Starostovi Stanislavu Bartošovi to přijde jako dobrý nápad. „V historii tady ponocný býval. Proč by tu nemohl být zase?" konstatoval s tím, že by se mohlo jednat i o atrakci, která by lákala přespolní k návštěvě jejich obce.

Jako zajímavost to vnímá Olga Kolísková, obyvatelka, která se zabývá místní historií. „Jako občasné zpestření o poutích, na prvního máje a podobně je to dobrý nápad, ale určitě ne, aby chodil denně. To si nedokáži představit," řekla Olga Kolísková, která připomněla, že funkce ponocného byla spojena s obecním pastýřem. Ten bydlel v obecní pastoušce a troubil ráno, v poledne a večer.

Starosta se domnívá, že bude problém sehnat zájemce, kteří by ponocného mohli dělat. „Tipy mám, ale jeden člověk je málo. Je potřeba dva nebo tři, aby se mohli zastoupit," vysvětlil.

On sám by chtěl, aby ponocný chodil celoročně – každý den ve 22 hodin. Na zasedání zastupitelů se objevily názory, že by to stačilo jen o letních prázdninách. „Jednali jsme o tom zatím nezávazně, na dalším zastupitelstvu rozhodneme," dodal starosta Stanislav Bartoš.
Vykonávání funkce ponocného by podle něj bylo spojeno s finanční odměnou.

Jaké to je, když v obci chodí ponocný, vědí v dnešní době ve Skalách a jejich osadě Budičovice. Tady tradici obnovili loni na Vánoce. Ponocný tu troubil o svátcích.

Obecní slouha zaháněl krupobití
Jistě si každý starší Křenovák vzpomene, že v Křenovicích žil před druhou světovou válkou „obecní slouha" jménem Václav Pechouš zvaný Rejžek. Obecní slouha byla v minulosti funkce, kterou pro obec za úplatu zastával muž, který neměl polnosti a tudíž se nemohl uživit zemědělstvím. Obecní slouha vykonával různé pochůzky pro obec, v 19. století i pásl dobytek na obecním pastvišti, dále troubil poledne a klekání. Obecní pastýř žil obvykle v obecní pastoušce.
Před druhou světovou válkou v Křenovicích vykonával obecní slouha ještě jednu zcela zvláštní věc. Když se blížila bouřka, která věštila kroupy, tak si obecní slouha stoupl na hráz obecního rybníka Lazna, vyndal mořskou lasturu s kovovým náhubkem a troubil směrem k mrakům „proti kroupům". Dříve se věřilo, že zvuk vydávaný z této lastury zahání krupobití.
Lastura měřila asi 40 cm, měla kovový nátrubek a ještě po roce 1960 byla uložena na obecním úřadě. Poté, asi kolem roku 1970 při slučování obcí, se ztratila neznámo kam. V Křenovicích se proti bouřce také střílelo z „hmoždířů" – což byl jakýsi kanónek, který se nacpal výbušninou a střílelo se tím proti bouřce. V Křenovicích obecní slouha troubil hlavně na asi dva metry dlouhou plechovou troubu. Později, za druhé světové války, chodil po vsi s bubínkem, na který bubnoval a vyhlašoval při tom různé oznámení jak obecní, tak i protektorátní.
Poslední oficiální křenovický obecní slouha Václav Pechouš se narodil 6. 10. 1865 v Křenovicích čp. 60. Byl nemanželským synem Josefy Pechoušové, dcery Matěje Pechouše, podruha z Křenovic čp. 60, a Rosalie Zdeňkové z Rábu.
Václav Pechouš se vyučil bednářem. V dospělosti byl nahluchlý, špatně mluvil a měl od narození na zádech hrb. Měl ale krásný dlouhý knír, který si natáčel směrem nahoru a byl to prý hodný člověk. Pechouš byl posledním obecním slouhou, který si ještě pamatoval, jak jako mladý obecní pastýř v Křenovicích vyháněl sedlákům na pastvu dobytek. Pásávalo se na tzv. ladech, nebo na obecním křenovickém pastvišti…

…Pechouš a jeho žena obcházeli na Štědrý den chalupy a hospodářství. Pechouš měl s sebou asi dva metry dlouhou pastýřskou troubu, na kterou zatroubil a popřál každé domácnosti šťastné a veselé Vánoce. Jeho žena Marie nesla na zádech velkou nůši a do té dostávala výslužku – kus vánočky, ořechy nebo jablka.
Zdroj: Obecní kroniky – křenovické rody, Olga Kolísková