VYBERTE SI REGION

Práce rekvizitářek na krumlovském otáčku je náročná

Kolem sedmé večer začíná být na otáčivém hledišti v Českém Krumlově rušno. Zhruba za dvě hodiny začne představení slavné opery Antonína Dvořáka Rusalka.

28.7.2014
SDÍLEJ:

otacko ckFoto: Miroslav Pech

Český Krumlov – Kolem sedmé večer začíná být na otáčivém hledišti v Českém Krumlově rušno. Zhruba za dvě hodiny začne představení slavné opery Antonína Dvořáka Rusalka. Jsem tu se dvěma rekvizitářkami Jihočeského divadla Lucií Uhlířovou a Michaelou Kozlovou. „A nemysli si, že tu budeš jen tak koukat. Hezky nám pomůžeš," oznamuje mi Míša a přátelsky, nebo možná varovně, mě poplácá po tváři.
Po obou stranách spodního plata Bellárie je třeba připravit stoly pro herce. Pokládáme na stoly mnoho plastových pohárků, z nichž budou herci v rámci představení popíjet. Mezi nimi je i jeden skleněný. „Ten je pro kněžnu," dozvídám se, „v takové velikosti se umělohmotné pohárky nevyrábí." Na pohárcích jsou zespodu přilepená drobná těžítka či kamínky, aby je, když jsou prázdné, neodnesl vítr. Také musíme připravit tácy, ze kterých budou herci na pódiu jíst. Zaujme mě patrový polystyrenový dort. Míša mi připomene slova Zdeňka Svěráka: „V divadle nic nejezte, vše je umělé." Převažují však skutečné potraviny jako okurky, polohrubá mouka, jednohubky, zakysaná smetana, vejce. Při představení se totiž na pódiu odehrává velká hostina. „Máme tu dva melouny. S jedním z nich si budou herci na pódiu házet. Druhý nakrojím, aby šel snadněji rozlomit," vysvětluje Míša, „tento meloun si v jedné scéně drží kuchtík nad hlavou. Lovec vystřelí, ve skutečnosti ale vystřelí Lucka schovaná za keřem, a v momentě, kdy kuchtík výstřel uslyší, naříznutý meloun rozlomí." Na stole leží grilované kuře. „Herci ho na scéně oždibují a mimo scénu ho pak sní," dozvídám se.

Lucka mě provádí spodní částí Bellárie. Míjíme pracovnu zvukařů, nebo-li neslyšících, jak mají napsané dveřích. V pánské šatně sedí dva baleťáci a hrají počítačovou bojovou hru. „Vy už jste tady?" ptá se jich Lucka. „My jsme tu pořád," odtuší baleťák. Lucka otevře dveře místnosti, která obyčejně slouží coby útočiště pracovníků rekvizit. Při Rusalce však slouží jako šatna kněžně, tím pádem mají rekvizitářky smůlu. Není pochyb, že kněžna je skutečně důležitá osoba. Uvnitř Bellárie jsou čidla zachycující kouř. „Už se stalo, že si tu lidé z orchestru zapálili cigaretu a během chvíle přijeli hasiči," vypráví Lucka. „Vlastně se to stalo několikrát," dodává. Stojíme na vrcholu otáčivého hlediště, kde mají společnou kabinu osvětlovači, režisér a inspicientka, která při představení přes vysílačku udává pokyny hercům a divadelnímu štábu. Máme výhled na všechna stanoviště, kde se bude představení Rusalky odehrávat. Malá a velká louka, buky, jezírko a Bellárie. Na těchto stanovištích se během hry pracuje a probíhají přestavby scény. „Za těmi loukami rostou houby. Lidé tu přes den chodí s plnými košíky," říká Lucka, „jestli mi nevěříš, zeptej se Míši. Dneska je přes den čistila."

Pro nováčky, jako jsem například já, může být obtížné na otáčivé hlediště během hry a přestaveb nastupovat. Hlediště se točí na obrovské hřídeli a po kolejnicích. Disponuje pětasedmdesáti koly, momentálně se však otáčí na čtyřiasedmdesáti, jelikož jedno je zlomené. Je nutné nastupovat po směru a hlavně tak, aby vás diváci během hry neviděli. Nezřídka se stává, že lidé při nastupování končí na zádech. „Je zajímavé poslouchat názory turistů, kteří se dohadují, jak otáčivé hlediště vlastně funguje," říká Lucka, „někteří si myslí, že herci běhají dokola, jiným není jasné, kde se představení hraje a co se vlastně točí."
Okolo deváté přicházejí diváci a hlediště se začíná plnit. Jdeme s Míšou najít kočár s koněm, který ve hře rovněž hraje roli. Slouží kněžně. Do kočáru je třeba připravit šlechtickou hůl a dýku, kterou kněžna dá Rusalce, aby s ní zavraždila prince.

Míša mi do náprsní kapsy strčí několik mrkví. Vypravíme se koníka vyhlížet k zámecké zahradě, odkud zpravidla přijíždí. Při té příležitosti máme možnost vidět skupinku lidí, jak se fotografují před pěstěnými keři. Muž se v nich rozvaluje, přičemž svým objemným tělem láme a ohýbá větvičky. Jeho přátelé se tím ohromně baví a v keři jej střídá podobně objemná žena, která také touží po snímku. Míša po nich hází nevraživé pohledy a lidé raději odcházejí. Ovšem keř je nenávratně poškozený. Koníka i s kočárem nakonec nacházíme u Bellárie. „Zvyknul si teď chodit sem," vysvětluje kočí, „lidé mu tu dávají najíst." Koník zhltne mrkve a zařehtá. Na představení Rusalky musí dojíždět každý den z Hluboké nad Vltavou.
Hra začíná v půl desáté. Z toho mála, co mám možnost z představení vidět, mi v paměti utkví především tyto dvě scény: Rusalčina árie Měsíčku na nebi hlubokém, při které skutečně mrazí a potom scéna, v níž dává kněžna Rusalce vypít lektvar, mající Rusalku proměnit v lidskou bytost. Po celém objektu Bellárie roste pomocí světelných efektů síť cév, podobná popínavému keři, znázorňující cestu lektvaru Rusalčiným tělem.
Je zábavné sledovat vodní víly, které se ve chvílích volna vzájemně fotografují mezi lekníny či herce mastící poker. Z vysílaček se skutečně ozývají pokyny technikům, ovšem ti už mají hru natolik zažitou, že dokáží pracovat i bez nich. Probíhají přestavby pódií, jedné z nich se aktivně zúčastňuji. Na dolním platu Bellárie naléváme s Míšou do plastových pohárků šampaňské, jež je ve skutečnosti minerální voda. Příští scénu totiž vypukne velkolepá panská hostina, při níž budou herci převracet stoly a celkově řádit.
Představení končí okolo půlnoci a z nadšených ovací lze soudit, že bylo úspěšné. Herci, orchestr a dirigent si užívají potlesku, kterým však pracovníky techniky, bez nichž by se představení neuskutečnilo, nikdo neodmění. Nastává úklid rekvizit a kulis. Okolo jedné hodiny ranní je hotovo. „Dneska jsem byla méně nervózní než včera," hodnotí Míša představení, „hlavně úklid byl super, nezůstal zde takový nepořádek jako obvykle." „Odpoledne jsem byla hodně unavená, protože jsem toho moc nenaspala," říká Lucka, „ze včerejší Rusalky jsme přijeli do Budějovic v noci a dneska od deseti ráno jsme měli zkoušku na Divotvorný hrnec. Večer jsem měla obavu, že to dneska nezvládnu, ale nakonec to dopadlo dobře."
Práce rekvizitářek není žádný med. Na představení jezdí vlastním autem, na místě musí být vždy o dvě hodiny dřív než ostatní, aby stihly všechno nachystat a nakoupit. „Odjíždíme vždy jako poslední, zpravidla tak hodinu a půl po ostatních, protože po představení musíme zase všechno uklidit." Ráno pak dívky čeká zkouška nové hry.
Rusalka se začínala zkoušet už v květnu v Českých Budějovicích. Na otáčivé hlediště byly zkoušky přesunuty 7. července, přičemž premiéra se konala 17. července. Dnes večer se bude hrát Rusalka v letošním roce naposledy.

Autor: Miroslav Pech

28.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

Hra s ohněm skončila. Rakousko to zvládlo

Berlín – Němečtí komentátoři vesměs pozitivně hodnotí výsledek rakouských voleb, kdy v nedělních volbách vyhrál kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies