Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Oživili staré příběhy totalitní doby

Tábor - V gotickém sále staré táborské radnice se po 25 letech sešli aktivisté Občanského fóra.

1.12.2014
SDÍLEJ:

po 25 letech aktivisté Občanského fóraFoto: Alena Šatrová.

Jaroslav Chobot, Jiří Slabý, Jana Jeřábková, Jiří Bartáček nebo Miloslav Bubník. Všichni se mohli po 25 let setkat téměř na stejném místě, kde se v Táboře připravovali první svobodné volby.

Všichni přijít nemohli, Miloš Švarc, Jiří Bumerl nebo Bohumil Smrčka se výročí nedožili. Přesto v gotickém sále Husitského muzea v pátek večer byli, ve vzpomínkách těch, kteří si je na pozvání syna Bohumila Smrčky Jakuba přišli oživit.
„V každém hloučku rezonovaly, každý vyprávěl ten svůj příběh, kdy a jak přišel o svobodu nebo majetek a byl až do roku 1989 naštvaný," říká Jiří Návara, který setkání uspořádal před pěti lety.

Měla jsem vůči systému averzi a najednou jsem měla radost, že se konečně někam posuneme.
Marie Hrubá, Tábor

„Rozhodně se sejdeme znovu za dvacet pět let," směje se a dodává, že by to mohlo být již za pět let, k 30. výročí pádu vlády komunistické strany. „Výborné je, že Jakub Smrčka se dvěma děvčaty chce sesbírat příběhy a tedy historii z roku 1989, dokud je ještě od koho," dodal Jiří Návara, jenž v revoluční době spoluzakládal v Táboře Občanské fóru, usedl hned v prvním zastupitelstvu a byl i místostarostou města.

Zavzpomínat na revoluční čas přišel Josef Čáp s manželkou, Pavel Eybert z Chýnova, Jiří Fišer, Ivan Martin a také Marie Hrubá, které v té době bylo čtyřicet a konečně si byla jistá, že ji za názory nikdo nezavře. „To už by se jim nepovedlo, tak jsem šla do toho," říká vystudovaná spojařka, která po roce 1968 vystoupila z KSČ. „Měla jsem vůči tomuto systému averzi a najednou jsem měla radost, že se konečně někam posuneme."

Spolu s ostatními jezdila po vesnicích kolem Tábora, domů, kde na ni čekal syn, se vracela v noci a ráno běžela do práce. Byla vidět, slyšet, počítali s ní do prvního zastupitelstva v Táboře. Jenže přišlo zklamání. „Přišli za mnou, že svoje místo musím přepustit člověku, který bude zastupovat romskou komunitu. Od té doby jsem s politikou zase úplně skončila. Ale nelituju, dodnes si vážím svobody," říká po 25 letech.
Skupinu podnikatelů, kteří sbírali první nesmělé zkušenosti už na konci roku 1988, šel do sboru hájit Ivan Martin. Patřil mezi první odvážné, kteří si na povolení městského výboru ke svému zaměstnání rozjeli živnost. On v oboru počítačových systémů.
Oči na obrazovce
„Když jsme v rakouské televizi v září roku 1989 sledovali, jak Maďarsko východním Němcům, kteří k nim utekli, otevřeli hranice a nechali je volně projít do Rakouska, bylo mi jasné, že už existují nějaké vyšší dohody a že je konec socialismu," vzpomíná na chvíle, kdy do časného rána seděl přikovaný před televizní obrazovkou.

Připouští však, že ještě ani v srpnu by ho nenapadlo, že pád i u nás bude tak rychlý. Československo totiž v té době nezavádělo reformy, jak tomu bylo právě v Maďarsku nebo sousedním Polsku.

„Že to jednou rupne, jsem věřil vždycky, ale upřímně jsem si myslel, že to bude další světovou válkou. Nějakou dobu jsem žil na Západě a tudíž poznal rozdíl obou systémů, rozdíl úrovně životního prostředí i východní a západní ekonomiky. Proto mne nikdy nenapadlo, že by se tyto systémy mohly potkat, aniž by došlo ke konfliktu. A kdo si dnes myslí, že se od roku 1989 nic nezměnilo, tak podle mne se změnilo všechno a obrovsky. Přesně podle mého očekávání. Teď jsem byl po devíti letech zase v Americe a můžu říct, že Amerika za těch devět let tak obrovský pokrok neudělala. Já z vývoje zklamaný určitě nejsem. Nevím, proč jsou lidé naštvaní, vždyť už jen to, že sedmdesát let nebyla válka, je neopakovatelné a já jsem moc rád, že jsem se dožil toho, zač můj otec celý život bojoval. Už jen za to bychom měli být šťastní," nabádá ke zlepšení nálady.

Ztracená radost

Vývojem v zemi dobrou náladu ztratila spousta lidí, včetně profesora, psychologa Milana Nakonečného (83) z Tábora. „Naprosto oprávněně jsem naštvaný a souhlasím, že by měla přijít další revoluce, protože je neuvěřitelné, co se tady děje: stát je rozkraden i rozprodán, máme primitivní kapitalismus, pět set tisíc nezaměstnaných, padesát tisíc bezdomovců. To jsou hrozné výsledky," argumentuje.

Pětadvacet let je podle něj dostatečně dlouhá doba, abychom se kapitalismus naučili. „Nepočítali jsme, nebo alespoň já jsem nepočítal, že to dojde tak daleko. Tohle totiž není ten kapitalismus s těmi sociálními pojistkami jako je na Západě, tohle je primitivní, totálně liberalistický a naprosto nelidský kapitalismus. Hrůza, co se u nás stalo, dokonce si podle pět let starého výzkumu třetina lidí přeje autoritativní režim," nechápe.

Stavět se podle něj mohlo na základech Masarykovy demokracie, ale myšlenkou opustit republiku, se už nezabývá. „O tom jsem uvažoval za bolševiků, teď už ne, už jsem na to moc starý."

Autor: Alena Šatrová

1.12.2014
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Policie v Pardubicích provedla v hotelu Harmony rekonstrukci záhadného úmrtí. Dne 15. dubna 2017 se 45letý Rumun pohádal se svou 45letou přítelkyní ze Slovenska, kterou měl podle obvinění vystrčit z okna v šestém patře ubytovny. Kriminalisté možné scénáře
13

Zločin nebo neštěstí? Policie pro ověření vyhazovala z 6. patra hotelu figurínu

Malování ve Windows končí
9

Program Malování v nových Windows končí. Má 3D náhražku

VIDEO: Hrdina zmlátil útočníka ve Starbucks. Stačila mu židle

Útočník ozbrojený pistolí a nožem přišel vyloupit pobočku kavárenského řetězce Starbucks. Jeden ze zákazníků předvedl ale doslova hrdinský kousek a útočníka zneškodnil. Jeho jednání chválí i místní policie. K incidentu došlo v kalifornském městě Fresno.

Stav Češky pobodané na pláži v Hurghadě se prudce zhoršil

Šestatřicetiletá Lenka C. z Nového Strašecí přežila útok nožem, ke kterému došlo před dvěma týdny v Hurghadě, jako zázrakem. Ještě dnes ráno byla zdravotně v pořádku a diskutovalo se o jejím převozu z nemocnice v Káhiře do Česka. Jak ale uvedlo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (MZV ČR), dopoledne se však její stav prudce zhoršil.  

Rivalita? Češi (zatím) Slováky předčí

Rivalita, trocha toho hecování, ale také radost z úspěchů toho druhého. Převážně takový je dnešní vztah českých a slovenských hokejových fanoušků. Od dělení federace uběhlo 25 let a to je dost dlouho, aby všechny animozity a pocity křivdy vyvanuly. Nebo ne?

Chlupáč Don Karlos. Dětská fantazie rozzářila továrnu

/FOTOGALERIE/ Barevná hudba, Když fouká fén, Výlet za babičkou do Plzně a Chlupáč Don Karlos. To jsou názvy velkoplošných obrazů, které od konce června zdobí průčelí tovární haly firmy Eden na Náměstí práce v Adamově na Blanensku. Namalovaly je děti. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení