VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Malíře Jana Cihlu proslavila Šumava i filmové plakáty

Český Krumlov - 86letý umělec, který denně tvoří v Českém Krumlově, vypráví o Šumavě, životě za Husáka, pohledech z hory Kleť i o mytologii přírody, kterou se snaží zachytit.

16.2.2015
SDÍLEJ:
Fotogalerie
19 fotografií

Akční duší i tělem je českokrumlovský malíř Jan Cihla (86), kterého proslavila šumavská mystéria i filmové plakáty z 60. let.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Denně vyšlápne desítky schodů k ateliéru a maluje. Že před časem oslavil 85. narozeniny, není znát. Akční duší i tělem je krumlovský malíř Jan Cihla,  kterého proslavila šumavská mystéria i filmové plakáty z 60. let.

Jako první padnou v ateliéru do očí barvy. Na stole, na bednách, na kanapi, vedle něhož stojí pendlovky. „Maluju jenom ve dne, nejsem noční typ," říká a noří se do paměti prostoru. Když se stavěla Objížďková silnice, byl dům v Kaplické ulici při odstřelech poškozen. Opravili ho, a když se ho ptali, jestli tam chce bydlet, řekl: Já to beru! To se psal rok 1964.

„Sedíme v ateliéru, který je vlastně koncertní prostor s autentickou renesanční ornamentikou. Zajímavé je, že strop není zaklenutý, ale zavěšený na půdním roštu a ještě původní. Prostor má vynikající akustiku," říká Jan Cihla.

V Krumlově se ocitl již jako dítě. Otce, železničního úředníka, tam přeložili z Klatovska, potom do Volyně. S ní má malíř spjatá klukovská léta, zde se narodila touha stát se výtvarníkem, kterou posiloval profesor Václav Polívka. „Už jako kluk jsem dost maloval a vyžíval jsem se v kresbě humorné, karikoval jsem spolužáky, sem tam i naše učitele," vzpomíná.

Kresba krumlovské věže, rok 2005, nakreslil ji Jan Cihla.Za malířstvím šel naplno od roku 1948. Nejdřív v Praze, kde dvouleté studium přetrhla infekční žloutenka, pak v Bratislavě. „Rok 1948 je bod, kdy se formuje můj přístup k dalšímu životnímu programu. Politický zlom cítit byl, naštěstí můj profesor Ján Mudroch stál mimo občansko – politický pohyb  
a v tom smyslu vedl i svoje žáky," vypráví.

Po absolutoriu záměrně zhakotvil v Krumlově. V půli 50. let nastala doba velkého angažování, spolužáci jezdili na stavby mládeže a Jan Cihla cítil potřebu klidu a soustředění 
v místě, kde měl rodiče a záchytný bod. „Chtěl jsem malovat život lidí v jejich prostředí, a to je první etapa mých prací, dobrých pět let: civilní náměty, 
z nich vzešla i první výstava 
v Praze," vysvětluje.

Pro 60. léta platí v jeho případě příměr zlatá. Dělal filmové plakáty, které objely svět. Slavný je mj. ten, na nějž otiskl své dlaně, k filmu Harakiri, jenž dostal v roce 1963 zvláštní cenu na MFF v Cannes. Rok poté přišel jiný mezník: výstava 
v Praze, kdy ho zmámila šumavská mystéria, která maloval jako lyrický informel. „Vyplynulo to ze soustavné práce, kdy výtvarná inteligence nenechává člověka v klidu a nutí ho, aby šel dopředu," říká.

Se Šumavou se potkával 
i knižně. Ilustroval a graficky upravil povídky Adalberta Stiftera pro nakladatelství Růže, kdy zkombinoval staré rytiny; pracoval i na knihách Klostermanna, Příbězích ze staré Šumavy od Antonína Rausche či veselých historkách Zednická maturita.

Akční duší i tělem je českokrumlovský malíř Jan Cihla (86),  kterého proslavila šumavská mystéria i filmové plakáty z 60. let.Rok 1968, kdy vyšel první svazek Stifterova výboru, ho zastihl ve Švýcarsku, kde se živil užitou grafikou. Po srpnové okupaci váhal nad emigrací, ale koncem roku se rád vrátil. Chtěl dál působit doma. „Vnímal jsem to jako každý, kdo má vztah k rodné zemi a situaci, ve které se ocitla," zdůrazňuje.

Přečkal dva horší roky a potom bylo líp. Husákův režim považuje  pro svou generaci za jeden z nejoptimističtějších co  do životních podmínek. „Nebyl vstřícný, ale otevřený, ačkoli byli přirozeně lidé, kteří ho rádi využívali," říká.

V KSČ nikdy nebyl, ačkoli mu členství nabízel třeba malíř Áda Novák. Neměl zájem. 
„V každé době je člověk odpovědný za to, co dělá… A takový Karel Štěch, i když byl v partaji, se ke mně choval jako velice dobrý kamarád, nikdy jsem od něho neslyšel, abych šel do strany. Kéž by doba, ve které žijeme, měla tyto parametry – po převratu se zvrhla do majetkového gründerství…"

Jeho dílo provází snaha zobrazit mytologii přírody. Pokouší se podat svědectví o počátku i zmaru, zachytit jedinečnost, což dokládá obrazem Triumf léta. „Vlčí máky vyrazí a za dva dny odkvetou. Jsou jako střela. A úkolem výtvarníka je dát lidem zrcadlo," zamýšlí se před malířským stojanem.

Obraz Triumf léta z roku 2000, který namaloval Jan Cihla.

Jako silný symbol bere stromy. Říká se, že když padne strom, je to podobné, jakoby zemřel člověk. „Něco na tom je, poněvadž málo platné: strom je v zemi a jde nahoru k obloze, to je symbolika nás všech…"

Inspiraci hledal i v Bretani 
a patří k malířům 'modré ležící kočky', hory Kleť, kam rád 
a pravidelně chodíval. „Jakmile se otevře pohled na přírodu, lidi, obydlí, tak kdo je jenom trochu citlivý, zařadí si to do životního běhu. To by měl být smysl turistických tras. Vždy jsem rád chodil: jdete a najednou boží muka, obyčejně na místě, odkud vnímáte osu krajiny. V tom byli barokní mistři na úrovni," říká v podvečerně sešeřelém ateliéru.

Malování je podle něho jako život sám. Když se člověk probudí, každý den se na svět dívá trochu jinak. Jako Jan Cihla na rozsochu stromu z okna ateliéru. „Mnoha malířům stačil jeden námět na celý život. Camille Corot maloval zátočiny vody, František Kaván Vysočinu, Otto Matoušek jihočeskou krajinu, ale viděli v tom pokaždé jiný jevový problém," říká.

Krumlov přijímá jako svůj osud. Ačkoli dnes ho vnímá jako jedinečný scénografický zjev, skanzen, jemuž chybí osídlení, sám v něm žije na sto procent. Denně chodí do knihovny a do ateliéru, kde tráví většinu času. A k bilancování má daleko. „Vůbec nemíním dělat konečný účet, pořád dopředu! Snad i v poslední hodince se musí hledět dopředu, jinak to není možné."

Malíř Jan Cihla se narodil 11. ledna 1929 v Alžbětíně u Železné Rudy. Umění studoval v Praze 
a Bratislavě (1948–55), pak se usadil v Českém Krumlově. Začínal s obrazy poetického civilismu, mezníkem byla výstava v Praze (1964), šumavská mystéria. Snaží se o fantazijní zobrazení mytologie přírody. Má za sebou i výtvarné realizace v architektuře, ilustroval i několik knih. Je zastoupen v Národní galerii, Alšově jihočeské galerii. Držitel mnoha cen, byl poradcem krumlovského muzea pro nákup sbírek. Po roce 1990 propagoval jihočeské výtvarníky v Německu i Francii. Od 60. let žije s manželkou Pavlínou.

Autor: Václav Koblenc

16.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
14

V New Orleansu najel muž s autem do lidí, tři desítky zraněných

Baron Trenck v brněnské Kapucínské hrobce.
11

Legendární baron Trenck: Vědci tvoří 3D model podle mumie

Kláštercem se line nebeská vůně. Otevřeli čokolatérii

Klášterec nad Ohří – V čokolatérii si vyrábí vlastní pralinky, pečou originální čokoládové zákusky a v létě chtějí prorazit se zmrzlinou.

Erbanová je v polovině sprinterského MS těsně čtvrtá

Rychlobruslařka Karolína Erbanová je v polovině mistrovství světa v Calgary ve sprintu čtvrtá. Čtyřiadvacetiletá česká reprezentantka zajela druhý čas na pětistovce a čtvrtý na kilometru, v obou případech si vytvořila nový osobní rekord. V čele průběžného pořadí je favorizovaná Japonka Nao Kodairaová, která obě tratě vyhrála.

DOTYK.CZ

Deset filmů, které měly získat Oscara

Největším poctou, jaké se může filmařovi dostat, je bezpochyby Cena Akademie neboli Oscar. Letos se bude konat již 89. ročník. O rozdělení cen rozhoduje americká Akademie filmového umění a věd, předávání poté obvykle probíhá koncem února v hollywoodském Dolby theatre. Hlavní cenu si během let odnesly slavné snímky jako Lawrence z Arábie, Kmotr nebo Titanic. Najdou se ale úspěšné filmy, které takové štěstí neměly. Dotyk.cz vybral deset z nich, které si sošku Oscara určitě zasloužily.

V Emauzích byla zahájena výstava o osudů Němců bojujících s nacismem

Praha - V Emauzském klášteře v pražském Podskalí byla v sobotu zahájena výstava mapující osudy sudetských Němců, kteří se z křesťanského přesvědčení postavili nacismu a zaplatili za to životem. Úvodní slovo pronesli kardinál Dominik Duka a ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL). Expozice nese název Svědkové lidskosti - Odpůrci nacismu z řad sudetoněmeckých křesťanů v letech 1938 - 1945 a je součástí víkendové konference Ackermannovy obce, která se snaží o rozvoj česko-německých vztahů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies