VYBERTE SI REGION

První láskou Jarmily Orlové byl Jiří Hrzán

Sezimovo Ústí – Jakmile se 
v Táboře vysloví jméno slavného rodáka Jiřího Hrzána, pamětníci přidají Jarmila Orlová.

21.9.2014
SDÍLEJ:

Část prázdnin každý rok tráví u syna a vnoučat na chatě na Soukeníku. Pak také navštěvuje sestru, která žije na Jistebnicku.Foto: Deník/Alena Šatrová

Panovala mezi nimi velká láska, tehdejší kamarádky dodnes vzpomínají, jak na ni čekával a nikdy nepřišel bez pugétu. A nebylo to jen proto, že jeho otec měl Na Kopečku velké zahradnictví. Jiří byl galantní, noblesní, k ženám velmi pozorný. Od jeho tragické smrti uplyne 24. září 34 let. Pro jeho bývalou velkou lásku je to i po těch dlouhých letech stále bolavé místo. Když jsme se na jeho předčasnou smrt dostaly, topil se jí v očích. Jako tenkrát před 55 lety, když byli do sebe zamilovaní.

S paní Jarmilou Orlovou se nám podařilo setkat díky jejímu synovi Petru Procházkovi, který v Ústí stále žije a každým rokem maminku zve na svou chatu na Soukeníku.

Když Jiří Hrzán v roce 1980 spadl z balkonu, uteklo už od vašeho vztahu spoustu let. Jak jste se o jeho smrti dozvěděla?
Už přesně nevím, kdo mi to řekl, ale jen z novin to nebylo. Chudák… Bylo mi ho strašně líto, i když jsme už od sebe byli spoustu let, tohle vás zasáhne. Zvlášť když jde 
o dobrého člověka. On byl hrozně milý, moje dcera když si četla jeho dopisy, tak vždycky říkala, že takovou první lásku mi závidí. Jenomže on si to přivolával celý život, říkal mi, že nějaká cikánka jeho mamince předpověděla, že zemře kolem čtyřicítky. Vždycky jsem se zlobila, když o tom začal.

Vy jste vystudovaná herečka 
a na kontě máte slušnou dávku filmů. Není vám trochu líto, že jste známá hlavně jako láska od Jiřího Hrzána?
Ne, ona totiž ta moje herecká činnost nebyla dlouhá. Po pětatřicetinách jsem vážně onemocněla a rok byla úplně mimo dění. A to je 
v branži, jako když umřete. Navíc jsem měla dvě děti, musela jsem honem někde pracovat. Kolega mi poradil, abych šla do rádia, že pořád dělají konkurzy na hlasatelky. Zkusila jsem to a oni mne vzali. Chtěla jsem se jen rozhlídnout a vrátit se k herectví, jenže mně se tam tak zalíbilo, že už jsem tam zůstala.

Jaký váš film ve vás zanechal nejhlubší stopu?
Určitě Krejčíkovo Podezření. Při něm se totiž potkali senzační herci, například pánové Adamíra a Chudík. Byla jsem ráda, že s nimi mohu pracovat. Navíc pan Krejčík byl moc zajímavý režisér 
a velký recesista, takže na ten film mám krásné vzpomínky. Děj se odehrává na americké ambasádě a já 
v něm hrála manželku pana Adamíry.

Myslím, že herečkou jste se stát nechtěla, milovala jste přece tanec. Jak došlo k té změně?
To byla náhoda a velkou roli v tom hrál Jirka. Odmala jsem tančila a chtěla být tanečnicí. Dělala jsem zkoušky na konzervatoř, ale nevzali mě. To mě úplně zničilo. Tak jsem nastoupila v Táboře na gymnázium a že pak uvidím. Tady jsem se seznámila s Jirkou, který mi radil, abych šla na DAMU. Podle sebe jsem vůbec neměla šanci. Mým vrstevníkem totiž byl František Němec, který šel na DAMU dělat zkoušky a byl taky ze Sezimova Ústí. U něj se předpokládalo, že nemůže dělat nic jiného, protože pocházel ze známé ochotnické rodiny a ještě ke všemu byl výborný. Říkala jsem Jirkovi, že je vyloučené, aby vzali dva ze stejné vesnice. On mne ale vybízel, abych to zkusila. Tak jsem zkoušky udělala 
a představte si, vzali nás oba. To bylo neuvěřitelné.

A vy jste vůbec nikdy divadlo nehrála?
Ne, já dělala jen ten tanec.

Myslíte si, že právě Jirka ve vás rozpoznal talent?
To nevím, ale je pravda, že v té době už hrál ve studiu 
E. F. Buriana.

Co na váš výběr řekli rodiče?
Vždycky mě podporovali 
v tanci. Ale vzali to, maminka byla nesmírně obětavá 
a razila cestu, že věno mít nebudeme, víte, my byly čtyři děti, ale vzdělání nám dají. Takže my se sestrou chodily do baletu a také jsme všichni hráli na hudební nástroj.

Prozradíte, jak jste se s o čtyři roky starším Jiřím Hrzánem seznámili?
První setkání si pamatuju úplně přesně. Byla jsem prvním rokem na gymnáziu 
a domů jezdila autobusem. Nastoupila jsem a vedle mne si stoupl takový fešák. Byla jsem nervózní, držela se tyče, on pochopitelně té samé. Ruku měl nad mojí, a když jsem ji posunula, on taky. Došlo mi, že to není náhoda, jenomže já byla tak strašně plachá…! V podstatě puritánsky vychovaná.

Promluvil na vás?
Vůbec. Já vystoupila a on šel za mnou přes celé Sezimovo Ústí až k domu. Bydleli jsme ve čtvrti, které se říká Amerika. Zjistil, kde bydlím a zase odešel. V pondělí, kdy nehrál, vždycky přijel. Takže další pondělí na mě zase čekal na zastávce a když jsme vystoupili, konečně na mě promluvil a představil se. Jenomže já jsem se bála s ním mluvit i jít, aby to někdo neřekl rodičům. To by byl malér, jenže on se nenechal odmítnout. Každý týden jsem 
v té době jezdila do Prahy do baletní školy, a tak jsme se domluvili, že až pojedu večer domů, počká na mě na nádraží. Ale představte si, že moje maminka, která měla za Prahou rodiče, mi oznámila, že pojede se mnou a že na mě počká u vlaku. Jirka měl stát u východu, tak jsem ji přesvědčovala, že u východu je strašně lidí, aby čekala u vchodu. Pochopitelně jsem vyšla a maminka stála pár kroků od něj. On s kytičkou 
a maminka vedle. Byla jsem zoufalá. Mamince jsem řekla promiň a šla k Jirkovi. On se jí představil, ale maminka řádila, že to poví tatínkovi 
a že budu mít po baletu.

Nakonec jste spolu chodili pět, kdy doma ledy povolily?
Trvalo to dlouho, představte si, že když mne doprovázel domů, šli jsme metr od sebe a přesto na nás ženský 
z ulice pokřikovaly. To bylo hrozný, bylo nemyslitelný se držet za ruce. Naproti nám bydlela maminčina sestra 
a ta jak ho viděla, spustila alarm. Trvalo to dlouho. 
I naše první pusa padla za dlouho, protože Jirka byl slušný a věděl, že já jsem mladá, proto moc nenaléhal.

U jeho rodičů to bylo lepší?
Jistě, oni byli senzační rodina, tatínek byl strašně hodný, byli skromní a takoví laskaví. Když k nám potom už Jirka normálně chodil, tak mamince nosil od tatínka tašku zeleniny a krásnou kytici. Jeho tatínek se vyučil 
v Paříži a kytice uměl vázat přímo nádherně.
Jenže přesto přišel docela bouřlivý rozchod…
Dost mě pobuřuje, když se píše, že jsem ho zradila.

Jak to tedy skutečně bylo?
Jirka byl v té době v Pardubicích a moc jsme se neviděli. Já v Praze studovala 
a na Barrandově dělala nějaké zkoušky. O pauze na chodbu vešel takový starší pán a ptal se, co tu dělám. Tak jsem mu odpověděla, že zkoušky, protože studuji na DAMU. On mi přinesl jablko a při další pauze si se mnou zase povídal. Nakonec mne pozval do Národního divadla na představení. Byl to pan režisér Macháček, kterého jsem neznala, vůbec jsem netušila, kdo to je, tak jsem do divadla šla, lístek jsem měla na vrátnici a po představení jsme se setkali. On byl nabitý zkušenostmi, chytrý, dovedl o všem mluvit, já všechno hltala s otevřenou pusou.
A Jiří žárlil…
… a dezertoval kvůli mně 
z vojenské služby, na kterou po škole musel. To byl průšvih! Všichni ho hledali a na mě byli naštvaní. Jednou jeho kamarádi herci Zahajský, Čepek a Mrkvička čekali na Macháčka a chtěli ho zbít.

Pana Macháčka rodiče přijali?
Kdepak! Opět do toho zasáhli (smích). Stále mi říkali, co mám dělat a dokonce mi vyhrožovali, že mne vezmou ze školy, ale jinak byli senzační. Jenže znáte to na vesnici… Sousedka, nebudu jmenovat, jim vždycky říkala, že můj táta vypadá líp než Macháček. Tatínek dokonce za ním zajel do Prahy, aby mu řekl, že si to absolutně nepřejí. Jenže on ho přesvědčil, že mi u divadla může hodně pomoct a že hlavně on, který je o dvacet let starší, by se měl bát, že ho opustím. Maminka si ale stála za svým a ještě z toho všeho dostala žlučníkový záchvat. A tak jsem se provdala za jiného.

Prosím?
Ano. Víte, Jirka pořád za mnou chodil, Macháček mi psal dopisy, do toho tlak od rodičů, už jsem chtěla mít klid. Tak jsem se po týdenní známosti naschvál vdala.

Kde jste ženicha tak rychle vzala?
Ten večer, kdy Macháčka kluci napadli, jsem plačíc utíkala do Jindřišské ulice, kde jsem u kamarádky bydlela. Cestou mne zastavil pán, kterého mi kdysi někdo ve společnosti představil jako Kennedyho. A že mne celou dobu hledá…, znáte to. V té chvíli jsem ale byla tak nešťastná… a blbá, že jsem mu všechno vypověděla a on už mne nenechal a já souhlasila.

Jak dlouho jste spolu žili?
S velkým sebezapřením čtyři roky.

Co na to Jirka?
V té době byl v armádním souboru, kde si našel první ženu a narodila se jim Bára. Byla jsem i u jeho druhého sňatku. To jsem se také podruhé vdala, a to za módního fotografa, se kterým hodně spolupracovala módní jednička Olina Hlavová. Jednou mi zavolala, abych ji seznámila s Jirkou, že ji hrozně zajímá. Tak jsem mu zavolala a on ji pozval do divadla. Takhle začala jejich známost a já byla i na jejich svatbě. My jsme si totiž s Jirkou udrželi přátelský vztah.

Pak jste potkala dalšího muže, se kterým jste žila přes třicet let. Rozdělila vás až jeho smrt.
Z toho jsem byla tak nešťastná, že jsem se chtěla dostat do domova důchodců 
a tam zemřít (smích). Dělala jsem všechno možný, ale nakonec jsem vyměnila náš velký byt za menší a začala žít sama. Asi deset let mi to vydrželo. Pak o tom můj vnuk, který studuje na FAMU, natočil film s názvem Kousek štěstí. Samozřejmě mu v tom hraju, protože studenti nemají na herce peníze.

Řekla jste deset let sama, už to tedy neplatí?
Ne, u mojí sestry, která bydlí u Jistebnice, jsem se seznámila s mužem z Prahy 
a už jsme spolu čtyři roky.
Já jsem totiž hrozně akční (smích), ale musím říct, že tohle je můj první skutečně klidný vztah, asi už je to tím věkem…

Autor: Alena Šatrová

21.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies