VYBERTE SI REGION

Malíře Jana Cihlu proslavila Šumava i filmové plakáty

Český Krumlov - 86letý umělec, který denně tvoří v Českém Krumlově, vypráví o Šumavě, životě za Husáka, pohledech z hory Kleť i o mytologii přírody, kterou se snaží zachytit.

16.2.2015
SDÍLEJ:
Fotogalerie
19 fotografií
Akční duší i tělem je českokrumlovský malíř Jan Cihla (86),  kterého proslavila šumavská mystéria i filmové plakáty z 60. let.

Akční duší i tělem je českokrumlovský malíř Jan Cihla (86), kterého proslavila šumavská mystéria i filmové plakáty z 60. let.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Denně vyšlápne desítky schodů k ateliéru a maluje. Že před časem oslavil 85. narozeniny, není znát. Akční duší i tělem je krumlovský malíř Jan Cihla,  kterého proslavila šumavská mystéria i filmové plakáty z 60. let.

Jako první padnou v ateliéru do očí barvy. Na stole, na bednách, na kanapi, vedle něhož stojí pendlovky. „Maluju jenom ve dne, nejsem noční typ," říká a noří se do paměti prostoru. Když se stavěla Objížďková silnice, byl dům v Kaplické ulici při odstřelech poškozen. Opravili ho, a když se ho ptali, jestli tam chce bydlet, řekl: Já to beru! To se psal rok 1964.

„Sedíme v ateliéru, který je vlastně koncertní prostor s autentickou renesanční ornamentikou. Zajímavé je, že strop není zaklenutý, ale zavěšený na půdním roštu a ještě původní. Prostor má vynikající akustiku," říká Jan Cihla.

V Krumlově se ocitl již jako dítě. Otce, železničního úředníka, tam přeložili z Klatovska, potom do Volyně. S ní má malíř spjatá klukovská léta, zde se narodila touha stát se výtvarníkem, kterou posiloval profesor Václav Polívka. „Už jako kluk jsem dost maloval a vyžíval jsem se v kresbě humorné, karikoval jsem spolužáky, sem tam i naše učitele," vzpomíná.

Kresba krumlovské věže, rok 2005, nakreslil ji Jan Cihla.Za malířstvím šel naplno od roku 1948. Nejdřív v Praze, kde dvouleté studium přetrhla infekční žloutenka, pak v Bratislavě. „Rok 1948 je bod, kdy se formuje můj přístup k dalšímu životnímu programu. Politický zlom cítit byl, naštěstí můj profesor Ján Mudroch stál mimo občansko – politický pohyb  
a v tom smyslu vedl i svoje žáky," vypráví.

Po absolutoriu záměrně zhakotvil v Krumlově. V půli 50. let nastala doba velkého angažování, spolužáci jezdili na stavby mládeže a Jan Cihla cítil potřebu klidu a soustředění 
v místě, kde měl rodiče a záchytný bod. „Chtěl jsem malovat život lidí v jejich prostředí, a to je první etapa mých prací, dobrých pět let: civilní náměty, 
z nich vzešla i první výstava 
v Praze," vysvětluje.

Pro 60. léta platí v jeho případě příměr zlatá. Dělal filmové plakáty, které objely svět. Slavný je mj. ten, na nějž otiskl své dlaně, k filmu Harakiri, jenž dostal v roce 1963 zvláštní cenu na MFF v Cannes. Rok poté přišel jiný mezník: výstava 
v Praze, kdy ho zmámila šumavská mystéria, která maloval jako lyrický informel. „Vyplynulo to ze soustavné práce, kdy výtvarná inteligence nenechává člověka v klidu a nutí ho, aby šel dopředu," říká.

Se Šumavou se potkával 
i knižně. Ilustroval a graficky upravil povídky Adalberta Stiftera pro nakladatelství Růže, kdy zkombinoval staré rytiny; pracoval i na knihách Klostermanna, Příbězích ze staré Šumavy od Antonína Rausche či veselých historkách Zednická maturita.

Akční duší i tělem je českokrumlovský malíř Jan Cihla (86),  kterého proslavila šumavská mystéria i filmové plakáty z 60. let.Rok 1968, kdy vyšel první svazek Stifterova výboru, ho zastihl ve Švýcarsku, kde se živil užitou grafikou. Po srpnové okupaci váhal nad emigrací, ale koncem roku se rád vrátil. Chtěl dál působit doma. „Vnímal jsem to jako každý, kdo má vztah k rodné zemi a situaci, ve které se ocitla," zdůrazňuje.

Přečkal dva horší roky a potom bylo líp. Husákův režim považuje  pro svou generaci za jeden z nejoptimističtějších co  do životních podmínek. „Nebyl vstřícný, ale otevřený, ačkoli byli přirozeně lidé, kteří ho rádi využívali," říká.

V KSČ nikdy nebyl, ačkoli mu členství nabízel třeba malíř Áda Novák. Neměl zájem. 
„V každé době je člověk odpovědný za to, co dělá… A takový Karel Štěch, i když byl v partaji, se ke mně choval jako velice dobrý kamarád, nikdy jsem od něho neslyšel, abych šel do strany. Kéž by doba, ve které žijeme, měla tyto parametry – po převratu se zvrhla do majetkového gründerství…"

Jeho dílo provází snaha zobrazit mytologii přírody. Pokouší se podat svědectví o počátku i zmaru, zachytit jedinečnost, což dokládá obrazem Triumf léta. „Vlčí máky vyrazí a za dva dny odkvetou. Jsou jako střela. A úkolem výtvarníka je dát lidem zrcadlo," zamýšlí se před malířským stojanem.

Obraz Triumf léta z roku 2000, který namaloval Jan Cihla.

Jako silný symbol bere stromy. Říká se, že když padne strom, je to podobné, jakoby zemřel člověk. „Něco na tom je, poněvadž málo platné: strom je v zemi a jde nahoru k obloze, to je symbolika nás všech…"

Inspiraci hledal i v Bretani 
a patří k malířům 'modré ležící kočky', hory Kleť, kam rád 
a pravidelně chodíval. „Jakmile se otevře pohled na přírodu, lidi, obydlí, tak kdo je jenom trochu citlivý, zařadí si to do životního běhu. To by měl být smysl turistických tras. Vždy jsem rád chodil: jdete a najednou boží muka, obyčejně na místě, odkud vnímáte osu krajiny. V tom byli barokní mistři na úrovni," říká v podvečerně sešeřelém ateliéru.

Malování je podle něho jako život sám. Když se člověk probudí, každý den se na svět dívá trochu jinak. Jako Jan Cihla na rozsochu stromu z okna ateliéru. „Mnoha malířům stačil jeden námět na celý život. Camille Corot maloval zátočiny vody, František Kaván Vysočinu, Otto Matoušek jihočeskou krajinu, ale viděli v tom pokaždé jiný jevový problém," říká.

Krumlov přijímá jako svůj osud. Ačkoli dnes ho vnímá jako jedinečný scénografický zjev, skanzen, jemuž chybí osídlení, sám v něm žije na sto procent. Denně chodí do knihovny a do ateliéru, kde tráví většinu času. A k bilancování má daleko. „Vůbec nemíním dělat konečný účet, pořád dopředu! Snad i v poslední hodince se musí hledět dopředu, jinak to není možné."

Malíř Jan Cihla se narodil 11. ledna 1929 v Alžbětíně u Železné Rudy. Umění studoval v Praze 
a Bratislavě (1948–55), pak se usadil v Českém Krumlově. Začínal s obrazy poetického civilismu, mezníkem byla výstava v Praze (1964), šumavská mystéria. Snaží se o fantazijní zobrazení mytologie přírody. Má za sebou i výtvarné realizace v architektuře, ilustroval i několik knih. Je zastoupen v Národní galerii, Alšově jihočeské galerii. Držitel mnoha cen, byl poradcem krumlovského muzea pro nákup sbírek. Po roce 1990 propagoval jihočeské výtvarníky v Německu i Francii. Od 60. let žije s manželkou Pavlínou.

Autor: Václav Koblenc

16.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Americký astronaut českého původu Eugene Cernan v roce 2008 navštívil Českou republiku. V pozadí Cernanova vnučka Ashley.
1 10

Zemřel astronaut Eugene Cernan. Poslední muž, jenž stanul na Měsíci

Pouhé dva týdny po kolaudaci se na nové sportovní hale v České Třebové zřítila střecha.
7 11

Mohou za pád střechy lepené vazníky? Trosky haly prohledal soudní znalec

AKTUALIZOVÁNO

Turecko dopadlo Uzbeka viněného z istanbulského masakru

Istanbul - Turecká policie dopadla dnes večer uzbeckého občana, který je označován za pachatele silvestrovského masakru v istanbulském nočním klubu, jemuž padlo za oběť 39 lidí. Podle listu Daily Sabah byl Abdulgadir Mašaripov zadržen v domě svého kyrgyzského přítele v istanbulské čtvrti Esenyurt. K útoku se přihlásila organizace Islámský stát, která ho označila za pomstu za tureckou vojenskou intervenci v Sýrii.

Dokumentaristka Třeštíková: Realitu nemůžete zotročit

Po deseti letech se jedna z nejvýraznějších osobností českého dokumentu Helena Třeštíková opět vrací k Manželským etudám. Její snímek Strnadovi vstoupí 19. ledna i na plátna kin. V příběhu soužití netradiční rodiny se zrcadlí jak nevyhnutelnost změn ve světe mezilidských vztahů, tak pětatřicet let vývoje celé české společnosti.

Šéf lékáren Dr.Max: Reklama spojená s léky u nás existuje historicky

Největší tuzemská lékárenská síť Dr.Max atakuje hranici 400 poboček. Tento měsíc otevíráme lékárny v Jaroměři a Stříbře, přírůstky představují v drtivé části úplně nově zřizované provozovny, podotýká generální ředitel Daniel Horák, který se vyjádřil k dotazům čtenářů Deníku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies