„Dnes máme 64 členů," říká  Michal Bárta, předseda spolku. Sám pochází z vorařské rodiny. „Můj dědeček byl vrátný na voru, pocházel z Jaroslavic," vysvětluje Michal Bárta, odkud se u něj vzala náklonnost k zajímavé profesi.

Členové jsou v Purkarci ženy i muži, nejvzdálenější je momentálně z Prahy, většina z okolí obce. I ti, kteří se odstěhují, zůstávají členy. S vorařskou – plaveckou tradicí jsou navíc spojeny i další obce v okolí, takže do Vltavanu patřili v minulosti a dodnes patří i obyvatelé Poněšic, Kostelce, Líšnice, Hluboké nad Vltavou nebo Týna nad Vltavou.

Ve Vltavanu byli podle Michala Bárty ti, kteří měli něco společného s voroplavbou, tedy i lesní dělníci. Plavení totiž bylo sezonní záležitostí.
Od konce léta či od podzimu se v lesích těžilo a na jaře se potom klády vázaly do tabulí. Několik tabulí vytvářelo pramen.

Dřevo se pak po řekách plavilo ku Praze nebo až do Německa. Stavba přehrad po druhé světové válce ale tradici ukončila. „Poslední vory ku Praze se plavily někdy v roce 1956," připomíná jednatel Vltavanu František Nedbal, který je zároveň kronikářem i archivářem spolku a dodává, že spíše ukázková plavba se pak konala z Vyššího Brodu do Týna nad Vltavou ještě v roce 1971.

Stavba ukázkového voru v Purkarci v roce 2008. Dnes se konají ukázkové plavby také, ale kvůli pevným jezům a přehradám na řekách se jedná spíše o symbolickou záležitost. Purkarečtí stavěli vory v posledních letech ale  spíše jako atrakci například  v Písku, Purkarci nebo v Hošticích. Do Hoštic jedou na konci března přednášet o výrobě houžví a v květnu zde budou stavět nový vor.

O Vltavanu a Purkarci vyšlo několik publikací, tři vydal František Nedbal, vždy k výročí spolku, když se slavilo  100, 105 a 110 let. Kromě archivních materiálů může čerpat i z vlastních zážitků. „Vyrůstal jsem na mlejně pod Purkarcem, ten je dnes dávno zatopený, naši se ale na vorech plavili i se mnou," říká potomek mlynářské rodiny z Buzkova.

Spolek vorařů z Purkarce dnes kromě péče o tradici plavby pořádá bály a jiné společenské akce, udržuje malé muzeum v obci, dbá na velké setkání u příležitosti svátku zesnulých, podílí se na dětských dnech nebo posvícení. Jak říká Michal Bárta, daří se i získávat nové mladé členy.

O vorařskou a plavební tradici dnes na Vltavě pečují i spolky v Praze, Davli a ve Štěchovicích.