Byla vaše role u týmu mistrů světa stejná jako v době, kdy jste dlouhé roky působil u národního týmu?
Bylo to stejné jako před lety. Celé to byla perfektní akce, na které jsme se sešli prakticky všichni, kdo v té době v reprezentaci byl. Staral jsem se o mužstvo Zlatý hattrick. V Jihlavě jsme byli už den dopředu, sraz jsme měli ve tři hodiny odpoledne na hotelu. Hráči postupně najížděli, my jsme jim na stadion převáželi výstroje a připravili kabinu. K dispozici byly dvě kabiny a jedna technická místnost. Večer proběhlo slavnostní posezení, na kterém jsme si parádně zavzpomínali.

V den utkání už byl program hlavně pro hráče hektičtější?
V sobotu už byl program opravdu dost nabitý. Byla tam autogramiáda a nějaké další společenské akce. My jsme ale byli celý den na zimáku, kam najížděli hráči, kteří přijeli až v sobotu. Starali jsme se o to, aby na večerní zápas bylo všechno nachystáno. Bylo to vlastně úplně stejné jako kdysi třeba na mistrovství světa.

Samotný zápas skončil nerozhodně 7:7. Byla remíza předem domluvená?
To vůbec ne. Zápas tak prostě skončil. Vyplynulo to ze hry. Hlavně si to kluci i diváci náramně užívali. Celé utkání probíhalo v pohodovém režimu. Všichni si to užili. Na střídačce probíhaly klasické srandičky.

Povídejte.
V brance našeho týmu začínal Milan Hnilička, odchytal první polovinu zápasu a čapal neskutečně. Na střídačce jsme si říkali, jestli ještě nebojuje o nějakou smlouvu a není nahoře v hledišti nějaký manažer. Dušan Salfický, který ho střídal v polovině, hučel do trenéra Augusty, jestli má vůbec cenu střídat. Byla to fakt velká pohoda.

Ve vašem týmu nakonec chyběl Václav Prospal, který se na tento duel svědomitě připravoval. Proč nakonec nedorazil?
Venca měl přijet, ale nakonec se omluvil z rodinných důvodů. Týden před zápasem odlétal do Ameriky a psal mi zprávu, že nemůže přijet.

Kromě vás už tak byla jihočeská stopa v Jihlavě minimální, protože už dopředu se omluvil i Radek Dvořák.
Z kluků, kteří tady hrávali, nastoupili jenom Radek Martínek a Jirka Vykoukal. S Radkem jsme se dlouho neviděli a přivítali jsme se skutečně srdečně. Říkal, že chce ještě zabojovat o smlouvu v NHL.

Horácký stadion narvaný k prasknutí jste zažil naposledy před devíti lety, kdy jste tam s Budějovicemi slavili návrat do extraligy. Vzpomněl jste si v sobotu na to?
To víte, že ano. Nejprve jsme tam zažili jednu smutnou baráž a o rok později tu veselejší. Diváci byli úžasní. Bůh ví, kdy se ti kluci zase takhle sejdou pohromadě. Bylo to fakt perfektní. Zavzpomínali jsme, byla sranda. Jsem rád, že jsem se takové události mohl zúčastnit.

Objevila se myšlenka, že by se něco podobného mohlo zopakovat příští rok v průběhu mistrovství světa v Praze.
Mluvilo se o tom. Údajně by to mohlo být něco jako rozlučka Jardy Jágra. Bylo by pěkné, kdyby se to podařilo zopakovat.

Vy jste do zlatého rychlíku naskočil v roce 2000 a celkem čtyřikrát jste slavil titul mistra světa. Máte doma cenné kovy vystavené?
Mám je doma uložené ve vitrínce.

V klubu vás uvolnili na reprezentační akci bez problémů. Je to tak?
Ano a chtěl bych za to vedení Motoru poděkovat. Když jsem tady nebyl, zaskočil za mě můj kolega Polda Bláha. Jsem rád, že mám v klubu parťáka, na kterého se mohu kdykoliv spolehnout. Výborně se nám spolupracuje.

Co čekáte od druhé sezonu obrozeného Motoru v první lize?
Asi jako všichni čekám, že celá ta sezona proběhne ve větším klidu než loni. Mužstvo máme perfektní, dobře se doplnilo. Proti loňsku je důležité, že byl čas na letní přípravu a všechno běželo tak, jak má. Celé mužstvo trénovalo pohromadě. To nám loni hodně chybělo. Letní příprava byla dobrá, což by se mělo projevit.

Troufl byste si odhadnout ambice vašeho týmu v první lize?
To je hrozně těžké a nechtěl bych se do toho pouštět. Určitě bychom se ale neměli nacházet tam, kde jsme se nacházeli loni. Měli bychom být podstatně výš. To v každém případě.