VYBERTE SI REGION

Redaktor Deníku cvičil s městskými strážníky

České Budějovice - Vydejte co nejméně energie, ale způsobte tím co největší bolest, učí se městští strážníci. Každých čtrnáct dní absolvují speciální výcvik, aby udrželi bezpečnost v českobudějovických ulicích. Jejich trénink jsme si vyzkoušeli osobně.

25.3.2016
SDÍLEJ:

Trénink městských strážníků z krajského města si vyzkoušel redaktor Českobudějovického deníku Radek Papáček (na snímku zcela vlevo).Foto: Deník/Radka Doležalová

Pozvali nás, abychom si vyzkoušeli výcvik u městské policie. Stanu se tak na jeden den strážníkem, pomyslel jsem si. Akci jsem si však představoval jako nudnou besedu, jako už několik jiných, kterých jsem zažil. Ukázalo se, že jsem českobudějovické strážníky podcenil. Během „ukázky" výcviku ze mě doslova lil pot, ale k tomu jsme se i zasmáli a dokonce se naučili, jak se ubránit či jak zadržet různé výtečníky.

Botičku vám tady snadno sundáme

Zajíždím do dvora městské policie v Českých Budějovicích, sice si říkám, že jsem host, ale přesto mám pocit, jako kdybych šel botičce na kole u auta přímo naproti. „Mohu tady parkovat, není to problém," ptám se proto okamžitě Davida Štýfala, mluvčího strážníků. Ten moje obavy ze zakázaného parkování rychle vyvrací.

David Štýfal mě vede skrze služebnu. Každého chlapa v uniformě se snažím slušně pozdravit. Tak trochu si jistím, abych se někomu neznelíbil. Najedou se ale zaseknu. V místnosti vidím ve sportovním mundúru chlapa, jak se říká lidově, jako hora. Upřímně ten sem nepatří, ten sem chodí asi jen cvičit, byl jsem přesvědčen.

Byl jsem naivní. Po převlečení a příchodu do tělocvičny stojí muž jako z akčních filmů přímo před námi. Představí se jako Daniel Petrejčík. „V armádě jsem vojáky cvičil musado," prohodí. Fajn, vzhledem k jeho fyzickým parametrům nemám sebemenší důvod mu nevěřit.

Mimo hlouček novinářů stojí strážnice a pak tři strážníci, kdy jeden z nich je rovněž pořádně urostlý. „Všichni nám pomohou. Schválně jsme chtěli, aby byli různorodí, což se bude hodit," říká Dan, který už stačil nastolit, že si budeme všichni tykat.

Následuje rozcvička. Nic nenamítám. Pořád mám pocit, že je to ale jen tak pro pořádek.

Podívám se na kolegyni Radku, která má na tváři úsměv a na krku foťák. „Má můj respekt, že do toho jde jako jediná ženská," myslím si i bez toho, aniž bych tušil, co nás teprve čeká.

Nálada je uvolněná, příjemná. Dan nás při protahování počítá. „Potřebujeme dvanáct stanovišť," vystřelí. Pustí se do jejich přípravy a když je hotov, nervózně se ptá Martina Bohdala, svého kolegy, zda rozcvičení je u konce. Je na něm vidět, jak se těší na samotné cvičení.

Dozvídám se, že mými společníky jsou dvě závaží, s nimiž budu dělat kroky dopředu. Ostatní čekají kliky, cviky na břišní svaly či přeskakování překážky. „Dvacet sekund pojedete, pak máme deset vteřin na přemístění na další stanoviště," hlásí Dan.

Tak fajn, jedem. Když mám za hlavou zvedat činku na tricepsy, začínám přemýšlet, u jaké disciplíny si asi odpočinu. Jaká asi tak bude oddychová, u které naberu síly? Než ale najdu řešení, jsem na posledním stanovišti. Medicinbalem mám třískat o zem. Je to poslední, tak se vybiji, říkám si.

Nevětráme, podmínky nesmí být ideální

Kruhový trénink byl součástí ukázky výcviku strážníků městské policie. Radek Papáček na jednom ze stanovišť posiluje se závažími.„Dobrý, máte dvě minuty přestávku," zahřmí najednou. Uf. Opřen o kolena mocně oddychuji, koukám do země. „U toho medicinbalu, tam fakt s ním musíte praštit, žádné jen pouštění z výšky, to je k ničemu," slyším v dálce. Přemítám, zda Dan mluví o mém finiši nebo obecně. Raději se neptám. Spíše přemýšlím, že by to chtělo vyvětrat. Je tu vydýcháno, mám jasno. „To je ale schválně," dozvídám se překvapivou zprávu. „Podmínky nesmí být ideální, stejně jako nikdy nejsou v reálu," podotýká Dan.

Držím znovu v každé ruce závaží a druhé kolo začíná. Už mám zkušenost, a tak s vědomím, jak disciplíny vypadají, přemýšlím o to více, kde by šlo takzvaně odfrknout. Neříkám odfláknout, ale trochu ušetřit síly na ty vyloženě těžší. Než jsem se rozkoukal, už jsem zase tloukl medicinbalem. Když ke mně občas Radka přiskočila, že mě vyfotí, vůbec není potřeba se přetvařovat, že makám. Ten pocit totiž skutečně mám.

Vidím kolegu, jak při přestávce stojí u okna a přes otevřenou škvírku se snaží nabrat kyslík. „Můžeme vyvětrat," slyším od Dana, když se hrnu k oknu napodobit kolegu. Po dvou kolech toho mám plné kecky. „Jednou jsme tady dělali osm koleček," prohodí Dan výzvu, která je ale pro mě v oblasti sci-fi.

Od okna rychle prchám. Moje oblečení by se mohlo ždímat, pot ze mě teče a cítím ten chlad z venku. Po odpočinku přichází zábava. Děláme hada a ten poslední se nad našimi hlavami musí dostat dopředu. „Jde o to, aby všichni spolupracovali jako jedna buňka," poukázal Dan. Pokud jsme byli ostýchaví, teď už ne. Vždyť jsme museli věřit, že nás nikdo z výšky neupustí.

Z kámošů se ale rychle měníme na soupeře. Přecházíme totiž na zklidnění výtržníka. Dan si žádá o podání teleskopu. „Ou," souhrnně zvoláme a nic nezávidíme kolegovi, který slouží jako figurant. Ten vydává stejné citoslovce, ale už nejde o údiv, ale o bolestivou reakci.

Daniel nám neukazuje žádné složité chvaty. „Nejsem toho fanouškem. Vypadají hezky na žíněnce, ale v ulicích je potřeba rychle dosáhnout vyřešení situace. A k tomu jsou lepší jiné postupy," komentuje chvíle, kdy ležícímu kolegovi třeba tlačí předloktím na ohryzek na krku. Smějeme se, trpění kolegy nám přijde jako zábava. Až se zastydím.

Pak děláme ale dvojice, kdy si ukázky máme sami vyzkoušet. Domlouváme se, že já budu ten, co zprvu leží na zemi. Říkám si, že se pokusím být kolegovi dobrým figurantem. Ten ale moji pomoc vůbec nepotřeboval. Předchozí výklad poslouchal velmi dobře. Ani se nenaději a jeho loket mi tlačí na ohryzek tak, že se na nic nezmůžu.

Trénink s městskou policií nebyl jen symbolickou záležitostí. Na snímku redaktora Českobudějovického deníku Radka Papáčka kolega Martin Pokorný z Českého rozhlasu rozhodně nijak nešetří. Snaží se jej přetočit na záda všemi možnými způsoby.

Výtržníka rychle naložit a zmizet

Získávám pocit, že policisté jsou takoví gladiátoři v ulicích. Představu ale Dan záhy vyvrací. „Není potřeba žádné divadlo. Není potřeba se předvádět. Výtržníka potřebujeme co nejrychleji naložit do auta a zmizet," říká Dan. „Před obecenstvem mu vždy roste sebevědomí," upozorňuje.

Nabádá nás k co nejjednoduššímu boji. Upřímně poukazuje, že je dobré mířit na intimní místa. „Je potřeba vydat co nejméně energie na způsobení co největší bolesti," říká zlatou radu. „Nejhorší je válet se na zemi, tomu bychom se měli úplně vyhnout," říká.

Na Danovi se mi líbí, že nám skutečně říká praktické věci, které lze použít. Žádné teorie, ale realita. „Je lepší znát dvě techniky než deset a pak nevědět jakou použít," vysvětluje instruktor, který u městské policie působí čtyři roky. První dva sloužil kromě cvičení také v ulicích. „Pak si ale doba vyžádalo to, abych jen cvičil," říká.

Městská policie spolupracuje i se státní policií. „Instruktor služební přípravy Radek Vaněk se často účastní výcviku strážníků. Neustále přichází s novými postupy a trendy v metodice fyzické přípravy a donucovacích prostředků. Předává tak instruktorům a strážníkům cenné informace, které po výcviku mohou při zákrocích využít," říká David Štýfal.

Českobudějovičtí strážníci chystají další školení pro pracovnice úřadů, které přichází do styku s lidmi. Už vím, že to rozhodně nebude jen jakoby kurz pro nějaké odškrtnutí prevence. Ale že se skutečně něco dozví a také naučí.

Autor: Radek Papáček

25.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies