Předsedu komise této celostátní soutěže Petra Andrleho totiž napadlo cestou do Úsilného, že oslavencům přiveze i myšlenku, že by si obec zasloužila i ochotnické divadlo. Později k tomu přidal svůj díl práce a pro nově vzniklý spolek napsal první divadelní hru.

Divadelní spolek vznikl velmi spontánně, rychle a dá se říct, že tentokrát měli hospodské řeči a sliby reálný základ. „Ten večer už jsme byli trochu veselejší a pan Andrle navrhl, že by ti, co se stydí hrát, mohli hrát mrtvoly v pytlích, ležet na pódiu a převalovat se ze strany na stranu," směje se starosta Pavel Kašpárek.

„To se lidem náramně líbilo a všichni chtěli hrát mrtvoly. Ten večer slíbilo plno lidí, že do toho půjdou. A kupodivu, když jsme druhý den vystřízlivěli, většina z nich si za tím stála," dodává.

Hra kterou v následujícím roce pak zahráli, se jmenovala Poslední nevěsta ve Voselnu. Eržik Janoušek, který je jedním z opor souboru, vzpomíná: „Pro mě to začalo tak, že tam byla taky postava koktavého kreténa. No a mě se zeptali, jestli bych to nezahrál, že by to bylo takový přirozený. A já řek, že to není problém."

Divadelní kus zahráli herci nakonec celkem čtyřikrát, i když v plánu bylo uvést Poslední nevěstu jen jednou. „A bylo to úžasné. Zkoušky, to byla taková klasika, jak vidíte ve formanovských filmech. Takový to laický a ničím neposkvrněný," usmívá se Eržik Janoušek.

Režie se ujal Bernard Vocílka z Hluboké. „Ten tomu dal takový esprit," vypráví Eržik Janoušek dál. „Pomalu se herci vystříbřovali a byli lepší. Když přišla premiéra, bylo zrovna před volbami do senátu i do sněmovny, tak se přijeli podívat i naši politici. My udělali docela dobrou propagaci výlepem plakátků a nakonec přišlo tři sta lidí. Ředitel Jihočeské divadla Jiří Šesták pak přišel a divil se, že to není možný, že přišlo tolik diváků."

Představení zamýšleli zahrát jen jednou a to byla i podmínka pro to, aby s ochotničením vůbec začínali. Ale starosta Úsilného je prý také pěkný lump. Přemluvil interprety nakonec ještě ke dvěma reprízám a derniéře.  Bývalý středoškolský pedagog shrnul tuto záležitost: „My jsme ochotníci, hrajeme to pro sebe. Já vím, je to nesmysl. Ale my to děláme ze srandy, chceme si ze sebe dělat legraci. Je logický  hrát hru víckrát, ale tady to funguje tak nějak jinak. I čtyřikrát bylo hodně. Během opakování se herci otrkávali  a už to nebylo takové to laické, prvotní a nadšené. Už se přehrávalo,  a to nebylo dobře."

Po delší odmlce se nyní ve spolku domlouvají na tom, jaký titul nazkouší letos. Je zde několik názorových proudů. Jedni jsou pro klasické pojetí nějakého divadelního kusu. Jiní chtějí moderní zpracování venkovské nebo historické tematiky. Třetí, mezi něž patří i Eržik Janoušek, usilují o prosazení zcela moderního komediálního kusu.

Nejvíc prý diváky pobaví vidět komedii a v ní starostu, který neumí zpívat, nebo když zakopne. „Prostě všechno špatný, co se dělá, je pro lidi zajímavý a dobrý," dává nahlédnout  do divadelní problematiky Eržik Janoušek a závěrem podotýká: „Jestli budeme hlasovat, nebo jestli ty ostatní zmlátíme a řekneme, tak a teď  budeme dělat tohle, to zatím nevím."

RADKA DOLEŽALOVÁ