VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Půjdete do plynu! hrozil malým děvčátkům gestapák

České Budějovice /FOTOGALERIE/ - Alena Popperová (83) zažila jako malá hrůzy nacismu. Paměti jejího muže inspirovaly novou hru Jihočeského divadla Archa naděje. Ta má v pátek premiéru.

17.12.2015
SDÍLEJ:
Fotogalerie
29 fotografií

Alena Popperová (83) zažila jako malá hrůzy nacismu. Paměti jejího muže inspirovaly novou hru Jihočeského divadla Archa naděje. Srdce po mamince, která přežila koncentrák v Terezíně, schraňuje Alena Popperová dodnes jako vzácnost.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Žiješ! opakoval si, když doplaval k molu a chytil se nejbližšího balvanu. Budějčák Bedřich Popper, jeden z Židů, kteří 25. listopadu 1940 přežili potopení lodi Patria u břehů Haify. Tragédií, při níž zemřelo 267 lidí, skončila dramatická plavba skupiny českých Židů z protektorátu ještě před začátkem nucených deportací. Popperovy paměti posloužily jako jeden z inspiračních zdrojů Jihočeskému divadlu, jež v pátek uvede premiéru hry Archa naděje, v níž se vážné prolne 
s humorným, díky swingovým písničkám.

Záznam vzpomínek Bedřicha Poppera (1909 – 1990) na exodus vznikl díky jeho ženě Aleně, Židovce, jež žije v Českých Budějovicích. Nechtěl je sepsat, jen vyprávěl. „Jedna dcera pak v roce 1976 řekla, ať to taťka napíše. Brblal, že nechce, ale já řekla: mám tady blok, tužku, sedni a povídej. 
A tak začal a já psala, postupně to všechno napovídal. Zaplať pánbůh," líčí 83letá Alena Popperová ve svém panelákovém bytě na Pražské třídě 
v Českých Budějovicích.

Když on plul k Haifě, jí bylo osm. Co vše v roce 1940 prožil, se dozvěděla prvního dne, kdy se seznámili. Náhodou se potkali ve vlaku, jeli do Krumlova, cestou zpátky si sedli v lese a Bedřich Popper začal.

„Byl tenkrát tak mizerně ženatý jako já vdaná, jeho žena samý chlap, můj samá ženská, ještě chlastal… V lese povídá: kolik myslíš, že je mi let? Byl ročník 1909 a na své roky nevypadal. Povídal dlouho, odyssea. Já z toho byla špatná, ptala jsem se, jak je možné, že to přežil.“

Premiéru inscenace Archa naděje uvede v pátek Jihočeské divadlo. Hra je inspirována deníkem jednoho z účastníků exodu českých Židů z protektorátu v roce 1940. Jejich cesta skončila potopením lodi Patria u břehů Haify, kde zahynulo 267 členů posádky.

Poslední český transport Židů, který nacisté povolili, mířil oficiálně do Šanghaje, ale vědělo se, že do Haify. Když si Alena Popperová vybaví hlavní pocit z manželova příběhu, volí slovo hrozné. Hlad, příšerné podmínky na lodích, nejistota. „Vyprávěl o rodině lékaře z Prahy, kterému kartářka řekla, že všichni umřou. Můj muž líčil, jak to celou dobu poslouchali, až dojeli do Haify a říkali mu: Hele, vole, tak jsme tady. A pak se celá rodina utopila, když loď šla ke dnu,“ vzpomíná Alena Popperová.

Brali se v roce 1961. Její muž doma odmítal mluvit německy. Důvod měl bohužel ten nejstrašnější. Nacisté mu za války vyvraždili celou rodinu.

Jako kluk se vyučil zámečníkem. Poprvé odešel do Palestiny před válkou, v Budějovicích nemohl zavadit o práci a zmámila ho slova Jeď do Svaté země, tam se hned chytíš. Ale měl se tam ještě hůř než doma. „Říkal, že pil z hladu vodu, pracoval na plantážích, zaléval pomerančovníky,“ vysvětluje jeho žena.

Premiéru inscenace Archa naděje uvede v pátek Jihočeské divadlo. Hra je inspirována deníkem jednoho z účastníků exodu českých Židů z protektorátu v roce 1940. Jejich cesta skončila potopením lodi Patria u břehů Haify, kde zahynulo 267 členů posádky.Když se v Německu dostal 
k moci Hitler, vrátil se domů, zachránit rodinu. Jenže ta váhala, až šla s první nucenou deportací v roce 1940 do plynu. Popper, účastník zahraničního odboje na Blízkém východě, v severní Africe a v západní Evropě, nositel válečných vyznamenání, se do Budějovic vrátil s americkou armádou. Jenže doma, v Jírovcově ulici, nenašel nikoho. „Až později se objevila jedna sestra, která jediná přežila, protože měla za muže Němce,“ vypráví Alena Popperová.

Její muž často říkal: já jsem začal žít až s tebou. Měl smutné dětství, byl pořád sám. Když mu bylo 16 let, zemřela mu maminka a macecha byla podle Aleny Popperové příšerná ženská, jež mj. jeho sestry okradla o výbavu.

„Byl nesmělý, ale když poznal mě a já byla na dně, stal se z něj stroprocentní chlap, můj ochránce. Skvělý partner, férový, charakterní, vzal si mě se dvěma dětmi, už to byl od něj počin. Neříkám, že byl mazlící tatínek, ale vždy spravedlivý,“ vzpomíná.

Premiéru inscenace Archa naděje uvede v pátek Jihočeské divadlo. Hra je inspirována deníkem jednoho z účastníků exodu českých Židů z protektorátu v roce 1940. Jejich cesta skončila potopením lodi Patria u břehů Haify, kde zahynulo 267 členů posádky.Jejímu muži scházelo v dětství citové zázemí, což pak vnímala i ona. Neuměl dát najevo emoce. Na dotaz, jestli ji má rád, odpovídal Ty to nevíš? Nikdy to od něho neslyšela. Jako důkaz lásky zmiňoval, že když vidí, jak je jí zima, sundá sako a dá jí ho přes ramena. „A je to svým způsobem pravda. Chlapi, kteří to dokazují, jsou lepší než ti, co o tom jen kecají,“ hodnotí.

S manželem měli podobné osudy, o rodiny přišli oba. Tatínka právníka zatkli v den jejích 12. narozenin, zemřel 
v Mauthausenu. Antisemitismus vnímala odmala. Když 
v první třídě dostala ke křtu od Vlasty Buriana medailonek Panny Marie, servala jí ho z krku šestiletá spolužačka. Jindy jim na hřišti ukradli kabáty. „Já se strašně bála Němců, to pro mě bylo horší než čert nebo bubák,“ říká Alena Popperová, jež patří 
k Hidden children, ukrývaným dětem.

Po tátově zatčení totiž zůstaly v Českých Budějovicích samy s maminkou až do osudného 15. prosince 1944, kdy 
i pro ni přišlo gestapo. Alena si dobře pamatuje okamžik, kdy u dveří zazvonili. Maminka zrovna cosi zašívala. Když se dozvěděla, kdo je za dveřmi, zbledla, zapíchla jehlu do košíčku a gestapáci ji odvedli. Dcery, dvě malá děvčátka, si z bytu stačily odnést jen nejnutnější oblečení a pod ním své nejoblíbenější hračky, plyšové medvídky Míšu 
a Šíšu. Mají je dodnes schované jako němé svědky hrozných událostí. „Gestapák, co zatýkal maminku, řekl: Jestli vás tu příští týden najdu, jdete obě dvě okamžitě do plynu…“

Premiéru inscenace Archa naděje uvede v pátek Jihočeské divadlo. Hra je inspirována deníkem jednoho z účastníků exodu českých Židů z protektorátu v roce 1940. Jejich cesta skončila potopením lodi Patria u břehů Haify, kde zahynulo 267 členů posádky.

Po zapečetění bytu tak zůstaly dvanáctiletá a desetiletá na ulici samy, až se o ně postarala bývalá služebná Marie Kolářová. Maminka se naštěstí 5. května 1945 vrátila 
z Terezína do Prahy ke svému bratrovi, kde tehdy Alena Popperová žila. Po půlročním věznění v Malé pevnosti ji nejdřív nepoznala. „Vlastní mámu! Byla žlutá, a ty vlasy, jak jí je odvšivovali…“

Jestli dnešní mladí pochopí, co hra Archa naděje přináší za svědectví, Alena Popperová neví. Její matce, když vyprávěla o Terezíně a nacistech, vnoučata říkala: Babičko, víš, bylo to strašný, ale nám to nic neříká. „S příběhem mého muže to bylo podobné. Zajímavé, ale je to pro ně historie. Já to chápu,“ říká.

Proto pochybuje, že z inscenace něco zásadního v srdcích zůstane. Je to dávno. Ale přeje si, aby Archa naděje přispěla 
k tomu, že se takové hrůzy už nezopakují. „Lidé by to měli vědět. Jestli si někdo díky divadlu dokáže představit, co to bylo, když měli při plavbě hrneček rezavé vody…“

Autor: Václav Koblenc

17.12.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bydlení. Ilustrační foto.
1

Byty pro chudé v Brně: Projekt je překvapivě úspěšný, hodnotí opozice

Ilustrační foto.
29

Provozovatel kiosku u Pekla skončil kvůli EET. Hledá se náhrada

Poslední rozhovor Věry Špinarové pro Deník: Stále miluji živá vystoupení

/ROZHOVOR/ Připomeňte si spolu s námi Věru Špinarovou v posledním velkém rozhovoru, který poskytla Deníku loni v prosinci - tři dny před svými půlkulatými narozeninami. Rozjímala tehdy například nad vánoční svátky, které měla moc ráda. Jen se jí nelíbil ten shon a nakupování…

DOTYK.CZ

Zbloudilé kulky v Riu: Násilí v brazilských ulicích má čím dál více obětí

Jedné letní noci šla brazilská rodina do restaurace v Iraja, v severní části Ria de Janeira. Pár nechal svoji dvouletou dceru Sofii hrát si na venkovním hřišti. Prostor byl chráněn od ulice bránou, takže se zdál ve městě s šokující mírou kriminality ještě relativně bezpečný. Bezpečí je v Riu stále jedním z hlavních témat. Iraja, kde bydlí hlavně příslušníci střední třídy, je obklopena nejvíce násilnými oblastmi a zločinci jsou tam poměrně aktivní.

Sexuální asistentky poskytly postiženým zatím 250 asistencí

Pětice sexuálních asistentek, jejichž služby využívají lidé s postižením či senioři, poskytla za téměř rok a půl svého působení na 250 asistencí. Na speciálně vyškolené pracovnice se obracejí nejen přímo klienti, ale také jejich příbuzní i zařízení pro handicapované. Společnost počítá do budoucna s vyškolením dalších asistentek, ale také asistentů.  Uvedla to terapeutka Lucie Šídová z organizace Freya.

Porno na počítači prezidenta. Národní bezpečnostní úřad o tom nevěděl

Pražský hrad se v případě dětské pornografie, kterou podle prezidenta Miloše Zemana někdo nainstaloval na jeho počítač v Lánech, na Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) neobrátil. Mluvčí úřadu Radek Holý řekl, že daný počítač zřejmě nespadá pod zákon o kybernetické bezpečnosti. Povinnost obrátit se na úřad tak Hrad neměl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies