'čisté', to jest bez reklamních bannerů, žádné sponzorské pivo vůkol ani smrad z přepáleného oleje a klobás.

V září vyjde Hansardova druhá sólová deska Didn't He Ramble. Nové písně budou mít společné to, že je třeba vidět to dobré v každém dni, který jsme od života dostali. Písně o naději. Tak trochu osobně: díky, Glene, za tolik naděje a lásky, kterou jsi
v Milevsku daroval.