Jednou z nejstarších zbraní je meč, který sloužil hlavně jako zbraň sečná, ale  i bodná. Byl jednou z hlavních osobních zbraní od pravěku po středověk.

„Meč je nejen chladnou zbraní zhotovenou z bronzu, železa či oceli, ale je častěji krásným uměleckým dílem honosně zdobeným," zdůraznil Jaroslav Jiřík, archeolog Prácheňského muzea v Písku a kurátor mimořádné krátkodobé v výstavy v Rytířském sále hradu, která má název Arma Nobilium – Vznešené zbraně.

Impulzem k uspořádání výstavy byly nálezy z posledních pěti let, které byly pracně a náročně konzervovány a ze kterých se dá vyčíst mnohé o době, ve které vznikaly i o jejich majitelích.

Doba bronzová
Vitríny v Rytířském sále představují meče ze starověku a raného středověku. Ale dejme slovo Jaroslavu Jiříkovi, který nás provede výstavou. „Jádrem jsou předměty ze sbírek Prácheňského muzea v Písku. Nejstaršími zbraněmi, které zde vystavujeme, jsou meče z doby bronzové. Zbraně z doby bronzové jsou fantastické svým provedením. Začneme mečem z pozdní doby bronzové pocházejícím z Písecké Smolče. Je to takzvaný meč liptovského typu, jehož litá rukojeť je úžasně zdobena vybíjením. Vidíme zde kolky, které nás pravděpodobně odkazují k solárnímu či nebeskému kultu uvedl Jaroslav Jiřík.
Další meč  nalezený v okolí Dražíče je v této expozici vůbec nejstarší a spadá do střední doby bronzové. Písečtí ho získali společným úsilím s Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích.

Zbraní pocházející přímo ze  sbírek Prácheňského muzea  je meč z mohyly číslo 2 u Protivína a pochází z kultury halštatské, to je starší doby železné, a byl nalezen v roce 1970 při archeologickém výzkumu. Jednalo se o záchrannou akci uskutečněnou před stavbou obchvatu Protivína a prováděli ho  Antonín Beneš a  Jan Michálek.

Součástí výstavy je fragment zbraně ze Skal. „Meč je sice bronzový, ale z doby železné. Z toho je vidět, že bronz ještě nějakou dobu v hmotné kultuře přežíval nejen pro výrobu šperků, ale i zbraní. Tato zbraň byla nalezena v katastru obce Skály ve třicátých letech minulého století  a dodnes je uložen v soukromé sbírce rodiny nálezce, která ho pro tuto příležitost zapůjčila," vysvětluje Jaroslav Jiřík.

Hrob válečníka
Z mladší doby železné pochází meč nalezený u Semic     v hrobu válečníka. Jde opět o archeologický nález, hrob byl nalezen pracovníkem Prácheňského muzea Jindřichem Kurzem a výzkum zde společně s ním prováděl archeolog Jiří Fröhlich, jenž celý nález odborně zhodnotil.

Další vitrína obsahuje poslední exemplář pocházející ze sbírek Prácheňského muzea. Je to zcela nový přírůstek nalezený nedávno na katastru obce Paseky a do Písku se dostal prostřednictvím Regionálního muzea v Teplicích. Jde o meč z období raného středověku ze sklonku 11. až počátku 13. století. „Byl vyroben pravděpodobně na území dnešního jižního Německa. Je zdoben tauzováním a v případě iniciál se jedná pravděpodobně o invokaci Kristova jména. Čepel tohoto meče byla již v minulosti zlomena a meč byl druhotně upraven. Zdá se, že byl pak ještě delší dobu používán, snad i příslušníky neurozené části středověké společnosti," informoval archeolog Jiřík. O tom, jak vypadal meč před zlomením, je možno si udělat představu díky vystavované replice, zhotovené Jindřichem Figurou.

Pro porovnání  byla výstava doplněna i exempláři z jiných období ze zápůjček. První z nich je část souboru předmětů, které byly nalezeny u soutěsky Porta Bohemica – České Brány na hranicích se Saskem. Jedná se o meče z pozdní doby bronzové, našly bychom zde i jeden exemplář liptovského typu podobný tomu z Písecké Smolče. Ale jen na první pohled. Při bližším zkoumání, je vidět, že výzdoba má trochu jiný rukopis než jihočeský exemplář.

„Dalším zajímavým exemplářem ze stejného souboru je meč s číškovitou rukojetí a meč s jazykovitou rukojetí. Rukojeť byla z organického materiálu, patrně ze dřeva, a byla připevněna k čepeli. Samozřejmě mohla být nákladně zdobená, ale o tom můžeme pouze spekulovat," uvádí Jaroslav Jiřík.

Jedno z mála období, které ve sbírkách Prácheňského muzea zastoupeno není, je období římské a stěhování národů. „Vypomohli jsme si výpůjčkami. Je zde exemplář z Třebusic na Kladensku z rozsáhlého žárového pohřebiště. Meč je zapůjčený z Národního muzea v Praze. Předmět je zkroucený z toho důvodu, aby se patrně vešel do urny. Co je zajímavé, v Třebusicích máme doklady zbroje a výzbroje římského původu z druhé poloviny druhého století našeho letopočtu a dá se předpokládat, že zde mohli být pohřbeni přímí účastníci markomanských válek. Jde tedy o mimořádný nález, byť na první pohled nevypadá nijak úchvatně," ukazuje do jedné z vitrín archeolog Jiřík.

Stěhování národů
Poslední exemplář, který se  zde prezentuje, je poměrně nedávný nález z obce Vlíněvsi v okrese Mělník. Pochází z výzkumu v roce 2008, který vedl Petr Limburský z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. „Jedná se o masivní obousečný meč, takzvaná spatha, pocházející z hrobu válečníka z doby kolem roku 400 našeho letopočtu. Tedy z doby začátku stěhování národů. V té době byla v pohybu řada národů z východní a střední Evropy,   o kterých víme z historických zpráv. Určitě za zmínku stojí, že válečník měl sám na lebce stopy sečného zranění, což potvrzuje, že šlo skutečně o bojovníka," konstatoval vedoucí archeologického oddělení Prácheňského muzea.

Pokud jde o zhotovení mečů, šlo už o pokročilou technologii, tedy výrobci byli specializovaní kováři. Ať již v době bronzové, železné nebo římské využívali speciálních materiálů. Ve starší době to byl zpravidla bronz s vyšším obsahem cínu, aby čepel byla tvrdší, počínaje dobou železnou se již využívá ocel.

„Meč má kromě zbraně a určité symboliky spjaté s kultem Slunce nebo později křesťanstvím ještě další význam. Je odrazem statusu majitele, svobodného válečníka. Takový předmět, na svou dobu poměrně drahý, neměl každý,"  uzavřel Jaroslav Jiřík.
Veřejnost má už jen velmi málo času prohlédnout si meče z pravěku a raného středověku. Mimořádná  výstava v Rytířském sále Prácheňského muzea v Písku je otevřena do konce roku.