VYBERTE SI REGION

Nejlepší zrnka vybrala Martina Pivoňková
 do šálku kávy plného citů a nosta

Prachatice – Jako zrnka kávy vybírala Martina Pivoňková písně, které představuje na svém prvním CD. Název její prvotiny i z toho důvodu nese název Můj šálek kávy.

21.11.2015
SDÍLEJ:

Martina Pivoňková vydala své první CD.Foto: Deník/Leona Fröhlichová

Jedná se o výběr písní, které jsou prachatické zpěvačce nejbližší, vyjadřují její aktuální náladu a její pocity. Sedm měsíců strávila nad výběrem, natáčením ve studiu, úpravami, aby v pondělí večer mohla svůj nosič představit a rozdat na křtu v Galerii Dolní brána. Do poslední chvíle se jí doslova klepaly ruce, pět set kusů cédéček se totiž ještě před sedmou hodinou večerní nacházelo na cestě mezi Prahou a Prachaticemi.

První cédéčko už si pouštějí vaši příznivci doma. Souvisí s tím ale úplně základní otázka, a to, jak jste se ke zpěvu vůbec dostala?

To už je hrozně dávno. Když jsem si jako malá pořád prozpěvovala, tak se moji rodiče rozhodli, že mě vezmou do základní umělecké školy, kde si mě vyzkoušejí, zda ten můj zpěv má budoucnost. Já sama jsem chtěla hrát na kytaru, ale to mě nenechali a naopak mě dali na housle, které jsem opravdu neměla ráda. A paradoxně, dnes jsem za to vděčná. Můj zpěv si vyzkoušel pan Svoboda, řekl, že je to dobrý a pak už jsem vlastně zpívala pořád.

Začala jste tedy zpívat v nějakém sboru?

Začala jsem zpívat sólově. Pak jsem se dostala k panu Markovcovi, což byl tenkrát ředitel základní umělecké školy. Ten mi nabídl moje první angažmá, to mi bylo nějakých třináct let a začala jsem zpívat s dechovým orchestrem, který dnes vede Václav Franz a zpívala jsem Praha je krásná. A právě proto, že u mých prvních kroků stál pan Markovec, stal se i kmotrem mého cédéčka.

Vy jste ale zpívala i v chrámovém sboru, stále v něm působíte?

Už celé roky. Nejprve jsme se jmenovali Na skok a nyní Druhý dech. Hrála a hraji tam například s Jakubem Weissem a jeho sestrou. A Jakub Weiss se na mém cédéčku také podílí, a to jako zvukař i muzikant.

Kromě chrámového sboru Vás ale řada lidí zná i z plesů, kde jste vystupovala. Stále Vás na nich mohou spatřit?

Zpívala jsem na několika maturitních plesech, vystupuji s Lagunou.

Nezůstala jste jen v regionu, ale vydala jste se i za jeho hranice. Mimo jiné jste se zúčastnila i několika populárních pěveckých soutěží. Které to byly a s jakým výsledkem?

Byla to SuperStar v roce 2008, kde jsem se probojovala z tří a půl tisíc lidí do dvě stě padesáti. Tam mi ale bylo Eduardem Klezlou řečeno, že jsem sice roztomilé stvoření (smích), ale že mám málo ostré lokty. A to jsem, při pohledu zpátky, opravdu měla a sama sebe jsem ani neviděla jako nějakou lvici v showbyznysu. Pak jsem před asi třemi lety byla v soutěži Česko zpívá, kde jsem se dostala do semifinálového kola a do finále už jsem nepostoupila. Vždycky jsem sítem prošla, ale nikdy jsem se nedostala mezi absolutní vítěze.

Všiml si Vás významný skladatel František Jančík, který pro Vás píše skladby. To také není úplně samozřejmé. Jak jste takovou spolupráci navázala?

Asi tím, že se sem před lety František Jančík do Prachatic se svojí manželkou vrátil. A protože je to muzikant a chodí na kulturní akce, tak mě slyšel zpívat. Oslovil mě, že by stál o to, abychom navázali spolupráci a napsal mi několik skladeb. Začalo to písňovým cyklem Čtvero ročních dob, které otextovala Marcela Haspeklová, a pak už se nabalovaly další skladby.

Zpíváte v chrámovém sboru, v Laguně, sólově, ale těch uskupení, ve kterých působíte, je mnohem více. Kde všude Vás mohou posluchači slyšet a vidět?

Aktuálně například v Maraveje, kde působím asi šest nebo sedm let na pozici sbormistryně. Zpívám s Evou Matouškovou, s níž se znám delší dobu. Začaly jsme kdysi zpívat v uskupení s Gabrielou Fatkovou, Marcelou Haspeklovou, kde jsme zpívaly černošské písně a spirituály a přizvaly jsme si i Evu Matouškovou, aby nám zahrála na piáno. A zjistily jsme s Evou, že máme k sobě blízko nejen hudebně, ale i lidsky, takže vystupujeme dál. Také zpíváme v triu s Marcelou Haspeklovou a Petrou Kůsovou na různých vernisážích a jiných akcích. Na střední pedagogické škole, kde učím, se mi formuje kvarteto sextet, studentky, s nimiž teď aktuálně plánujeme vystupovat třeba na benefičním koncertu pro gymnázium.

Blízká je Vám i Praha, kde všude vystupujete?

Teď jsem naposledy zpívala na vernisáži paní architektce Heleně Dařbujánové. Většinou zpívám u známých ve vinárnách a kavárnách, kde vystupuji, nebo v rámci koncertu, který třeba domluvil právě František Jančík.

Teď jste vydala cédéčko. To byl Váš cíl, kam jste chtěla dospět, nebo jsou Vaše plány jiné?

Mým snem by bylo mít kapelu muzikantů, na které se můžu spolehnout, kteří to budou cítit stejně jako já. Kapelu, se kterou bychom si třeba dvakrát do měsíce zahráli po městech, po barech, kavárnách. Prostě mít stálou partu lidí, muzikantů je hodně, ale všichni jsou v různých uskupeních a tříštíme se. I já bych se chtěla trochu omezit v tom, kde všude působím a více se soustředit na sólovou dráhu. To neznamená, že bych chtěla dojít do O2 arény, ale více se prostě soustředit na hudbu, kterou chci dělat já.

Není zcela běžné, aby hudebník z relativně malého města vydal cédéčko. Pro koho je určené?

Je v podstatě pro všechny lidi, kteří mě dlouhodobě žádali o to, abych něco natočila. Je to pro mě, chtěla jsem si udělat radost, protože pro muzikanta je to samozřejmě meta, že po něm něco zůstane, že potěší lidi, které má rád.

Je to dílo, které si můžu vzít domů a pustit si ho v obýváku k běžnému dni?

Samozřejmě, není zaměřené jen na profesionály, ale i pro v uvozovkách běžného konzumenta. Jak říká pan Šíp, když člověk poslouchá muziku, neměl by nic jiného dělat a soustředit se jen na ni, ale budu ráda, pokud se stane i součástí běžného dne. První cédéčko člověka nastartuje, osahá si, jak to všechno je, co musí udělat. Takže už mám v hlavě další.

Co všechno na posluchače čeká?

Je to taková směs všech žánrů. Jedna moje kamarádka to shrnula, že je to výběr těch nejlepších zrn. Jsou tam písně, které jsou mému srdci blízké a teď vypovídají o tom, jak se cítím, co prožívám a moc mě baví. Je to taková moje stopa, i když to nejsou autorské písně. Ty snad budou na tom dalším, které bych ráda vydala.

Jak vidíte život Vaší prvotiny dál?

Je to takové moje dítě, takže doufám, že se mu bude dobře dařit, že si získá posluchače. Budu ho dostatečně chválit a přikrmovat (smích). Protože se mi podařilo získat na něj dotaci a podíleli se na něm sponzoři, mohu je rozdávat zdarma a darovat těm, kteří si chtějí kousek mě vzít domů.

V tuhle chvíli už je část rozebraná, vlastně ještě před tím, než dorazila do Prachatic, tak už se mluvilo o tom, že je o ně velký zájem. Kolik je jich už rozebraných?

Téměř polovina. Opravdu mě hodně lidí kontaktovalo dopředu, že o něj mají zájem. Ozývali se mi i lidé, které třeba vůbec neznám, z čehož mám radost.

Naznačila jste, že to nebude poslední věc, kterou uděláte. Máte v hlavě další cédéčko, nebo už na něm pracujete?

Mám ho v hlavě, chtěla bych další, které bude úplně odlišné. Jednak by mělo být s jednou partou muzikantů, písně by měly být autorské a chtěla bych jej natočit na jeden zátah. Třeba za čtyři dny, ale v jednom zátahu.

Jak dlouho jste pracovala na prvním cédéčku?

Ono to je těžké říci. Písně, které tam zaznívají, zpívám dlouho, takže jsem je měla nacvičené. Samotná příprava je intenzivní, termín je vždy největší motivace. Od napsání projektu do dneška je to zhruba sedm měsíců.

Přišly nějaké porodní bolesti?

Těch bylo hodně. Když se dělá zvuk, když člověk plánuje, termíny se zpozdí. Zažila jsem několik probuzení v noci, kdy jsem se děsila, co je všechno třeba ještě udělat.

Kdo všechno se na cédéčku podílel?

S propagací, žádostí o grant a fotografiemi na booklet a na plakát mi pomohl Tomáš Přibyl a s výslednou grafikou bookletu a plakátu pomáhal ještě Marek „Dárek“ Černý. Měla jsem velkou podporu rodiny a přátel. Z umělců to jsou Drahoslava Satorová, Jakub Weiss, Ivan Boreš a Tomáš Krejsa. Seznam je ale mnohem delší a opravdu nechci na nikoho z těch, kteří mi pomáhali, zapomenout. Zaslouží si můj velký dík a já věřím, že ví, jak moc jsem ráda, že se na vzniku cédéčka podíleli a jak moc si jejich pomoci vážím.

Podařilo se tedy cédéčko tak, jak jste chtěla?

Chtěla jsem, aby to cédéčko bylo poetické, melancholické. To je vidět i na přebalu, kdy jsme jej fotili v zamlženém počasí. A pevně doufám, že ta pohoda, o kterou jsem se snažila, se bude líbit i posluchačům.

Autor: Leona Fröhlichová

Místo události:
21.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Do chřtánu vulkánu: geologové kopnou do sopky i příští rok

Cheb – Vyhloubit několik metrů dlouhou štolu a nechat veřejnost nahlédnout do chřtánu vulkánu. To je projekt, na kterém už několik měsíců pracuje Geofyzikální ústav Akademie věd v Praze. Geologové už dokonce část bývalé štoly z 19. století ve vyhaslé sopce Komorní hůrka vyhloubili. Nyní už je jasné, že projekt bude zdárně pokračovat i v příštím roce, kdy na něj Akademická rada Akademie věd věnuje dalších 200 tisíc korun.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Trump vybral za ministra práce šéfa fastfoodového řetězce

Washington - Budoucí americký prezident Donald Trump chce do čela ministerstva práce dosadit ředitele fastfoodového řetězce Andrewa Puzdera. Trumpův štáb to ve čtvrtek oznámil v tiskové zprávě. Puzder stojí v čele společnosti CKE Restaurants Holdings, na volební kampaň newyorského miliardáře přispěl v květnu částkou 150.000 dolarů (3,8 milionu Kč).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies