VYBERTE SI REGION

Kulturistické pózy trénuje celá rodina

České Budějovice – Mají pevnou vůli a odhodlání, které by jim mohl leckdo závidět. Kvůli naturální kulturistice shodili Pavel, Alžběta a Patrik Brožkovi z Českých Budějovic dohromady přes 80 kilo.

15.2.2015
SDÍLEJ:

Koníčkem se stala pro rodinu Brožkových naturální kulturistika. Už před několika lety jí propadl Pavel Brožek (vpravo), poté k němu přibyla i manželka Alžběta a syn Patrik.Foto: Deník/Klára Skálová

Otec Pavel Brožek už je dnes zkušeným závodníkem. V roce 2009 získal titul mistra světa a Universe, několikrát se také účastnil legendární soutěže Mr. Olympie, kde skončil třetí. Zatím posledním úspěchem je pro něj titul mistra Evropy, který získal v loňském roce. Jeho manželka Alžběta a syn Patrik jsou v tomto sportovním odvětví zatím nováčky. O to víc se ale připravují na nadcházející sezonu.

Jak jste se k naturální kulturistice dostali?
Pavel Brožek: Já už jsem od mládí soutěžil ve sportovní kulturistice, ale pak jsem si dal na nějaký čas pauzu. Zhruba tak na 14 let. Mezitím jsem chodil na nějaké silové soutěže. Dělal jsem bench, tam jsem byl i více mistr Čech. Časem jsem se dozvěděl o naturální kulturistice. O tom, že se i v Čechách pořádají mistrovství republiky, že jsou i světové soutěže, tak jsem se na to začal připravovat. To jsem shazoval 40 kilo a tím to vlastně začalo.
Patrik Brožek: V roce 2009 jsem se účastnil první pohárové soutěže. To by bylo 17 a byly to moje úplně první závody. Tehdy jsem za devět měsíců shazoval 28 kilo. Pak jsem to nějak vypustil. Ze začátku jsem cvičil ještě intenzivně, ale pak do toho přišla škola a čas už na to úplně nebyl. Teď poslední rok a půl jsem začal trénovat hodně intenzivně. Mamka začala, tak se přece nenechám zahanbit. (smích)
Alžběta Brožková: Já jsem s kulturistikou začala díky soutěži jarní přeměna, která se konala v Nitře na Slovensku. Náš známý kulturista a závodník pořádal soutěž, která se konala na facebooku. Manžel to viděl 
a říkal mi, že bych to mohla zkusit. Tak jsem se přihlásila a za 4 měsíce jsem shodila 16 kilo. Sice jsem po třetím dítěti přibrala hodně kilo, ale vyhrála jsem tam komplet všechny kategorie. A to mě vlastně nastartovalo k tomu závodění.
Pavel Brožek: Tam byly všemožné věkové kategorie. Oni to udělali tak, že tam ženy musely poslat fotku před a potom za čtyři měsíce znova. Byla udělaná komise, která porovnávala výsledky, kdo udělal největší pokrok.A pak se to v Nitře vyhlašovalo. Byla tam desetičlenná komise, která o tom rozhodovala, sbíraly se body, které rozhodovaly o pořadí a nakonec se vybíral absolutní vítěz. Byly tam i mladé holky. Manželka tam byla do 40 let. Vyhrála svou kategorii a pak i celou soutěž..

Co vás na tom baví?
Pavel: Mně se na tom líbí to, že člověk zjistí, kde má svoje limity. Samozřejmě že sportovní kulturistika je něco úplně jiného, já to neodsuzuji, každý to děláme po svém. Oni už jednou od mládí a když pak člověk začne ve starším věku, těžko se dostane na jejich úroveň. Oni jsou v tomhle věku tak zvaně za zenitem. Tady se to dá dělat tak, že člověk soutěží s relativně rovnýma. A ta přeměna je tam hodně vidět. 
A hlavně veřejnost to toleruje. Ještě se jí to líbí. To je taky důvod proč. Dělat něco, co v očích ostatních vypadá hrozně, to by mě asi nebavilo. Cvičení je ale stejné, strava je stejná, jen doplňky jsou jiné. Jinak dřou všichni stejně. Bez toho to nejde.
Alžběta: Mě si naturální kulturistika získala proto, že to tělo vypadá jinak, zdravě a cítím se lépe.
Patrik: Já jsem se k tomu dostal tak, že jsem do toho spíše spadl, protože když je to v rodině, proč vymýšlet něco jiného, když to funguje. První závody pro mě byly taková oťukávačka, jak to vypadá. Pak jsem se dozvěděl o mistrovství světa v Birminghamu v Anglii, které se mělo konat přesně za tři měsíce a dva týdny. Tehdy jsem se odhodlal, že se sebou začnu něco dělat a také jsem si chtěl dokázat, jestli to v tom rozmezí vůbec zvládnu. Dal jsem si motivaci právě tím, že to bylo v Anglii. Tam si totiž platíte letenku, platíte si ubytování, startovné, dopingové testy tam také hodně stojí a každý´si je platí sám. Ten člověk do toho nějaké peníze dá, a tak se snaží, aby se mu to nějakým způsobem vrátilo. Ať je to třeba tím zdravým. Takže já jsem za tři měsíce shazoval asi 17 kilo, z toho většina byla tuk. Z 88 kilo na 71.
Pavel: Já bych to upřesnil. Jsou různé asociace naturální kulturistiky, ale já už jsem v jedné z těch asociací byl dlouho, od roku 2009 do roku 2013, a už jsem přestal mít jakoukoli motivaci být v jedné federaci, protože to jsou de facto pořád ti stejní lidé, furt ti samí rozhodčí. Pořád jsem se umisťoval, ale chtěl jsem zkusit něco jiného. Jednou jsem se dozvěděl o soutěži v Kanadě, na které ještě nebyli Češi, tak to pro mě byla taková motivace.. Mistrovství světa už je tam dělané tak, že to není rozdělené na kategorie. Je tam kulturistika, fitness a je to bez rozdílu výšky, věku nebo váhy, takže se de facto vybírá nejlepší z nejlepších a to mě lákalo, protože já jsem byl o dost starší než o ostatní. Byl jsem nejlepší Evropan, ale má to absolutně jinou úroveň, jiné zázemí. Je to zkrátka nesrovnatelné i jako show, oni to berou vyloženě extrémně. Divácká kulisa bezvadná, navíc to dělají promotéři, kteří pořádají kanadskou NHL, takže to mají zmáklé.
Já jsem byl v kategorii elit, mamka s Patrikem byly open. Jsou kategorie open, elit a profi. Open je pro ty, co začínají, pak je elit pro ty, co už mají nějaké výsledky, tam jsem byl já, a pak je to profi, a tam se dostanou první tři na světě. To už je zase něco jiného. Tam jsem se nedostal, takže mám motivaci pro tento rok.
Alžběta: Mě třeba zaujalo, že si vás v Anglii porota po závodech vyhledá a řekne vám, co je na vás špatně. To bylo nádherné.

Alžběta Brožková.

Co vám tak můžou říct, že je špatně?
Pavel: Symetrie, že je člověk rozházený, má třeba jednu ruku větší než druhou. Jde o poměr. Někomu chybí nohy. Pak je další věc, že není dostatečně vyrýsovaný, málo osvalený. Ale ona je toho spousta. Tady v Čechách člověk neví nic, jen se domnívá, ale v cizině vám to řeknou tak, jak to je, takže na další soutěž už je člověk zase lépe připravený. Já jsem byl na mistrovství Evropy a tam mi řekli, i když jsem mistrovství vyhrál, že by to na svět nestačilo, že tam musím více vyrýsovat svalstvo, což jsem udělal a také jsem se chytal do pátého místa. Kdybych to neudělal, skončil bych někde vzadu, takže v tom je to dobré.

Jak vypadá váš běžný den?
Pavel: Stejně jako váš, akorát jdeme ráno cvičit a držíme celý den stravu.

Já jsem si říkala, jestli byste si k snídani dali koláček.
Pavel: Ráno chodíme na lačno.
Patrik: Ono, jak kdy. Jíst striktně se také pořád nedá. Někdy si to tělo žádá.
Pavel: Ale ono se to má dělat.
Patrik: Už bydlím sám, takže si uvařím de facto podle sebe. Mám ale ještě dva mladší bráchy, ti to zatím tolik neřeší, takže když přijdu k rodičům a nejsem v přípravě, tak si tu čokoládu dám.

Co vaši dva zbylí synové, věnují se také naturální kulturistice?
Pavel: Tomu staršímu je 18 a cvičí taky. I když teď měl trochu pauzu, protože puberta samozřejmě pracuje . Musím ale říct, že z nás všech má k naturální kulturistice asi největší dispozice. Když cvičí, tak nabere. Přitom tomu nedává tolik, kolik by měl. Pak máme ještě osmiletého klučinu a ten přijde 
a říká: „Podívej, jaké mám svaly."

To bude něco jako rodinný podnik.
Pavel: Tak ono je to daný. Když někdo hraje fotbal, tak ty děti to dělají většinou podle táty. Pokud je v tom alespoň trochu úspěšný. To je ten příklad, který táhne. Já kdybych byl výborný boxer.
Alžběta: Tak boxujeme celá rodina. (smích)
Patrik: To boxujeme občas taky, když se hádáme o tu čokoládu. (smích)

Co vás teď v nejbližší době čeká?
Pavel: V říjnu se uskuteční mistrovství Evropy ve Francii, na které se připravujeme. Dělá se nový tým a lidé na to začínají slyšet. Já se ještě připravuji na mistrovství světa, které bude v Kanadě.

S jakými cíli pojedete na mistrovství do Francie?
Alžběta: Já mám teď hodně velký cíl, protože mi ty první závody byly jedno, chtěla jsem to jen zkusit. Teď už mi to ale jedno není, a tak bych se chtěla umístit, co nejvýš.
Patrik: Tak cíle jsou vždycky ty největší. Ale vzhledem k tomu, že ve Francii má být až 300 soutěžících, tak vůbec nevíme, do čeho jdeme.

Brožkovi.

Jak byste se chtěl umístit v Kanadě?
Pavel: Byl bych rád za takový výsledek, který by mi pomohl dostat se do profesionální soutěže. Kdybych v kategorii elit vybojoval nejhůře třetí místo, postoupil bych mezi profesionály. A to by byl pro mě úspěch. Na rok 2016 mám ještě další motivaci. Mistrovství světa má být totiž na Hawai, takže když bych v letošním roce na soutěži uspěl, sponzoři by na to mohli slyšet.

V jaké kategorii budete soutěžit?
Alžběta: V kategorii bikiny. Často slýchávám,jestli to mám zapotřebí. V tomhle věku a po třech dětech. Já říkám, že právě kvůli tomu věku to mám zapotřebí. Nechci být tlustá, oteklá
Patrik: Já soutěžím v kategorii fitness model. V této kategorii je ale specifické to, že se ty fitness modely dělí na dvě částí. V první předvádíte pózy v plavkách, ale plavky jsou koupací.Ve druhé části si musíte zvolit sportovní oblečení. Převlečete se třeba za tenistu, ale já jsem teď byl za golfistu. Musíte propracovat to, co si na sebe vezmete. Takže je to také o show. Jste tam do půlky těla, ale jste sladěný do toho modelu. A to mě právě baví, že je to různorodé a vypadá to dobře. Z hlediska nabídek je to asi nejprestižnější, protože ne každý chce být kulturista.

Jaký je váš největší dosažený úspěch?
Pavel: V roce 2009 jsem se stal mistrem světa, v tentýž rok jsem získal také titul mistr Universe. Pak jsem byl dvakrát na mistr Olympie, kde jsem byl dvakrát na třetím místě a loni jsem vyhrál mistrovství Evropy. Každý rok jsem něco vyhrával, teď jsem byl pátý, ale toho si cením asi nejvíc, protože to bylo bez rozdílu. Byl jsem mezi mladýma klukama. Řekl bych, že je to pro mě absolutně to nejvíc, také mě to bavilo. Teď bych chtěl svou úroveň zvýšit, dostat se do třetího místa a pak do profi kategorie.
Alžběta: Já jsem se v roce 2012 stala absolutní vítězku přeměny v Nitře, potom jsem úspěchy neměla. Byla jsem jen finalistka na mezinárodním mistrovství Čech v Brně. Neměla jsem tam ale vrstevnici, a tak jsem musela soutěžit s holkama, které bylo o dvacet let mladší. Té nejmladší bylo 21 let, mně 43. Ale nevadilo mi to, chtěla jsem si to zkusit. Z 13 jsem byla sedmá. Tak teď právě dřu. Už jsem v dietě, abych se umístila co nejlépe.
Patrik: A u mě je to tak, že ty první závody, to se nedá ani srovnávat, to byla zkouška, takový křest ohněm, dostat se do toho. A pak byly ty druhé, které beru jako první, protože už i příprava byla daleko intenzivnější. A tam jsem byl, ačkoliv to byly moje první závody v té kategorii fitnes, pátý v Evropě. Což bylo dobré, protože jsem byl na všech závodech vždycky nejmladší. Proti mně stáli chlapi a u těch je to znát. Chlapi zrajou s věkem. To svalstvo se hustí. Když někdo 20 let cvičí, je to znát.Tehdy mi bylo 22 a po mně tam byl nejmladší kluk, kterému bylo 26 let. A pak už bylo všem třicet a více. Toho si vážím. Mezi závodníky se dává hodnocení a mnohdy tam rozhoduje jen čtvrtina nebo polovina bodu. Máte skoro stejný počet, ale někomu se zrovna více líbí oblečení toho druhého. Můžete být sebelepší, ale někomu se líbí víc obličej někoho jiného a i o tom to je. Člověk může být jakkoliv svalnatý, mít sebehezčí kostým, ale zaujme vás ten první pohled. Takže i to je důležité, jak prodáte sou image.

Jste na soutěžích nervózní?
Pavel: Já nervozitou netrpím. Míval jsem. Spíš se musím hecovat, protože když se nehecnu, tak to není ono.
Patrik: Já jsem v tomhle po taťkovi. Já to mám tak daný, jak to je, tak to bude. Ne, že bych to bral nějak flegmaticky, ale na podiu už s tím nic moc neuděláte.
Pavel: Když člověk vyleze na podium, tak jsou vidět všechny chyby. I když člověk sám vypadá perfektně, ale stoupne si vedle někoho, kdo vypadá lépe, může pak vypadat strašně. Na podiu navíc člověk vypadá ještě vetší, než je ve skutečnosti. Pro chlapa je to dobré, ale ty ženské kolikrát vypadají jako mašiny.

Brožkovi.

Panuje mezi naturálními kulturisty nějaká rivalita?
Pavel: Tak samozřejmě. Jako hrom. Ale žádné naschvály. Každý má samozřejmě úplně jiný tréninkový plán, ale v ten den je to těžká řevnivost. Ne že by spolu závodníci nekomunikovali, ale je to znát. Každý chce uspět. Potom už je to jedno, ale v ten den je tam těžká konkurence. Aspoň tady v Čechách. Ve světě bych řekl, že je ta řevnivost menší. My Češi máme takovou tu slupku a já i když jsem komunikativní, tak mi přišlo, že se tam bavím nejméně. Oni nic neřeší. Češi jsou cílevědomější než Američani, řekl bych. Chtějí tam opravdu uspět, takže pro to dělají všechno. Češi to mají vymakané a většinou jsou také ve špičce. Takže si myslím, že jsme pro ně i přínos. Jen příklad – když jsem byl na mistrovství světa v Kanadě, zaujalo mě to, jakým způsobem se závodníci mazali barvou. Když se natírá český závodník, použije klasický malířský váleček. A konkurenti z dalších zemí nemohli pochopit, co my to máme. Byli jsme krásně nabarvení a soupeři flekatí. Tak se ptali, co to je. A já odpověděl, že jde o můj patent. (Smích) Pak jsem jim ho půjčoval a dneska už váleček mají taky.

Jak je to mezi ženami?
Alžběta: Já jsem rivalitu nepocítila vůbec. Ba naopak. Půjčujeme si kosmetiku, hlídáme si věci navzájem, až mě to překvapilo.
Pavel: Když jsem jel do Kanady, zapomněl jsem si 
s sebou vzít expandery (posilovací gumy – pozn. red.). Jeden ze závodníků mě viděl, tak mi podal své. V té době nevěděl, že jsem konkurent. Pak člověk zjistí, jak je zabedněný, protože tady v Čechách čeká útoky, ale v zahraničí to neplatí. Nesetkal jsem se tam s tím, že by mi někdo dělal naschvály. Tam kdybych si zapomněl plavky, tak mi je snad někdo půjčí. (Smích)

Vy každý soutěžíte v jiné kategorii, tak jak se připravujete?
Pavel: Strava je téměř stejná, ale tréninky jsou jiné. S Patrikem máme podobný, ale ženy to mají jinak, protože se musí zaměřit na zadek a nohy. Tam nepotřebují mít svaly, alespoň ty co soutěží v kategorii bikiny, ale potřebují je mít vytvarované.
Alžběta: Já mám tu nejslabší partii břicho, takže teď na tom hodně pracujeme.
Pavel: Bikiny mají mít jen náznak, aby byl úspěch. Pokud není, tak je to špatně. Ony musí mít hezký zadek a nohy, to je první, a celkovou symetrii a hezký obličej. Tam ho hraje velkou roli. Břicho je jen bonus k tomu a to jsou pak ty, co se umisťují na předních místech. Chlapi to mají zase obráceně. Musí mít ramena, pěkné břicho a musí mít symetrii, pokud tam to véčko není, tak je to také špatně.

Co děláte ve volném čase?
Alžběta: My máme ještě toho malého syna, takže veškerý volný čas trávíme s ním. Chodíme do kina, jezdíme na výlety.
Patrik: Když už ten volný čas je, tak se věnuji tréninku. Půlku měsíce jsem v práci, i když i tam jsou podmínky. Ale když je volno, tak se vyspím, do kdy potřebuji, a pak jdu na trénink. Většinou se snažím ve volném čase hodně regenerovat, protože i to k nárůstu svalové hmoty patří. Není to jen o cvičení. Svaly si musí odpočinout. Jinak samozřejmě je mi 23 let, takže musí být i nějaká zábava, kamarádi, děvčata.

Jak jste si vybíral přítelkyni, byla pro vás postava důležitá?
Patrik: No já vlastně nevím, jestli jsem zadaný, ale předtím jsem měl čtyřletý vztah, kdy jsem se v té naturální kulturistice začal tak nějak pohybovat. Ne, že by se to mojí tehdejší přítelkyni nelíbilo, ale ani mě v tom nepodporovala. Z tohoto důvodu jsem kvůli těmto okolnostem taky dva roky necvičil.Takže spíš je pro mě důležitá tolerance a podpora. Když máte vedle sebe člověka, který řekne: „Dneska se na to vykašli." nebo „Mně se líbíš, jak jsi." Tak je to sice fajn, ale když to člověka baví, tak ho podporuji. Slečně, se kterou se momentálně vídám nejčastěji, se tento životní styl líbí. V tomto ohledu by tedy neměl být problém.

Vy jste kondiční trenér, máte svoje fitness studio, netrpíte už určitou deformaci?
Pavel: To je ale opravdu strašný.

To chodíte po ulici a v duchu si říkáte, nohy, ruce, zadek?
Alžběta: Tak to má (smích).
Pavel: No nemyslete si, že jsem se na vás nepodíval. (Smích) Ale opravdu. Začnu od zadku a to je strašné. A když jdu do fitka, a tam je těch žen v tělocvičně opravdu spousta. Když ještě vidím, že špatně cvičí, mám co dělat, abych jí něco neřekl.

Třeba by to ocenila.
Pavel: Tak jak která. To je těžké. Většinou mě tam znají, ví, že trénuji, i když oficiálně tam netrénuji. Ale když je vidím u jiných trenérů, jak špatně cvičí, to mě drásá. To je pro mě strašné, protože vím, že s nima lidi stráví zbytečný čas a ještě je to od cvičení nakonec odradí
Patrik: Hodně holek začne s dietou, ale pak když chybí vůle, tak si řeknou: „Já chci, abych se mu líbila taková, jaká jsem." To si myslím, že je špatně, protože když to alespoň trochu jde, proč necvičit. Není to ale o tom, jak holka vypadá, ale o tom, jak se cítí. Ono to zní trošku namyšleně, když s tím ale holka chce něco dělat a pak si hodí takovouhle záchranu. Buď chce, anebo ne.
Pavel: Ono je to těžký. Člověk k tomu musí mít určité vlohy a mít to v hlavě srovnané. Všechno je to v hlavě. Jako mladý jsem to strašně žral, řekl bych, až moc, a to nebylo ono. Pak jsem se dostal do stádia, kdy tomu žena začala fandit. Ne, že by předtím pro nebyla, ale nedokázala si představit, v jakém je člověk stavu a diety. Ale teď je ona spíš můj tahoun. Já už mám zkušenosti, takže vím, co si můžu dovolit, takže teď je to spíš o tom, aby mi důvěřovala, že to takhle jde. Že to nemusí být utažené, protože někdy je ta utaženost daleko horší, než to dělat hlavou. Teď se vzájemně podporujeme, podle toho je také postavený i náš rodinná život. Hodně energie dávám jí a sobě tak polovinu.Ale mně to stačí, protože já mám tendenci se přetrénovat. Takže i já se tím pádem dostávám do ideální fáze.

Máte den, kdy se vám opravdu nechce?
Patrik: To mám docela často, ale musí se. Vždycky je lepší, když tam jdete a odcvičíte alespoň minimum.
Pavel: Já to mám zase opačně, mně když se nechce, tak nejdu. Ale vím, že další den se bude chtít. To je ta zkušenost. Ale když člověk řekne, že se mu nechce, tak tyhle mlaďoši, nebo jak já říkám ti nezkušení, tak pak nejdou týden. Já vím, že když den nepůjdu, tak se mi druhý den chtít bude. A nic se nestane.
Patrik: Musíte si umět naplánovat čas.
Pavel: Tady je dobré, že se člověk naučí toleranci. Člověk se naučí mít vůli a samozřejmě smysl pro pořádek, protože bez toho to nejde. V žádném případě se ale neomezujeme, to znamená, že máme společenský život. Ale je to přizpůsobené. Když jsme třeba venku do noci, protože jsme také lidi, tak druhý den cvičit nejdeme. Naplánujeme si odpočinek. Ono je to pro to dělo také dobré.
Alžběta: Dovolenou vyhledáváme tam, kde je fitko.
Patrik: Ale to je strašné dilema. Protože máte rodinu, která cvičí, takže když kupujete nějaký pobytový zájezd, hledáte podle toho, kde mají fitko. Já jsem měl několik možností, ale mezi těmi 50 byly jen tři, kde bylo fitko. Teď si říkáte, raději bazén nebo fitko, ale to nemají všude. (Smích) Nakonec jsem sehnal hotel, kde je fitko i bazén.
Pavel: Když jsme byli na dovolené v Egyptě, to jsem byl na kulturistiku pošahaný ještě jenom já. To jsem chodil z resortu do jiného, přes takovou nebezpečnou silnici. Když se na to podívám zpětně, byl jsem blázen. Jen abych si šel zacvičit. To samé bylo v Los Angeles, to jsem chodil do fitka, kam nesměli bílí a jenom tím, že jsem dobře vypadal a byl jsem Čech, tak jsem si zacvičil tam, kde si ještě žádný běloch nezacvičil. Takže i tímhle ten sport otevírá dveře.

KLÁRA SKÁLOVÁ

Autor: Redakce

15.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies