No, uznejte sami. V sobotu ráno v půl osmé už musí být připraveni a vyráží směr shromaždiště, aby stihli požádat starostu o právo koledovat. Doprovod a řidiči pít nemohou, co kdyby byli potřeba. Prý si to vynahradí večer, při Věnečku. A pak už je to jedno kolečko za druhým prokládané frťany nejrůznějšího pití. A tak to jde až do večera.

Za mnohé říká i krátký úryvek ze zaslechnutých vět: „Jakou chcete zahrát písničku," ptají se muzikanti z koledy hospodáře. „Nějakou rychlou, chvátáme," napovídá muzikantům Masopust.

Lidé z Markvartic a Zubčické Lhotky vítali v sobotu koledníky rádi. A připraveni. „Chodí k nám každým rokem. Ze začátku trochu zlobili, ale upokojujeme si je fernetem," okomentoval Jiří Žáček. Jeho sousedi, rodina Adamcových, byli taktéž na koledu připraveni: „Musíme je pohostit, ale opatrně, aby došli do hospody. Minule tam skoro nedošli," říká hlava rodiny při nalévání vodky a jeho žena dodává: „My bydlíme na začátku vsi, tak je to ještě dobré. Koledníci ještě nezlobí a jsou hodní." „To je zajímavé, najednou si všichni pamatujou, co bylo vloni," dodává k tomu jedna z masek.

A to hlavní várka masopustních taškařic a průvodů teprve nastane, vždyť Masopustní úterý je teprve před námi. Koledníci chvátají, ale koledu neodbývají, přituhuje. Po ranním dešti je cítit ve vzduchu zase zima. „Já jsem se právě vrátil z Německa a odtud jde na nás taková sibérie, že se z toho zítra jen těžko vzpamatujeme," komentuje bubeník. Jeho slova mu potvrdí nedělní ráno jak mrazem, tak bílým popraškem na silnicích a střechách. Ale co, vždyť je masopust a k tomu takové počasí patří.