VYBERTE SI REGION

Lovce mamutů znal budoucí archeolog už od pěti let

České Budějovice - Z generace na generaci si muži v rodině Chvojkových z Českých Budějovic předali zaměstnání spojené s historií. Oba zakotvili v Jihočeském muzeu, mají však rozdílné specializace. Jiří Chvojka se věnuje numismatice, jeho syn archeologii

31.3.2013
SDÍLEJ:

Jiří Chvojka (vlevo) se synem Ondřejem. Oba jsou historici.Foto: Deník/Andrea Zahradníková

Oba spojili svůj život s Jihočeským muzeem, navzájem k sobě chodí pro odborné rady a lidé si je občas pletou. Otec a syn Chvojkovi z Budějovic se věnují historii. Starším nositelem tradice je Jiří Chvojka, který si vybral specializaci na numismatiku. „Zabýval jsem se mincemi padesát let, takže stáří většiny z nich poznám na první pohled. Když jsem ale potřeboval něco z archeologie, šel jsem za synem," říká.

Jiří Chvojka se narodil v roce 1943 ve středočeském městečku Pyšely. Absolvoval gymnázium v Benešově a učitelský ústav v Českých Budějovicích. Pak zde 17 let působil jako učitel na základní škole. Při práci si ještě doplnil vzdělání. 
V roce 1981 nastoupil do Jihočeského muzea jako historik se specializací na numismatiku. 
Vede zdejší pobočku České numismatické společnosti, zároveň přednáší na Jihočeské univerzitě.


Jiří Chvojka.Kde má počátky váš zájem 
o historii a numismatiku?
Otec se o historii živě zajímal a v mém rodišti založil muzeum, které existuje dodnes, a dědeček byl řídící učitel. Měl miniaturní sbírku mincí jako pomůcku do školy a tu jsem po něm zdědil. To byl jakýsi základ. V tom mě pak ještě dál utvrdil vynikajícího pedagog na učitelském ústavu, profesor Jaroslav Kubák.

Proč jste vyměnil práci učitele za muzeum?
Při zaměstnání jsem si rozšířil aprobaci, abych mohl učit na střední škole, a udělal doktorát. Nicméně krajský tajemník mi pravil: Soudruhu Chvojko, s tvým kádrovým profilem tě necháme učit jen na základní škole a buď ještě rád, že tě tam necháme.  Měl jsem několikrát nůž na krku, že přijdu o zaměstnání. Když se tedy uvolnilo místo v Jihočeském muzeu, nebylo co řešit.

Byla to velká změna?
V jednom případě jste v denním styku s dětmi, které jsou živé, zvídavé a mají spoustu dotazů. V druhém případě se sbírkou, kterou jsem zdědil ve stavu značně zanedbaném. Dovolím si říct, že jsem ji ze tří čtvrtin uvedl do stavu, v jakém by měla být. Přitom jsem měl daleko víc času na přednášky 
a publikační činnost, vyšlo mi jedenáct samostatných titulů, ale především jsem byl za vět᠆rem. Ve školství jsem byl denně pod drobnohledem, kdežto v muzeu takříkajíc ulitý.

Jaký běžný den numismatika?
Jednak má dlouhodobý úkol zpracovávat sbírku, přičemž zdejší patří mezi nejlepší v republice, a pak má úkoly krátkodobé jako je příprava výstav. Já jsem za ta léta udělal osm velkých výstav a nespočet menších. Především ale nikdy nevíte, kdy někdo zavolá, že něco objevil. Například když v Táboře našli pražské groše, skončilo to u mě, protože jsem byl jediný profesionální numismatik pro celé jižní Čechy.

Co nejcennějšího jste viděl?
Například brakteáty, které se našly v okolí Budějovic ve 30. letech, a mince, jež zřejmě pocházejí z budějovického pokladu. Ten byl objeven roku 1911 v domě na náměstí, kde si pan lékárník nechal zavádět elektřinu a přitom zedníci našli zazděný výklenek. V něm byl kožený vak, z něhož se vyřinuly zlaté a stříbrné mince. Velmi cenné jsou i některé solitéry, které lidé darovali muzeu. Ve sbírce je tolar Albrechta z Valdštejna nebo dukát Petra Voka z Rožmberka.

Která mince je nejkrásnější?
Už staří Řekové měli velmi vyvinutý smysl pro krásu a jejich mince by dodnes mohly být vzorem. Potom velmi krásné byly české denáry z 11. a 12. století a z počátku také pražské groše. A řekl bych, že ani za naše současná papírová platidla se nemusíme stydět. Ondřej Kulhánek odvedl velmi kvalitní práci. Ve srovnání s eury, Kulhánek pravil, že na ty by mu stačilo pravítko a kružítko.

Dokážete určit stáří mince hned na první pohled?
Ve více než devadesáti procentech případů v tom problém není. Numismatice jsem se věnoval 50 let, takže bych byl sakra špatný, kdybych to nedokázal. Jsou ale i úskalí, například v Německu mince razily desítky států, měst, knížectví a vyznat se v nich není jednoduché. A u mincí orientálních jsem mnohdy odkázaný na literaturu.

Dnes se s mincemi setkáváte?
Jistě, ale je tu rozdíl. Když jsem před 30 lety v muzeu začínal a přišli lidé s mincemi, tak z toho koukal František Josef I. nebo první republika. Když jsem končil, tak už chodili i s penězi z roku 1980. Stáří ale není jediné kritérium. Vezměte si třeba obyčejný pětihaléř z první republiky, ten má sběratelskou cenu několik set tisíc, protože jich bylo raženo málo. A to je to malá měděná mince, jakou by člověk dal pod nohu stolu, aby se nekývala. A pak jsou velmi staré mince, které jsou běžné.

Snažil jste se nějak o to, aby váš syn měl také zájem o historii?
Přišlo to víceméně samo, ale syna i dceru jsem od dětství vodil do muzea. Prohlíželi jsme si model husitského vojska nebo zvířata, dětem se tam líbilo a já postupně  přidával. Kromě toho jsme doma hodně četli, takové Lovce mamutů jsme zvládli, už když Ondrovi bylo asi pět. Několikrát jsem se také zmínil, že existuje velice pěkné zaměstnání archeolog a že když člověk vidí, jak mu ze země lezou památky, má to něco do sebe. Řekl bych, že semínko bylo zaseto na dost úrodnou půdu. Můj syn nikdy nehovořil o ničem jiném než o archeologii. To já jsem jako kluk chtěl být hajný, protože ten jenom chodí po lese a střílí pytláky.

Pracovali jste potom spolu?
Několik let jsme oba byli zaměstnanci muzea. Věděli jsme o sobě a když archeologové vykutali někde nějaké mince, tak to skončilo stejně 
u mě. Spolupráce byla velmi dobrá, přímo rodinná. Já jsem za synem zase šel, když jsem potřeboval něco z archeologie.

Nyní spolu o historii mluvíte?
Teď se většinou vše točí kolem vnuka. Tomu ještě nejsou ani tři roky a už moc dobře ví, jak vypadá mamut. Uvidíme, jestli náhodou i třetí generace nebude podobně zatížená.

Syn archeolog

Ondřej Chvojka v dětství 
u exponátů v Jihočeském muzeu sledoval, jak vyrostl. Po absolvování archeologie zde začal pracovat a neměnil by. „Zajímá mě tenhle region. 
I když jsem měl různé nabídky, jinam jsem nechtěl," dodává.

Ondřej Chvojka se narodil v roce 1975 v Českých Budějovicích. Chodil zde na základní i střední školu, pak vystudoval archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity 
v Brně, později získal i doktorský titul. V roce 1999 nastoupil do Jihočeského muzea. V současné době zároveň spolupracuje s Archeologickým ústavem Jihočeské univerzity. Říká, že spojení badatelské práce a výuky studentů se velmi dobře doplňuje.

Ondřej Chvojka.Jak moc ovlivnilo otcovo zaměstnání vaše dětství?
Hodně. Díky tátovi jsem byl od malička v kontaktu s historií. Nikdy jsem snad ani neuvažoval, že bych dělal něco jiného. Ale zároveň jsem se snažil trochu odlišit. To je asi přirozené jít vlastní cestou.

Mince vás tedy nelákaly?
Mince jsou krásné, ale nikdy by mě nenapadlo je třeba sbírat. Pro mě jsou stejně tak krásné třeba na první pohled nepříliš atraktivní střepy. Na mince mám trochu jiný pohled než táta. Pro mě mají hodnotu hlavně v kontextu, třeba když najdeme na poli keltské mince a tím se dozvíme, že tam Keltové byli.

Líbilo se vám, když vás otec jako dítě bral do muzea?
Nikdy jsem tam nechodil 
s nechutí. Vzpomínám si, že jsem vždy koukal na ryby 
a raky a porovnával, jak  jsem vyrostl. Ve chvíli, kdy jsem sám dohlédl na raka, tak to znamenalo, že jsem velký. Líbili se mi vojáčci. Pevně doufám, že v nové expozici se takové modely zase objeví.

Jak vypadá vaše běžná práce? Lidé si většinou představují hrabání v zemi se smetákem v ruce.
Archeologie má čtyři pracovní fáze. První vůbec něco najít, to znamená, že se často pohybujeme v terénu a zaměřujeme. Druhá fáze jsou skutečně ty vykopávky. To je důležitá práce, ale zdaleka ne jediná. Pak je muzeologická fáze, protože když něco vyndáte ze země, tak to také musíte umýt, popsat, zaevidovat. Poslední je povinnost analyzovat, zhodnotit a publikovat.

Je pořád co objevovat? Není už všechno ze země vykopané?
Naopak, každým rokem, dá se říci i měsícem, se objevují nové věci. Nikdo do země předem nevidí, takže tam může být ledasco. Předloni se nám podařilo prokázat přítomnost kultury, která byla zatím známá jen ve středních Čechách. Dále zkoumáme spousty období nebo lokalit, které už známe, ale přinášíme nová data. Naučili jsme se spolupracovat s přírodovědci. Z vykopávek tak nyní kromě střepů vytáhneme i organická data a můžeme se dozvědět, co lidé v minulosti jedli nebo jakou byli obklopeni krajinou. Například v Plané nad Lužnicí, na sídlišti z doby zhruba 1500 před naším letopočtem, jsme našli desítky tisíc semínek z ječmene. Díky tomu víme, že tam byla jáma, kde se uskladňovalo obilí. Kromě toho tam máme vyloupané žaludy, které lidé zřejmě jedli.

Máte s otcem stejné příjmení. Pletou si vás lidé?
Občas ano. Ještě, že nemáme úplně stejná křestní jména a obory. Dokonce jednou místo mě napsali otce jako autora publikace, ale beru to v klidu.

Umíte si představit, že také zůstanete v muzeu až do důchodu?
Byl bych rád. Nikdy mě nelákalo jít jinam. Dnešní doba je hodně otevřená, takže můžu sedět v Budějovicích a zároveň být za dvě hodiny v Praze, také máme intenzivní spolupráci s kolegy z Bavorska a Horních Rakous. Navíc mě od mládí zajímá tenhle region, takže i když jsem měl různé nabídky, jinam jsem nechtěl.

Vychováváte si už následovníka?
Nerad bych syna do něčeho tlačil, ale samozřejmě vidí, co táta dělá. Už se mnou byl 
i v terénu a hrabal se v písku, ale jestli to nakonec bude dělat nebo ne, to je jeho věc. Hlavně, aby to dělal rád.

Autor: Andrea Zahradníková

31.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies