Lepší poškrábat lak než přijít o život

Za tragédii u Studénky podle názoru Lubomíra Veselého z krajského inspektorátu dopravy může řidič polského kamionu. „Já bych řekl, že to je dost udivující. O nehodě mám sice informace jen ze sdělovacích prostředků, ale podle vyjádření inspektora při průjezdu vlaku už výstražná světla blikala minutu a pět vteřin. Jsem přesvědčený, že když řidič na přejezd vjel, tak musel mít ještě dost času na to závoru prorazit a ne tam kamion nechat," míní.

Šéf jihočeské dopravní společnosti Dušan Hřebík si myslí, že za takovéto tragické okamžiky může nejčastěji panika. „Divím se, že těmi závorami neprojel. Zaučoval jsem teď nové řidiče a opravdu těžko říct, co se jim může honit v hlavě. Já osobně bych se rozjel a hrnul bych klidně před sebou i jiná auta, jen abych se vlaku uhnul," říká Hřebík.

Jeho slova potvrzuje i Lubomír Veselý. „Když už řidič světla ignoruje a na přejezd vjede, nechápu, že tam auto nechá. Snad každý soudný člověk si musí uvědomit, že nějaká proražená závora je nic proti tomu, když do něj vrazí vlak."

Oproti Studénce nejsou nehody na českobudějovických přejezdech tak tragické. Přesto si za posledních osm let vyžádaly srážky automobilů s vlakem čtyři oběti na životech a celkem osmatřicet zraněných osob. Většina nehod se přitom stala za normální viditelnosti. Alkohol hrál roli jen v jediném případě.

Stejně jako v jiných okresech jsou za nehody v drtivé většině zodpovědní řidiči. Ti často nechtějí čekat, než vlak projede, a přejíždějí koleje ještě chvíli po tom, co začnou blikat červená světla. „Za více jak dvacet let praxe jsem na jihu Čech nezažil, že by nehodu způsobila závada na výstražníku," říká Lubomír Veselý. Podle něj řidiči často nerespektují výstrahu, že už na přejezd nesmí. „Byl jsem často svědkem toho, jak lidé přes přejezd na Včelné jezdili jeden za druhým i přes výstražnou signalizaci. Bylo jim úplně jedno, že do zatáčky tam není vůbec vidět. Vlak, který se přiřítí, má neskutečnou kinetickou energii. Než zastaví, jede klidně i dalších čtyři sta metrů," varuje Lubomír Veselý.

Krajský koordinátor BESIP Václav Kovář upozorňuje, že by se řidiči neměli nechat uchlácholit dlouho svítícími světly. „Řidič by měl vždy tyto signály uposlechnout, i když se mu zdá doba nepřiměřeně dlouhá. Na železnici můžou v tu dobu například posunovat vagóny kvůli uvolnění koleje pro přijíždějící vlak," varuje. Pokud má řidič pocit, že signalizace nefunguje, měl by prostřednictvím mobilního telefonu nahlásit číslo přejezdu na lince 112 a rozhodně na koleje nevjíždět.

Pokud se stane, že je řidič z jakéhokoli důvodu na kolejích uvězněn, měl by podle Václava Kováře bez ohledu na poškození závory či vozidla okamžitě projet. „Spuštěné závory svou konstrukcí dovolují jejich nadzvednutí. Sice lze očekávat, že při tom dojde k menšímu poškození, ať už auta, nebo závory samotné, ale obávat se poškrábání laku a riskovat sešrotování mnohatunovým kolosem je bláhové. Navíc při takovém střetu hrozí ohrožení zdraví a životů všech zúčastněných," vysvětluje dopravní expert.

V případě, že s vozem není možné z přejezdu uhnout, doporučuje BESIP ihned opustit vůz a snažit se na něj co nejvíc upozornit. „Strojvedoucí se nemá jak o voze na trati dozvědět. Proto je potřeba na linky 112 či 150 ihned nahlásit číslo přejezdu, případně poslat přepravované osoby podél kolejí mávat či rozmístit výstražné trojúhelníky," doporučuje Václav Kovář.

Ani všechna doporučení BESIPu však nemohou zabránit řidičům riskovat životy. Nehody jako ta ve Studénce ukazují, že ani přejezdy vybavené závorami problém neukázněných řidičů neřeší. Jediné bezpečné opatření je mimoúrovňové křížení s vozovkou, jako jsou mosty. Ale ta jsou finančně velmi náročná a není příliš reálné, aby každý přejezd byl mimoúrovňový.

„Každá nehoda na železničním přejezdu je svým způsobem podivná. Kromě chvílí, kdy na přejezdu bliká bílé světlo, má vlak vždycky přednost. Proto tím, kdo prohrává, je vždy řidič," uzavírá Lubomír Veselý.