Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mořský koník se k potápěči vždy otočí zády

České Budějovice – Studentka JČU Martina Balzarová se již řadu let věnuje potápění. Nyní v Českých Budějovicích vystavuje své snímky podmořského světa.

17.4.2012 1
SDÍLEJ:

Martina Balzarová vystavuje své podmořské fotografie.Foto: Martina Balzarová

Na vlastní oči viděla žraloky, obrovské želvy, tajuplné rejnoky manta i roztodivné korýše. Studentka Jihočeské univerzity Martina Balzarová se již řadu let věnuje potápění. Pod vodou prozkoumala mnoho lokalit a vše navíc pečlivě vyfotografovala. Své snímky nyní vystavuje v českobudějovické radniční síni.

Balzarová se potápí od svých dvanácti let. K netradičnímu koníčku ji tehdy přivedl otec. „Začali jsme se potápět společně. On si splnil sen a stal se instruktorem, já jezdívala s ním, pomáhala mu a teď dělám potápěčského průvodce,“ vypráví Balzarová.

První zkušenosti sbírala v bazénu. Poté kurz dokončovala na Kypru, kde se také poprvé potápěla na otevřeném moři. „Vybavuji si jenom to, že se mi to moc líbilo. Připadalo mi to velice přirozené,“ dodává. Během let se postupně potápěla na mnoha místech. Poznala podmořský svět na Sardinii, v Chorvatsku, Egyptě, Vietnamu, Mexiku i Indonésii.

Úžasné Rudé moře
Jednotlivé lokality se podle ní samozřejmě liší v tom, co mohou potápěčům nabídnout. Ve Středozemním moři toho dnes lidé mnoho neuvidí, protože je příliš poškozené a většina zvířat se tu přesunula do větších hloubek. Balzarová naopak nedá dopustit na Rudé moře. „Tam stačí šnorchlovat a všechno vám připlave pod nos. Je tam spousta života, tisíce ryb, delfíni, želvy, žraloci a navíc perfektní viditelnost. Nic se tomu nevyrovná,“ vysvětluje.
Pod vodou již spatřila celou řadu živočichů. Největší dojem na ni udělaly manty, se kterými se setkala na Bali. Tyto paryby, největší druh rejnoků, totiž dorůstají až pěti metrů a zároveň jsou velice elegantní. Balzarová vzpomíná ale i na to, jak jednou zahlédla kladivouna. „Vidět žraloka je samozřejmě pro potápěče zásadní. Zatímco ostatní lidé před ním utíkají, potápěči skáčou do vody,“ směje se.

Z okolo plujících zvířat podle svých slov nikdy strach neměla. Vždy se snaží vnímat, jakou mají náladu, a podle toho se chová. „Je to stejné jako když se pohybujete mezi zvířaty na suchu. Poznáte, jestli jsou v pohodě a jestli se k nim můžete přiblížit. Všechno je to o pozorování, pochopitelně nepůjdu ke zvířeti, které zrovna hlídá hnízdo,“ komentuje.

Zároveň dodržuje základní pravidlo potápěčů – nikdy se ničeho nedotýkat. „Chráníme tak sami sebe a máme jistotu, že neublížíme ani zvířatům,“ vysvětluje Balzarová. Potápěči také z vody nic neloví a v žádném případě si domů nevozí mušle či korály jako suvenýry. Snaží se tak jít příkladem v ochraně moře.

Balzarová si však výlety pod vodní hladinu připomíná svými snímky. Fotografovat začala asi po dvou letech potápění. „Původně jsem fotila jen pro sebe, abych měla památku a abych ukázala mamce, proč vlastně s tátou pořád lezeme do moře. Postupně jsem ale fotky ukazovala více lidem a líbilo se mi, že se díky tomu dozvědí něco nového. Vždyť spousta z nich ani pořádně netuší, co je pod hladinou,“ říká.

Nejzajímavější jsou pro Balzarovou zvláštní nebo vzácná zvířata, ráda fotografuje bezobratlé, například korýše, krevety nebo plže. Často se zaměřuje také na detaily, sledovala mimo jiné hadici, jak se plazí po mořské houbě.
Některé živočichy je ale velmi obtížné vyfotit. Patří mezi ně dravé ryby perutýni. „Hodně se hýbou a mají jedovaté ostny, takže si člověk musí dát pozor. Skutečná výzva je také zachytit mořského koníka, protože ten se k potápěči pořád otáčí zády,“ popisuje Balzarová. Aby vyfotografovala některá zvířata, musí i dvacet minut ležet na písku a čekat, dokud si na ni nezvyknou. Když se ale objeví nějaký velký a rychlý tvor, musí naopak zareagovat velmi pohotově.

Své snímky Balzarová pořizuje kompaktním fotoaparátem v podvodním pouzdře se dvěma externími blesky. Techniku však nepovažuje za nejdůležitější. „Myslím si, že spousta lidí zbytečně moc přemýšlí o teorii a nedaří se jim udělat hezké fotky. Já pod vodou nic neřeším, stoupnu si prostě k tomu, co se mi líbí, a fotím,“ říká.
Fotograf potápěč má podle ní velkou výhodu v tom, že se pohybuje ve stavu beztíže. Může tak záběry pořizovat z netradičních úhlů, třeba hlavou dolů. „Na druhou stranu nevýhoda je v tom, že se pod vodou ztrácejí barvy a musíme je dodávat filtry nebo bleskem. Navíc tam plave spousta drobného nepořádku, a to se také odráží na fotografii,“ doplňuje.

Snímky ale digitálně neupravuje. Ponechává je přirozené, aby věrně odrážely skutečnost. Platí i o fotografiích, které právě vystavuje v českobudějovické radniční síni. Zde je k vidění zhruba 25 záběrů z Rudého moře, Indonésie, Vietnamu či Zanzibaru.

Přesto se Balzarové dosud nepodařilo vyfotit vše, co chtěla. „Už pár let naháním dugonga neboli mořskou krávu. Spousta známých už ho viděla a já pořád ne, naposledy jsou se s ním minula jen o hodinu,“ vypráví. V budoucnu by se také ráda vypravila do Austrálie, aby mohla na vlastní oči spatřit řasovník.

Je to relaxace
I když řada lidí považuje potápění za adrenalinový sport, Balzarová s tím nesouhlasí. „Potápění znamená relaxaci, člověk si u toho vyčistí hlavu, je v klidu a v pohodě. Cílem není někam doplavat, ale užít si pobyt pod vodou. Největší adrenalin je dostat se do potápěčské výstroje,“ připomíná.

Potápění proto nepovažuje ani za nebezpečné. Je ale nutné dodržovat několik pravidel. Potápěči se vydávají pod vodu minimálně ve dvojicích, sledují dekompresní tabulky a nepřekračují maximální povolenou hloubku 30-40 metrů. Níže už se totiž kyslík stává toxickým a hrozí otrava.

Martina Balzarová se ani po letech nemůže poznávání podmořského světa nabažit a hodlá u svého koníčku zůstat. Brzy ji čeká potápění na Maledivách a v Thajsku.

Svou zálibu by chtěla spojit i s prací. Studuje totiž zoologii na přírodovědecké fakultě. „Ráda bych se zabývala mořskou biologií, už nyní pracuji na výzkumu v Rudém moři. Příští rok budu také vydávat knihu a připravuji přírodovědné dokumenty,“ uzavírá.

Autor: Andrea Zahradníková

17.4.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Koncept vysokorychlostního transportního systému Hyperloop. Ilustrační foto.
2 9

Hyperloop porazil rychlovlak. V ekonomické výhodnosti

Do výrobního cyklu dánského piva byla "zapojena" i lidská moč z hudebního festivalu.

VIDEO: Ani kapku nazmar! Dánové uvařili „urinální“ pivo Pisner

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipnější pomsty za špatné parkování. Někdy je trest až krutý

Zaparkování auta je poměrně jednoduchý úkon, který ale někteří jedinci dokážou odfláknout vrcholným způsobem. Ať už jde o nedostatek trpělivosti, zkušeností nebo čistou lhostejnost ke svému okolí, někteří řidiči si svým chováním koledují o potrestání. A někdy ho i dostanou. A někdy je to i vtipné.

Smečka psů z domu hrůzy skončí v útulku. Pomoc potřebuje i sám majitel

/FOTOGALERIE/ Několik desítek dospělých psů a štěňat žije v centru Mladé Boleslavi v otřesných podmínkách. Ve velkém rodinném domě Na Kozině, který patří Václavu Hrbáčkovi, běhají zvířata mezi haldami odpadků. Do zadní části, kde mají přístřešek, se dá sotva projít.

Nejen slunce, oči ohrožuje v létě i voda a nebezpečný prvok

Léto je spojeno s lákavou představou dovolené, lékaři ale upozorňují, že pro naše oči je to ale naopak období plné nástrah v podobě slunce, klimatizace i špinavé vody.

Dopravní podnik ročně chytne téměř 300 tisíc černých pasažérů

/INFOGRAFIKA/ Počet cestujících nedodržujících přepravní podmínky poslední roky mírně stoupá. Typická je pro ně kamenná tvář.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení