VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kvalitní parafín hledali roky. Je těžký a svíčka z něj váží klidně kilo

Prachatice – Dílna, kde se ručně odlévají a následně 
i zdobí svíčky, voní. Alespoň ta prachatická, která patří rodině Staňkových. Voní perníčkově, převažuje tón skořice a ve vzduchu se vznáší i nepatrné množství vanilky.

28.12.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
27 fotografií

Výroba svíček v prachatické rodinné firmě Staňkových.Foto: Deník/Leona Fröhlichová

 „Stále ještě děláme vánoční svíčky. Je po nich tak velká poptávka, že ani týden před Vánoci není stoprocentně uspokojená,“ vysvětluje Libor Staněk, když vcházíme do dílny. Už po několikáté se omlouvá, že v dílně nebude uklizeno. „To prostě před Vánoci nestíháme,“ říká. V dílně uklizeno není, vypadá prostě jako dílna, kde se pracuje, s pracovním chaosem, v němž se jeho majitel přesně vyzná a má po ruce to, co zrovna potřebuje. Pracovní oděv odmítám. Představa horkého vosku na mých rukou není příliš lákavá a jak vysvětluji i majiteli, 
v naší rodině má i čtyřletá dcera ruce šikovnější než já.

Ještě jsem se ani nestihla rozkoukat a Libor Staněk už začíná „vařit“ svíčky. V jedné nádobě rozpouští parafín na vonné, v druhé pak na ty, které lije do silikonových forem. „Vonné svíčky mají hrubší povrch, nejsou vyhlazené, takže stačí, když má vosk teplotu zhruba 68 stupňů Celsia. Udělá to krásný povrch, protože rychleji tuhne. Svíčky ve formách, třeba stromečky, šišky a podobně, mají hladký povrch, tam musí přijít vosk 
o teplotě 90 stupňů Celsia,“ vysvětluje Libor Staněk. Zároveň mi ukazuje svíčky divočáka, na které sami majitelé vytvářeli silikonovou formu. Neubráním se smíchu a jak mi později vysvětlí dcera Barbora Staňková, měla jsem hlasitě obdivovat, tatínek je na formu a výsledek z ní pyšný.

Podstatně dříve, než jsme do dílny přišli my s Liborem Staňkem, byla v dílně Dominika Staňková. Ta v ní seděla už ve čtyři hodiny ráno a ručně zdobila svíčky, které následně balí pro export k zákazníkům, ale i do obchodu, který rodina v Prachaticích má. V devět hodin už stála za pultem obchodu, zatímco já 
a Libor Staněk jsme vyrazili do dílny. „V tomhle počasí tuhne svíčka tři až čtyři hodiny. V létě samozřejmě podstatně déle. Základem dobré svíčky je najít kvalitní parafín. Hledali jsme dlouho, ale našli jsme takový, který nám stoprocentně vyhovuje. Dobrá svíčka je těžká. Jakmile je lehká, není z kvalitního parafínu,“ dává mi základy majitel firmy, zatímco do jedné z nádob přidává barvu a připravuje vonnou esenci. I ty, aby byly kvalitní, hledal podle svých slov poměrně dlouho. Následně už přechází k formám, z nichž kouká z obou stran knot. Nahoře je upevněn pomocí bodce, aby nesjel do formy, pod formou kouká zhruba metrový ocásek. Forem na stole je několik desítek. „Jakmile vosk naliji, tak knot zatažením napnu. Tím dojde mimo jiné k tomu, že je povoskovaná i část mimo formu, kterou použiji při příštím lití. Vosk nechám asi půl hodiny tuhnout a následně jej propíchám. Jak tuhne a smršťuje se, vznikla by ve svíčce vzduchová bublina. Takže je propíchám a znovu doliji,“ vypráví, zatímco ke stolu přichází s roztaveným voskem, který voní po perníčkách.

V tu chvíli ale klepe někdo na dveře dílny. Vchází paní učitelka z místní mateřské školy a ptá se, zda by se mohla s dětmi podívat mezi dveře, aby viděly, jak se vyrábějí svíčky. A Libor Staněk rozhodně neříká ne. „Jsem na to zvyklý, že se sem chodí děti dívat. Musejí ale zůstat na začátku dílny, protože v druhé polovině mám horký vosk 
a nemůžu riskovat, že by se jim něco stalo,“ upozornil.

On sám se horkým voskem spálil nesčetněkrát, v souvislosti se svojí prací ale skončil v nemocnici jen jednou. A to po hodně kuriózním úrazu. Rodina Staňků vyrábí i svíčky XXL. Tedy takové, které měří třeba metr a váží i několik kilogramů. „Při stěhování mi jedna z takových svíček spadla na hlavu. Zůstal jsem ležet 
v kaluži krve a děti mi volaly záchranku. A paradoxně, nestalo se to při práci v dílně, ale doma. Jednu takovou svíčku jsem vyrobil pro syna a při stěhování spadla,“ směje se.

Jak majitelé dílny Dominika a Libor říkají, i svíčky podléhají módním trendům. „Už druhým rokem je velký zájem o svíčky s obrázky soviček. 
Z vonných svíček jsou hodně oblíbené vanilkové, višeň 
a skořice. Ale neustále se to mění. Hodně zákazníků chce mít svíčky originálně zdobené, malované. To pak přichází na řadu dcera Barča, která je ručně zdobí. Jsme schopni vyrobit v podstatě jakoukoli svíčku, formy už si také děláme sami. Je ale pravda, že vyrobit formu není levná záležitost, takže to je vždycky o domluvě,“ popisuje, zatímco z forem vyndavá hotové svíčky, které odlil brzy ráno. „Ještě musím každou svíčku vzít 
a zažehlit jí spodní část, aby byla rovná a dobře stála. Pak už je vlastně všechno hotové 
a pokud se nezdobí, může jít do světa,“ poznamenal.

Na první pohled se tedy zdá, že to není nic těžkého. „Samozřejmě že musíte znát poměry na přípravu vosku. Kolik parafínu, kolik barvy, vůně. Každý si tyto poměry dělá sám, musí si na ně přijít,“ prozradil.

V dílně v tu chvíli v podstatě už není co dělat, a tak se přesouváme do obchodu. Tady právě obsluhuje Dominika Staňková a dcera Barbora několik zákazníků, balí dárkově svíčky, některé z nich ráno dozdobily. Podle Barbory Staňkové sice svíčky vyrábějí, ale tatínek Libor je ten, kdo je doma neustále zhasíná. „Hlavně ty vonné,“ směje se. „Svíčky jsou v posledních letech i oblíbený dárek, takže mimo to, že je vyrábíme, musíme je umět i dárkově zabalit. Pořád ale ctíme rčení, že náš zákazník, náš pán, takže se přizpůsobujeme a neustále učíme nové věci, abychom mohli zákazníkům vyhovět a byli konkurenceschopní. Nejsme masivní výroba, ale rodinná firma, i když jsme schopní vyrobit až tři sta svíček za den, když celý den strávíme v dílně,“ říká na rozloučenou Libor Staněk.

Autor: Leona Fröhlichová

Místo události:
28.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

David Rath.
17 21

Rath posílá prezidenta Zemana k Ústavnímu soudu

Trend, dobře známý například v Budapešti, představil v Brně Marek Fišer pod názvem Kološkopek.
2 3

Do Brna se řítí cyklohospoda. Lidé si vychutnají pivo při šlapání do pedálů

Děti zůstávají v ústavech. Může za to jejich vyšší věk i stávající krize rodiny

V boskovickém dětském domově momentálně žije čtyřiatřicet dětí. Pracovníci navíc čekají na dvě další, které se vrací od pěstounů. Stejně na tom bylo zařízení ústavní výchovy loni. Tak jako další na Vyškovsku i Blanensku potvrzuje celorepublikový fenomén – počet chovanců v ústavech se nedaří snižovat.

150 milionů korun. Tolik pošle Česko na pomoc s migrací

Česko letos pošle do zahraničí na pomoc uprchlíkům a státům čelícím migračním tlakům 150 milionů korun. Ministerstvo vnitro v tiskové zprávě uvedlo, že částku v rámci jeho koncepce pro asistenci uprchlíkům na dnešním jednání schválila vláda. Prvních 40 milionů korun z této částky by mělo jít na obnovu uprchlického tábora Azrak v Jordánsku.

Stánky ve Znojmě jsou prázdné. Trhovkyně: Nechci se učit novoty kvůli EET

Brambory, cibuli, jablka nebo třeba česnek od místních prodejců si mohli obyvatelé Znojma donedávna koupit na stáncích na Masarykově náměstí. Zhruba desítka prodejců zde nabízela zboží každé dopoledne vždy od pondělí do soboty. Nyní zůstala prodejní místa opuštěná, i když na konci března již vždy trhovci bývali na svých místech.

Výuka venku? Většina dětí i rodičů ji vítá

Učit se občas venku na čerstvém vzduchu místo mezi čtyřmi stěnami učeben? K tomu se kloní ve spoustě škol. Však venkovní učebny se dají využít od jara do podzimu. Jenže ne vždy je na jejich vybudování v městské či obecní kase hned dost peněz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies