VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mořský koník se k potápěči vždy otočí zády

České Budějovice – Studentka JČU Martina Balzarová se již řadu let věnuje potápění. Nyní v Českých Budějovicích vystavuje své snímky podmořského světa.

17.4.2012 1
SDÍLEJ:

Martina Balzarová vystavuje své podmořské fotografie.Foto: Martina Balzarová

Na vlastní oči viděla žraloky, obrovské želvy, tajuplné rejnoky manta i roztodivné korýše. Studentka Jihočeské univerzity Martina Balzarová se již řadu let věnuje potápění. Pod vodou prozkoumala mnoho lokalit a vše navíc pečlivě vyfotografovala. Své snímky nyní vystavuje v českobudějovické radniční síni.

Balzarová se potápí od svých dvanácti let. K netradičnímu koníčku ji tehdy přivedl otec. „Začali jsme se potápět společně. On si splnil sen a stal se instruktorem, já jezdívala s ním, pomáhala mu a teď dělám potápěčského průvodce,“ vypráví Balzarová.

První zkušenosti sbírala v bazénu. Poté kurz dokončovala na Kypru, kde se také poprvé potápěla na otevřeném moři. „Vybavuji si jenom to, že se mi to moc líbilo. Připadalo mi to velice přirozené,“ dodává. Během let se postupně potápěla na mnoha místech. Poznala podmořský svět na Sardinii, v Chorvatsku, Egyptě, Vietnamu, Mexiku i Indonésii.

Úžasné Rudé moře
Jednotlivé lokality se podle ní samozřejmě liší v tom, co mohou potápěčům nabídnout. Ve Středozemním moři toho dnes lidé mnoho neuvidí, protože je příliš poškozené a většina zvířat se tu přesunula do větších hloubek. Balzarová naopak nedá dopustit na Rudé moře. „Tam stačí šnorchlovat a všechno vám připlave pod nos. Je tam spousta života, tisíce ryb, delfíni, želvy, žraloci a navíc perfektní viditelnost. Nic se tomu nevyrovná,“ vysvětluje.
Pod vodou již spatřila celou řadu živočichů. Největší dojem na ni udělaly manty, se kterými se setkala na Bali. Tyto paryby, největší druh rejnoků, totiž dorůstají až pěti metrů a zároveň jsou velice elegantní. Balzarová vzpomíná ale i na to, jak jednou zahlédla kladivouna. „Vidět žraloka je samozřejmě pro potápěče zásadní. Zatímco ostatní lidé před ním utíkají, potápěči skáčou do vody,“ směje se.

Z okolo plujících zvířat podle svých slov nikdy strach neměla. Vždy se snaží vnímat, jakou mají náladu, a podle toho se chová. „Je to stejné jako když se pohybujete mezi zvířaty na suchu. Poznáte, jestli jsou v pohodě a jestli se k nim můžete přiblížit. Všechno je to o pozorování, pochopitelně nepůjdu ke zvířeti, které zrovna hlídá hnízdo,“ komentuje.

Zároveň dodržuje základní pravidlo potápěčů – nikdy se ničeho nedotýkat. „Chráníme tak sami sebe a máme jistotu, že neublížíme ani zvířatům,“ vysvětluje Balzarová. Potápěči také z vody nic neloví a v žádném případě si domů nevozí mušle či korály jako suvenýry. Snaží se tak jít příkladem v ochraně moře.

Balzarová si však výlety pod vodní hladinu připomíná svými snímky. Fotografovat začala asi po dvou letech potápění. „Původně jsem fotila jen pro sebe, abych měla památku a abych ukázala mamce, proč vlastně s tátou pořád lezeme do moře. Postupně jsem ale fotky ukazovala více lidem a líbilo se mi, že se díky tomu dozvědí něco nového. Vždyť spousta z nich ani pořádně netuší, co je pod hladinou,“ říká.

Nejzajímavější jsou pro Balzarovou zvláštní nebo vzácná zvířata, ráda fotografuje bezobratlé, například korýše, krevety nebo plže. Často se zaměřuje také na detaily, sledovala mimo jiné hadici, jak se plazí po mořské houbě.
Některé živočichy je ale velmi obtížné vyfotit. Patří mezi ně dravé ryby perutýni. „Hodně se hýbou a mají jedovaté ostny, takže si člověk musí dát pozor. Skutečná výzva je také zachytit mořského koníka, protože ten se k potápěči pořád otáčí zády,“ popisuje Balzarová. Aby vyfotografovala některá zvířata, musí i dvacet minut ležet na písku a čekat, dokud si na ni nezvyknou. Když se ale objeví nějaký velký a rychlý tvor, musí naopak zareagovat velmi pohotově.

Své snímky Balzarová pořizuje kompaktním fotoaparátem v podvodním pouzdře se dvěma externími blesky. Techniku však nepovažuje za nejdůležitější. „Myslím si, že spousta lidí zbytečně moc přemýšlí o teorii a nedaří se jim udělat hezké fotky. Já pod vodou nic neřeším, stoupnu si prostě k tomu, co se mi líbí, a fotím,“ říká.
Fotograf potápěč má podle ní velkou výhodu v tom, že se pohybuje ve stavu beztíže. Může tak záběry pořizovat z netradičních úhlů, třeba hlavou dolů. „Na druhou stranu nevýhoda je v tom, že se pod vodou ztrácejí barvy a musíme je dodávat filtry nebo bleskem. Navíc tam plave spousta drobného nepořádku, a to se také odráží na fotografii,“ doplňuje.

Snímky ale digitálně neupravuje. Ponechává je přirozené, aby věrně odrážely skutečnost. Platí i o fotografiích, které právě vystavuje v českobudějovické radniční síni. Zde je k vidění zhruba 25 záběrů z Rudého moře, Indonésie, Vietnamu či Zanzibaru.

Přesto se Balzarové dosud nepodařilo vyfotit vše, co chtěla. „Už pár let naháním dugonga neboli mořskou krávu. Spousta známých už ho viděla a já pořád ne, naposledy jsou se s ním minula jen o hodinu,“ vypráví. V budoucnu by se také ráda vypravila do Austrálie, aby mohla na vlastní oči spatřit řasovník.

Je to relaxace
I když řada lidí považuje potápění za adrenalinový sport, Balzarová s tím nesouhlasí. „Potápění znamená relaxaci, člověk si u toho vyčistí hlavu, je v klidu a v pohodě. Cílem není někam doplavat, ale užít si pobyt pod vodou. Největší adrenalin je dostat se do potápěčské výstroje,“ připomíná.

Potápění proto nepovažuje ani za nebezpečné. Je ale nutné dodržovat několik pravidel. Potápěči se vydávají pod vodu minimálně ve dvojicích, sledují dekompresní tabulky a nepřekračují maximální povolenou hloubku 30-40 metrů. Níže už se totiž kyslík stává toxickým a hrozí otrava.

Martina Balzarová se ani po letech nemůže poznávání podmořského světa nabažit a hodlá u svého koníčku zůstat. Brzy ji čeká potápění na Maledivách a v Thajsku.

Svou zálibu by chtěla spojit i s prací. Studuje totiž zoologii na přírodovědecké fakultě. „Ráda bych se zabývala mořskou biologií, už nyní pracuji na výzkumu v Rudém moři. Příští rok budu také vydávat knihu a připravuji přírodovědné dokumenty,“ uzavírá.

Autor: Andrea Zahradníková

17.4.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ekonom Pavel Kohout
1

Komentář Pavla Kohouta: Jak je tomu s eurem

Donald Trump, Emmanuel Macron a Theresa Mayová na sicilském summitu G7.
AKTUALIZOVÁNO
13

Víme, jak bolí Bataclan i Manchester, shodli se Mayová s Macronem

Příběhy falešných obětí z Manchesteru. Naletěl i slavný deník Daily Mail

Každá událost přináší nejen opravdové hrdiny a oběti. Už od nepaměti se rodí nepraví hrdinové, vítězové a poražení. Titanic měl své nepravé přeživší i nepřeživší. Sociální sítě umožňují lhářům ucházet se o pozornost. Také výbuch sebevražedného atentátníka v Manchesteru už zrodil na internetu neexistující oběti.

Zkasírovat hosta před každou cigaretou? I to může „přinést" protikuřácký zákon

Jste číšníkem v restauraci a host, který vypil třeba tři piva a jednu štamprli, se zvedne s tím, že si jde ven zapálit. Budete mu důvěřovat, nebo ho zkasírujete hned? I s takovými situacemi si budou muset v restauracích poradit poté, co začne 31. května platit protikuřácký zákon.

Kamiony pustoší silnice v okolí opravovaného tahu z Holic na Vysoké Mýto

Neustálý řev motorů, výfukové zplodiny, na silnici vyjeté koleje, trhající se krajnice. Tak to v těchto dnech vypadá v Jaroslavi na Holicku. Obec doplácí na probíhající rekonstrukci páteřního tahu I/35 z Holic na Vysoké Mýto. Přes Jaroslav teď proudí veškerá silniční doprava včetně kamionové.

Na Sicílii jednají státy G7. Venku je léto, v jednacím sále bude chladno

Všechno je jednou „poprvé". Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa je toho tento týden „napoprvé" dost. První zahraniční cesta, první setkání s papežem, první jednání v NATO. Také setkání osmi světových ekonomických velmocí pod hlavičkou G7 je pro amerického politika první. Tentokrát se na něj vydal do Taorminy na Sicílii.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies